Lutzer, Jenny: Porovnání verzí

Křtěna Johanna Mathilde. Dcera zámožného pražského truhlářského mistra, který se načas přestěhoval do Vídně, aby jí umožnil italské pěvecké školení u rossiniovského specialisty G. Ciccimary. Doškolila se v Praze u prof. konzervatoře Zomb-Teyberové. Na koncertech vystupovala od 1829. Ve StD zpívala poprvé 12. 5. 1832 (Helena, Rossini: Das Fräulein vom See [La donna del lago]) a prokázala mi­mořádné schopnosti. Její pražské angažmá umožnil hrabě Kamil Rohan svými finanční­mi příspěvky k jejímu platu. Od 1833, kdy ji ředitelský triumvirát Kainz–Polawsky–Štěpá­nek angažoval jako sopranistku pro koloratur­ní obor, tvořila L. dvojici s první zpěvačkou K. Podhorskou a byla po ní nejlépe placenou dámskou silou souboru. Neustálá konfrontace s Podhorskou, jež stála na vrcholu kariéry, urychlila její vývoj. Hlasové schopnosti obou zpěvaček ovlivňovaly operní dramaturgii StD v tomto období a byly základem nejlepších operních kreací (např. 1835 Belliniho Norma s L. v hlavní roli a Podhorskou jako Adalgi­sou). Jejich společná vystoupení byla obšírně komentována. S vynikajícím barytonistou Jos. Pöckem vytvářela L. dvojice starostlivého otce a dcery nebo rafinovaného padoucha a oběti. S pražským publikem se rozloučila 6. 6. 1837 slavnostním večerem (dekorace A. Sacchetti, tance J. Raab) a 7. 6. jako Elvira (Bellini: Die Puritaner). V Praze hojně vystu­povala i na oratorních koncertech a dobročin­ných akademiích, kde zpívala také písně domácích autorů, mj. F. Škroupa. V následují­cích letech působila v dvorní opeře ve Vídni. 1843 se provdala za barona F. Dingelstedta, intendanta scén v Mnichově (1850), Výmaru (1856) a od 1867 ředitele vídeňských dvor­ních divadel, a opustila angažmá. Vystupovala pohostinsky a proslula horentními honorářo­vými nároky. Do Prahy se vrátila několikrát, vždy ve svých nejúspěšnějších virtuózních ro­lích. Hned v květnu a červnu 1838 vystoupila ve StD 8krát, znovu 1839, 28. 4. 1842 zpívala Elenu při pražské premiéře Donizettiho opery Marino Fallieri, v dubnu 1848 provedla vedle tří operních rolí ve StD i české písně. 1859, při otvírání Novoměstského divadla, byl oce­něn její podíl na dějinách pražské opery tím, že její jméno bylo napsáno na oponu mezi jména 22 pěvců a divadelních ředitelů, kteří se o StD nejvíce zasloužili.

1832–37: Helena (Rossini: Das Fräulein vom See, j. h.), Marie (Grétry: Raoul, ge­nannt der Blaubart), Ninetta (Rossini: Die diebische Elster), Princezna navarská (Boieldieu: Johann von Paris), Božena (F. Škroup: Udalrich und Bozena), Isabella (Rossini: L’inganno felice), Desdemona (Rossini: Othello), Pamira (Rossini: Belagerung von Cornith – Maometto II.), Camilla (Hérold: Zampa), Jessonda (Spohr: Jessonda), Norma (Bellini: Nor­ma), Anna Bolena (Donizetti: Anna Bolena), Adine (Donizetti: Der Liebestrank), Isabella (Spohr: Der Zweikampf), Zerlina (Auber: Fra Diavolo), Julie (Bellini: Die Montecchi und die Capuletti), Rose (Gläser: Des Adlers Horst), Alice (Meyerbeer: Ro­bert der Teufel), Anna (Boieldieu: Die weisse Frau), Armida (Rossini: Armida), Leonora (Beethoven: Fi­delio), Zerlina a Donna Anna (Mozart: Don Juan), Gabriele (Kreutzer: Das Nachtlager von Granada), Bertha (Auber: Der Schnee), Adele (Auber: Das Konzert am Hofe), Páže (Auber: Die Ballnacht), Ma­deleine (Adam: Der Postillon von Lonjumeau), Se­miramis (Rossini: Semiramis), Marie (Auber: Der Schwur oder Die Falschmünzer), Susanne (Mozart: Figaros Hochzeit), Anina (Bellini: Die Nachtwandle­rin), Rezia (Weber: Oberon), Luitgarde (F. Škroup: Die Geisterbraut, prem.), Röschen, mlynářka (Pai­siello: Die Müllerin), Kunigunde (Spohr: Faust), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Julia (Spontini: Die Vestalin), Lidwinna (Dessauer: Lid­winna, prem.), Palmide (Meyerbeer: Kreuzritter in Egypten), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Isabella (Bellini: Das Castell von Ursino).