Raverta, Carlo: Porovnání verzí

<p style="text-align: justify;">V českém prostředí psán Karel. Debutoval 1869 v Turíně a působil v Záhřebu. Vystupoval též v Benátkách, Bukurešti, ve Lvově, v Oděse, Kyjevě a v Americe. Ač rodem Ital, byl v Praze, kam přišel s výbornou pověstí z milánského Te­atro alla Scala, prezentován jako chorvatský zpěvák. Mezi několika dalšími tenoristy hosto­val v PD v září a říjnu 1880, v době hledání sil pro dokončované ND, a poté znovu od 25. 7. 1883, kdy před znovuotevřením měl soubor ND pro velké tenorové úlohy k dispozici pouze A. Vávru a V. Soukupa. Byl angažován na pět let, ač se proti přijetí zpěváka neznalého češti­ny postavila ještě před podepsáním smlouvy většina hudebních kritiků. Jejich protesty pro­vázely celé '''R. '''pražské působení. Během praž­ského angažmá hostoval ještě u českého diva­dla v Brně (1885: Manrico, Verdi: ''Troubadour''; Alfredo, Verdi: ''La Traviata''), dále v Pešti (1885), u českého divadla v Plzni (únor 1886: Manrico, Verdi: ''Troubadour''; Eleazar, Halévy: ''Židovka''; Faust, Gounod: ''Faust a Markéta'') a ve Varšavě (1886). V lednu 1887, když ND odmít­lo jeho ultimativní požadavek podstatného zvý­šení gáže, nedodržel '''R. '''smlouvu a odjel z Pra­hy. Po neúspěšném pokusu získat angažmá v Brně se vrátil do Záhřebu, kde vystupoval do 1889. Po očním onemocnění opustil divadlo a vedl mlékárenský závod. Na konci života oslepl a zemřel v nouzi.</p><p style="text-align: justify;">Jeho čtyřleté působení v ND mělo pozitivní i problematické aspekty. Byl hrdinným tenoris­tou s italsky školeným hlasem, jehož síla, tech­nické ovládání a schopnost výrazového odstínění byla ve srovnání s českými pěvci mimořádná. Celkový dojem z jeho výkonů však nebyl vy­rovnaný. Např. jeho provedení Jíry (Smetana: ''Braniboři v Čechách'') mělo vedle vynikajícího hlasu i „vroucnost a opravdové nadšení“, u ji­ných postav mu bylo vytýkáno, že ve strnulé póze zpívá árie na rampě, přehnaně zdůrazňuje vysoké tóny a stereotypně pohybuje rukama, aniž se pokouší o hereckou charakteristiku. Je­ho repertoár se orientoval na francouzskou a italskou operu, v níž zpíval italsky (Auber, Meyerbeer, Gounod, Donizetti, Verdi). Za jeho nejlepší úlohu byl považován Radames (Verdi: ''Aida''). Pod tlakem kritiky se naučil některé úlohy česky (Dvořák, ''Dimitrij'',Šebor: ''Husitská nevěsta'',Smetana: ''Braniboři v Čechách'',Ru­binštejn: ''Démon'', Wagner: ''Lohengrin'', první představení opery v češtině), český text však memoroval z fonetického přepisu a jeho vý­slovnost nebyla korektní (podobně jako u ji­ných hostujících zpěváků, kteří se naučili roli česky pro zvýšení své popularity). Na rozdíl od pražského německého divadla, které absorbo­valo poměrně početné cizince vcelku bez pro­blémů, měl '''R. '''v ND nevýhodnou pozici, protože jazykový aspekt zde hrál značnou roli, kritika zveličovala i nevýznamné detaily a '''R. '''se navzdory svým hlasovým kvalitám stával obětí polemických kampaní vedených částí tisku proti divadlu.</p>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">'''1880''', vše j. h.: Manrico (Verdi: ''Troubadour'', v angažmá 1884), Faust (Gounod: ''Faust a Markéta'',v angažmá 1884), Eleazar (Halévy: ''Ži­dovka''), Raoul (Meyerbeer: ''Hugenoti'', v angažmá 1884), Sever (Bellini: ''Norma''), Edgar (Donizetti: ''Lu­cie z Lammermooru''), Robert (Meyerbeer: ''Robert ďábel'', v angažmá 1886), Jíra (Smetana: ''Braniboři v Čechách'', v angažmá 1885), Richard (Verdi: ''Maš­karní ples''), Masaniello (Auber: ''Němá z Portici'',v an­gažmá 1885); '''1883: '''Jan z Leydenu (Meyerbeer: ''Pro­rok''), Ernani (Verdi: ''Ernani''), Dimitrij (Dvořák: ''Dimitrij'',nová verze), Vévoda (Verdi: ''Rigoletto''); '''1884: '''Don José (Bizet: ''Carmen''), Radames (Verdi: ''Aida''), Jaroslav (Šebor: ''Husitská nevěsta''), Vasco de Gama (Meyerbeer: ''Afričanka''), Pollione (Bellini: ''Norma''); '''1885: '''Lohengrin (Wagner: ''Lohengrin'', čes. prem.), Faust (Boito: ''Mefistofeles''), Kníže ze Syno­dalu (Rubinštejn: ''Démon''); '''1886: '''Sardanapal (Za­vrtal: ''Myrrha'', prem.).</p></ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">''Dalibor ''2, 1880, s. 126, 150, 157; 5, 1883, s. 292–293, 296, 375–376; 6, 1884, s. 66; s. 464–465; 7, 1885, s. 36, 249, 435; 8, 1886, 46, 202; 9, 1887, s. 21, 23, 30, 247; 30, 1908, s. 154; ''Národní listy ''13.–19. 1. 1887 [spor o gáži]; J. Arbes, Před otevřením Národního divadla, ''Česká Thalia ''5, 1891, s. 98; B. Benoni: ''Moje vzpo­mínky a dojmy'', I, 1917, s. 196–197; Bartoš: PD ope­ra; Nejedlý: ND I; L. Novák: ''Stará garda Národního divadla. Činohra–Opera–Balet'', 1944; A. Špelda: ''Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902'', 1950–1954, rkp. v DÚ; Dvořák: Korespondence, II; ND po 1883. • ČHS; Otto; Muzička enciklopedija; NDp.</p></ee:bibliography_content>

'''Autor:''' <ee:author>[[Božena Brodská]], [[Jitka Ludvová]]</ee:author>