Rozkošný, Josef Richard: Porovnání verzí

<p style="text-align: justify;">Gymnaziální vzdělání si doplnil návštěvou před­nášek na technice, filozofii a malířské akademii. Hře na klavír ho učil J. Jiránek v hudebním ústa­vu J. Proksche, později ve své vlastní škole. Vystoupil veřejně v jedenácti letech a 1855 podnikl koncertní cestu po tehdejších rakouských ze­mích. Skladbu studoval soukromě u J. F. Kittla. Přesto se nakonec rozhodl pro celoživotní povo­lání bankovního úředníka. Hudební život však neopustil: 1869–75 byl sbormistrem pražské­ho pěveckého spolku Lumír (nikoli Lukes), 1871–73 a 1883–89 předsedou hudebního od­boru Umělecké besedy, 1873 redigoval časopis ''Hudební listy''. Ke konci života působil ve výbo­ru pražské konzervatoře, 1897 byl zvolen čle­nem České akademie věd a umění.</p><p style="text-align: justify;">V jeho početném skladatelském odkazu, který obsahuje symfonickou, komorní i církevní hud­bu, zaujímá významné postavení operní tvorba. Z jedenácti dokončených oper bylo devět prove­deno, první jednoaktovka ''Ave Maria ''jen soukro­mě. Profesionálně byla již uvedena druhá opera ''Mikuláš ''(7 představení, také v Plzni a Brně), napsaná na dobře koncipované libreto K. Sabiny z českého venkova o obelstěném vdovci, který chtěl získat mladou nevěstu. Již zde i ve svých dalších operních dílech uplatňoval '''R. '''přehledné struktury, lyrismus i konverzační tón a lokální kolorit v loveckých, svatebních a dalších žánro­vých scénách. Romantická opera ''Svatojanské proudy'', jejíž baladická látka o špatném konci nevěrné nevěsty se odehrává v krajině českého symbolu, řeky Vltavy, měla velký ohlas. (O instrumentaci požádal '''R. '''svého přítele, zkušeného kapelníka a skladatele K. Šebora, stejně jako o instrumentaci pozdější opery ''Záviš z Falken­štejna''.) Vedle 35 představení v Praze (1871–95) se ''Svatojanské proudy ''hrály v Brně (1887, 1891, 1913), v Plzni (1892) a 1928 je nastudovalo Divadlo sdružených měst (Pardubice, Hradec Král.); samostatně byla uváděna předehra. Nej­většího úspěchu dosáhla komická pohádková opera ''Popelka ''na libreto O. Hostinského, uvede­ná 1885–1902 v ND 70krát, inscenovaná také v Plzni, Brně, Ostravě (zde ještě 1923). K úspěš­ným pohádkovým romantických operám se řadí i féerie ''Černé jezero ''(9krát v Praze, 1906 též v Plzni). Lyrický naturel byl '''R. '''spíše na překáž­ku při kompozici velké historicko-romantické opery ''Záviš z Falkenštejna ''(1877), na jejímž neúspěchu se podílelo i neobratné libreto, podobně jako na propadu pohádkové opery ''Krakonoš ''(1889). V jednoaktovce ''Stoja ''o tragickém osudu hrdinky, kolísající mezi láskou a povinností v době povstání v Bosně a Hercegovině, využil '''R. '''lokálního koloritu po způsobu veristů a jeho lyrismus dospěl k patetické zkratce. (Hrála se i v Brně 1895.) Soudobý naturalismus, pozadí francouzské velké historické opery a církevní lo­kální kolorit se uplatnily v ''Satanelle'', příběhu o velmistrovi Řádu johanitů, který nevědomky nechal popravit své dvě vlastní děti (týž námět zhudebnil Emil Reznicek 1888).</p><p style="text-align: justify;">Česká hudební historiografie označovala '''R. '''operní tvorbu za eklektickou, protože nena­plňovala ideu pokroku, chápanou v úzkém skladebně technickém i námětovém smyslu. Je­jí životnost a skutečnou pozici v dobové české operní tvorbě (jak naznačil v roce 1987 realizo­vaný rozhlasový průřez ''Svatojanských proudů'') by však mohla ověřit až nová nastudování.</p>