Slovanské tance: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 24: | Řádka 24: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 293–294{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author> |
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] | ||
[[Category:Díla]]</ee:category> | [[Category:Díla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 16. 2. 2017, 13:33
Dvě řady Slovanských tanců op. 32 (1. řada osmi tanců dokončena 1878, 2. řada osmi tanců dokončena 1886), složil Antonín Dvořák nejprve pro čtyřruční klavír, později v orchestrální verzi. První taneční uvedení bylo inscenováno v den Dvořákových šedesátin (8. 9. 1901) v ND Praha jako „baletní divertissement o 1 dějství“ pod taktovkou Karla Kovařovice, v choreografii Achille Viscusiho, s intermezzem veršů Bohdana Kaminského recitovaných Hanou Kvapilovou, Marií Ryšavou a Jindřichem Mošnou; hudebně idealizované tance zde dostaly scénické názvy (Kyjový, Kameník, Plzeňačka, Chorvát, Srb, Polák, Rus, Sousedská, Troják, Kanafaska, Slovák, Honění krále, Polka česká, Alegorie Prapor, Kolo, Kvapík). A. Viscusi v pozdějších verzích podložil obě řady tanců dějem. Slovanské tance se staly nejen titulem symfonických orchestrů, jejich strhující živelnost, rytmická razantnost, melodická líbeznost, idealizace a stylizace při zachování typové charakteristicky tanců je dovedla ke 40 tanečním provedením (do svého repertoáru některé z nich zařazovaly tanečnice a choreografky novodobých trendů, např. A. Čekanová, E. Divišková, J. Jeřábková, I. Lexová, J. Smoláková, M. Úlehlová, M. Mayerová; pod názvem Slavonika je v USA 1941 uvedl I. V. Psota a 1948 uvedl Tanec č. 8 B. Milec v Tanečním divadle) a staly se tak součástí českého baletního repertoáru: Ostrava 1920, ch. A. Viscusi; Plzeň 1923, ch. A. Viscusi; Brno 1928, ch. I. V. Psota a H. Olšovská; Plzeň 1938, ch. J. Judl podle A. Viscusiho; Plzeň 1939, ch. J. Judl; ČF Praha 1940, ch. M. Mayerová; Plzeň 1941, ch. J. Judl; Praha 1942 a 1944, ch. J. Kröschlová; Brno 1946, ch. J. Judl; České Budějovice 1946, ch. S. Jindřich; Ostrava 1947, ch. E. Gabzdyl; Liberec 1947, ch. J. Sokol; Ústí n. Labem 1948, ch. A. Smolík; Opava 1949, ch. A. Smolík; České Budějovice 1950, ch. S. Jindřich; Brno 1951, ch. I. V. Psota; Kladno 1951, ch. kolektiv choreografů; Liberec 1952, ch. J. Judl; ND Praha 1956, ch. A. Landa; Laterna magika Expo 58, 1958, ch. J. Němeček; Ústí n. Labem 1964, ch. R. Braun; ND Praha 1966, ch. A. Landa (2. řada); Ostrava 1968, ch. E. Gabzdyl; Opava 1968, ch. F. Vychodil; České Budějovice 1968, ch. M. Hojdys; Plzeň 1969, ch. G. Voborník; Brno 1972, ch. L. Hynková; 1975 získali M. Moravcová s G. Voborníkem za jejich televizní verzi 1. cenu Intervize; Opava 1979, ch. F. Vychodil; České Budějovice 1979, ch. M. Hojdys podle I. V. Psoty; Olomouc 1983, ch. E. Gabzdyl; ČSSPT 1984, ch. L. Hynková; Brno 1994, ch. L. Hynková; Balet Praha (část 1. řady spolu s výběrem z Moravských dvojzpěvů pod názvem Slovanské dvojzpěvy) 1999, ch. L. Vaculík.
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 293–294
