Odstrčilová, Liběna: Porovnání verzí

Křtěna Liběnka. Otec JUDr. Čeněk O. byl v době jejího narození kandidátem advokacie v Olomouci. V rodišti začala hrát ani ne patnáctiletá v Jednotě divadelních ochotníků besedních, kde se brzy dostala k velkým úlohám (Zeyerova Mahulena, Shakespearova Desdemona, Mína v Hilbertově ''Vině''). Úspěchy na ochotnické scéně ji utvrdily v rozhodnutí věnovat se divadlu profesionálně. Od 1908 pobývala v Praze a studovala herectví u M. Hübnerové. 1909 vystoupila opakovaně jako hospitantka ve třech rolích v brněnském ND. 1910 hostovala zkušebně na angažmá v pražském ND a účinkovala ve večeru Volného sdružení (10.12.). Do ND byla přijata 1911 a působila tu do předčasného penzionování 1933. Udržovala kontakty na Moravě, během angažmá v ND hostovala na moravských scénách, u cestujících společností (mj. u J. Tuttra) i ochotníků. Intenzivně se zabývala loutkovým divadlem; nejdříve hrála v malém rodinném divadélku, od 1916 veřejně (o prázdninách a vánočních svátcích v Prostějově a Tišnově, posléze v pražských školách). 1918 založila spolek Umělecká loutková scéna, stala se jeho předsedkyní a nastudovala několik inscenací. K členům spolku a blízkým spolupracovníkům '''O.''' patřil publicista a autor loutkových her Z. Schmoranz, za nějž se 1920 provdala. Po odchodu z ND vystupovala občas jako recitátorka, hostovala na loutkových scénách a věnovala se charitativní činnosti. Vytvořila jednu filmovou roli, ženu továrníka Klase, v kriminálním dramatu ''Čaroděj'' (1918, režie A. Fencl; film nedochován). Již v roli Markétky v Goethově ''Faustu'', v níž hostovala na angažmá, si kritika povšimla její schopnosti věrohodně prokreslit postavu a pracovat s detailem. Po vstupu do ND byla obsazována do rolí mladých, něžných dívek, v nichž uplatňovala svůj půvabný zjev a melodický hlas (tit. role Bahrovy ''Zuzanky'', Alena ve Vrchlického ''Noci na Karlštejně'', Hanička v Jiráskově ''Lucerně'', Apolenka v Tylově ''Pražském flamendru''). '''O.''' se vřadila mezi herce psychologicko-realistického směru, jak jej v ND utvářel svou režijní tvorbou J. Kvapil. Nejvýznamnější kreací této etapy byla Stáza v Šrámkově ''Létu''; s hřejivým porozuměním pro dívku - venkovského divocha na prahu dospělosti vyjádřila probouzející se ženství. V tragických hrdinkách (např. Desdemona, Shakespeare: ''Othello''; Eva, Preissová: ''Gazdina roba'') akcentovala spíše tesklivou jímavost. Postupně převládl v jejím projevu střízlivý tón, vyjevující uměřeně, až se strohou racionálností charakter a vnitřní svět postav (Vivie, Shaw: ''Živnost paní Warrenové''). Její antiromantické a střídmé herectví neobsáhlo prudké výbuchy citů a vášní, bylo mu cizí akcentování pudovosti a erotismu, příznačné pro režie poválečného šéfa činohry K. H. Hilara. Ve dvacátých letech se '''O. '''ocitala v ND mimo hlavní proud, určovaný Hilarovou tvorbou. Do svých inscenací si ji vybírali ostatní režiséři (K. Dostal, M. Nový, V. Novák) a její doménou se staly role v konverzačních hrách, v soudobé francouzské a angloamerické dramatice. V postavách věcných, nesentimentálních hrdinek se dobře uplatnil její civilní, nepatetický výraz a jemný charakterizační detail. Vyhraňovala se v interpretku žen citově strádajících, nešťastných a pronásledovaných osudem; např. soucitná, lásce se obětující Nelly (Sarment: ''Rybář stínů'') či Kristina skrývající pod nesentimentálním povrchem zjitřené nitro (Howard: ''Mateřství'' ''paní Phelpsové''). Zřídka byla obsazována do komických rolí, a ač postrádala pravý komediantský fond, i v této oblasti vytvořila zdařile některé figury (Žofinka, Vachek: ''Lišák Stavinoha''; Terezka, Stroupežnický: ''Naši furianti''; Jenovéfa, Vautel – Lorde - Chaine: ''Náš pan farář'').                    Loutkářské působení '''O.''' vyvrcholilo na sklonku desátých let uměleckou i organizační činností ve spolku Umělecká loutková scéna. Ke spolupráci získala výtvarníka ND K. Štapfera a několik kolegů herců (A. Čepelu, K. Kolára, V. Merhauta). Angažovala se v úsilí o postavení multifunkční budovy, zahrnující loutkové divadlo, loutkářské učiliště a muzeum; projekt počítající s lokalitou Židovského (Dětského) ostrova, kterou se nezdařilo získat, ztroskotal. V prvním pololetí 1919 nastudovala několik inscenací (''Doktor Faust''; Schmoranz: ''Začarovaný les''; Mašek:''Pohádkový zákon''). V době, kdy se většina loutkářů soustředila na výtvarnou složku, se zaměřila jako jedna z prvních na hereckou práci s loutkou. O svých zkušenostech nabytých v loutkářské praxi zasvěceně psala a přednášela. Po útlumu a zániku spolku hrávala ve školách, později hostovala v Loutkovém divadle Umělecké výchovy (mj. vypravěčka, Malík: ''Míček Flíček'', 1935)

<ee:bibliography_content>Jednota divadelních ochotníků besedních, Olomouc<br/>Mahulena, Desdemona, Mína Mařáková - 1904 (?)<br/>ND Brno<br/>Mahulena (J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena'') j.h., Maryša (A. a V. Mrštíkové: ''Maryša'', i ND 1923) j.h., Esther Geršomová (E. Tréval: ''Válka bohů'') j.h. - 1909.<br/>Volné sdružení<br/>Elisa (G. Rovetta: ''Bezectní''), ? (A. Wenig: ''Hra s ohněm'') - Intimní div. na Smíchově 1910.<br/>ND<br/>Alaine de l’Estoile (S. Michaëlis: ''Revoluční svatba''), Markétka (J. W. Goethe: ''Faust'') j.h.,  Bětka (A. Jirásek:''Vojnarka'') j.h. - 1910; Děvče (J. Mahen: ''Janošík''), Ilona (J. Hilbert: ''Patria'') - 1911; Zuzanka (H. Bahr: ''Zuzanka''), Štěstí (M. Maeterlinck: ''Modrý pták''), Milka (B. Mrštíková, V. Mrštík: ''Anežka''), První snacha (I. Vojnović: ''Smrt matky Jugovičů''), Helena (W. Shakespeare: ''Sen noci svatojanské'') - 1912; Lisarda (Lope de Vega: ''Sedlák svým pánem''), Katuška (K. Mašek: ''Ženy, které potkáváme''), Bedřiška (H. Ibsen: ''John Gabriel Borkman''), Desdemona (W. Shakespeare: ''Othello''), Andělka (L. Holberg:'' Konvář politik''), Dcera arabského kupce (R. Marenco: ''Excelcior''), Bianca (W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ženy'') - 1913; Živa (J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena''), Cherubin (P.-A. C. de Beaumarchais: ''Figarova svatba''), Anny (B. Thomas: ''Charleyova teta''), Alena (J. Vrchlický: ''Noc na Karlštejně''), Doňa Inés (J. Zorrilla: ''Don Juan Tenorio'') - 1914; Mela (G. Zapolska: ''Morálka paní Dulské''), Phoebe (W. Shakespeare: ''Jak se vám líbí''), Stáza (F. Šrámek: ''Léto''), Hornychová (K. Želenský: ''Tažní ptáci''), Herečka (W. Shakespeare: ''Hamlet''), Panoš Parisův (týž: ''Romeo a Julie'') - 1915; Apolenka (J. K. Tyl: ''Pražský flamendr''), Hanička (A. Jirásek: ''Lucerna''), Verunka (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Josefina (F. X. Svoboda: ''Čekanky''), Helena Marvanová (V. Skoch: ''Naše babička'') - 1916; Semiramis + Vládkyně říše hyacint (O. Nedbal:'' Princezna Hyacinta''), Alena (A. Jirásek: ''Kolébka''), Eva (G. Preissová: ''Gazdina roba'') - 1917; Josefina (F. V. Jeřábek:''Služebník svého pána''), Kněžice Kunhuta (J. Hilbert: ''Falkenštejn'') - 1918; Jason (K. Mašek: ''Kašpárkova maminka''), Varvara (A. N. Ostrovskij: ''Bouře''), Paní Lindová (H. Ibsen: ''Nora''), Šarlota Ivanovna (A. P. Čechov:''Višňový sad''), Mlada (S. Lom:  ''Děvín''), Madlenka (V. Dyk: ''Ondřej a drak'') - 1919; Černá dáma (G. B. Shaw: ''Černá dáma sonetů''), Sigrid (H. Ibsen: ''Nápadníci trůn''), Jessika (W. Shakespeare: ''Kupec benátský''), Zdenka Voborníková (V. Peřina: ''Jarní svátek'') - 1920; Diana (L. Delibes: ''Sylvia''), Jindřiška (J. Renard: ''Modlářka''), Růžena (V. K. Klicpera: ''Zlý jelen''), Věra (F. Zavřel: ''Dravec'') - 1921; Žofie (A. Dvořák: ''Král Václav IV.''), Princ Edvard (Ch. Marlowe:''Edvard II.''), Kukla (K. a J. Čapkové: ''Ze života hmyzu''), Královna Anna (E. Scribe: ''Sklenice vody''), Brianda z Luny (J. Vrchlický: ''Soud lásky''), Ellean (A. W. Pinero: ''Druhá paní'') - 1922; Zelima (C. Gozzi: ''Turandot''), Miss Hester Worsleyová (O. Wilde: ''Bezvýznamná žena''), Elianta (Molière: ''Misantrop'') - 1923; Ančička (J. N. Štěpánek: ''Čech a Němec''), Sofja (D. I. Fonvizin: ''Mazánek''), Ethel (J. H. Manners: ''Peg mého srdce''), Nelly (J. Sarment: ''Rybář stínů''), Alice (G. Kaiser: ''Kolportážní příběh''), Anežka (A. Dvořák: ''Bílá Hora'') - 1924; Tekla (L. Stroupežnický: ''Na Valdštejnské šachtě''), Miss Deacon (H. Bataille:'' Mamá Kolibřík''), Charmian (W. Shakespeare: ''Caesar a Kleopatra''), Eva (R. Benjamin: ''Rozmary náhody'') - 1925; Vivie (G. B. Shaw: ''Živnost paní Warrenové''), Ismena (J. Racine: ''Faidra''), Jenovéfa (C. Vautel, A. Lorde, P. Chaine: ''Náš pan farář''), Frida (L. Pirandello: ''Jindřich IV.'') - 1926; Lady Plymdaleová (O. Wilde: ''Vějíř lady Windermerové''), Cilly Trenchová (S. Michaëlis: ''Na moři'') - 1927; Kristina (S. Howard: ''Mateřství paní Phelpsové''), Anka (J. Mahen: ''Jánošík''), Žofinka (E. Vachek: ''Lišák Stavinoha'') - 1928; Lavinia (G. B. Shaw: ''Androkles a lev''), Regan (W. Shakespeare: ''Král Lear''), Panna Lidunka (A. H. Horáková:''Libuňský jemnostpán''), Karla (V. Werner: ''Todo je outsider''), Sestra Waylandová (W. S. Maugham: ''Posvátný plamen'') - 1929; Láblová (M. A. Šimáček: ''Svět malých lidí''), Roubínková (A. Jirásek: ''M. D. Rettigová''), Slečna Austenová (G. Kelly: ''Craigova žena'') - 1930; Eleonora Prosecká (F. Téver: ''Ozdravovna "Na smíchu"''), Yvetta (S. Passeur: ''V řetězech'') - 1931; Paní Lippettová (J. Websterová: ''Táta dlouhán'') - 1932; Naďa Stefanovičová (B. Nušić:''Paní ministrová''), Pavla Klotylda Klausenová (G. Hauptmann: ''Před západem slunce'') - 1933.</ee:bibliography_content>