Kabaret Bum
nahoru...
Kabaret Bum zahájil tradici moderního kabaretního i hudebně zábavního divadelního podnikání v podzemním sále paláce Adria na Václavském nám. č. 26 (poté tu hrála Revoluční scéna, Divadlo V. Buriana, Osvobozené divadlo aj.). S bombastickou reklamou založil KB v květnu 1920 herec, režisér, autor a výtvarník E. A. Longen jako „trucpodnik“ Červené sedmy, z níž právě odešel, i dalších kabaretních scén. Chtěl vytvořit obdobu předměstských café-chantant pařížské a mnichovské bohémy, programově dráždících měšťáky. Shromáždil nejpopulárnější představitele tzv. groteskní komiky: V. Buriana, F. Futuristu, jeho bratra E. Fialu, K. Nolla, S. Rašilova a J. Rovenského, které přetáhl z ostatních kabaretních divadel. Sám exceloval v sólových excentrických klaunských výstupech a parodiích (např. „svlékací“ scéna tanečnice Mistinguette aj.). Na parodii až imitaci byly postaveny též výstupy herce a pozdějšího režiséra J. Rovenského i hudební klauniády skladatele, pianisty a herce E. Fialy. Sedm populárních sólových komiků však bez sjednocujícího režijního a dramaturgického vedení a bez jednotného autorského názoru nevytvořilo ani soubor, ani ucelené představení. Navzdory zvučným jménům, halasné reklamě a příhodné poloze v centru Prahy měl kabaret brzy překvapivě slabou návštěvnost a jeho produkce byla velmi negativně posuzována v tisku. Po necelých třech měsících se rozpadl. V září 1920 nezdarem poučený Longen otevíral v týchž prostorách a bezmála s týmž (doplněným) hereckým souborem, ale na jiných dramaturgických principech Revoluční scénu.
Literatura
J. Červený: Červená sedma, 1959, s. 192; J. Kalina: Svet kabaretu, Bratislava 1966, s. 381; J. Kamen: Toulavý kůň, 1982, s. 19, 201; J. Kotek: Dějiny české populární hudby a zpěvu 1918–1968, 1998, s. 129.
Významné události
- 1920: vznik (založení), Praha
Kabaret založil herec, režisér, autor a výtvarník E. A. Longen. - 1920: zrušení (ukončení činnosti), Praha
Vazby
R
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 199
Autor: Vladimír Just
