Vigano, Antonio: Porovnání verzí

| jméno=<ee:firstname>Antonio</ee:firstname>  

1752

| povolání=<ee:profession>tanečník, baletní mistr,</ee:profession>

Příslušník rozvětvené italské taneční rodiny. Byl bratrem významného tanečníka Onorata (1739–1811), jejich sestra Elisabetta byla spolu s '''V'''. angažována jako sólistka ve Vídni u J.-G.Noverra (1770/71). Oba Onoratovi synové Salvatore (1769–1821) a Giulio hostovali s manželkami v době své největší slávy v Praze (Salvatore v listopadu 1795 při cestě do Drážďan a v říjnu 1796, kdy s dalšími hosty G. Scalesim a paní Zannini tančili balet ''La Figlia mal custodita'' [Špatně střežená dívka] a divertissementy ''Die Wilden'' a ''I Berjer''; Giulio hostoval v Praze 1800). '''V'''. se nejpozději 1770 oženil s Josephou Marií, roz. Meyerovou (*1756), která na jevišti debutovala 1776, provázela jej ve většině angažmá, zpočátku také tančila, ale později se uplatňovala spíše v činohře. Mad. Spania, roz. Vigano, první sólová tanečnice společnosti → K. F. Guolfingera von Steinsberg (v Nosticově divadle se představila poprvé 5. 3. 1797), mohla být jejich dcerou. Jako tanečník byl '''V'''. angažován ve Vídni (smlouva 12. 2. 1770 ⇒ ''Zechmeister ''1971), 1771 se stal sólistou (např. Don Diego, v baletní pantomimě ''Eher ein Tod als die Sklaverey ''[Lepší smrt než otroctví], ch: F. Caselli, 1771). V únoru 1774 odešel s Noverrem do Milána, ale manželka zřejmě zůstala ve Vídni (21. 7. 1774 zde '''V'''. zemřelo dítě). 1776–78 sólově tančil ve Varšavě (např. Hrabě z Ponthieu, Noverre: ''Adelheid von Ponthieu'', ch: D. Kurtz) se společností, která tu jako první začala uvádět tragické dějové balety noverrovského typu. 1778–82 působil i s manželkou v Brně, kde se stal baletním mistrem společnosti → R. Waitzhofera a autorem řady choreografií (např. ''Orlando Baladino, oder Angelika und Medor'', 25. 7. 1778; ''Biren und Olimpie, oder die Braut in Gefahr ''[Biren a Olimpie aneb Nevěsta v nebezpečí], 8. 8. 1779; ''Die drey gleichen Brüder von Damasco ''[Tři stejní bratři z Damašku], 1781; tance do Gluckovy opery ''Orpheus und Euridice'', provedené tehdy v Brně vůbec poprvé v německém překladu, 12. 12. 1779). Sezonu 1782/83 strávil opět ve Vídni, kde je zaznamenáno úmrtí dvou dětí. 1783–85 byl baletním mistrem v Linci ve společnosti vedené D. Borchersem (podnikatel hrabě Philipp Rosenberg), jejímž členem byl i tanečník Rösler a čtyři příslušníci rodiny Aichingerovy. 1786 se vrátil k Waitzhoferovi, jenž působil ve Štýrském Hradci. Studoval pro každou novou činoherní premiéru balet, který měl vazbu na její děj, popř. závěrečný skupinový tanec, např. po Paisiellově singspielu ''Die eingebildeten Philosophen'' [Domnělí filozofové] následoval ''Philosophenballett''. Speciálně zhotovované dekorace a cizokrajné kroje přidávaly těmto výstupům na přitažlivosti. Uváděl také pastýřské balety s girlandami a pastýřskými holemi, turecké, španělské, námořnické a kozácké tance i vlastní komické balety (např. ''Die zigeunerischen Gesetze'' [Cikánské zákony] pro 18 osob), ale i velké heroické balety, nejčastěji podle Noverra, nově studoval kouzelné pantomimy s mnoha proměnami, transparentními dekoracemi a stroji. '''V'''. další stopa se objevuje v Praze, kde jakýsi „Herr Pigano“ 1790 přešel ze souboru Vlastenského divadla (Divadlo u Hybernů) do společnosti → K. Wahra v Nosticově divadle (Hr. Wigano), kde byl prvním tanečníkem vážného oboru. Na jaře 1790 však Wahr společnost rozpustil a '''V'''. se znovu vrátil do Vídně (syn Johann Nepomuk se narodil 24. 10. 1793). Ve druhé polovině devadesátých let 18. stol. působil v Benátkách spolu s bratrem Onoratem.

* <ee:chronology_date_from>1752</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Milán (Itálie)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>