Skraup, Karl

Karl Skraup

* 7. 11. 1851 Praha

† 14. 3. 1909 Erfurt, Německo

divadelní ředitel, režisér, dramatik, žurnalista, pedagog

Syn J. N. Škroupa, synovec F. Škroupa. Bratr chemika Jana Zdeňka S. (3. 3. 1850 Praha–10. 9. 1910 Vídeň), od 1896 člena Rakouské akademie věd.

Získal vojenské vzdělání a do 1871 byl kadetem. Poté odešel jako herec k divadlu, pro které od 1876 též tvořil. Působil na německých scénách (Oldenburg, Norimberk, Curych, Amsterdam, Brno) a 1879 se stal hercem StD v Praze. Po šesti neúspěšných měsících odešel do Bres­lau [Wrocław], později do Freiburgu. 1881 se oženil s herečkou H. Leutnerovou, která začí­nala v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. Začal se věnovat peda­gogické a literární činnosti a následoval manželku do Drážďan a Petrohradu; tam jeho žena 12. 12. 1883 zemřela při epidemii záškrtu. S. se vrátil do Prahy a obnovil kontakt s německým divadlem a s konzervatoří. V divadle působil jako vrchní režisér a získal velkou pravomoc v době od září 1884 do konce května 1885, v posledních měsících před zhroucením StD za ředitele Edmunda Kreibiga, kdy byl pracovní­kem kanceláře; jeho úkolem bylo pozvednout disciplínu souboru a oživit provoz. Setrval v di­vadle i za nového ředitele A. Neumanna (od lé­ta 1885). Již v tomto roce jednal o spojení StD s městským divadlem v Karlových Varech, kde měla být uváděna velká opera. Počítalo se s pražskými pěvci a s půjčováním pražského scénického vybavení. (Bylo obecně známo, že o karlovarskou scénu usiluje S. v zájmu A. Neumanna, jemuž smlouva na pronájem StD zakazovala podnikání jinde.) Karlovarská městská rada však toto řešení odmítla 1885 i 1891, kdy byl pokus opakován. Od 1886/87 do 1. 5. 1893 vyučoval S. na dramatickém od­dělení pražské konzervatoře. Současně učil soukromě; od 1886 vedl koncesovanou dramatickou školu, zaměřenou zvláště na kultivaci slovního projevu, která však napravovala též vady řeči u běžné populace. 1893 se stal vrch­ním režisérem dvorního divadla v Kasselu. Od sezony 1894/95 působil v dvorním divadle a na konzervatoři ve Stuttgartu. 1898–1901 byl uměleckým ředitelem divadla v Curychu, 1904 se objevuje jako vrchní režisér Deutsches The­ater v Berlíně, 1905–09 byl ředitelem městské­ho divadla v Erfurtu.

Od 1886 byl žurnalisticky činný. V Praze krátce vydával Kritische Blätter, Organ für Theater, Kunst und Literatur (nedochováno) a v tomtéž roce převzal redakci deníku věnova­ného divadlu Prager Zwischenactszeitung. Psal o činohře i opeře a přetiskoval texty ze zahra­ničních zdrojů. Jeho tematický rozhled byl značně široký; psal pojednání o publiku, režii, inscenační praxi, praktických otázkách provo­zu, historické studie a zaznamenával aktuality z hudebního a divadelního trhu. Od 3. 2. 1888 postupně uveřejňoval ukázky z monografie Teubera Geschichte des Prager Theaters. Od dubna 1890, kdy Prager Zwischenactszeitung splynul s politickým deníkem Deutsches Abendblatt, vedl po určitou dobu hudební a di­vadelní rubriku. Napsal pro ni pojednání o situ­aci a perspektivách pražského německého diva­dla Die Zukunft des Deutschen Landestheaters, v němž realisticky pojmenoval hlavní problémy bránící hladkému fungování této scény. Vrátil se též k myšlence někdejších ředitelů StD z doby kolem 1865 (Wirsing, Liegert) vytvořit čes­ko-německý operní sbor, balet a orchestr, který by snížil oboustranné provozní náklady a sloužil oběma scénám. Jako pedagog konzervatoře byl respektovaným specialistou na divadelní kostým. Pro výuku deklamace rozdělil pěveckou třídu podle národnosti a od 1889/90 žádal o povolení znovu otevřít školní zkušební jeviš­tě (bez úspěchu). Napsal odborná pedagogická pojednání. Přestože se jako herec neprosadil, v pražském kulturním životě se výrazně uplat­nil jako divadelní publicista, organizátor a pe­dagog.

Texty

Výběr z publicistických článků vyd. v Pra­ze: Führer durch das Neue deutsche Theater in Prag, mit 3 Plänen des Zuschauerraumes [1887]; Prager Zwischenactszeitung: 27. 6. 1886 Rückblick auf das erste Directionsjahr [A. Neumann]; 31. 10. 1886 Das neue Theater [první zveřejnění kresby projektované­ho divadla]; 12. 1. a 13. 1. 1887 Siegfried und Götterdämmerung. Inszenierung und Darstellung [prem. K. Mucka]; 31. 7. 1887 Das zweite Directionsjahr [A. Neumann]; 6. 1. 1888 Die Eröffnung des Neuen deutschen Theaters; 15. 9. 1889 Das vierte Jahr der Direction [A. Neumann]. – Die Zukunft des Deut­schen Landestheaters, Deutsches Abendblatt,pět částí ve dnech 15., 17., 19., 23. a 25. 4. 1890. • Od­borné texty doložené pouze bibliograficky: Die deutsche Bühne und ihre Beziehung zu Kunst und Moral, 1884; Rhetorische und dramatische Ausbildung, 1888; Methodik der Stimm- und Sprachbil­dung, 1889; Die Kunst der Rede und des Vortrags, 1892; Katechismus der Mimik und Gebärdenspra­che, 1892 (V. Nejdl nedokončil překlad do češtiny pro nakl. Urbánek), 2. přeprac. vyd. 1908 jako Mi­mik und Gebärdensprache.

Práce pro divadlo

Činohry: Drei Systeme, veselohra, 1876 StD; Katastrophen, veselohra, před 1879 StD; Familie Hartung, hra, 4 jedn., 1886 StD; Verkauft, veselohra, 3 jedn., 1887 StD; Rübezahl, po­hádka s hudbou B. Sängera, 22. 12. 1892 Nové něm. divadlo, 15. 12. 1929 Brno, vyd. Berlin 1893. – Lit. uvádí činohry: Der Schein trügt, 1881; Unter uns, překlad z franc., 1885; Streik, 1890; Legitimiert, 1891; Frepon and Co., 1900.

Prameny a literatura

Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1885, s. 7, 17; Prager Zwischen­actszeitung,říjen 1886 [inzerce školy]; Bohemia 12. 2. 1888 [inzerce školy]; Teuber III, s. 772, 775, 785, 794–798, 805; Dalibor 15, 1893, s. 175; 20, 1898, s. 11, 207; Bondi 1907; Dalibor 31, 1909, s. 196 [nekrolog]; J. Branberger: Konservatoř hud­by v Praze, 1911; Jahrbuch des Zürcher Stadtthea­ters 1924/25 a 1950/51; M. Kaufmann: Angelo Ne­umanns theatergeschäftliche Tätigkeit [K. Vary], Der Auftakt 6, 1926, s. 155; Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze, 1936, s. 87, 211; J. Plavec: František Škroup, 1941; M. Laiske: Divadelní periodika v Čechách a na Moravě 1772–1963, 1967; H. Kindermann: Theatergeschichte Europas, VIII, Salzburg 1968. • Lexikon der deutschen Dichter; ČHS; Kosch; Ulrich 1997; Neues deut­sches Theater.

Životní události

• 7. 11. 1851: narození, Praha
  
• 14. 3. 1909: úmrtí, Erfurt, Německo
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 483–484
Autor: Jitka Ludvová