Rozkošný, Josef Richard: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 2. 2017, 13:32

Gymnaziální vzdělání si doplnil návštěvou před­nášek na technice, filozofii a malířské akademii. Hře na klavír ho učil J. Jiránek v hudebním ústa­vu J. Proksche, později ve své vlastní škole. Vystoupil veřejně v jedenácti letech a 1855 podnikl koncertní cestu po tehdejších rakouských ze­mích. Skladbu studoval soukromě u J. F. Kittla. Přesto se nakonec rozhodl pro celoživotní povo­lání bankovního úředníka. Hudební život však neopustil: 1869–75 byl sbormistrem pražské­ho pěveckého spolku Lumír (nikoli Lukes), 1871–73 a 1883–89 předsedou hudebního odboru Umělecké besedy, 1873 redigoval časopis Hudební listy. Ke konci života působil ve výbo­ru pražské konzervatoře, 1897 byl zvolen čle­nem České akademie věd a umění.

V jeho početném skladatelském odkazu, který obsahuje symfonickou, komorní i církevní hud­bu, zaujímá významné postavení operní tvorba. Z jedenácti dokončených oper bylo devět prove­deno, první jednoaktovka Ave Maria jen soukro­mě. Profesionálně byla již uvedena druhá opera Mikuláš (7 představení, také v Plzni a Brně), napsaná na dobře koncipované libreto K. Sabiny z českého venkova o obelstěném vdovci, který chtěl získat mladou nevěstu. Již zde i ve svých dalších operních dílech uplatňoval R. přehledné struktury, lyrismus i konverzační tón a lokální kolorit v loveckých, svatebních a dalších žánro­vých scénách. Romantická opera Svatojanské proudy, jejíž baladická látka o špatném konci nevěrné nevěsty se odehrává v krajině českého symbolu, řeky Vltavy, měla velký ohlas. (O instrumentaci požádal R. svého přítele, zkušeného kapelníka a skladatele K. Šebora, stejně jako o instrumentaci pozdější opery Záviš z Falken­štejna.) Vedle 35 představení v Praze (1871–95) se Svatojanské proudy hrály v Brně (1887, 1891, 1913), v Plzni (1892) a 1928 je nastudovalo Divadlo sdružených měst (Pardubice, Hradec Král.); samostatně byla uváděna předehra. Nej­většího úspěchu dosáhla komická pohádková opera Popelka na libreto O. Hostinského, uvede­ná 1885–1902 v ND 70krát, inscenovaná také v Plzni, Brně, Ostravě (zde ještě 1923). K úspěšným pohádkovým romantických operám se řadí i féerie Černé jezero (9krát v Praze, 1906 též v Plzni). Lyrický naturel byl R. spíše na překáž­ku při kompozici velké historicko-romantické opery Záviš z Falkenštejna (1877), na jejímž neúspěchu se podílelo i neobratné libreto, podobně jako na propadu pohádkové opery Krakonoš (1889). V jednoaktovce Stoja o tragickém osudu hrdinky, kolísající mezi láskou a povinností v době povstání v Bosně a Hercegovině, využil R. lokálního koloritu po způsobu veristů a jeho lyrismus dospěl k patetické zkratce. (Hrála se i v Brně 1895.) Soudobý naturalismus, pozadí francouzské velké historické opery a církevní lo­kální kolorit se uplatnily v Satanelle, příběhu o velmistrovi Řádu johanitů, který nevědomky nechal popravit své dvě vlastní děti (týž námět zhudebnil Emil Reznicek 1888).

Česká hudební historiografie označovala R. operní tvorbu za eklektickou, protože nena­plňovala ideu pokroku, chápanou v úzkém skladebně technickém i námětovém smyslu. Je­jí životnost a skutečnou pozici v dobové české operní tvorbě (jak naznačil v roce 1987 realizo­vaný rozhlasový průřez Svatojanských proudů) by však mohla ověřit až nová nastudování.

Dílo

Soupis uvádí ČHS.

Práce pro divadlo

Ave Maria, 1 jedn., t: Trapp ?, prov. soukromě na podzim 1855, ztraceno ?; Mikuláš, kom. opera, 2 jedn., t: Sabina, komp. asi 1868–69, 5. 12. 1870 PD, autograf v archivu konzer­vatoře, vyd. směs pro kl. a předehra pro kl. s. a., libr. vyd. 1870; Svatojanské proudy, pův. Die Moldauni­xe, romant. opera, 4 jedn., t: německy Rüffer, přel. Šubert, instr. Šebor, komp. 1869, 3. 10. 1871 PD, kl. výt. vyd. 1882, libr. vyd. 1871, průřez operou Čs. rozhlas Plzeň 1987; Záviš z Falkenštejna, historicko­-romant. opera, 4 jedn., t: Böhm podle Hálkovy tra­gédie, instr. Šebor, komp. 1871–77, 14. 10. 1877 PD, libr. vyd. s. a., not. materiál v archivu ND; Pytláci, 1 jedn., t: Böhm dle starší frašky Angelyho, komp. 1875, ukázky prov. v Měšťanské besedě v květnu 1878, ztraceno ?; Alchymista, 4 jedn., libr. Böhm, komp. 1880, ztraceno ?; Popelka, opera, 3 jedn., t: Hostinský podle pohádkového námětu, komp. 1880–84, 31. 5. 1885 ND, směs a výňatky v kl. výt. vydány s. a., libr. vyd. 1884; Krakonoš, opera, 3 jedn., t: Borecký, komp. 1888–89, 18. 10. 1889 ND, hlasy v archivu ND, libr. vyd. 1890; Stoja, opera, 1 jedn., t: O. Kučera podle povídky J. D. Konráda, komp. 1893–94, 6. 6. 1894 ND, směs pro kl. vyd. s. a., libr. s. a.; Satanella, opera, 3 jedn., t: Kádner podle epic­ké básně Vrchlického, komp. 1898, 5. 10. 1898 ND, libr. vyd. s. a.; Černé jezero, pův. Šumavská víla, ro­mant. opera, 3 jedn., t: Kádner podle Heydukovy básně Dědův odkaz, komp. 1902, revize 1904, 6. 1. 1906 ND, tance pro kl. vydala Zlatá Praha VII, 1903, libr. vyd. s. a.; Rusalka, nedokonč. opera, t: Mužík podle Hostinského, 1 jedn., komp. 1886, ztraceno ?. – Lit. uvádí spolupráci se Sabinou na libretu Husité, 1868; nedokončil práci na libretu J. H. Böh­ma Šašek z Borku (nedat.) a na Kádnerově libretu Evropa, 4 jedn., podle Čechovy básně (nedat.).

Prameny a literatura

Autografy v archivu konzervatoře v Praze, v ČMH a v archivu ND. • F. Pivoda: Opera Záviš z Falkenštejna, Hudební a divadelní věstník 1, 1877/78, s. 93, 137–141, 145–147, 153–155; ∆ [L. Janáček]: Několik slov o „Svatojan­ských proudech“, Hudební listy [Brno] 3, 1886/7, s. 65–66, přetisk in: Leoš Janáček kritikem brněnské opery, vyd. L. Firkušný, Brno 1935, s. 69–70; E. Chvála: Čtvrtstoletí české hudby, 1887; F. K. Hejda: J. R. R., Věstník Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských 3, 1898, s. 38–40; Dalibor 30, 1908 [obs.: E. Žák: K jubileu mistra J. R. R., s. 375–376, K. Kád­ner: Interview, s. 376–377]; E. Žák: Trochu vzpomí­nek, Hudební revue 1, 1908, s. 384–387; Z. Nejedlý: J. R. R., Smetana 3, 1913, s. 253–255; J. Pihert: In me­moriam, Hudební revue 6, 1912/13, s. 384–386; K. M. Hrobský: J. R. R., Česká hudba 19, 1913, s. 75–79 [nekrolog]; Z. Knittl: J. R. R. mrtev!, Dalibor 30, 1913, s. 269–271; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; A. R.: K výročí J. R. R., Hudební rozhledy 6, 1953, s. 656; V. Lébl: 125 let od narození J. R. R., Hu­dební rozhledy 11, 1958, s. 688; L. Klosová: K inscenačním otázkám opery a činohry Prozatímního diva­dla, ČNM 135, 1966, s. 212–218 [Svatojan. proudy]; Němeček: Kovařovic; V. Horák: František Pivoda, pěvecký pedagog, Brno 1970; M. Pospíšil: Balada v české opeře 19. století, Hudební věda 16, 1979, s. 3–25; J. Vysloužil: Úvaha nad českou operou, Opus musi­cum 12, 1980, s. 193–199; B. Srba: Bedřich Smetana a soudobá divadelní konvence, Opus musicum 17, 1985, s. 71–81, 97–107 [Svatojan. proudy]; M. Ottlo­vá–M. Pospíšil: Opera a podívaná, in: Divadlo v české kultuře 19. století, sb. z konference v Plzni 1983, Studie a materiály Národní galerie 3, 1985, s. 53, přetiš­těno in: Bedřich Smetana a jeho doba. Vybrané studie, Knižnice Dějin a současnosti 4, 1997, s. 67–69, něm. jako Oper und Spektakel im 19. Jahrhundert, Die Mu­sikforschung 38, 1985, s. 1–8 [Krakonoš]; Tyrrell: Czech opera; Smaczny: PD; E. Horová: Operní kon­kurzy vypsané v souvislosti s otevřením Národního divadla v Praze, Hudební věda 27, 1990, s. 152–159; M. Bártová: Stoja jako oběť nepokojů v Bosně a Hercegovině, Opus musicum 25, 1993, s. 53–58; B. Srba: Motivy přírodních světelných úkazů v české hudebnědramatické tvorbě období romantismu, Sborník pra­cí fil. fak. brněnské univerzity, H 29, 1994, s. 99–128 [Svatojan. proudy]; B. Srba: Jevištní výpravy na scé­nách Královského zemského českého divadla v období jeho „prozatímnosti“ 1862–1883, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, H 30, 1995, s. 51–91 [Záviš z Fal­kenštejna]; B. Srba: Vývojové proměny systému kuli­sové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiál­ních scénách 1862–1883. Příspěvek k dějinám českého jevištního výtvarnictví v XIX. století, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, Q 3, 2000, s. 43–44 [Svatojan. proudy]. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1 a 2; České umění dramatické II; Branberger; Hostomská 1959, 1993. • ČSH; MGG 1963 [chybně rok nar. 1823]; Gro­ve 1980; Grove-opera; Piper, sv. Register; ND po 1883.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 452–454
Autor: Marta Ottlová