Cartellieri, Casimir Antonio

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 23. 1. 2017, 09:58; Conversion script (diskuse)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Casimir Antonio CARTELLIERI
* 27. 9. 1772 Gdaňsk (Polsko)
2. 9. 1807 Libčeves u Loun
skladatel, houslista


První hudební vzdělání i divadelní zkušenosti získal C. od svých rodičů – pěvců Antonia C. a jeho manželky Elisabethy. C. nejstarší syn ­Joseph (1803–70) byl ve dvacátých letech 19. stol. regenschorim v lobkovickém patronátním kostele v pražské Loretě a měl na starosti i hudební provoz u Ferdinanda Josefa Lobkovice, 1830 se stal kapelníkem obnovené lobkovické kapely a v této funkci setrval až do jejího zániku (1870).

C. odešel z domova ve čtrnácti letech kvůli rozvodu rodičů. Od 1791 působil jako skladatel a hudební ředitel ve službách hraběte Obor­ského. Pobýval v pruském Královci a především v Berlíně, kde byla 1793 uvedena jeho opera Die Geisterbeschwörung [Zaklínání bohů, l: C. A. Herklots]. Poté studoval ve Vídni u J. G. Albrechtsbergera a A. Salieriho. Od 1. 5. 1798 nastoupil do služeb knížete → Josefa Františka Maxmiliána Lobkovice, nejprve jako učitel zpěvu a houslista lobkovické kapely, později byl jmenován druhým kapelníkem (v lobkovických výplatních seznamech je 1800–04 veden jako skladatel, od 1805 jako kapelník). Při jedné z cest, na níž doprovázel knížete, náhle zemřel ve věku 35 let.

Společně s → A. Vranickým se C. podílel na organizaci a řízení koncertů a oper v lobkovických sídlech ve Vídni, v Roudnici nad Labem a na zámku Jezeří v severních Čechách, kde kníže pravidelně se svým dvorem po část roku pobýval. V Roudnici dirigoval 1805 i první provedení Haydnova oratoria Stvoření v českém jazyce. Byl plodným a pohotovým skladatelem, řada jeho skladeb (šest oper, pět mší, tři oratoria, menší skladby orchestrální a vokální) se zachovala v opisech z let 1799–1807 (partitury, nápovědní knihy, vokální a instrumentální party). Z nich je zřejmé, že v té době byly u Lobkoviců z C. operních opusů provozovány: Angarda, Regina di Boemia [Angarda, krá­lovna Čech, l: Giovanni de [?] Gamerra, nejdříve 1799], Der Rüberzahl [Krakonoš, 1801], Atalinda (1803/04), Il duelo fortunato [Vítězný souboj, l: L. Prividali, 1805, data provedení ⇒ Stieger],  však není známo, na kterém z jejich zámků. Místo uvedení je doloženo pouze u opery Il Segreto [Tajemství, l: F.-B. Hoffman, p: Prividali, Jezeří 1804/05].


Prameny a literatura

SOA Litoměřice, pobočka Žitenice: RA Lobkovicové roudničtí: doklady k hudebnímu životu a činnosti kapely; Nelahozeves – zámek, Lobkowiczká hudební sbírka: opisy C. skladeb (katalog: Stand-Repertorium des Hochfürstlich-Lobkowitzschen Musik-Archives zu Raudnitz, rkp. 1893), vše v majetku rodiny; SB Berlin, Musik­abteilung, sign. mus. ms. 3140: Die Geisterbe­schwörungBauman 1985. •• Berichtigungen und Zusätze zum Gerberschen Lexicon der Tonkünstler u.s.w. von J. F. Reichardt, Musikalische Monaths­schrift (Berlin) 1, 1792, cit. dle reprint Studien für Tonkünstler und Musikfreunde, Hildesheim–Zürich–New York 1992, s. 18; F. Hadamowsky: Die Wiener Hoftheater (Staatstheater) 1776–1966 I, Wien 1966, s. 112; K. Fiala: Hudba na lobkovických zámcích v Roudnici nad Labem a v Jezeří, Z hudební minulosti Severočeského kraje, Liberec 1969, s. 5–26; B. Plevka: Beethoven, Lobkovicové a hudební tradice roudnického zámku, Severočeské hudební kapitoly, Ústí n. Labem 1983, s. 290–348; O. Čechová: Z hudebního archivu Lobkoviců. Rukopis úpravy Haydnova oratoria, Opus musicum (Brno) 16, 1984, s. 93–95; T. Bauman: North German Opera in the Age of Goethe, Cambridge 1985, s. 271–278, 340; J. Macek–T. Volek: František Josef Maxmilián Lobkovic jako mecenáš, Hudební věda 26, 1989, s. 198–228. •• Dlabač, Gerber 1, Mendel, MGG, ­Stieger

Životní události

  • 27. 9. 1772: narození, Gdaňsk (Polsko)
  • 2. 9. 1807: úmrtí, Libčeves u Loun


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 111–112
Autor: Olga Mojžíšová