Claar, Emil

Emil Claar

* 7.10. 1843 Lemberg (Lviv, UA)

† 25. 7. 1930 Frankfurt am Main (D)

herec, divadelní režisér, divadelní ředitel, literát

Za ředitele Rudolfa Wirsinga byl 1872 angažován jako režisér Stavovského divadla v Praze. Do provozu zasáhl dramaturgicky (obohatil repertoár mj. o operety a kusy lehčího žánru), pečoval též o výpravu. 1875 byl favorizovaným kandidátem na místo ředitele divadla, po neúspěchu (vybrán Eduard Kreibig) 1876 odešel do Berlína. 1879 se stal generálním intendantem činohry a opery ve Frankfurtu n. M. Jeho manželkou byla herečka Hermine Claar, roz. Delia (sňatek 1871).

Vlastním jménem Rappaport, syn advokáta Moritze Claara. Studium medicíny jej přivedlo do Vídně, na přání rodičů ale přešel do obchodnického stavu. Ve Vídni se začal zajímat o divadlo a herectví. První hereckou zkušenost získal v sedmnácti letech na scéně dvorního divadla, kam ho pozval ředitel Heinrich Laube (C. vystoupil pod pseudonymem Emil Ralk v roli sluhy, Dumas jr.: Vater und Sohn, 1860). Školil se u herců vídeňské dvorní scény (Ludwig Löwe, Josef Lewinsky) a po prvních úspěších přijal větší role ve Štýrském Hradci, Linci a Innsbrucku. Pozitivní ohlasy ho přivedly k rozhodnutí opustit obchodnický stav a zvolit divadlo za životní dráhu. Upoozornil na sebe 1863, když hostoval vedle Hermanna Hendrichse v Theater an der Wien. Získal angažmá v dvorním divadle v Berlíně. Po několika měsících odešel do Městského divadla v Lipsku, které vedli Theodor von Witte (operu) a Heinrich Laube (činohru), a setrval zde téměř šest let. Byl obsazován zejména do rolí hejsků, bonvivánů a do komických charakterních rolí. Seznamoval se též s prací dramaturga, jež byla tehdy v divadelním provozu nová a jejíž význam Laube velmi zdůrazňoval, a s úkoly režiséra. 1870 odešel z Lipska do výmarského dvorního divadla jako herec a režisér. Jeho zdejší dvouletá aktivita se nesla ve znamení intenzivního studia klasického repertoáru, k němuž se později vracel. Zde poznal Herminu Delia, představitelku heroin a interpretku ženských postav v soudobých salónních hrách, s níž se 20. 11. 1871 v Lipsku oženil.

Na jaře 1872 přijali manželé pozvání ředitele Rudolfa Wirsinga do angažmá ve Stavovském divadle v Praze, platné od sezony 1872/73. Hermine nastoupila jako herečka, C. jako režisér. Do Prahy přijeli už v červenci na několik pohostinských představení, v nichž se oba uvedli velmi dobře. C. byl publikem, pražskými spolky i tiskem favorizován, avšak pražský Zemský výbor se 25. 3. 1875 rozhodl vybrat jako nového ředitele Eduarda Kreibiga, dosavadního nájemce zemského divadla ve Štýrském Hradci. Manželé C. veřejně oznámili, že opouštějí Prahu; publikum a spolky se s nimi velkolepě loučily na zamýšleném posledním představení (Shakespeare: Ein Wintermärchen, 28. 3. 1875, prem.). Ředitel Wirsing ale trval na podepsané smlouvě, jež stanovila konec angažmá až na Velikonoce 1876, a C. byl nucen se podřídit.

Když C. nastupoval i s manželkou 1872 pražské angažmá, prožívalo Stavovské divadlo období krize, jež následovalo po založení českého Prozatímního divadla (Interimstheater, 1862) a po oddělení českého souboru, s nímž odešla i významná část českého publika. Němečtí ředitelé, hrající nyní pro nepočetnou pražskou německou menšinu, řešili obtížnou situaci nasazením operet a lehkého repertoáru. C. přicházel se zkušenostmi z velkých německých scén a svými energickými kroky změnil směřování dramaturgie a zdokonalil režii. Už jeho první pražská práce (Laube – Schiller: Demetrius, 5. 10. 1872) získala mimořádnou pozornost kritiky, která chválila nápaditou režii a výpravu. Vynikající úroveň měla premiéra Grillparzerova dramatu Die Jüdin von Toledo (21. 11. 1872, Stavovské divadlo, Rachel – Emma von Jakubowska, prem. ve Vídni až 21. 1. 1873). Pražskou premiéru Björnsonovy hry Ein Fallissement komentoval Alfred Klaar ve dvou číslech Bohemie v několika sloupcích a vyzvedl C. režijní i herecký výkon v jedné z hlavních rolí. Ke svým režiím si C. zpravidla přibral nějakou malou roli (včetně úkolů statistů), aby si během všech představení udržel dohled nad jejich průběhem.

Kromě silvestrovské půlnoční jednoaktovky uvedl C. ve Stavovském divadle 1873 dva své veseloherní texty, v nichž se v hlavních rolích uplatnila jeho manželka. Díky výtečným hereckým výkonům a režii byla velmi dobře přijata jednoaktovka Samson und Delila. Jednoduchá zápletka jedná o pramenu vlasů, který věnovala dívka svému platonickému ctiteli, když odjížděl do ciziny, a který tento svědomitý muž při příležitosti svého sňatku posílá své někdejší (nyní už též provdané) přítelkyni zpět. Menší úspěch měla jednoaktovka Auf den Knien. Pokusy o inscenaci obou her v jiných divadlech ani C. pozdější dramatické pokusy neměly větší ohlas.

Z Prahy C. odešel na berlínskou scénu Residenztheater (1876–79), kde studoval především konverzační a salonní hry. 1879 se stal generálním intendantem opery a činohry ve Spojených městských divadlech (Vereinigte Stadttheater) ve Frankfurtu n. M. 1880 zde byl otevřen nový operní dům (Mozart: Don Giovanni) a 1900 nové činoherní jeviště. Od tohoto roku vedl C. pouze činohru. Vytvořil respektované inscenace náročného repertoáru celého 19. století, zejména děl nové generace naturalistů (Ibsen, Strindberg, Hartmann). Frankfurtská scéna se zařadila mezi renomovaná německá divadla. Pražský tisk (německý i český) ho nadále sledoval a přinášel informace o jeho práci. Po 1912 se C. stáhl do soukromí a věnoval se psaní pamětí. Byl nositelem oficiálních vyznamenání za umění a vědu.

Hry

Simson und Delila, veselohra (t. Praha 1869, StDivadlo 1873); Ein Sylvesterabend, veselohra o jednom jednání (StD 1873); Auf den Knien, veselohra (StD 1873); Shelley, tragédie o 5 jednáních (t. Wien 1876); Die Schwestern (t. 1892?); Das Königleid (t. 1895). 

Režie

StD

R. Benedix: Störenfried, ? [dle Schillera]: Demetrius, R. Kneisel: Tochter Belial’s, F. Grillparzer: Die Jüdin von Toledo, P. Lindau: Maria und Magdalena, A. Wilbrandt: Die Maler – 1872; F. Grillparzer: Der Bruderzwist in Habsburg, W. Shakespeare: Coriolan, W. Shakespeare: Die lustigen Weiber in Windsor – 1873; ? [dle Dumase]: Das Weib des Claudius – 1874; F. Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen, h. O. Prechtler –  libreto E. H. z S..: Diana von Solange, W. Shakespeare: Ein Wintermärchen (p. Dingelstedt, h. Flotow), B. Bjørnsen: Fallisement – 1875; W. Shakespeare: König Richard der zweite, Th. Barrièere: Der neueste Scandal '–  ?.

Role

StD

Schummerich (R. Benedix: Die zärtlichen Verwandten), Advokat Berend (B. Bjørnsen: Fallisement), Klosterbruder (G. E. Lessing: Nathan der Weise), Carlos (J. W. Goethe: Clavigo).

Prameny

NA Praha: Policejní ředitelství I. Konskripce, karton 267, obr. 413 (rok nar. 1842, datum a místo sňatku a datum odchodu do Berlína 1. 3. 1876). 

Literatura

Deutscher Bühnenalmanach, sv. 28, 1864, s. 4 (Königl. Schauspiel Berlin), sv. 29, 1865, s. 179 (Lipsko), sv. 35, 1871 (Výmar); Deutsche Zeitung Bohemia 1872–1915 (22. a 24. 11. 1872, Beilage, Jüdin von Toledo, 30. 3. 1875, s. 2–3, zprávy o odchodu C. z pražského angažmá); Národní listy 6. 1. 1875, 27. 7. 1930, r. 70, č. 204, s. 2 (zpráva o C. úmrtí); Posel z Prahy 1875–76 (6. 1. 1875 (uchazeči o pronájem německého divadla), 27. 3. a 2. 4. 1875 (odchod C. z pražského angažmá); Teuber III., s. 585, 606, 615, 616, 624, 674, 708, 724; E. Claar: Fünfzig Jahre Theater. Bilder aus meinem Leben, Frankfurt a. M. 1926 (vlastní paměti).

Eisenberg, Kosch, ODS, Oppenheim, Ulrich, Wininger

Životní události

• 7.10. 1843: narození, Lemberg (Lviv, UA)
  
• 25. 7. 1930: úmrtí, Frankfurt am Main (D)
  

Další jména

Rappaport Emil

Vznik: 31. 07. 2013
Autor: Jitka Pavlišová, Jitka Ludvová