Dessauer, Josef: Porovnání verzí

Pocházel z dobře situované rodiny obchodníka s textilem. Při přípravě na obchodnické povolání studoval klavír soukromě u ředitele pražské konzervatoře F. D. Webera a skladbu u V. J. Tomáška, v jehož domácnosti se seznámil s F. Palackým. 1821 podnikl koncertní cestu do Itálie. V pražských salonech, zvl. u rodiny Rittersberkovy, se seznámil s advokátem a skladatelem L. E. Měchurou a fürstenberským sekretářem a literátem C. E. Ebertem. V dubnu 1825, po otcově smrti, převzal obchod a žil střídavě ve Vídni a v Praze. Podporoval české patriotické snahy (1827 byl odběratelem Časopisu Českého muzea). 1831–32 koncertoval v Itálii (kde navázal přátelství s Halévym), ve Francii a v Anglii. 1837 se usadil ve Vídni a věnoval se převážně hudbě. Jeho písně a komorní hudba byly rozšířeny zvl. v amatérských kruzích a vydávány renomovanými nakladateli (Doblinger, Novello, Mechetti, Ricordi, Schlesinger). Znal se s Bellinim, 1842 a 1843 cestoval do Paříže, kde se stýkal s Chopinem (který mu věnoval své Polonézy op. 26), Berliozem, Lisztem (který napsal klavírní fantazii na jeho písně), Meyerbeerem, George Sandovou a s Wagnerem. Měl pověst vzdělaného člověka, vlastnil cennou kolekci hudebních autografů a byl známým sběratelem a restaurátorem starého nábytku. K 70. narozeninám dostal řád Františka Josefa I., 1871 se stal čestným členem vídeňské Gesellschaft der Musikfreunde. Ke konci života téměř oslepl a stáhl se do soukromí.

Jeho kompoziční typ charakterizoval 1876 E. Hanslick jako „intenzivní poetický talent“, jehož melodicky bohaté a invenčně původní písně dobře vyjadřují náladu básnického slova. D. upravil písně řady evropských národů a vypěstoval si smysl pro jejich specifiku. Nejen v Čechách, ale i ve vídeňských listech (Hanslick) byl podporován jako představitel „charakteristické národní“ operní alternativy k „hudebně prázdné“, virtuózní italské tvorbě. Jeho opery, které „stojí mezi italskou a německou hudbou“ (Bohemia 1836), si zachovávají kompoziční jednoduchost písní a komorních skladeb, ale přijímají dějové i hudební výrazové rysy romantismu.

První D. operní prací byla Lidwinna na Ebertovo libreto, uvedená poprvé ve StD 1836 [literatura mylně uvádí, že ke korunovaci Ferdinanda I. Dobrotivého českým králem, jež se konala 2. 9. 1836]. Hlavní roli chudé schovanky ze mlýna, která se i za cenu spojení s pekelnými silami chce domoci bohatství, ale je osudově potrestána, zpívala J. Lutzerová (Mlynář–K. Strakatý, jeho syn Milon–F. Demmer, zloduch Hrabě Maldonado, vytvořený podle vzoru Bertrama z Meyerbeerovy opery Robert ďábel–J. Pöck). Premiéra byla hodnocena jako začátek nové epochy, překonávající nadvládu italského zpěvu, konaly se však pouze 3 reprízy, protože „vážná, temná hudba oslovila publikum jen zčásti“ [Teuber]. Opera má mluvené pasáže a 15 uzavřených hudebních čísel (scéna a dueto, dialog a dueto, sbor, árie, melodram, recitativ a árie ad.). V bohaté výpravě se uplatnily četné technické triky a efekty romantického divadla, včetně požáru mlýna, plamenů šlehajících ze skal, roztříštěného kouzelného zrcadla, kouzelné komnaty se záhadnými postavami ad. (scéna de Pian a Mössner, technika G. Weber). Trvalejší úspěch měla D. komická opera Ein Besuch in St. Cyr z prostředí dvora Ludvíka XIV., napsaná 1838 pro dvorní divadlo v Drážďanech podle francouzského vzoru, náročná na pěvecké výkony a nákladnou výpravu (ve StD nastudována 31. 1. 1839, znovu 2. 5. 1849). Vídeňské premiéry oper Paquitta (ukázky na koncertě pražské konzervatoře 13. 4. 1851) a Dominga ze španělského prostředí prošly s malým zájmem.