Komedie o umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista
nahoru...
Užívány též názvy Bozkovská hra o umučení Páně, Bozkovské pašije (plný název ⇒ Prameny). – Dochovaný text pochází z Bozkova (u Semil), je však pravděpodobně převzat z cizího zdroje a upraven. Jsou známy dva jeho zápisy, není však jasné, zda vycházejí z téhož rukopisu, nebo zachycují dvě různé verze hry. Zápis A. Farského (1730?–1805), uložený v PNP, je značně chaotický, obsahuje mnoho vsuvek, textových přesunů, oprav, škrtů a cizích vpisků, konec je psán jinou rukou na jiném papíře s odlišnou úpravou, jsou v něm dodatečně zapsané kostelní písně, které přímo s hrou nesouvisejí, mariánská píseň Sem ctitelé milí však upomíná na poutní mariánskou tradici Bozkova. Druhý zápis (dnes nezvěstný), pořídil 1885 bozkovský učitel S. Beránek (1849–?) pro Menčíkovu edici s nejasnou poznámkou, že byl zhotoven podle rukopisu, „který neznámý nám občan v Bozkově nebo v blízkém okolí ve veliké vážnosti chová“. Beránek k přepisu připojil též údaje získané z druhé a třetí generace potomků tvůrců bozkovských pašijí. Beránkův přepis pro knižní vydání nezaznamenává vsuvky a opravy u Farského, zápis jiným písmem, ani poslední větu titulu o A. Farském. Odlišné rozdělení a číslování výstupů je zřejmě Menčíkovým edičním zásahem. Podle velmi křehkých inscenačních indicií se lze domnívat, že podstatné části K. se shodují s dnes nedochovanou hrou, zavedenou v polovině 18. stol. → J. Šourkem. Text vykazuje také mnohé podobnosti s vlastibořským Umučením Pána Ježíše → J. Havla, které je mladší a o dvě třetiny delší.
Text nese typické znaky lidové hry a zřetelně náleží k barokním modifikacím mysterijního žánru. Je složen z vybraných výjevů řazených podle tradiční pašijové chronologie (události Ježíšova života od vstupu do veřejného života až po ukřižování a uložení do hrobu). Bozkovské mysterium má čtyři díly. Úvodní díl (226 v.) tvoří dvě samostatné části, zdůvodňující smysl Ježíšova vykoupení: 1. konec hry rajské, zachycující Adama a Evu po vypovězení z ráje, a 2. Hra o pejše [pýše], krátká alegorie (100 v.) připomínající everymanský motiv. Druhý díl (1000 řádků) předvádí Ježíšovu veřejnou činnost s vedlejším příběhem Lazarovy rodiny, obsahujícím Magdaléninu proměnu s krátkou diablerií, a je zakončen scénou na Olivetské hoře. Od zatčení Ježíše následuje třetí řada výstupů s ději kolem vyšetřování až do vynesení rozsudku ukřižování (710 řádků). Závěrečný díl představuje křížovou cestu na Kalvárii a končí Ježíšovým pohřbem (183 v., s komplikovanými, často pouze mimickými akcemi ve scéně ukřižování).
Farského zápis má 2183 řádky veršů i prozaického textu (jejich střídání je náhodné). Ve hře účinkuje nejméně šedesát mluvících postav a několik sborů. Tradiční Opovědník vystupuje pouze v prologu a epilogu, do průběhu hry nezasahuje. Postrádáme také v podobných hrách obvyklé texty písní, oddělující jednotlivé výstupy a podporující diváckou empatii s předváděnými ději. V textu bývá však označení „muzika“ (může být míněn i zpěv písně, alespoň na některých místech, např: „Tu je muzika aneb zpěv po vzetí kříže.“). Zpěv písní je výslovně určen ve scénických poznámkách kalvarských výstupů, při křižování, losování a při Longinově probodnutí Kristova boku.
K. je prokazatelně sestavena z textů různého původu: z řádové, tzv. školské dramatiky (monolog Setníka, spor Smrti, Pokory a Pejchy ve Hře o pejše, řada jednotlivých veršů, včetně pokusu o hexametr), z pašijových oratorií a ostatních pašijových produkcí (nomenklatura některých kolektivních postav: Zástup – Chorus, Kniežata, Biskupové [tj. Annáš a Kaifáš]) i pasiologické literatury (kázání, modlitby, rozjímání). Základem jednoduché veršové úpravy jsou málo dbalé osmislabičné, trochejské, sdružené, výjimečně i střídavé verše (někdy i rozsáhlejší – až sedmnáct slabik), v nichž převažují asonance a plané rýmy. Řada úseků je psána v próze. Některé scény nebyly textem fixovány a mohla se v nich uplatnit improvizace (scéna vyhnání kupců z chrámu, bičování, přechody s vyslýchaným Ježíšem), jinde se vyskytuje forma melodramu (např. Mariina lamentace po vynesení ortelu ukřižování je doprovázena „muzikou“, rovněž verše první Veroničiny repliky, uzavřené v notové značce repetice, mohou svědčit o stejném postupu).
Autoru Bozkovských pašijí byl předlohou především spis Martina z Kochemu Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše, což je zřejmé nejen z téměř doslovných citací, ale především z typicky svrchované kochemovské spirituality a skrze ni nazíraného evangelia. Souvislost s barokní inspirací prokazuje i titul hry, obsahující poukaz na zbožné rozjímání jako účel představení.
Nejstarší dokument o pašijích v Bozkově pochází z 1777 (pro někdy uváděný rok 1759 chybí doklad). Protože však byly hrány v kostele, je vyloučeno, že byla inscenována nám známá verze textu. Farář V. Dušek (1721–92) pašije tehdy jednou provždy zakázal a doporučil místo nich pobožnost křížové cesty. 1791 dostali železnobrodští měšťané povolení od vrchnosti hrát v Bozkově své → Theatrum passionale. Na základě stížnosti zaměřené proti faráři Duškovi došlo k vyšetřování a k zákazu pašijových her litoměřickým ordinariátem. Text K. mohl být hrán v Bozkově až v první třetině 19. stol., avšak žádné určité údaje o představeních nejsou známy. Z doby kolem 1820, kdy zde byl farářem syn → J. J. Tepra, Ambrož, pochází dnes ztracené obsazení hlavních postav pašijové hry. Podle ústního podání, zachyceného S. Beránkem v osmdesátých letech 19. stol., byly pašije naposledy inscenovány 1836. Dokladem pro pašijovou inscenaci v prvním třicetiletí 19. stol. mohou být konkrétní informace o trojí stavbě tamějších jevišť (u živnosti F. Dolenského, u stavení s přístodolkem na sever od školy, lešení postavené na samotě Kopanina). Scénu, na které byla K. hrána, představoval tradiční „palác“ (pódium), podobně jako v jiných pašijových inscenacích (např. v Umučení Pána Ježíše J. Havla či v Theatru passionale). Hrálo se na dlouhém pódiovém lešení nejméně se dvěma jevišti s proscéniem, a snad i na dalších místech mimo stavbu jeviště (Olivet, Kalvárie). Bozkovský „palác“ měl také prostor „dole“, který byl využit v sekvencích Lazarova vzkříšení.
Obsáhlejší partie z bozkovských pašijí (včetně titulu) použil J. Kopecký pro svou novodobou úpravu Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (1965). Původní text užili také V. Ron, M. Klíma a Z. Srba ve scénáři inscenace Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista (ND Praha 1998).
Edice
F. Menčík: Prostonárodní hry divadelní II (Velikonoční hry), Holešov 1895, s. 1–57.
Prameny a literatura
PNP – knihovna, sign. DT V 35: Komedie o umučení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, pro rozjímání jednoho každého a pobožného křesťana, co a jak mnoho za nás podstoupil a vystál a svou krev pro nás vylil, aby nás tudy od zatracení vysvobodil. Tak nám tady příklad zanechal, abychme tady zde na světě všecko mile a rádi přetrpěli, potom za ním se do nebe dostali a s ním se radovali. Vypsáno od Antonína Farskýho, v obci bozkovský; Farní úřad Bozkov: Liber memorabilium ac iurum Ecclesiae Boskoviensis AB Anno 1757 I (1757–1850); SOkA Jablonec n. N., fond Děkanský úřad Jablonec n. N. 1692–1900, inv. č. 87, kart. č. 1: vyšetřování stížnosti na pašijové inscenace v Bozkově a v Železném Brodě 1791. • J. Port: Tvary divadla v Čechách I, s. 246–250 (rkp. NMd); J. Hádek: Literární Bozkov, Bozkovský sborník (korekt. otisk, Muzeum Českého ráje Turnov, pozůstalost K. Kinského); Z. Kalista: Na okraji bozkovské historie, tamtéž + Česká barokní pouť'. K religiozitě českého lidu v době barokní, Žďár nad Sázavou 2001, s. 125–166; M. F. [F. Menčík]: O divadle prostonárodním, Národní listy 9., 15., 28. a 30. 1. 1886; J. K. Štajnygr: Pomněnky z Boskova, Praha 1894, s. 86; F. Mizera: Paměti města Semil a okolí, Semily 1930, s. 186; M. Lukasová: Dvě české lidové hry o umučení ze severovýchodních Čech, dis., FF MU Brno 1932; F. Tichánek: Kronika obce Bozkova, rkp. 1958 (v maj. rodiny); V. Černý: Stredoveká dráma, Bratislava 1964, s. 148n. + Barokní divadlo v Evropě, Slovenské divadlo (Bratislava) 18, 1970, s. 321n.; J. Jakeš: České a německé lidové velikonoční hry na bývalém jazykovém pomezí, dis., FF UK Praha 1970; P. Kneidl: Labyrint světa. O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna 10, 1975, s. 123; A. Škarka: Z problematiky českého gotického básnictví, Půl tisíciletí českého písemnictví, Praha 1986, s. 91; J. Kopecký: O staré divadlo, DR 1, 1990, č. 2, s. 3–29; V. Ron: Sousedské divadelnictví severních Čech v 18. století, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 348–360, 442–444 + Z minulosti pašijových her v českých zemích, Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, program ND, Praha 1998, s. 26–29 + Zákaz Železnobrodské pašijové hry v roce 1791, DR 11, 2000, č. 4, s. 66–70; S. Hlava: 250 let divadla v Bozkově, Z Českého ráje a Podkrkonoší (Semily) 13, 2000, s. 227–234; viz Edice. • DČD I, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 307–309
Autor: Vojtěch Ron
