Claar, Hermine: Porovnání verzí

V oboru mladých milovnic debutovala 1864 v Pešti. V městském divadle v Lipsku se seznámila s budoucím manželem, režisérem [[Claar_Emil|Emilem Claarem ]](sňatek 1871). 1872–76 spolu působili v německém činoherním souboru pražského Stavovského divadla. Hrála různé typy rolí, především veseloherní postavy a mladší salónní dámy. Po neúspěšné kandidatuře manžela na post ředitele divadla odešli oba do berlínského Residenztheater (1876). Později působila jako herečka bez stálého angažmá.

Rozená H. Delia, manželka režiséra [[Claar_Emil|Emila Claara]]. V mládí navštěvovala ve Vídni hodiny herectví u herce dvorního divadla Josefa Lewinského a v divadelní škole Heinricha Strakosche. Debutovala 1864 v německém divadle v Pešti. Ředitel Charles S. Maurice ji krátce nato pozval do hamburského Thalia-Theater, kde hrála role mladých milovnic. 1866 působila v Královské činohře (Königliches Schauspielhaus) v Berlíně, ale ještě téhož roku přešla do dvorního divadla ve Schwerinu (Hoftheater Schwerin), kde získala rozhodující herecké zkušenosti pro role elegantních salonních dam a pikantních hrdinek náročnějších komedií a moderních dramat. 1868 vystupovala pohostinsky v Theater an der Wien ve hře Heinricha Laubeho ''Böse Zungen''. Úspěšná premiéra s řadou repríz jí přinesly angažmá v městském divadle v Lipsku (1869–72). Zde poznala herce a režiséra [[Claar_Emil|Emila Claara]], za něhož se tu 20. listopadu 1871 provdala. Odešla s ním do dvorního divadla ve Výmaru.

V létě 1872 se manželé odstěhovali do Prahy na pozvání ředitele Stavovského divadla Rudolfa Wirsinga. V tzv. vystoupeních na angažmá dostala '''C.''' příležitost vystoupit v různých typech rolí <!--StartFragment-->–<!--EndFragment--> debutovala 6. 7. 1872 v Töpferově kusu ''Der beste Ton '' především veseloherní postavy a mladší salonní dámy v konverzačních kusech. Její pražské angažmá poznamenal osobní konflikt s jinou významnou hereckou osobností pražského divadla, Annou Hauptmann–Versingovou (* 1833). Ta vystupovala zejména v hrdinských a tragických rolích, ale měla v repertoáru i dámy středního věku v konverzačních hrách a vládla výtečnými jazykovými prostředky. A. Versingová pocházela z pražské herecké rodiny (její otec Hugo Versing byl basistou operního souboru) a měla mezi odborníky i u publika výtečnou pověst. Osobní konflikty obou dam při rozdělování rolí působily nemalé potíže a nejednou byl ohrožen hladký chod divadla. Jen výjimečně obě dámy vystoupily vedle sebe (Shakespeare: ''Coriolanus'', '''C.''' jako Valerie, Versingová jako Volumnie; představní se setkalo s mimořádným ohlasem).

O Velikonocích 1876 ve Stavovském divadle v Praze končila smlouva ředitele Rudolfa Wirsinga a o rok dříve, na jaře 1875, byla vyhlášena veřejná soutěž na pronájem domu. O místo ředitele se ucházel též <!--StartFragment-->manžel '''C.''', <!--EndFragment--> [[Claar_Emil|Emil Claar]]. Ač patřil díky svým dosavadním zásluhám k favorizovaným kandidátům, místo nakonec nezískal. Manželé Claarovi hodlali okamžitě z Prahy odjet a ohlásili rozloučení s pražským publikem na 27. 3. 1875, při premiéře nového nastudování Shakespearovy hry ''Ein Wintermärchen''. '''C. '''byla již při vstupu na scénu zahrnuta ovacemi, květinami a vavřínovými věnci, z nichž jeden jí věnoval vlivný pražský německý spolek umělců a spisovatelů Concordia. Aplaus se opakoval po druhém aktu, kdy oba manželé několikrát děkovali publiku za potlesk a [[Claar_Emil|Emil Claar]] pronesl řeč. Ředitel Wirsing ale nebyl ochoten oba umělce, kteří měli <!--StartFragment-->smlouvu do Velikonoc 1876<!--EndFragment-->, propustit; do konce této řádné lhůty byli nuceni v Praze setrvat. Poslední pražskou rolí '''C.''' byla 7. 4. 1876 Dalila (O. Feuillet: ''Dalila'').

Z Prahy odešla '''C.''' do Residenztheater Berlin, kam nastupoval na pozici režiséra její manžel. Byla stále vysoce ceněna, nejen v Berlíně, ale i při pohostinských vystoupeních, která postupně preferovala před stálým angažmá. 1879, kdy se její manžel stal ředitelem divadla ve Frankfurtu n. M., nepřešla do jeho tamního souboru, ale věnovala se pouze hostování. K jejím nejvýznamnějším cestám údajně patřilo turné po Severní Americe, pořádané na podzim 1882, za něž měla '''C. '''získat jeden z nejvyšších honorářů té doby.

1891 se zhoršil její zdravotní stav, '''C.''' ukončila svou uměleckou aktivitu a vystupovala jen v příležitostných dobročinných představeních. Zemřela po dlouhé nemoci. Na hřbitově ve Frankfurtu n. M. byla pohřbena 24. 11. 1908 za přítomnosti významných osobností uměleckého, společenského i politického života.

<ee:bibliography_content>'''Stavovské divadlo'''

Leopoldine Strehlen (Töpfer: ''Der beste Ton''), Julie (Castelli: ''Die Schwabin''), Donna Diana (Moreto – West: ''Donna Diana''), Gräfin von Autreval (Hedwig von Olfers, dle Scriba: ''Frauenkampf''), Valentine (Freytag: ''Die Valentine''), Rosamunde von Kronau (Töpfer:'' Rosenmüller und Finke'') – <!--StartFragment-->tzv. vystoupení na angažmá, 1872; Frau von Linden (Bauernfeld: ''Die Bekenntnisse''), Turandot (Gozzi – Schiller: ''Turandot, Prinzessin von China''), Ninon de Lenclos (Heinrich: ''Voltaire''<!--StartFragment-->''’''<!--EndFragment-->''s Ferien''), Clara Wallfried (R. Kneisel: ''Die Tochter Belial’s''), Maria (P. Lindau: ''Maria und Magdalena'') – 1872; Katharine von Rosen (Bauernfeld: ''Bürgerlich und romantisch''), Valeria (Shakespeare: ''Coriolan''), Oberon (Shakespeare: ''Ein Sommernachtstraum'') – <!--StartFragment-->1873; Cesarine (Dumas: ''Das Weib des Claudius''), Sophie von Reckheim (Bauernfeld: ''Der Vater''), Dalila (Feuillet: ''Dalila''), Alice von Molden (Gustav zu Putlitz: ''Spielt nicht mit dem Feuer''), Elisabeth (Shakespeare – Schlegel: ''König Richard III.''), Andrea (Sardou: ''Andrea'') – 1874; Clara (L'Arronge: ''Mein Leopold''), Adelheid (Goethe: ''Götz von Berlichingen''), Sophie von Wildenheim (Moser: ''Der Veilchenfresser''), Constanze von Leuthen (Moser: ''Die Versucherin''), Hermione (Shakespeare: ''Wintermärchen''), Clara (J. B. Schweißer: ''Großstädtisch''), Aouda (Verne – D'Ennery: ''Reise um die Erde in 80 Tagen'') – 1875; Louise (Th. Barrière: ''Der neueste Scandal'') <!--StartFragment-->– <!--EndFragment-->1876.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content><!--StartFragment-->Viz periodika v hesle Claar, Emil. <!--EndFragment-->''Deutscher Bühnenalmanach'' 1865, s. <!--StartFragment-->29,<!--EndFragment--> 140 (Hamburk); ''Bohemia'' 1872–1908 (<!--StartFragment-->30. 3. 1875, <!--EndFragment--><!--StartFragment-->zprávy o odchodu C. z pražského angažmá<!--EndFragment-->, 8. 4. 1876, <!--StartFragment--><!--StartFragment-->Dalila<!--EndFragment-->, 18. 5. 1882, s. 6, <!--StartFragment-->turné v USA<!--EndFragment-->, 23. 11. 1908, večerní vyd., <!--StartFragment-->nekrolog, <!--EndFragment--><!--StartFragment-->28. 11. 1908, s. 6, ranní vyd., zpráva o pohřbu<!--EndFragment-->);''Posel z Prahy'' 1874–76 (27. 5. 1874, s. 3, Žena Claudiova, 27. 3. 1875, s. 2, zprávy o odchodu z pražského angažmá);<!--EndFragment-->

O. Teuber III., s. 585, 606, 607, 608, 616, 624, 628, 629, 675, 842.  

Eisenberg; ODS; O. G. Flüggen: ''Biographisches Bühnen-Lexikon der deutschen Theater, ''I. Jahrgang, München: A. Bruckmann´s Verlag, 1892, s. 48; Kosch; A. Oppenheim – E. Gettke: ''Deutsches Theater-Lexikon''. ''Eine Encyklopädie alles Wissenswerthen der Schauspielkunst und Bühnentechnik''. Leipzig: Verlag von Carl Reißner, 1889, s. 174; S. Wininger: ''Große Jüdische National-Biographie. mit mehr als 8000 Lebensbeschreibungen namhafter jüdischer Männer und Frauen aller Zeiten und Länder'', Erster Band [1925], s. 557

<!--EndFragment--></ee:bibliography_content>

<ee:published>'''Vznik:''' 31. 7. 2013</ee:published><br/>

<ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Pavlišová]], [[Jitka Ludvová]]</ee:author>