Raverta, Carlo

Carlo Raverta

* 13. 11. 1843 Castelnuovo, Itálie

† 26. 1. 1908 Záhřeb, Chorvatsko

zpěvák

V českém prostředí psán Karel. Debutoval 1869 v Turíně a působil v Záhřebu. Vystupoval též v Benátkách, Bukurešti, ve Lvově, v Oděse, Kyjevě a v Americe. Ač rodem Ital, byl v Praze, kam přišel s výbornou pověstí z milánského Te­atro alla Scala, prezentován jako chorvatský zpěvák. Mezi několika dalšími tenoristy hosto­val v PD v září a říjnu 1880, v době hledání sil pro dokončované ND, a poté znovu od 25. 7. 1883, kdy před znovuotevřením měl soubor ND pro velké tenorové úlohy k dispozici pouze A. Vávru a V. Soukupa. Byl angažován na pět let, ač se proti přijetí zpěváka neznalého češtiny postavila ještě před podepsáním smlouvy většina hudebních kritiků. Jejich protesty pro­vázely celé R. pražské působení. Během praž­ského angažmá hostoval ještě u českého diva­dla v Brně (1885: Manrico, Verdi: Troubadour; Alfredo, Verdi: La Traviata), dále v Pešti (1885), u českého divadla v Plzni (únor 1886: Manrico, Verdi: Troubadour; Eleazar, Halévy: Židovka; Faust, Gounod: Faust a Markéta) a ve Varšavě (1886). V lednu 1887, když ND odmít­lo jeho ultimativní požadavek podstatného zvý­šení gáže, nedodržel R. smlouvu a odjel z Pra­hy. Po neúspěšném pokusu získat angažmá v Brně se vrátil do Záhřebu, kde vystupoval do 1889. Po očním onemocnění opustil divadlo a vedl mlékárenský závod. Na konci života oslepl a zemřel v nouzi.

Jeho čtyřleté působení v ND mělo pozitivní i problematické aspekty. Byl hrdinným tenoris­tou s italsky školeným hlasem, jehož síla, tech­nické ovládání a schopnost výrazového odstínění byla ve srovnání s českými pěvci mimořádná. Celkový dojem z jeho výkonů však nebyl vy­rovnaný. Např. jeho provedení Jíry (Smetana: Braniboři v Čechách) mělo vedle vynikajícího hlasu i „vroucnost a opravdové nadšení“, u ji­ných postav mu bylo vytýkáno, že ve strnulé póze zpívá árie na rampě, přehnaně zdůrazňuje vysoké tóny a stereotypně pohybuje rukama, aniž se pokouší o hereckou charakteristiku. Jeho repertoár se orientoval na francouzskou a italskou operu, v níž zpíval italsky (Auber, Meyerbeer, Gounod, Donizetti, Verdi). Za jeho nejlepší úlohu byl považován Radames (Verdi: Aida). Pod tlakem kritiky se naučil některé úlohy česky (Dvořák, Dimitrij, Šebor: Husitská nevěsta, Smetana: Braniboři v Čechách, Ru­binštejn: Démon, Wagner: Lohengrin, první představení opery v češtině), český text však memoroval z fonetického přepisu a jeho vý­slovnost nebyla korektní (podobně jako u ji­ných hostujících zpěváků, kteří se naučili roli česky pro zvýšení své popularity). Na rozdíl od pražského německého divadla, které absorbo­valo poměrně početné cizince vcelku bez pro­blémů, měl R. v ND nevýhodnou pozici, protože jazykový aspekt zde hrál značnou roli, kritika zveličovala i nevýznamné detaily a R. se navzdory svým hlasovým kvalitám stával obětí polemických kampaní vedených částí tisku proti divadlu.

Role (v PD a ND)

1880, vše j. h.: Manrico (Verdi: Troubadour, v angažmá 1884), Faust (Gounod: Faust a Markéta, v angažmá 1884), Eleazar (Halévy: Ži­dovka), Raoul (Meyerbeer: Hugenoti, v angažmá 1884), Sever (Bellini: Norma), Edgar (Donizetti: Lu­cie z Lammermooru), Robert (Meyerbeer: Robert ďábel, v angažmá 1886), Jíra (Smetana: Braniboři v Čechách, v angažmá 1885), Richard (Verdi: Maš­karní ples), Masaniello (Auber: Němá z Portici, v an­gažmá 1885); 1883: Jan z Leydenu (Meyerbeer: Pro­rok), Ernani (Verdi: Ernani), Dimitrij (Dvořák: Dimitrij, nová verze), Vévoda (Verdi: Rigoletto); 1884: Don José (Bizet: Carmen), Radames (Verdi: Aida), Jaroslav (Šebor: Husitská nevěsta), Vasco de Gama (Meyerbeer: Afričanka), Pollione (Bellini: Norma); 1885: Lohengrin (Wagner: Lohengrin, čes. prem.), Faust (Boito: Mefistofeles), Kníže ze Syno­dalu (Rubinštejn: Démon); 1886: Sardanapal (Za­vrtal: Myrrha, prem.).

Prameny a literatura

Dalibor 2, 1880, s. 126, 150, 157; 5, 1883, s. 292–293, 296, 375–376; 6, 1884, s. 66; s. 464–465; 7, 1885, s. 36, 249, 435; 8, 1886, 46, 202; 9, 1887, s. 21, 23, 30, 247; 30, 1908, s. 154; Národní listy 13.–19. 1. 1887 [spor o gáži]; J. Arbes, Před otevřením Národního divadla, Česká Thalia 5, 1891, s. 98; B. Benoni: Moje vzpo­mínky a dojmy, I, 1917, s. 196–197; Bartoš: PD ope­ra; Nejedlý: ND I; L. Novák: Stará garda Národního divadla. Činohra–Opera–Balet, 1944; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Dvořák: Korespondence, II; ND po 1883. • ČHS; Otto; Muzička enciklopedija; NDp.

Životní události

• 13. 11. 1843: narození, Castelnuovo, Itálie
  
• 26. 1. 1908: úmrtí, Záhřeb, Chorvatsko
  

Další jména

Karel

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 435–437
Autor: Pavel Petráněk, Jitka Ludvová