Raverta, Carlo: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 18: Řádka 18:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| fotodesc=<ee:imagedesc/>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| povolání=<ee:profession>zpěvák</ee:profession>
 
| povolání=<ee:profession>zpěvák</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
Řádka 25: Řádka 25:
 
V českém prostředí psán Karel. Debutoval 1869 v Turíně a působil v Záhřebu. Vystupoval též v Benátkách, Bukurešti, ve Lvově, v Oděse, Kyjevě a v Americe. Ač rodem Ital, byl v Praze, kam přišel s výbornou pověstí z milánského Te­atro alla Scala, prezentován jako chorvatský zpěvák. Mezi několika dalšími tenoristy hosto­val v PD v září a říjnu 1880, v době hledání sil pro dokončované ND, a poté znovu od 25. 7. 1883, kdy před znovuotevřením měl soubor ND pro velké tenorové úlohy k dispozici pouze A. Vávru a V. Soukupa. Byl angažován na pět let, ač se proti přijetí zpěváka neznalého češtiny postavila ještě před podepsáním smlouvy většina hudebních kritiků. Jejich protesty pro­vázely celé '''R. '''pražské působení. Během praž­ského angažmá hostoval ještě u českého diva­dla v Brně (1885: Manrico, Verdi: ''Troubadour''; Alfredo, Verdi: ''La Traviata''), dále v Pešti (1885), u českého divadla v Plzni (únor 1886: Manrico, Verdi: ''Troubadour''; Eleazar, Halévy: ''Židovka''; Faust, Gounod: ''Faust a Markéta'') a ve Varšavě (1886). V lednu 1887, když ND odmít­lo jeho ultimativní požadavek podstatného zvý­šení gáže, nedodržel '''R. '''smlouvu a odjel z Pra­hy. Po neúspěšném pokusu získat angažmá v Brně se vrátil do Záhřebu, kde vystupoval do 1889. Po očním onemocnění opustil divadlo a vedl mlékárenský závod. Na konci života oslepl a zemřel v nouzi.
 
V českém prostředí psán Karel. Debutoval 1869 v Turíně a působil v Záhřebu. Vystupoval též v Benátkách, Bukurešti, ve Lvově, v Oděse, Kyjevě a v Americe. Ač rodem Ital, byl v Praze, kam přišel s výbornou pověstí z milánského Te­atro alla Scala, prezentován jako chorvatský zpěvák. Mezi několika dalšími tenoristy hosto­val v PD v září a říjnu 1880, v době hledání sil pro dokončované ND, a poté znovu od 25. 7. 1883, kdy před znovuotevřením měl soubor ND pro velké tenorové úlohy k dispozici pouze A. Vávru a V. Soukupa. Byl angažován na pět let, ač se proti přijetí zpěváka neznalého češtiny postavila ještě před podepsáním smlouvy většina hudebních kritiků. Jejich protesty pro­vázely celé '''R. '''pražské působení. Během praž­ského angažmá hostoval ještě u českého diva­dla v Brně (1885: Manrico, Verdi: ''Troubadour''; Alfredo, Verdi: ''La Traviata''), dále v Pešti (1885), u českého divadla v Plzni (únor 1886: Manrico, Verdi: ''Troubadour''; Eleazar, Halévy: ''Židovka''; Faust, Gounod: ''Faust a Markéta'') a ve Varšavě (1886). V lednu 1887, když ND odmít­lo jeho ultimativní požadavek podstatného zvý­šení gáže, nedodržel '''R. '''smlouvu a odjel z Pra­hy. Po neúspěšném pokusu získat angažmá v Brně se vrátil do Záhřebu, kde vystupoval do 1889. Po očním onemocnění opustil divadlo a vedl mlékárenský závod. Na konci života oslepl a zemřel v nouzi.
  
−
Jeho čtyřleté působení v ND mělo pozitivní i problematické aspekty. Byl hrdinným tenoris­tou s italsky školeným hlasem, jehož síla, tech­nické ovládání a schopnost výrazového odstínění byla ve srovnání s českými pěvci mimořádná. Celkový dojem z jeho výkonů však nebyl vy­rovnaný. Např. jeho provedení Jíry (Smetana: ''Braniboři v Čechách'') mělo vedle vynikajícího hlasu i „vroucnost a opravdové nadšení“, u ji­ných postav mu bylo vytýkáno, že ve strnulé póze zpívá árie na rampě, přehnaně zdůrazňuje vysoké tóny a stereotypně pohybuje rukama, aniž se pokouší o hereckou charakteristiku. Jeho repertoár se orientoval na francouzskou a italskou operu, v níž zpíval italsky (Auber, Meyerbeer, Gounod, Donizetti, Verdi). Za jeho nejlepší úlohu byl považován Radames (Verdi: ''Aida''). Pod tlakem kritiky se naučil některé úlohy česky (Dvořák, ''Dimitrij'',Šebor: ''Husitská nevěsta'',Smetana: ''Braniboři v Čechách'',Ru­binštejn: ''Démon'', Wagner: ''Lohengrin'', první představení opery v češtině), český text však memoroval z fonetického přepisu a jeho vý­slovnost nebyla korektní (podobně jako u ji­ných hostujících zpěváků, kteří se naučili roli česky pro zvýšení své popularity). Na rozdíl od pražského německého divadla, které absorbo­valo poměrně početné cizince vcelku bez pro­blémů, měl '''R. '''v ND nevýhodnou pozici, protože jazykový aspekt zde hrál značnou roli, kritika zveličovala i nevýznamné detaily a '''R. '''se navzdory svým hlasovým kvalitám stával obětí polemických kampaní vedených částí tisku proti divadlu.
+
Jeho čtyřleté působení v ND mělo pozitivní i problematické aspekty. Byl hrdinným tenoris­tou s italsky školeným hlasem, jehož síla, tech­nické ovládání a schopnost výrazového odstínění byla ve srovnání s českými pěvci mimořádná. Celkový dojem z jeho výkonů však nebyl vy­rovnaný. Např. jeho provedení Jíry (Smetana: ''Braniboři v Čechách'') mělo vedle vynikajícího hlasu i „vroucnost a opravdové nadšení“, u ji­ných postav mu bylo vytýkáno, že ve strnulé póze zpívá árie na rampě, přehnaně zdůrazňuje vysoké tóny a stereotypně pohybuje rukama, aniž se pokouší o hereckou charakteristiku. Jeho repertoár se orientoval na francouzskou a italskou operu, v níž zpíval italsky (Auber, Meyerbeer, Gounod, Donizetti, Verdi). Za jeho nejlepší úlohu byl považován Radames (Verdi: ''Aida''). Pod tlakem kritiky se naučil některé úlohy česky (Dvořák, ''Dimitrij'', Šebor: ''Husitská nevěsta'', Smetana: ''Braniboři v Čechách'', Ru­binštejn: ''Démon'', Wagner: ''Lohengrin'', první představení opery v češtině), český text však memoroval z fonetického přepisu a jeho vý­slovnost nebyla korektní (podobně jako u ji­ných hostujících zpěváků, kteří se naučili roli česky pro zvýšení své popularity). Na rozdíl od pražského německého divadla, které absorbo­valo poměrně početné cizince vcelku bez pro­blémů, měl '''R. '''v ND nevýhodnou pozici, protože jazykový aspekt zde hrál značnou roli, kritika zveličovala i nevýznamné detaily a '''R. '''se navzdory svým hlasovým kvalitám stával obětí polemických kampaní vedených částí tisku proti divadlu.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Role (v PD a ND)</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Role (v PD a ND)</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content>'''1880''', vše j. h.: Manrico (Verdi: ''Troubadour'', v angažmá 1884), Faust (Gounod: ''Faust a Markéta'',v angažmá 1884), Eleazar (Halévy: ''Ži­dovka''), Raoul (Meyerbeer: ''Hugenoti'', v angažmá 1884), Sever (Bellini: ''Norma''), Edgar (Donizetti: ''Lu­cie z Lammermooru''), Robert (Meyerbeer: ''Robert ďábel'', v angažmá 1886), Jíra (Smetana: ''Braniboři v Čechách'', v angažmá 1885), Richard (Verdi: ''Maš­karní ples''), Masaniello (Auber: ''Němá z Portici'',v an­gažmá 1885); '''1883: '''Jan z Leydenu (Meyerbeer: ''Pro­rok''), Ernani (Verdi: ''Ernani''), Dimitrij (Dvořák: ''Dimitrij'',nová verze), Vévoda (Verdi: ''Rigoletto''); '''1884: '''Don José (Bizet: ''Carmen''), Radames (Verdi: ''Aida''), Jaroslav (Šebor: ''Husitská nevěsta''), Vasco de Gama (Meyerbeer: ''Afričanka''), Pollione (Bellini: ''Norma''); '''1885: '''Lohengrin (Wagner: ''Lohengrin'', čes. prem.), Faust (Boito: ''Mefistofeles''), Kníže ze Syno­dalu (Rubinštejn: ''Démon''); '''1886: '''Sardanapal (Za­vrtal: ''Myrrha'', prem.).</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>'''1880''', vše j. h.: Manrico (Verdi: ''Troubadour'', v angažmá 1884), Faust (Gounod: ''Faust a Markéta'', v angažmá 1884), Eleazar (Halévy: ''Ži­dovka''), Raoul (Meyerbeer: ''Hugenoti'', v angažmá 1884), Sever (Bellini: ''Norma''), Edgar (Donizetti: ''Lu­cie z Lammermooru''), Robert (Meyerbeer: ''Robert ďábel'', v angažmá 1886), Jíra (Smetana: ''Braniboři v Čechách'', v angažmá 1885), Richard (Verdi: ''Maš­karní ples''), Masaniello (Auber: ''Němá z Portici'', v an­gažmá 1885); '''1883: '''Jan z Leydenu (Meyerbeer: ''Pro­rok''), Ernani (Verdi: ''Ernani''), Dimitrij (Dvořák: ''Dimitrij'', nová verze), Vévoda (Verdi: ''Rigoletto''); '''1884: '''Don José (Bizet: ''Carmen''), Radames (Verdi: ''Aida''), Jaroslav (Šebor: ''Husitská nevěsta''), Vasco de Gama (Meyerbeer: ''Afričanka''), Pollione (Bellini: ''Norma''); '''1885: '''Lohengrin (Wagner: ''Lohengrin'', čes. prem.), Faust (Boito: ''Mefistofeles''), Kníže ze Syno­dalu (Rubinštejn: ''Démon''); '''1886: '''Sardanapal (Za­vrtal: ''Myrrha'', prem.).</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content>''Dalibor ''2, 1880, s. 126, 150, 157; 5, 1883, s. 292–293, 296, 375–376; 6, 1884, s. 66; s. 464–465; 7, 1885, s. 36, 249, 435; 8, 1886, 46, 202; 9, 1887, s. 21, 23, 30, 247; 30, 1908, s. 154; ''Národní listy ''13.–19. 1. 1887 [spor o gáži]; J. Arbes, Před otevřením Národního divadla, ''Česká Thalia ''5, 1891, s. 98; B. Benoni: ''Moje vzpo­mínky a dojmy'', I, 1917, s. 196–197; Bartoš: PD ope­ra; Nejedlý: ND I; L. Novák: ''Stará garda Národního divadla. Činohra–Opera–Balet'', 1944; A. Špelda: ''Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902'', 1950–1954, rkp. v DÚ; Dvořák: Korespondence, II; ND po 1883. • ČHS; Otto; Muzička enciklopedija; NDp.</ee:bibliography_content>
 
<ee:bibliography_content>''Dalibor ''2, 1880, s. 126, 150, 157; 5, 1883, s. 292–293, 296, 375–376; 6, 1884, s. 66; s. 464–465; 7, 1885, s. 36, 249, 435; 8, 1886, 46, 202; 9, 1887, s. 21, 23, 30, 247; 30, 1908, s. 154; ''Národní listy ''13.–19. 1. 1887 [spor o gáži]; J. Arbes, Před otevřením Národního divadla, ''Česká Thalia ''5, 1891, s. 98; B. Benoni: ''Moje vzpo­mínky a dojmy'', I, 1917, s. 196–197; Bartoš: PD ope­ra; Nejedlý: ND I; L. Novák: ''Stará garda Národního divadla. Činohra–Opera–Balet'', 1944; A. Špelda: ''Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902'', 1950–1954, rkp. v DÚ; Dvořák: Korespondence, II; ND po 1883. • ČHS; Otto; Muzička enciklopedija; NDp.</ee:bibliography_content>
Řádka 51: Řádka 51:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Pavel Petráněk]], [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 435–437{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Pavel Petráněk]], [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author>
  
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]

Aktuální verze z 10. 2. 2017, 12:30

Carlo Raverta
* 13. 11. 1843 Castelnuovo, Itálie
† 26. 1. 1908 Záhřeb, Chorvatsko
zpěvák


V českém prostředí psán Karel. Debutoval 1869 v Turíně a působil v Záhřebu. Vystupoval též v Benátkách, Bukurešti, ve Lvově, v Oděse, Kyjevě a v Americe. Ač rodem Ital, byl v Praze, kam přišel s výbornou pověstí z milánského Te­atro alla Scala, prezentován jako chorvatský zpěvák. Mezi několika dalšími tenoristy hosto­val v PD v září a říjnu 1880, v době hledání sil pro dokončované ND, a poté znovu od 25. 7. 1883, kdy před znovuotevřením měl soubor ND pro velké tenorové úlohy k dispozici pouze A. Vávru a V. Soukupa. Byl angažován na pět let, ač se proti přijetí zpěváka neznalého češtiny postavila ještě před podepsáním smlouvy většina hudebních kritiků. Jejich protesty pro­vázely celé R. pražské působení. Během praž­ského angažmá hostoval ještě u českého diva­dla v Brně (1885: Manrico, Verdi: Troubadour; Alfredo, Verdi: La Traviata), dále v Pešti (1885), u českého divadla v Plzni (únor 1886: Manrico, Verdi: Troubadour; Eleazar, Halévy: Židovka; Faust, Gounod: Faust a Markéta) a ve Varšavě (1886). V lednu 1887, když ND odmít­lo jeho ultimativní požadavek podstatného zvý­šení gáže, nedodržel R. smlouvu a odjel z Pra­hy. Po neúspěšném pokusu získat angažmá v Brně se vrátil do Záhřebu, kde vystupoval do 1889. Po očním onemocnění opustil divadlo a vedl mlékárenský závod. Na konci života oslepl a zemřel v nouzi.

Jeho čtyřleté působení v ND mělo pozitivní i problematické aspekty. Byl hrdinným tenoris­tou s italsky školeným hlasem, jehož síla, tech­nické ovládání a schopnost výrazového odstínění byla ve srovnání s českými pěvci mimořádná. Celkový dojem z jeho výkonů však nebyl vy­rovnaný. Např. jeho provedení Jíry (Smetana: Braniboři v Čechách) mělo vedle vynikajícího hlasu i „vroucnost a opravdové nadšení“, u ji­ných postav mu bylo vytýkáno, že ve strnulé póze zpívá árie na rampě, přehnaně zdůrazňuje vysoké tóny a stereotypně pohybuje rukama, aniž se pokouší o hereckou charakteristiku. Jeho repertoár se orientoval na francouzskou a italskou operu, v níž zpíval italsky (Auber, Meyerbeer, Gounod, Donizetti, Verdi). Za jeho nejlepší úlohu byl považován Radames (Verdi: Aida). Pod tlakem kritiky se naučil některé úlohy česky (Dvořák, Dimitrij, Šebor: Husitská nevěsta, Smetana: Braniboři v Čechách, Ru­binštejn: Démon, Wagner: Lohengrin, první představení opery v češtině), český text však memoroval z fonetického přepisu a jeho vý­slovnost nebyla korektní (podobně jako u ji­ných hostujících zpěváků, kteří se naučili roli česky pro zvýšení své popularity). Na rozdíl od pražského německého divadla, které absorbo­valo poměrně početné cizince vcelku bez pro­blémů, měl R. v ND nevýhodnou pozici, protože jazykový aspekt zde hrál značnou roli, kritika zveličovala i nevýznamné detaily a R. se navzdory svým hlasovým kvalitám stával obětí polemických kampaní vedených částí tisku proti divadlu.


Role (v PD a ND)

1880, vše j. h.: Manrico (Verdi: Troubadour, v angažmá 1884), Faust (Gounod: Faust a Markéta, v angažmá 1884), Eleazar (Halévy: Ži­dovka), Raoul (Meyerbeer: Hugenoti, v angažmá 1884), Sever (Bellini: Norma), Edgar (Donizetti: Lu­cie z Lammermooru), Robert (Meyerbeer: Robert ďábel, v angažmá 1886), Jíra (Smetana: Braniboři v Čechách, v angažmá 1885), Richard (Verdi: Maš­karní ples), Masaniello (Auber: Němá z Portici, v an­gažmá 1885); 1883: Jan z Leydenu (Meyerbeer: Pro­rok), Ernani (Verdi: Ernani), Dimitrij (Dvořák: Dimitrij, nová verze), Vévoda (Verdi: Rigoletto); 1884: Don José (Bizet: Carmen), Radames (Verdi: Aida), Jaroslav (Šebor: Husitská nevěsta), Vasco de Gama (Meyerbeer: Afričanka), Pollione (Bellini: Norma); 1885: Lohengrin (Wagner: Lohengrin, čes. prem.), Faust (Boito: Mefistofeles), Kníže ze Syno­dalu (Rubinštejn: Démon); 1886: Sardanapal (Za­vrtal: Myrrha, prem.).

Prameny a literatura

Dalibor 2, 1880, s. 126, 150, 157; 5, 1883, s. 292–293, 296, 375–376; 6, 1884, s. 66; s. 464–465; 7, 1885, s. 36, 249, 435; 8, 1886, 46, 202; 9, 1887, s. 21, 23, 30, 247; 30, 1908, s. 154; Národní listy 13.–19. 1. 1887 [spor o gáži]; J. Arbes, Před otevřením Národního divadla, Česká Thalia 5, 1891, s. 98; B. Benoni: Moje vzpo­mínky a dojmy, I, 1917, s. 196–197; Bartoš: PD ope­ra; Nejedlý: ND I; L. Novák: Stará garda Národního divadla. Činohra–Opera–Balet, 1944; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Dvořák: Korespondence, II; ND po 1883. • ČHS; Otto; Muzička enciklopedija; NDp.

Životní události

  • 13. 11. 1843: narození, Castelnuovo, Itálie
  • 26. 1. 1908: úmrtí, Záhřeb, Chorvatsko

Další jména

Karel


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 435–437
Autor: Pavel Petráněk, Jitka Ludvová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Raverta,_Carlo&oldid=21133“