Skraup, Karl: Porovnání verzí

<p style="text-align: justify;">Syn J. N. Škroupa, synovec F. Škroupa. Bratr chemika Jana Zdeňka S. (3. 3. 1850 Praha–10. 9. 1910 Vídeň), od 1896 člena Rakouské akademie věd.</p><p style="text-align: justify;">Získal vojenské vzdělání a do 1871 byl kade­tem. Poté odešel jako herec k divadlu, pro které od 1876 též tvořil. Působil na německých scé­nách (Oldenburg, Norimberk, Curych, Amster­dam, Brno) a 1879 se stal hercem StD v Praze. Po šesti neúspěšných měsících odešel do Bres­lau [Wrocław], později do Freiburgu. 1881 se oženil s herečkou H. Leutnerovou, která začí­nala v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Začal se věnovat peda­gogické a literární činnosti a následoval manželku do Drážďan a Petrohradu; tam jeho žena 12. 12. 1883 zemřela při epidemii záškrtu. '''S. '''se vrátil do Prahy a obnovil kontakt s německým divadlem a s konzervatoří. V divadle působil jako vrchní režisér a získal velkou pravomoc v době od září 1884 do konce května 1885, v posledních měsících před zhroucením StD za ředitele Edmunda Kreibiga, kdy byl pracovní­kem kanceláře; jeho úkolem bylo pozvednout disciplínu souboru a oživit provoz. Setrval v di­vadle i za nového ředitele A. Neumanna (od lé­ta 1885). Již v tomto roce jednal o spojení StD s městským divadlem v Karlových Varech, kde měla být uváděna velká opera. Počítalo se s pražskými pěvci a s půjčováním pražského scénického vybavení. (Bylo obecně známo, že o karlovarskou scénu usiluje '''S. '''v zájmu A. Neumanna, jemuž smlouva na pronájem StD zakazovala podnikání jinde.) Karlovarská městská rada však toto řešení odmítla 1885 i 1891, kdy byl pokus opakován. Od 1886/87 do 1. 5. 1893 vyučoval '''S. '''na dramatickém od­dělení pražské konzervatoře. Současně učil soukromě; od 1886 vedl koncesovanou dramatickou školu, zaměřenou zvláště na kultivaci slovního projevu, která však napravovala též vady řeči u běžné populace. 1893 se stal vrch­ním režisérem dvorního divadla v Kasselu. Od sezony 1894/95 působil v dvorním divadle a na konzervatoři ve Stuttgartu. 1898–1901 byl uměleckým ředitelem divadla v Curychu, 1904 se objevuje jako vrchní režisér Deutsches The­ater v Berlíně, 1905–09 byl ředitelem městské­ho divadla v Erfurtu.</p><p style="text-align: justify;">Od 1886 byl žurnalisticky činný. V Praze krátce vydával ''Kritische Blätter, Organ für Theater, Kunst und Literatur ''(nedochováno) a v tomtéž roce převzal redakci deníku věnova­ného divadlu ''Prager Zwischenactszeitung''. Psal o činohře i opeře a přetiskoval texty ze zahra­ničních zdrojů. Jeho tematický rozhled byl značně široký; psal pojednání o publiku, režii, inscenační praxi, praktických otázkách provo­zu, historické studie a zaznamenával aktuality z hudebního a divadelního trhu. Od 3. 2. 1888 postupně uveřejňoval ukázky z monografie Teubera ''Geschichte des Prager Theaters. ''Od dubna 1890, kdy ''Prager Zwischenactszeitung ''splynul s politickým deníkem ''Deutsches Abendblatt'', vedl po určitou dobu hudební a di­vadelní rubriku. Napsal pro ni pojednání o situ­aci a perspektivách pražského německého diva­dla ''Die Zukunft des Deutschen Landestheaters'', v němž realisticky pojmenoval hlavní problémy bránící hladkému fungování této scény. Vrátil se též k myšlence někdejších ředitelů StD z doby kolem 1865 (Wirsing, Liegert) vytvořit čes­ko-německý operní sbor, balet a orchestr, který by snížil oboustranné provozní náklady a sloužil oběma scénám. Jako pedagog konzervatoře byl respektovaným specialistou na divadelní kostým. Pro výuku deklamace rozdělil pěveckou třídu podle národnosti a od 1889/90 žádal o povolení znovu otevřít školní zkušební jeviš­tě (bez úspěchu). Napsal odborná pedagogická pojednání. Přestože se jako herec neprosadil, v pražském kulturním životě se výrazně uplat­nil jako divadelní publicista, organizátor a pe­dagog.</p>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Výběr z publicistických článků vyd. v Pra­ze: ''Führer durch das Neue deutsche Theater in Prag, mit 3 Plänen des Zuschauerraumes ''[1887]; ''Prager Zwischenactszeitung'': 27. 6. 1886 Rückblick auf das erste Directionsjahr [A. Neumann]; 31. 10. 1886 Das neue Theater [první zveřejnění kresby projektované­ho divadla]; 12. 1. a 13. 1. 1887 Siegfried und Göt­terdämmerung. Inszenierung und Darstellung [prem. K. Mucka]; 31. 7. 1887 Das zweite Directionsjahr [A. Neumann]; 6. 1. 1888 Die Eröffnung des Neuen deutschen Theaters; 15. 9. 1889 Das vierte Jahr der Direction [A. Neumann]. – Die Zukunft des Deut­schen Landestheaters, ''Deutsches Abendblatt'',pět částí ve dnech 15., 17., 19., 23. a 25. 4. 1890. • Od­borné texty doložené pouze bibliograficky: ''Die deutsche Bühne und ihre Beziehung zu Kunst und Moral'', 1884; ''Rhetorische und dramatische Ausbil­dung'', 1888; ''Methodik der Stimm- und Sprachbil­dung'', 1889; ''Die Kunst der Rede und des Vortrags'', 1892; ''Katechismus der Mimik und Gebärdenspra­che'', 1892 (V. Nejdl nedokončil překlad do češtiny pro nakl. Urbánek), 2. přeprac. vyd. 1908 jako ''Mi­mik und Gebärdensprache''.</p></ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Činohry: ''Drei Systeme'', veselohra, 1876 StD; ''Katastrophen'', veselohra, před 1879 StD; ''Familie Hartung'', hra, 4 jedn., 1886 StD; ''Verkauft'', veselohra, 3 jedn., 1887 StD; ''Rübezahl'', po­hádka s hudbou B. Sängera, 22. 12. 1892 Nové něm. divadlo, 15. 12. 1929 Brno, vyd. Berlin 1893. – Lit. uvádí činohry: ''Der Schein trügt'', 1881; ''Unter uns'', překlad z franc., 1885; ''Streik'', 1890; ''Legitimiert'', 1891; ''Frepon and Co.'', 1900.</p></ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1885, s. 7, 17; ''Prager Zwischen­actszeitung'',říjen 1886 [inzerce školy]; ''Bohemia ''12. 2. 1888 [inzerce školy]; Teuber III, s. 772, 775, 785, 794–798, 805; ''Dalibor ''15, 1893, s. 175; 20, 1898, s. 11, 207; Bondi 1907; ''Dalibor ''31, 1909, s. 196 [nekrolog]; J. Branberger: ''Konservatoř hud­by v Praze'', 1911; ''Jahrbuch des Zürcher Stadtthea­ters ''1924/25 a 1950/51; M. Kaufmann: Angelo Ne­umanns theatergeschäftliche Tätigkeit [K. Vary], ''Der Auftakt ''6, 1926, s. 155; ''Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze'', 1936, s. 87, 211; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; M. Laiske: ''Diva­delní periodika v Čechách a na Moravě 1772–1963'', 1967; H. Kindermann: ''Theatergeschichte Europas'', VIII, Salzburg 1968. • Lexikon der deutschen Dichter; ČHS; Kosch; Ulrich 1997; Neues deut­sches Theater.</p></ee:bibliography_content>