Polawsky, Ferdinand
nahoru...
Původně zaměstnán u Královské námořní obchodní instituce v Berlíně. Hereckou zkoušku absolvoval před Augustem Wilhelmem Ifflandem a Jonasem Friedrichem Beschortem. 1795 prvně angažován u společnosti ve Štětíně. Od 1803 herec německé činohry Stavovského divadla v Praze, s přestávkou 1811 – 1813 (angažmá v Burgtheatru ve Vídni). Začínal jako představitel rolí mladých hrdinů a bonvivánů, později se zaměřil na charakterní role. 1891 – 1921 zastával funkci provizorního ředitele, 1824 - 1834 spoluředitel s Josefem Wolfgangem Kainzem. Manželka herečka Marianne Therese Josepha Czechticzká, roz. Rosenberg.
Dlouho bylo tradováno datum narození 1779, opraveno bylo až po P. smrti v nekrologu v časopise Allgemeine Theaterzeitung (viz lit.). Oba rodiče ztratil P. v dětském věku; otec, důstojník tělesné gardy polského krále Stanislava Poniatowského, zemřel rok po jeho narození, matku ztratil ve čtrnácti letech. Ujal se ho zámožný vzdálený příbuzný, továrník König, který mu zajistil vzdělání na věhlasném ústavu Joachimsthaler Gymnasium v Berlíně, umožnil mu vyrůstat v kultivovaném společenském prostředí a dopomohl mu k výnosnému zaměstnání u královské námořní obchodní instituce. P. toužil po herecké dráze. Po několika zkouškách na soukromé berlínské scéně, které absolvoval před Augustem Wilhelmem Ifflandem a Jonasem Friedrichem Beschortem, se mohl v roce 1798 připojit na pět let ke společnosti ředitelky Döbbelinové ve Štětíně. Po úspěších na této scéně a na umělecké cestě, při které navštívil divadla v Berlíně, Hamburku, Brémách, Kasselu, Frankfurtu, Lipsku a Vratislavi, získal angažmá v Praze, když ho Franz Mattausch, herec pocházející z Prahy, doporučil italskému impresáriovi Guardasonimu, nájemci pražského Stavovského divadla. P. měl možnost působit v drážďanském dvorním divadle, kam ho zval ředitel Franz Seconda, ale tam vystoupil jen jako host. Po debutu 8. 12. 1803 zůstal v Praze. Žil zde až do své smrti, s krátkým přerušením v letech 1811–1813, kdy po dvojím úspěšném hostování přijal angažmá v Burgtheater ve Vídni.
Ve Vídni vystoupil P. poprvé 9. 12. 1811 jako Baron Lindenfeld (G. Linden: Der neue Protheus) a do konce prosince absolvoval sérii pohostinských vystoupení ve hrách několika žánrů, včetně veseloher, v Theater an der Wien. Kritika pohostinských představení ve Wiener Theaterzeitung konstatovala, že je vynikajícím hercem, nemá žádnou manýru a hraje každou roli velmi individualizovaně, jeho výslovnost se podobá berlínské, a lze mu vytknout jen občasnou přemíru afektu. Jako angažovaný člen vídeňského souboru Burgtheater hrál poprvé 24. 10. 1812. Své pohostinsky hrané role P. ve Vídni mnohokrát reprízoval. U některých představení rušila jeho afektovaná francouzská výslovnost (Wiener Theater-Zeitung 5. 12. 1812, Kotzebue: Die alten Liebschaften).
Po návratu do Prahy se P. oženil (11. 10. 1814); jeho manželkou se stala vdova po herci Karlu Czechtitzkém, bývalá herečka Marianne Therese Josepha roz. Rosenberg. Byla zřejmě dobře finančně zajištěna (Schematismus für das Königreich Böhmen ji uvádí jako majitelku domů v letech 1820, 1835, 1840 ad., viz Prameny.) 1819–1821, po smrti ředitele Liebicha a za slabého ředitelského působení Liebichovy vdovy Johanny, zastával P. provizorní funkci ředitele Stavovského divadla, vedle dalších poradců, jimiž byli režisér a herec Franz Rudolf Bayer a posléze Franz von Holbein. V soutěži na místo řádného ředitele, kterou 1823 vyhlásila Stavovská divadelní komise, získal P. od roku 1824 na deset let místo spoluředitele divadla, společně s rakouským zpěvákem Josefem Wolfgangem Kainzem a českým dramatikem a překladatelem Janem Nepomukem Štěpánkem. Vedle své funkce v tomto triumvirátu zůstal P. i nadále členem hereckého souboru, ale počet jeho nových rolí výrazně poklesl a P. spíše reprízoval své nejúspěšnější starší výkony. Na rozdíl od krátkého ředitelského pověření v letech 1819–1821 byl tentokrát úspěšný a Stavovská divadelní komise v jeho dobrém finančním zázemí viděla záruku hospodářské stability i seriózního uměleckého směřování pražské scény.
Hereckým úkolům se P. věnoval i po skončení ředitelského pověření v roce 1834, kdy Stavovské divadlo převzal Johann August Stöger. Jak lze soudit z anonymní satirické básně Prags Theater im Jahre 1834 (viz Prameny), ztrátu ředitelské funkce P. nesnadno nesl. Žil vcelku v soukromí v domě čp. 872 na rohu Jindřišské ulice (Heinrichsgasse) a Senovážného náměstí (Heuwag-Platz), který patřil jeho manželce, a tam se stýkal s malým okruhem pražské společnosti. Byl dlouholetým přispívajícím členem Spolku pro podporu církevní hudby v Praze (Verein der Kunstfreunde für Kirchenmusik in Böhmen). 1843 oslavil čtyřicetileté jubileum své příslušnosti ke Stavovskému divadlu, o rok později podlehl záchvatu mrtvice a selhání plic. Kritika označila jeho odchod za nenahraditelnou ztrátu pro pražskou scénu.
Hereckou dráhu začínal P. jako představitel kavalírů a bonvivánů. Pro tyto role měl přitažlivý zevnějšek, elegantní pohyby a příjemně znějící hlas, podle potřeby i velmi zvučný a schopný široké škály emocionálních odstínů. Výtečně deklamoval a měl hbitý jazyk, jehož využíval zejména v rolích mladých rozmarných charakterů. Jako Willnang (A. W. Iffland: Selbstbeherrschung) nebo anglický princ Heinrich (L. F. Huber: Das Abenteuer einer Nacht) rychle získal přízeň pražského publika. Od roku 1807 se v jeho repertoáru objevují role něžných milenců, rafinovaných intrikánů a mladých hrdinů, které podával s francouzskou elegancí. Tehdy se líbil např. jako Adolf (Kotzebue: Die beiden Klingsbergs) nebo Philipp (Kotzebue: Johanna vin Montfaucon).
U oboru mladých hrdinů setrval až do roku 1822 a postupně vynikl jako Carlos (Schiller: Don Carlos) nebo Clavigo (Goethe: Clavigo). Již před rokem 1822 hrál i charakterní role, ke kterým postupem času přešel a v nichž brzy dosáhl stejně skvělých úspěchů: Perin (Moreto: Donna Diana), Antonio (Goethe: Torquato Tasso). Zaměřil se především na věkově starší charakterní role, v nichž si vypracoval schopnost přesně vykreslit povahu postavy, oživit ji humorem a používat elegantní konverzační tón: Capulet (Shakespeare: Romeo und Julia), Muley Hassan (Schiller: Fiesco), později Malvolio (Shakespeare: Viola), Parlamentrath (Bayard: Vicomte de Letoriere).
Role
1798 Soukromé divadlo v Rellstabově domě v Berlíně: Graf von der Mulde (Kotzebue: Das Kind der Liebe). – 1798, Postupim, Společnost ředitelky Döbbelinové: Kammerjunker von Scharfeneck (A. von Kotzebue: Die Verleumder)
Stavovské divadlo v Praze 1803–1809:
1803: Ditthelm (Kotzebue: Der Schreibpult), Willnang (Iffland: Selbstbeherrschung), Hurlebusch (Kotzebue: Der Wirrwarr). – Před 1806: Heinrich, Prinz von England (Huber: Die Abenteuer einer Nacht), Lieutenant Wesslern (Franul von Weissenthurn: Die beschämte Eifersucht). – 1806: Oktav (Franul von Weissenthurn podle Federiciho:Totila, König der Gothen.), Fritz (Kotzebue: Wildfang), Qualm (Kotzebue: Blinde Liebe). – 1807: Samuel (Kotzebue: Indianer in England), Narr (Shakespeare: König Lear), Philipp (Kotzebue: Johanna vin Montfaucon), Adolfo (Ziegler: Der Machtspruch ). – 1809: Don Diego Lopez Packedo (Thelo: Ines del Castro.), Gustav Wasa (Kotzebue: Gustav Wasa).
Vídeň, spojená divadla Burgtheater a Theater an der Wien:
1811: Hamlet (Shakespeare, překlad Ch. M. Wieland, úprava F. Heufeld): Hamlet, Prinz von Dänemark), St. George (Weidmann: Der Schwätzer.), Baron (Kotzebue: Die alten Liebschaften), Adolph (Kotzebue: Die beiden Klingsbergs), Prof. Erlenhof (Kotzebue: Der verbannte Amor), Ricaut de la Marliniere (Lessing: Minna von Barnhelm), Marinelli (Lessing: Emilia Galotti), Carl Baum (W. Vogel podle Federiciho: Reue und Ersatz), Richers (Franul von Weissenthurn: Johann, Herzog von Finnland), Baron (G. Linden: Der neue Protheus). – 1812: Rekau (F. L. Schröder: Das Portret der Mutter), Peregrinus (Kotzebue: Der Vielwisser), Karl Ruf (Kotzebue: Die Schachmaschine), Balincour (Castelli podle franc. předlohy: Haß allen Weibern). – 1813: Graf (E. S. Inchbald, překlad J. H. F. Müller: Sophie von der Daahlen), Baron (Lembert: Männerspiegel).
Stavovské divadlo v Praze 1813–1844:
1813: Felix Wahr (F. L. Schmidt: Der leichtsinnige Lügner ). – 1815: Wurm (Schiller: Kabale und Liebe), Brand (Bretzner: Räuschchen). – 1816: Karl Ruf (Kotzebue: Die Schachmaschine), Fridolin (Ziegler: Jolantha, Königin von Jerusalem), Carl Baum (W. Vogel: Reue und Ersatz.). – 1817: Carlos (Schiller: Don Carlos), Clavigo (Goethe:Clavigo). – 1818: Perin (Moreto: Donna Diana), Felsek (Holbein: Fridolin), Antonio (Goethe: Torquato Tasso). –1819: Stauffacher (Schiller: Wilhelm Tell, 9. 5.). – 1822: Dandolo (Franul von Weissenthurn: Die Pilgerin), Rührig (Holbein: Wunderschrank). – 1823: Tobias (Kotzebue: Üble Laune). – 1824: Lizenziat Wanner (Iffland:Herbsttag.), O´Flaherty (Cumberland, úprava Kotzebue: Der Westindier), Pierre Grace (J. von Voss: Der Schwab in Berlin). – Do 1826: Frohberg (F. Elmenreich: Röschens Aussteuer), François (T. Hell podle franc. předlohy. Die beiden Galeerensklaven), Baron Sturz (Franul von Weissenthurn: Beschämte Eifersucht), Berg (?: Ein Mann hilft den Andern), Zeisig (F. G. Thilo: Das Vogelschießen), Fledern (Töpfer: Schein znd Sein), Southhampton (J. Banks, H. Brooke, překlad Ch. H. Schmid: Essex), Amtmann Riemen (Iffland: Die Aussteuer), Kalb (Schiller:Kabale und Liebe), Justinian (E. von Schenk: Belisar), Amtsrath (Clauren: Hotel von Wiburg), Capulet (Shakespeare: Romeo und Julie), Lausenheim (Holbein: Drei Wahrzeichen), Lieutenant Wallen (F. L. Schröder:Stille Wässer sind betrüglich), Felsek (Holbein: Fridolin), Soliman (Körner: Zriny), König (Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Linden (W. Shakespeare, úprava H. Beck, J. D. Beil: Quälgeister, orig. Much Ado about Nothing, 12. 7.). – 1829: Karl Moor (Schiller: Die Räuber), Muley Hassan (Schiller: Fiesco). – 1835: Rath Zabern (Bauernfeld: Bürgerlich und romantisch). – 1836: Kammerdiener (Raimund: Valentin). – 1838: Doctor Wallberg (?: Naturmensch). – 1840: Malvolio (Shakespeare, překlad Deinhardstein: Viola, 24. 1.). – 1841: Macchiavell (Goethe: Egmont). – 1842: Bruder Martin (Goethe: Götz von Berlichingen). – 1843: Parlamentrath (Bayard.Vicomte von Letorière), Freiherr von der Schnure (Laube: Monaldeschi). – 1844: Mumm (K. von Holtei: Sie schreibt an sich selbst), Kälberstich (K. von Holtei: Hohe Brücke und tiefer Graben ).
Prameny
AMP: Matrika oddaných fary u kostela sv. Havla sign. HV O 8, 8. 10. 1814; Matrika zemřelých fary u kostela sv. Jindřicha sign. JCH Z 15, 2. 2. 1844;
NA: fond Zemský výbor, sign. 84/93, návrh dozorčí komise na spoluředitelství P. z 16. 2. 1819 a jednání o něm.
AMP: rukopisy, sign. 5987, Prags Theater im Jahre 1834; divadelní cedule; Schematismus für das Königreich Böhmen 1820 (s. 523, dům čp. 642 na Starém Městě v Praze v majetku Josefiny Polawsky; 1835 (s. 378, členství P. ve Spolku pro podporu církevní hudby, s. 475, dům čp. 70 ve Spálené ulici [Brenngasse] v majetku Josefiny Polawsky ), 1840 (s. 527 Josefina Polawsky jako spolumajitelka domu čp. 872 v Praze na Novém Městě na rohu Senovážného náměstí a Jindřišské ulice, druhou majitelkou byla Rosalia Traurig).
MMP: divadelní cedule.
NMd: divadelní cedule.
Periodika
Šifra A.: Aus Prag, den 6. Februar, Allgemeine Theaterzeitung 37, 12. 2. 1844, s. 155, nekrolog v rubrice Correspondenz-Nachrichten, zde uvedeno datum narození. – Wiener Theater-Zeitung 18. 12. 1811, s. 158 Herr Polawsky in seinen Gastrollen, pokrač. 21. 12. 1811 a 1. 1. 1812. Další kritiky z vídeňského angažmá 24. 10., 5., 12., 17., 24. 11., 5. a 17. 12. 1812, 30. 1., 18. 2., 13. 3., 23. 3. 1813. – Nesign: Ferdinand Polawsky in Prag,Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst 1824. č. 41 a 42, 5. a 7. 4. , s. 249-261. – Bohemia, ein Unterhaltungsblatt 1830–1844, v divadelních kritikách tohoto listu je přibližně 500 zmínek a obšírnějších vyjádření k P. hereckým výkonům, mezi nimi: B. Gutt: Feier der vierzigjährigen Wirksamkeit des Herrn Polawsky an der hiesigen Bühne, 12. 12. 1843; šifra -rer: Ferdinand Polawsky. Eine biographische Skizze, 8. a 10. 12. 1843; B. Gutt: Nekrolog, 4. 2. 1844. – Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 1820–1847.
Literatura
[Anon.]: Prag in seiner jetzigen Gestalt, Humoristisches Charaktergemälde vom Verfasser des „Panorama von Pesth“, kap. Das Theater, Meissen 1835, s. 186–194
[Anon.]:Repertoire der Prager königl. Ständischen Bühne vom 14. Febr. Bis 15. März, Camellien, vaterländisches Album für Literatur, Kunst, Wissenschaft und geselliges Leben, sv. II, 1841, s. XXXIII–XXXIV
J. A. Krickel: Ausflüge auf der k. k. Staats-Eisenbahn von Ollmütz und von Brünn bis Prag [...], Wien 1846, s. 294
[Anon.]: Prag und die Prager. Aus den Papieren eines lebendig-Todten, Leipzig 1845, s. 144
B. Mikovec: Zur Geschichte des Prager Theaters, Von Steinsberg bis Liebich, Bohemia 25. 7. 1860
Teuber II, 1885, s. 86, 357, 382, 383, 385-387; 393, 397, 399, 400, 409, 411, 426, 449, 467; Teuber III, 1888, s. 8,17, 27–29, 31, 34–35, 47, 50, 60, 132–192 ředitelství, 135–136, 206, 207, 230, 231, 233, 239–240, 329, 827;
J. Vondráček: Dějiny českého divadla, sv. 1 a 2, Praha 1956 a 1957, rejstříky
Dějiny českého divadla II, s. 149
AthL, Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, Rieger, Ulrich
Vyobrazení
Prager Theatermalmanach auf das Jahr 1808, příloha s. XI, jako Heinrich, Prinz von England.
Životní události
- 11.4. 1774: narození, Berlín (Německo)
- 2.2. 1844: úmrtí, Praha
Další jména
Vznik: 20.06.2013
Autor: Adolf Scherl
