Herbst, Friederike

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 11. 1. 2021, 10:58; Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Friederike Herbst
* 1805 Temešvár
22.6. 1866 Praha
herečka, dramatická autorka

Debutovala v Berlíně. 1820 – 1821 působila v pražském Stavovském divadle, 1822 angažována v Brně v oboru první milovnice.  Po angažmá ve Vratislavi a Štýrském Hradci se 1829 vrátila do Prahy, kde patřila k předním silám německého činoherního souboru. Dokázala ztvárnit mnohotvárné typy od charakterních až po komické. Po penzionování (1854) vyučovala deklamaci na konzervatoři.

Informace o jejím dětství pocházejí pouze z nekrologu v pražské Bohemii (24. 6. 1866), ze kterého čerpali přímo nebo zprostředkovaně všichni další autoři. Řadu údajů nelze ověřit. Uvádí se též rok narození 1803, zde je převzat rok 1805 ze záznamu o její pražské domovské příslušnosti v Archivu hl. města Prahy. Podle nekrologu zemřela v noci z 22. na 23. června 1866, uvádějí se obě data. H. bývá často zaměňována s jinými herečkami téhož jména (kolem roku 1840 působily ve středoevropských divadlech čtyři herečky téhož příjmení). Není příbuzná s herečkou Ninou (Annou) Herbstovou, s níž bývá zaměňována nejčastěji; působila po ní a paralelně s ní po určitý čas v pražském německém divadle a na pražské konzervatoři.

Údajně byla H. dcerou polské hraběnky provdané za blíže neznámého německého herce jménem Herbst. Svou dceru a manžela hraběnka údajně záhy opustila a H. žila od dvou let v Breslau v dobročinném ústavu. Po otcově smrti (1815) ji přijal do svého domu herec Ludwig Devrient, všiml si jejího nadání, poskytl jí umělecké vzdělání a povzbudil ji k nastoupení herecké dráhy. (Dne 22. ledna 1833, po Devrientově smrti, otiskla H. ve vídeňském listě Allgemeine Theater-Zeitung báseň An den zu früh entschlafenen deutschen Mimen Ludwig Devrient.) Debutovala ve 14 letech v soukromém divadle Urania v Berlíně (Kosch uvádí rok 1817). Získala angažmá v Magdeburku, později u společnosti principála Antona Fallera. Jak uvádí Teuber (III, s. 158), hrála s touto společností v roce 1820 v Bad Warmbrunn pod v Podkrkonoší (dnes Cieplice Śląskie-Zdrój), kde ji viděl hrabě Clam-Gallas a doporučil ji tehdejšímu režisérovi pražského Stavovského divadla Franzi Holbeinovi. Podle tzv. Martincova soupisu (viz prameny) debutovala H. v Praze dne 28. 12. 1820 jako Bibiana (Cuno: Räuber auf Maria Kulm) a poté působila v divadle necelou jednu sezonu (Allgemeiner deutscher Theateralmanach für das Jahr 1822, Berlin, s. 454, ji zaznamenává mezi herci, kteří odešli po Velikonocích 1821 z Prahy).

V roce 1822 byla H. angažována v Brně (Taschenbuch…, Wien 1823, s. 327) v oboru první milovnice. Jako její další angažmá uvádí literatura Breslau (1824–1826) a Graz (1826/27). Prokazatelně vystupovala v roce 1828 v K. k. Privattheater an der Wien (což byla v této době druhá scéna dvorního divadla) v menších rolích naivek a mladých milovnic. Do Prahy se vrátila nejpozději v lednu 1829, v době působení ředitelského triumvirátu  Polawsky – Kainz – Štepánek. Spolu s Margarethou Binderovou vytvořila hlavní roli v premiéře Marsanovy úspěšné hry Die Helden (2. 2. 1829, hráno též jako Zwei Witwen oder Die weiblichen Duellanten), v níž obě ženy vystupovaly v brnění a se zbrojí. Ve velkých rolích vystoupila též s hostujícím hercem vídeňské dvorní činohry Moritzem Rottem (18. 3., Elvira, Müllner: Die Schuld, 21. 3., Thekla, Schiller: Wallenstein).

H. patřila k předním silám německého činoherního souboru Stavovského divadla, její gáže byly vždy nadprůměrné, nikdy však špičkové.  Ředitel Johann August Stöger, který se ujal pražského divadla o Velikonocích 1834, prodloužil její smlouvu. Zároveň ale přivedl z Vídně do Prahy mladou herečku Marii Freyovou, s níž se H. musela o část repertoáru dělit. Se změnou v jejím postavení patrně souviselo, že po 20. lednu 1836 hostovala ve třech představeních ve vídeňské dvorní činohře s úmyslem získat angažmá (Sophie, die Regentin von Russland, Raupach: Die Fürsten Chawansky, Gräfin Orsino, Lessing: Emilia Galotti, Madame Müller, Kotzebue: Menschenhass und Reue), ale přes dobré kritické ohlasy neuspěla. Jak uvádí Teuber (III., s. 216), stěžovala si H. v tomto roce u pražské stavovské komise, která dozírala na divadelní provoz, že ji ředitel Stöger nutí přijímat i podřadnější úlohy ve veselohrách.   

V roce 1840 získala H. v Praze domovské právo. 1842 jí ředitelství povolilo delší dovolenou (Almanach für Freunde der Schauspielkunst auf das Jahr 1843, s. 231, uvádí „beurlaubt“  bez udání důvodu). Dne 30. března 1852 jí byl na její žádost vyhotoven domovský list a vydáno povolení ke čtyřletému pobytu v Brně. Získala angažmá u ředitele Antona Balvanského, ale zdá se, že využila pouze jednu sezonu 1852/53 a vrátila se do Prahy. Po pětadvacetiletém členství v penzijním spolku Stavovského divadla splnila H. dne 1. 4. 1854 stanovené podmínky a začala pobírat penzi. Vyučovala deklamaci na pražské konzervatoři už od roku 1853, kdy převzala tento úvazek od své divadelní kolegyně Marie Frey. Pedagogické činnosti zanechala pro nemoc v květnu 1866, její třídu převzal herec Stavovského divadla Volkmar Kühns. Naposledy hostovala ve Stavovském divadle v pěti představeních v červenci a v srpnu 1857. Nekrolog uvádí, že krátce před smrtí účinkovala ještě jednou v pražském ochotnickém Mikulášském divadle pro dobročinné účely.

H. se nepodílela na českých představeních. V česky hrané hře vystoupila pouze v němé roli sirotka Viktorina (Castelli: Der Waise und der Mörder, v Praze německy od roku 1817, česká prem. 21. 3. 1830 v překlad J. N. Štěpánka). Také v opeře hrála pouze němou roli Fenelly (Auber: Die Stumme von Portici, prem. 20. 6. 1829), a to v reprízách od roku 1830, poté, co Prahu opustila původní představitelka Marianne Ernst-Seidler. Za tuto roli dostávala H. zvláštní honorář 200 fl. a její pantomimický výkon byl obecně obdivován.

Charakteristika jejího herectví, kterou publikoval Anton MüllerBohemii 28. 10. 1834, vyzvedává její hereckou mnohotvárnost. Müller ji klade do souvislosti s výborným hereckým školením v mládí, které jí dovolovalo promýšlet role a nespoléhat na improvizaci. Její hlas nebyl nápadně silný a neměl výraznou barvu, ale právě vypracování detailů a pečlivá příprava jí umožňovaly vytvářet velké efekty se skromnými prostředky. Divadelní vzdělání se podle Müllera podílelo i na jejích vkusných kostýmech, které mohly – zejména v soudobých hrách – sloužit jako vzor. Začínala s rolemi naivních a sentimentálních milovnic. V roce 1834 podle Müllera hrála (s výjimkou hrdinských či vůdčích ženských typů) role téměř všech oborů, ale vynikala zejména v těch, jejichž „náladová poloha jeví nadřazenost rozumu“ („deren Laune sich mit einer auf das Gemüth bezüglichen Ueberlegenheit des Verstandes offenbart“). Velmi dobře zpodobňovala intrikánky, ale i veseloherní postavy (jednou z nejlepších byla její Donna Dianna). Po roce 1834 se musela  soustředit na hrdinské ženy, matky a na ženy středního věku v konverzačních hrách (Anstandsdame). Hrdinské postavy a konverzační role charakterizovaly její repertoár v posledním desetiletí.

Pokusila se o dramatickou tvorbu a napsala dvě hry s ženskými hrdinkami. Obě byly (bez úspěchu a bez repríz) uvedeny ve Stavovském divadle. Littegarda (1839) podle povídky Heinricha Kleista je kriminální historií o vraždě významného šlechtice a hledání jeho vraha podle nalezeného jedinečného šípu. Zápletka je postavena na záměně několika osob a příběh se šťastně vyřeší.  Druhá hra Sylva (1849) je dramatický příběhem herečky v Madridu, v němž již titulní roli hrála Marie FreyH. vytvořila starší postavu královny.


Role

StD

1829–1833: Bibiana (H. Cuno: Räuber auf Maria Kulm), Erny (F. Grillparzer: Der treue Diener seines Herrn), Marie (E. Raupach: Müller und sein Kind), Emma (E. Raupach: Schuld und Busse), Donna Diana (West podle Moreta: Donna Diana), Maria Wallenfeld (A. W. Iffland: Spieler), Sophie, Regentin von Russland (E. Raupach: Die Fürsten Chawansky), Gretchen (J. W. Goethe: Faust), Marie Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo), Emilia Galotti, později Gräfin Orsina (E. G. Lessing: Emilia Galotti), Ofelie, později královna Gertuda (W. Shakespeare: Hamlet), Eboli (F. Schiller: Don Carlos), Miss Müllner (E. Raupach: Vormund und Mündel).
1834–1846: Griseldis (F. Halm: Griseldis), Wlasta (J. Wenzig: Wlasta, dramatisches Gedicht, prem. 12. 12. 1836), Aktäa (F. Halm: Sohn der Wildnis), Vanina Ornano (F. Halm: Sampiero), Desdemona (W. Shakespeare: Othello), Sebastian a Viola, dvojrole (W. Shakespeare – Deinhardstein: Viola [Was ihr wollt], pražská prem. 24. 1. 1840), Isabella (F. Schiller: Die Braut von Messina), Clärchen, později Margarethe von Parma (J. W. Goethe: Egmont), Johanna d’Arc (F. Schiller: Jungfrau von Orleans), Julie (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt), Kurfürstin Sibylle (R. E. Prutz: Moritz von Sachsen).
Hostování v červenci a srpnu 1857: Herzogin von Marborlough (Cosmar podle E. Scriba: Das Glas Wasser), Gertrude (W. Shakespeare: Hamlet), Marquise Pompadour (J. W. Goethe: Faust), Die alte Fadet (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Grille), Margarethe (W. Shakespeare: König Richard III.).

Teatralia

Littegarda, ein romantisches Drama in 4 Aufzügen nach Heinrich von Kleist, podle Kleistovy povídky Der Zweikampf (1811), prem. 22. 2. 1839 ve StD; Sylva, prem. 24. 4. 1849 ve StD.  

Prameny

NA Praha: Policejní ředitelství I, Konskripce, karton 174, obr. 66 a 67 (zde uvedeno, že zemřela 23. 6.).

AMP: Soupis pražských příslušníků 1840 - Aufnahms-Bogen vom Jahre 1840, krabice 89 (zde uvedeno, že zemřela 22. 6.); fond rukopisy, tzv. Martincův soupis: Journal aller auf der k. ständischen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer– Schau – Lustspiele, Opern, Possen, Ballets, Concerte und sonstige Produktionen vom 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1834.

Literatura

Bohemia, ein Unterhaltungsblatt 1832–1845, zejm. 28. 10. 1834 (charakteristika H. hereckého typu od Antona Müllera), 24. 6. 1866 (nekrolog); Allgemeiner deutscher Theateralmanach für das Jahr 1822, Berlin, s. 454; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde auf das Jahr 1823, Wien, s. 327; Almanach für Freunde der Schauspielkunst, 1853, rejstřík., r. 18, s. 1854, s. 103 (odchod z Brna); Teuber III. (s rokem narození 1803), s. 143, 144, 145, 158–159 (zde další lit. k rodinnému původu), 161,  173, 188, 206, 209, 216-217, 230, 231, 235, 236, 237, 397,  409, 516; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, Praha 1911, s. 92; J. Vondráček: Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824–1846, Praha 1957, s. 14, 54, 63, 65, 128, 130, 190, 193.

Eisenberg, Flüggen, NDp, Kosch Th, NDp, Ulrich

Životní události

  • 1805: narození, Temešvár
  • 22.6. 1866: úmrtí, Praha


Vznik: 31.07.2013
Autor: Jitka Ludvová