Grimaldi, Enrichetta: Porovnání verzí

Provd. Ramognino. Původem Italka. Školila ji baletní mistryně V. Legraine v Turíně, kde G. krátce působila v Teatro Carignano. V Praze poprvé vystoupila 1883 v ND jako jedna z ta­nečnic Polky ve Smetanově Prodané nevěstě. 1885 v ND pohostinsky alternovala s primaba­lerínou G. Paltrinieriovou jako ústřední postava Civilisace v Marencově alegorickém baletu Excelsior, vzdávajícím hold technickému a vě­deckému pokroku. Hostovala pak ještě v dal­ších rolích (Dcera krále gnomů, Hertel: Flik a Flok, Amor, Marenco: Amor, obojí 1886, Fantaska, Hertel: Fantaska, Sylvia, Delibes: Sylvia, víla Danaina, obojí 1888 ad., vše též později v angažmá). 1890, po předčasné smrti Paltrinieriové nastoupila na její místo. Z ND odešla 1895 do Drážďan jako primabalerína dvorního divadla. 1901 hostovala v Petrohradě (mj. v titulní roli Adamovy Giselle), 1901–06 byla primabalerínou ve Velkém divadle v Moskvě. Po odchodu ze scény žila údajně v Pegli u Janova.

V pražském ND zpočátku obtížně obhajova­la svou pozici. Již v roli Civilisace bylo patrné, že se své předchůdkyni nevyrovná technikou, výrazností projevu, ani citovou vroucností. Pod choreografickým vedením A. Bergera se však rychle zdokonalovala a prosadila se, na rozdíl od lyricky zádumčivé Paltrinieriové, v posta­vách vitálních a temperamentních, jimž dávala úsměvnou rozmarnost, dovádivost, vervu a roz­tomilou koketnost, např. jako Loutka Bébé v Bayerově Královně loutek, kterou Berger choreograficky přizpůsobil jejím pohybovým přednostem (Bayer: Královna loutek, 1891). K výrazným postavám patřila i Svanhilda v premiéře Delibesovy Coppélie na českém je­višti (1893). Dramatické dispozice prokázala v mimované roli Fenelly v Auberově opeře Ně­má z Portici, jež byla její poslední pražskou rolí (1895). Vystoupila v mnoha tanečních vlož­kách v operách (též ve Wagnerově opeře Tannhäuser v tanci ve Venušině sluji, 1890), v operetách i činohrách, zvláště populární byla s A. Bergerem jako partnerem v tancích vý­pravné hry Ďáblovy pilulky (F. Laloue a A. Ani­cet-Bourgeois, 1889/90). V Šamberkově komedii Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu (1894) zaujala atraktivním tancem cyklistky. Sžila se s pražským prostředím, naučila se čes­ky i německy a mohla příležitostně zpívat a hrát, např. v aktovce pro dva herce Český dob­rovolník a francouzská selka od Louise Schnei­dera (1892), kde vedle J. Mošny vytvořila roli selky Marie. S touto aktovkou účinkovala s Mošnou na společenských večerech a akade­miích i mimo Prahu (např. v 1892 při otvírání nového divadelního sálu v Kolíně). Hned v prv­ní pražské sezoně (1890/91) hostovala s Ber­grem, M. Zieglerovou a A. Valtrovou v českém divadle v Brně v Prodané nevěstě a v Sulliva­nově operetě Mikado.

Zkušenosti z ND uplatnila G. v Drážďanech, když znovu ztvárnila např. Delibesovu Sylvii a podle Bergerovy choreografie aranžovala tan­ce do Prodané nevěsty, v níž rovněž ve 189 představeních zpívala roli Esmeraldy. V Mosk­vě tančila mj. hlavní roli Esmeraldy v prvním provedení Dcery Guduly (h: A. Simon, libr. a ch: A. Gorskij na námět Hugova Chrámu Matky boží v Paříži, 1902) a postavu Aspicie v Pugniho Dceři faraóna (1905) v Gorského choreografii.