Odstrčilová, Liběna

Liběna Odstrčilová

* 22. 2. 1890 Olomouc (CZ)

† 19. 9. 1962 Praha (CZ)

herečka

Hlavním působištěm herečky půvabného zjevu, melodického hlasu a střídmého hereckého projevu bylo pražské Národní divadlo (1911–33). Smyslem pro psychologické prokreslení postav se uplatnila zejména v Kvapilově éře (vrcholem byly role Stázy ve Šrámkově Létu či Desdemony v Othellovi). Ve 20. letech stála stranou Hilarova expresionismu a ztvárňovala role v konverzačních veselohrách. Celoživotně se zajímala též o loutkové divadlo.

Křtěna Liběnka. Otec, JUDr. Čeněk O., byl v době jejího narození kandidátem advokacie v Olomouci. V rodišti začala hrát ani ne patnáctiletá v Jednotě divadelních ochotníků besedních, kde se brzy dostala k velkým úlohám (Zeyerova Mahulena, Shakespearova Desdemona, Mína v Hilbertově Vině). Úspěchy na ochotnické scéně ji utvrdily v rozhodnutí věnovat se divadlu profesionálně. Od 1908 pobývala v Praze a studovala herectví u M. Hübnerové. 1909 vystoupila opakovaně jako hospitantka ve třech rolích v brněnském Národním divadle. 1910 hostovala zkušebně na angažmá v pražském Národním divadle, u divadelních společností na venkově a účinkovala ve večeru Volného sdružení (10. 12.), které bylo krátkodechým podnikem mladých adeptů herectví. Do Národního divadla byla přijata 1911 a působila tu do předčasného penzionování 1933. Udržovala kontakty na Moravě, během angažmá v Národním divadle hostovala na moravských scénách, u cestujících společností (mj. u J. Tuttra) i ochotníků. Intenzivně se zabývala loutkovým divadlem; nejdříve hrála na malém rodinném divadélku, od 1916 veřejně (o prázdninách a vánočních svátcích v Prostějově a Tišnově, posléze v pražských školách). Pod patronací J. Veselého založila 1918 spolek Umělecká loutková scéna, stala se jeho předsedkyní a nastudovala několik inscenací. K členům spolku a blízkým spolupracovníkům O. patřil publicista a autor loutkových her Zdeněk Schmoranz, za nějž se 1920 provdala. Po odchodu z Národního divadla vystupovala občas jako recitátorka, hostovala na loutkových scénách a věnovala se charitativní činnosti. Vytvořila jednu filmovou roli, ženu továrníka Klase, v kriminálním dramatu Čaroděj (1918, režie A. Fencl; film nedochován).

Již v roli Markétky v Goethově Faustu, v níž hostovala na angažmá, si kritika povšimla její schopnosti věrohodně prokreslit postavu a pracovat s detailem. Po vstupu do Národního divadla byla obsazována do rolí mladých, něžných dívek, v nichž uplatňovala půvabný zjev a melodický hlas (titulní role Bahrovy Zuzanky, Alena ve Vrchlického Noci na Karlštejně, Hanička v Jiráskově Lucerně, Apolenka v Tylově Pražském flamendru). O. se vřadila mezi herce psychologicko-realistického směru, jak jej v Národním divadle utvářel svou režijní prací J. Kvapil. Nejvýznamnější kreací této etapy byla Stáza v Šrámkově Létu; s hřejivým porozuměním pro dívku – venkovského divocha na prahu dospělosti vyjádřila probouzející se ženství. V tragických hrdinkách (např. Desdemona, Shakespeare: Othello; Eva, Preissová: Gazdina roba) akcentovala spíše tesklivou jímavost. V jejím projevu postupně převládl střízlivý tón, vyjevující uměřeně, až se strohou racionálností charakter a vnitřní svět postav (Vivie, Shaw: Živnost paní Warrenové). Její antiromantické a střídmé herectví neobsáhlo prudké výbuchy citů a vášní, bylo mu cizí akcentování pudovosti a erotismu, příznačné pro poválečné režie šéfa činohry K. H. Hilara. Ve dvacátých letech se O. ocitala v Národním divadle mimo hlavní proud, určovaný Hilarovou tvorbou. Do svých inscenací si ji vybírali ostatní režiséři (K. Dostal, M. Nový, V. Novák) a její doménou se staly role v konverzačních hrách, v soudobé francouzské a angloamerické dramatice. V postavách věcných, nesentimentálních hrdinek se dobře uplatnil její civilní, nepatetický výraz a jemný charakterizační detail.

Milína (J. K. Tyl: Slepý mládenec, Národní divadlo, 1918), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 316

Vyhraňovala se v interpretku žen citově strádajících, nešťastných a pronásledovaných osudem; např. soucitná, lásce se obětující Nelly (Sarment: Rybář stínů) či Kristina skrývající pod nesentimentálním povrchem zjitřené nitro (Howard: Mateřství paní Phelpsové). Zřídka byla obsazována do komických rolí, a ač postrádala pravý komediantský fond, i v této oblasti vytvořila zdařile některé figury (Žofinka, Vachek: Lišák Stavinoha; Terezka, Stroupežnický: Naši furianti; Jenovéfa, Vautel–Lorde–Chaine: Náš pan farář).

Loutkářské působení O. vyvrcholilo na sklonku desátých let uměleckou i organizační činností ve spolku Umělecká loutková scéna. Ke spolupráci získala výtvarníka Národního divadla K. Štapfera a několik kolegů herců (A. Čepelu, K. Kolára, V. Merhauta aj.). Angažovala se v úsilí o postavení multifunkční budovy, zahrnující loutkové divadlo, loutkářské učiliště a muzeum; projekt, počítající s lokalitou Židovského (Dětského) ostrova, ztroskotal, když se ji nepodařilo získat. V době, kdy se většina loutkářů soustředila na výtvarnou složku, se O. zaměřila jako jedna z prvních na hereckou práci s loutkou (Doktor Faust; Schmoranz: Začarovaný les; Mašek: Pohádkový zákon). O svých zkušenostech nabytých v loutkářské praxi zasvěceně psala a přednášela. Po útlumu a zániku spolku hrávala ve školách, později hostovala v Loutkovém divadle Umělecké výchovy (mj. vypravěčka, Malík: Míček Flíček, 1935).

Role

Národní divadlo v Brně

Mahulena (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Maryša (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i ND 1923), Esther Geršomová (E. Tréval: Válka bohů) – vše j. h. 1909.

Tuttrova společnost

Vivie (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové) j. h. – Louny 1910.

Hodrova společnost

Helena (S. Przybyszewski: Pro štěstí), Nora (H. Ibsen: Nora, i Jeřábkova spol. Prostějov 1910) – vše j. h. Louny 1910.

Volné sdružení

Elisa (G. Rovetta: Bezectní), Kolombina (A. Wenig: Hra s ohněm) – Intimní div. na Smíchově 1910.

Národní divadlo

Alaine de l’Estoile (S. Michaëlis: Revoluční svatba), Markétka (J. W. Goethe: Faust), Bětka (A. Jirásek: Vojnarka) – vše j. h. 1910; Děvče (J. Mahen: Janošík), Ilona (J. Hilbert: Patria) – 1911; Zuzanka (H. Bahr: Zuzanka), Štěstí (M. Maeterlinck: Modrý pták), Milka (B. Mrštíková, V. Mrštík: Anežka), První snacha (I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů), Helena (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) – 1912; Lisarda (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Katuška (K. Mašek: Ženy, které potkáváme), Bedřiška (H. Ibsen: John Gabriel Borkman), Desdemona (W. Shakespeare: Othello), Andělka (L. Holberg: Konvář politik), Dcera arabského kupce (R. Marenco: Excelcior), Bianca (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1913; Živa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Cherubin (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Anny (B. Thomas: Charleyova teta), Alena (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Doňa Inés (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio) – 1914; Mela (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Phoebe (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Stáza (F. Šrámek: Léto), Hornychová (K. Želenský: Tažní ptáci), Herečka (W. Shakespeare: Hamlet), Panoš Parisův (týž: Romeo a Julie) – 1915; Apolenka (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Hanička (A. Jirásek: Lucerna), Verunka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Josefina (F. X. Svoboda: Čekanky), Helena Marvanová (V. Skoch: Naše babička) – 1916; Semiramis + Vládkyně říše hyacint (O. Nedbal: Princezna Hyacinta), Alena (A. Jirásek: Kolébka), Eva (G. Preissová: Gazdina roba) – 1917; Josefina (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Kněžice Kunhuta (J. Hilbert: Falkenštejn) – 1918; Jason (K. Mašek: Kašpárkova maminka), Varvara (A. N. Ostrovskij: Bouře), Paní Lindová (H. Ibsen: Nora), Šarlota Ivanovna (A. P. Čechov: Višňový sad), Mlada (S. Lom: Děvín), Madlenka (V. Dyk: Ondřej a drak) – 1919; Černá dáma (G. B. Shaw: Černá dáma sonetů), Sigrid (H. Ibsen: Nápadníci trůn), Jessika (W. Shakespeare: Kupec benátský), Zdenka Voborníková (V. Peřina: Jarní svátek) – 1920; Diana (L. Delibes: Sylvia), Jindřiška (J. Renard: Modlářka), Růžena (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Věra (F. Zavřel: Dravec) – 1921; Žofie (A. Dvořák: Král Václav IV.), Princ Edvard (Ch. Marlowe: Edvard II.), Kukla (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu), Královna Anna (E. Scribe: Sklenice vody), Brianda z Luny (J. Vrchlický: Soud lásky), Ellean (A. W. Pinero: Druhá paní) – 1922; Zelima (C. Gozzi: Turandot), Miss Hester Worsleyová (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Elianta (Molière: Misantrop) – 1923; Ančička (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Sofja (D. I. Fonvizin: Mazánek), Ethel (J. H. Manners: Peg mého srdce), Nelly (J. Sarment: Rybář stínů), Alice (G. Kaiser: Kolportážní příběh), Anežka (A. Dvořák: Bílá Hora) – 1924; Tekla (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Miss Deacon (H. Bataille: Mamá Kolibřík), Charmian (W. Shakespeare: Caesar a Kleopatra), Eva (R. Benjamin: Rozmary náhody) – 1925; Vivie (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Ismena (J. Racine: Faidra), Jenovéfa (C. Vautel, A. Lorde, P. Chaine: Náš pan farář), Frida (L. Pirandello: Jindřich IV.) – 1926; Lady Plymdaleová (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Cilly Trenchová (S. Michaëlis: Na moři) – 1927; Kristina (S. Howard: Mateřství paní Phelpsové), Anka (J. Mahen: Jánošík), Žofinka (E. Vachek: Lišák Stavinoha) – 1928; Lavinia (G. B. Shaw: Androkles a lev), Regan (W. Shakespeare: Král Lear), Panna Lidunka (A. H. Horáková: Libuňský jemnostpán), Karla (V. Werner: Todo je outsider), Sestra Waylandová (W. S. Maugham: Posvátný plamen) – 1929; Láblová (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Roubínková (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Slečna Austenová (G. Kelly: Craigova žena) – 1930; Eleonora Prosecká (F. Téver: Ozdravovna „Na smíchu“), Yvetta (S. Passeur: V řetězech) – 1931; Paní Lippettová (J. Websterová: Táta Dlouhán) – 1932; Naďa Stefanovičová (B. Nušić: Paní ministrová), Pavla Klotylda Klausenová (G. Hauptmann: Před západem slunce) – 1933.

Režie

Umělecká loutková scéna

Z. Schmoranz: Začarovaný les, Doktor Faust – 1918; Fa Presto [K. Mašek]: Pohádkový zákon – 1920.

Teatralia

Jak se hrál Faust, Loutkář 3, 1918/19, s. 17–19; Jak hraji, in sb. Loutkářská čítanka, Praha 1925, s. 162–168; O K. Štapferovi, Loutkář 15, 1928/29, s. 222–224.

Prameny

SOA Opava: O III 16, matrika narozených Olomouc – sv. Mořic 1886–1895, fol. 145, obr. 147.

NMd: Č 11460, pozůstalost.

Literatura

nesign., Národní politika 9. 7. 1910, ráno [ref. Revoluční svatba]; T. [V. Tille], Národní listy 7. 5. 1910 [Markétka, Faust]; Volné sdružení zahájilo…, 13. 12. 1910, ráno; Almanach Jednoty divadelních ochotníků besedních v Olomouci, Praha 1912, s. 34; F. P., Zlatá Praha 33, 1915/16, s. 216 [Apolenka, Pražský flamendr]; nesign.: K mládeži v Tišnově, Lidové noviny 25. 8. 1916; F. O.: Ve službách Thalie – pro velké i malé, Venkov 5. 12. 1916; Ich: Loutkové divadlo se slečnou L. O., Hlasy z Hané 8. 8. 1917; V. Lánský: Divadelní vzpomínka, Chrudimský kraj 7. 4. 1917; Efpem: V ovzduší živé pohádky, Neodvislost 2, 1918, č. 23, s. 2 [Začarovaný les]; Bibiena: Umělecká loutková scéna, Čech 18. 1. 1918 [Začarovaný les]; M. B. Šárecká: Loutky a dobročinnost, Národní politika 11. 8. 1918, odp.; P. F. Malý: Dva profily našich dramatických umělkyň, Demokracie 26. 9. 1919; F. Šorm: Umělecký profil hereček Národního divadla, Praha 1924, s. 35; M. Majerová: Literatura, divadlo, umění, Rudé právo 23. 2. 1924; 9. 5. 1924; H. Jelínek, Lumír 53, 1926/27, s. 108 [Vivie, Živnost paní Warrenové]; D. J.: Dialogy jediného hlasu, České slovo 5. 11. 1927 [Začarovaný les]; nesign.: L. O., Národní a Stavovské divadlo 5, 1928, č. 41, s. 4–5; J. Veselý: Pohled zpět a kupředu!, Loutkář 15, 1928/29, s. 225; J. Götzová: Profily českých herců, Praha 1931, s. 52, obr. příl. s. 78; nesign.: L. O., Národní divadlo 11, 1933/34, č, 1, s. 4; nesign., Československý loutkář 12, 1962, s. 245 [nekrolog]; DČD III; DČD IV; A. Dubská: České ochotnické loutkářství do roku 1918, in Cesty českého amatérského divadla, Praha 1998, s. 103 + Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 182–183.