Claar, Hermine: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 20: | Řádka 20: | ||
| povolání = <ee:profession>herečka,</ee:profession> | | povolání = <ee:profession>herečka,</ee:profession> | ||
}}</cshow><ee:perex> | }}</cshow><ee:perex> | ||
| − | V oboru mladých milovnic debutovala 1864 v Pešti. V městském divadle v Lipsku se seznámila s budoucím manželem, režisérem [[ | + | V oboru mladých milovnic debutovala 1864 v Pešti. V městském divadle v Lipsku se seznámila s budoucím manželem, režisérem [[Claar Emil|Emilem Claarem ]](sňatek 1871). 1872 – 1876 spolu působili v německém činoherním souboru pražského Stavovského divadla. Hrála různé typy rolí, především veseloherní postavy a mladší salónní dámy. Po neúspěšné kandidatuře manžela na post ředitele divadla odešli oba do berlínského Residenztheater (1876). Později působila jako herečka bez stálého angažmá. |
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"><ee:content> | <cshow logged="1"><ee:content> | ||
| − | Manželka režiséra [[ | + | Manželka režiséra [[Claar Emil|Emila Claara]], roz. Delia. Již v mládí navštěvovala ve Vídni hodiny herectví u herce dvorního divadla Josefa Lewinského a v divadelní škole Heinricha Strakosche. Debutovala 1864 v německém divadle v Pešti. Ředitel Charles S. Maurice ji krátce nato pozval do hamburského Thalia-Theater do rolí mladých milovnic. 1866 působila v Královské činohře (Königliches Schauspielhaus) v Berlíně, ale ještě téhož roku přešla do dvorního divadla ve Schwerinu (Hoftheater Schwerin), kde získala rozhodující herecké zkušenosti pro role elegantních salonních dam a pikantních hrdinek náročnějších komedií a moderních dramat. 1868 vystupovala pohostinsky v Theater an der Wien ve hře Heinricha Laubeho ''Böse Zungen''. Úspěšná premiéra s řadou repríz jí přinesla setkání s autorem – ředitelem městského divadla v Lipsku, který jí nabídl angažmá (1869–1872). Zde poznala herce a režiséra [[Claar Emil|Emila Claara]], za něhož se 20. listopadu 1871 v Lipsku provdala. Odešla s ním do dvorního divadla ve Výmaru. |
V létě roku 1872 se manželé odstěhovali do Prahy na pozvání ředitele Stavovského divadla Rudolfa Wirsinga. '''C.-D.''' dostala mnoho příležitostí vystoupit v různých typech rolí. Pražský debut absolvovala 6. 7. 1872 v Töpferově kusu ''Der beste Ton ''jako Leopoldine von Strehlen a známkou úspěchu byla následující řada repríz. V dalších představeních vytvořila '''C.–D.''' především veseloherní postavy a mladší salonní dámy v konverzačních kusech. Její pražské angažmá poznamenal osobní konflikt s jinou významnou hereckou osobností pražského divadla, Annou Hauptmann–Versingovou (nar. 1833). Ta vystupovala zejména v hrdinských a tragických rolích, ale měla v repertoáru i dámy středního věku v konverzačních hrách a vládla výtečnými jazykovými prostředky. Anna Versingová pocházela z pražské herecké rodiny (její otec Hugo Versing byl basistou operního souboru) a měla mezi odborníky i u publika výtečnou pověst. Osobní konflikty obou dam při rozdělování rolí mnohdy působily nemalé potíže a nejednou byl ohrožen hladký chod divadla. Při výjimečných příležitostech, kdy obě dámy vystoupily vedle sebe (Shakespeare: ''Coriolanus'', '''C.-D. ''' jako Valerie, Versingová jako Volumnie), stalo se tak ke všeobecnému prospěchu a s mimořádným ohlasem. | V létě roku 1872 se manželé odstěhovali do Prahy na pozvání ředitele Stavovského divadla Rudolfa Wirsinga. '''C.-D.''' dostala mnoho příležitostí vystoupit v různých typech rolí. Pražský debut absolvovala 6. 7. 1872 v Töpferově kusu ''Der beste Ton ''jako Leopoldine von Strehlen a známkou úspěchu byla následující řada repríz. V dalších představeních vytvořila '''C.–D.''' především veseloherní postavy a mladší salonní dámy v konverzačních kusech. Její pražské angažmá poznamenal osobní konflikt s jinou významnou hereckou osobností pražského divadla, Annou Hauptmann–Versingovou (nar. 1833). Ta vystupovala zejména v hrdinských a tragických rolích, ale měla v repertoáru i dámy středního věku v konverzačních hrách a vládla výtečnými jazykovými prostředky. Anna Versingová pocházela z pražské herecké rodiny (její otec Hugo Versing byl basistou operního souboru) a měla mezi odborníky i u publika výtečnou pověst. Osobní konflikty obou dam při rozdělování rolí mnohdy působily nemalé potíže a nejednou byl ohrožen hladký chod divadla. Při výjimečných příležitostech, kdy obě dámy vystoupily vedle sebe (Shakespeare: ''Coriolanus'', '''C.-D. ''' jako Valerie, Versingová jako Volumnie), stalo se tak ke všeobecnému prospěchu a s mimořádným ohlasem. | ||
| − | O Velikonocích 1876 ve Stavovském divadle v Praze končila smlouva ředitele Rudolfa Wirsinga a o rok dříve, na jaře 1875, byla vyhlášena veřejná soutěž na pronájem domu. O místo ředitele se ucházel též [[ | + | O Velikonocích 1876 ve Stavovském divadle v Praze končila smlouva ředitele Rudolfa Wirsinga a o rok dříve, na jaře 1875, byla vyhlášena veřejná soutěž na pronájem domu. O místo ředitele se ucházel též [[Claar Emil|Emil Claar]], manžel '''C.-D.''' Ač patřil díky svým dosavadním zásluhám k favorizovaným kandidátům, místo nakonec nezískal. Manželé Claarovi hodlali okamžitě z Prahy odjet a ohlásili rozloučení s pražským publikem na 27. 3. 1875, při premiéře nového nastudování Shakespearovy hry ''Ein Wintermärchen''. Paní '''C.-D. '''byla již při vstupu na scénu zahrnuta ovacemi, květinami a vavřínovými věnci, z nichž jeden jí věnoval vlivný pražský německý spolek umělců a spisovatelů Concordia. Aplaus se opakoval po druhém aktu, kdy oba manželé několikrát děkovali publiku za potlesk a [[Claar_Emil|Emil Claar]] pronesl řeč. Ředitel Wirsing ale nebyl ochoten oba umělce propustit, protože podepsali smlouvu do Velikonoc 1876; do konce této řádné lhůty byli nuceni v Praze setrvat. Posledním pražským představením '''C.-D.''' byla 7. 4. 1876 Dalila (O. Feuillet: ''Dalila''). |
Z Prahy odešla '''C.-D.''' do Residenztheater Berlin, kam nastupoval na pozici režiséra její manžel. Byla stále vysoce ceněna, nejen v Berlíně, ale i při pohostinských vystoupeních, která postupně preferovala před stálým angažmá. Od roku 1879, kdy se její manžel stal ředitelem divadla ve Frankfurtu n. M., nepřešla do jeho tamního souboru, ale věnovala se pouze hostování. K jejím nejvýznamnějším cestám údajně patřilo turné po Severní Americe, pořádané na podzim 1882, za něž měla '''C.-D.''' získat jeden z nejvyšších honorářů této doby. | Z Prahy odešla '''C.-D.''' do Residenztheater Berlin, kam nastupoval na pozici režiséra její manžel. Byla stále vysoce ceněna, nejen v Berlíně, ale i při pohostinských vystoupeních, která postupně preferovala před stálým angažmá. Od roku 1879, kdy se její manžel stal ředitelem divadla ve Frankfurtu n. M., nepřešla do jeho tamního souboru, ale věnovala se pouze hostování. K jejím nejvýznamnějším cestám údajně patřilo turné po Severní Americe, pořádané na podzim 1882, za něž měla '''C.-D.''' získat jeden z nejvyšších honorářů této doby. | ||
| Řádka 85: | Řádka 85: | ||
== Právní a technická dokumentace == | == Právní a technická dokumentace == | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 22. 4. 2015, 13:11
V oboru mladých milovnic debutovala 1864 v Pešti. V městském divadle v Lipsku se seznámila s budoucím manželem, režisérem Emilem Claarem (sňatek 1871). 1872 – 1876 spolu působili v německém činoherním souboru pražského Stavovského divadla. Hrála různé typy rolí, především veseloherní postavy a mladší salónní dámy. Po neúspěšné kandidatuře manžela na post ředitele divadla odešli oba do berlínského Residenztheater (1876). Později působila jako herečka bez stálého angažmá.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné, až po přihlášení.
Publikováno: 31.07.2013
Autor: Jitka Pavlišová, Jitka Ludvová
