Komedie o umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista: Porovnání verzí

Nejstarší dokument o pašijích v Bozkově pochází z 1777 (pro někdy uváděný rok 1759 chybí doklad). Protože však byly hrány v kostele, je vyloučeno, že byla inscenována nám známá verze textu. Farář V. Dušek (1721–92) pašije tehdy jednou provždy zakázal a doporučil místo nich pobožnost křížové cesty. 1791 dostali železnobrodští měšťané povolení od vrchnosti hrát v Bozkově své → ''Theatrum passionale''. Na základě stížnosti zaměřené proti faráři Duškovi došlo k vyšetřování a k zákazu pašijových her litoměřickým ordinariátem. Text '''K'''. mohl být hrán v Bozkově až v první třetině 19. stol., avšak žádné určité údaje o představeních nejsou známy. Z doby kolem 1820, kdy zde byl farářem syn → J. J. Tepra, Ambrož, pochází dnes ztracené obsazení hlavních postav pašijové hry. Podle ústního podání, zachyceného S. Beránkem v osmdesátých letech 19. stol., byly pašije naposledy inscenovány 1836. Dokladem pro pašijovou inscenaci v prvním třicetiletí 19. stol. mohou být konkrétní informace o trojí stavbě tamějších jevišť (u živnosti F. Dolenského, u stavení s přístodolkem na sever od školy, lešení postavené na samotě Kopanina). Scénu, na které byla '''K'''. hrána, představoval tradiční „palác“ (pódium), podobně jako v jiných pašijových inscenacích (např. v ''Umučení Pána Ježíše ''J. Havla či v ''Theatru passionale''). Hrálo se na dlouhém pódiovém lešení nejméně se dvěma jevišti s proscéniem, a snad i na dalších místech mimo stavbu jeviště (Olivet, Kalvárie). Bozkovský „palác“ měl také prostor „dole“, který byl využit v sekvencích Lazarova vzkříšení.

Nejstarší dokument o pašijích v Bozkově pochází z 1777 (pro někdy uváděný rok 1759 chybí doklad). Protože však byly hrány v kostele, je vyloučeno, že byla inscenována nám známá verze textu. Farář V. Dušek (1721–92) pašije tehdy jednou provždy zakázal a doporučil místo nich pobožnost křížové cesty. 1791 dostali železnobrodští měšťané povolení od vrchnosti hrát v Bozkově své → ''Theatrum passionale''. Na základě stížnosti zaměřené proti faráři Duškovi došlo k vyšetřování a k zákazu pašijových her litoměřickým ordinariátem. Text '''K'''. mohl být hrán v Bozkově až v první třetině 19. stol., avšak žádné určité údaje o představeních nejsou známy. Z doby kolem 1820, kdy zde byl farářem syn → J. J. Tepra, Ambrož, pochází dnes ztracené obsazení hlavních postav pašijové hry. Podle ústního podání, zachyceného S. Beránkem v osmdesátých letech 19. stol., byly pašije naposledy inscenovány 1836. Dokladem pro pašijovou inscenaci v prvním třicetiletí 19. stol. mohou být konkrétní informace o trojí stavbě tamějších jevišť (u živnosti F. Dolenského, u stavení s přístodolkem na sever od školy, lešení postavené na samotě Kopanina). Scénu, na které byla '''K'''. hrána, představoval tradiční „palác“ (pódium), podobně jako v jiných pašijových inscenacích (např. v ''Umučení Pána Ježíše ''J. Havla či v ''Theatru passionale''). Hrálo se na dlouhém pódiovém lešení nejméně se dvěma jevišti s proscéniem, a snad i na dalších místech mimo stavbu jeviště (Olivet, Kalvárie). Bozkovský „palác“ měl také prostor „dole“, který byl využit v sekvencích Lazarova vzkříšení.

</ee:content>

</ee:content>

<ee:bibliography>

<ee:bibliography>