Grimaldi, Enrichetta
nahoru...
Provd. Ramognino. Původem Italka. Školila ji baletní mistryně V. Legraine v Turíně, kde G. krátce působila v Teatro Carignano. V Praze poprvé vystoupila 1883 v ND jako jedna z tanečnic Polky ve Smetanově Prodané nevěstě. 1885 v ND pohostinsky alternovala s primabalerínou G. Paltrinieriovou jako ústřední postava Civilisace v Marencově alegorickém baletu Excelsior, vzdávajícím hold technickému a vědeckému pokroku. Hostovala pak ještě v dalších rolích (Dcera krále gnomů, Hertel: Flik a Flok, Amor, Marenco: Amor, obojí 1886, Fantaska, Hertel: Fantaska, Sylvia, Delibes: Sylvia, víla Danaina, obojí 1888 ad., vše též později v angažmá). 1890, po předčasné smrti Paltrinieriové nastoupila na její místo. Z ND odešla 1895 do Drážďan jako primabalerína dvorního divadla. 1901 hostovala v Petrohradě (mj. v titulní roli Adamovy Giselle), 1901–06 byla primabalerínou ve Velkém divadle v Moskvě. Po odchodu ze scény žila údajně v Pegli u Janova.
V pražském ND zpočátku obtížně obhajovala svou pozici. Již v roli Civilisace bylo patrné, že se své předchůdkyni nevyrovná technikou, výrazností projevu, ani citovou vroucností. Pod choreografickým vedením A. Bergera se však rychle zdokonalovala a prosadila se, na rozdíl od lyricky zádumčivé Paltrinieriové, v postavách vitálních a temperamentních, jimž dávala úsměvnou rozmarnost, dovádivost, vervu a roztomilou koketnost, např. jako Loutka Bébé v Bayerově Královně loutek, kterou Berger choreograficky přizpůsobil jejím pohybovým přednostem (Bayer: Královna loutek, 1891). K výrazným postavám patřila i Svanhilda v premiéře Delibesovy Coppélie na českém jevišti (1893). Dramatické dispozice prokázala v mimované roli Fenelly v Auberově opeře Němá z Portici, jež byla její poslední pražskou rolí (1895). Vystoupila v mnoha tanečních vložkách v operách (též ve Wagnerově opeře Tannhäuser v tanci ve Venušině sluji, 1890), v operetách i činohrách, zvláště populární byla s A. Bergerem jako partnerem v tancích výpravné hry Ďáblovy pilulky (F. Laloue a A. Anicet-Bourgeois, 1889/90). V Šamberkově komedii Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu (1894) zaujala atraktivním tancem cyklistky. Sžila se s pražským prostředím, naučila se česky i německy a mohla příležitostně zpívat a hrát, např. v aktovce pro dva herce Český dobrovolník a francouzská selka od Louise Schneidera (1892), kde vedle J. Mošny vytvořila roli selky Marie. S touto aktovkou účinkovala s Mošnou na společenských večerech a akademiích i mimo Prahu (např. v 1892 při otvírání nového divadelního sálu v Kolíně). Hned v první pražské sezoně (1890/91) hostovala s Bergrem, M. Zieglerovou a A. Valtrovou v českém divadle v Brně v Prodané nevěstě a v Sullivanově operetě Mikado.
Zkušenosti z ND uplatnila G. v Drážďanech, když znovu ztvárnila např. Delibesovu Sylvii a podle Bergerovy choreografie aranžovala tance do Prodané nevěsty, v níž rovněž ve 189 představeních zpívala roli Esmeraldy. V Moskvě tančila mj. hlavní roli Esmeraldy v prvním provedení Dcery Guduly (h: A. Simon, libr. a ch: A. Gorskij na námět Hugova Chrámu Matky boží v Paříži, 1902) a postavu Aspicie v Pugniho Dceři faraóna (1905) v Gorského choreografii.
Zatímco v ruských divadlech se musela vyrovnávat se silnou konkurencí domácích sil, v Praze patřila ke skupině italských tanečnic, které pomáhaly stabilizovat první baletní soubor ND, v němž až do konce 19. století zaujímaly výsadní postavení.
Prameny a literatura
J. Lý. [Ladecký]: Referáty o stálých českých divadlech, Česká Thalia 6, 1892, s. 322; P.: Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu, Světozor 28, 1894, s. 384; Tg. [Teige]: Zpěvohra, Světozor 29, 1895 s. 178; Der Humorist [Wien] 15, 1895, č. 2, s. 4; M. Čtrnáctý: Žena tanečnicí, Divadlo 7, 1908/09, s. 322; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 169–170; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 99–100; Marius Petipa, Materiali, vospominania, stati, Leningrad 1971, něm. jako Marius Petipa, Meister des klassischen Balletts, Wilhelmshaven ad. 1980, s. 61, 66, 76, 93–94; B. Brodská: Dějiny ruského baletu, 1984, s. 103; ND po 1883. • Ulrich 1997 [zde jméno po sňatku].
Životní události
- 1874: narození, Turín, Itálie
- po 1924: úmrtí, Pegli u Janova (?), Itálie
Další jména
Ramognino
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 171–172
Autor: Alice Dubská
