Zawiszanka, Helena
nahoru...
V zahraničí vystupovala též pod jménem Zawisza. Zpěv studovala zprvu soukromě, od roku 1855 na konzervatoři v Miláně u F. Lampertiho a A. Mazzucata. Od debutu 1858 v Teatro di Santa Radegonda v Miláně (Rosina, Rossini: Il Barbiere di Siviglia, udává se též debut v divadle ve Varese) byly pro její uměleckou dráhu charakteristické časté změny angažmá. Po pohostinských vystoupeních na několika italských scénách se 1859 vrátila do Varšavy, kde hostovala ve Velkém divadle (Teatr Wielki) a poté na německých scénách ve Lvově a v Krakově. 1861 působila v Hamburku, již 1862 opět v Itálii. 29. 4. 1862 poprvé vystoupila ve StD v Praze v roli Fides (Meyerbeer: Der Prophet), v červnu znovu jako Eglantina (Weber: Euryanthe), a na dva roky byla angažována náhradou za odcházející E. Bennewitzovou. Po skončení smlouvy ve StD o Velikonocích 1864 hostovala v Darmstadtu, ale dohodla s ředitelem Liegertem své vystupování v PD. členkou PD byla od května 1864 do června 1865, za ředitele Liegerta a kapelníka Maýra; 8. 5. 1864 poprvé zpívala česky Rechu (Halévy: Židovka). Angažmá, jež mělo trvat tři roky, Z. již v červenci 1865 zrušila (v PD ji nahradila V. Blažková). Odešla ke dvorní opeře do Berlína, kde působila tři sezony. V následujících letech hostovala na dalších německých scénách a několikrát v polském divadle ve Wroclawi (Teatr Miejski, 1866/67, 1869).
Pražská angažmá ve StD i v PD představovala v pěvecké kariéře Z. spíše epizody, pro českou scénu však měla její přítomnost značný význam, protože pěvecká jistota zkušené sólistky pozvedala výkon nevyzrálého souboru. Její hlas byl dramatický mezzosoprán, silný a zvučný i ve střední a altové poloze, s lehkými výškami. Podobně jako její předchůdkyně E. Bennewitzová zpívala i Z. některé role určené pro alt a soprán (např. Páže Urbain v Meyerbeerových Hugenotech). Již ve StD osvědčila živý herecký temperament, schopnost podrobně promyslet postavu i po pohybové stránce a přesvědčivě ztvárnit zejm. patetické a vypjaté momenty. Na obou pražských scénách zpívala týž okruh hlavních rolí italského a německého repertoáru. Jejích výkonů si vážil B. Smetana, zasazoval se o její angažmá a její vystoupení komentoval ve svých referátech v Národních listech. Slabinou byla nezřetelná výslovnost češtiny. Uplatnila se poměrně málo, což tisk přičítal intrikám, mohlo však jít o jazykový problém.
Vedle uměleckého aspektu měl její pražský pobyt též jistý význam politický. Z. se hlásila ke slovanské myšlence a české publikum ji oslavovalo jako představitelku bratrského slovanského národa. Již před nástupem do angažmá ve StD, 16. 2. 1862, vystoupila na zábavě pražského českého spolku Hlahol. V Praze se demonstrativně pohybovala v kruzích polských revolučních emigrantů a účastnila se jejich akcí. Její názory na evropské revoluční dění ovlivnily i J. Nerudu.
Role (v PD)
1864: Recha (Halévy: Židovka, j. h.), Azucena (Verdi: Troubadour, j. h.), Lukrecie (Donizetti: Lukrercie Borgia), Lidunka (Weber: Střelec kouzelník), Dona Elvíra (Mozart: Don Juan), Valentina (Meyerbeer: Hugenoti), Alice (Meyerbeer: Robert ďábel), Orfeus (Gluck: Orfeus a Eurydika); 1865: Hraběnka (Mozart: Figarova svatba), Adalgisa (Bellini: Norma), Marie (Donizetti: Maria di Rohan).
Prameny a literatura
Lumír 8, 1858, s. 1079; 12, 1862, s. 477, 573; Národní listy 26. 4. [debut], 2. 5. 1862; březen a červenec 1865; Slavoj 4, 1864, s. 164; Dalibor 7, 1864, s. 39; Bohemia 20. 12. 1864; Teuber III, s. 531, 545–546, 565, 658, 678, 679; Bartoš: PD opera; V. H. Jarka: Kritické dílo B. Smetany, 1858–1865, 1948, zvl. s. 246–248, 392–393, 429–430; J. Neruda: Podobizny II, 1882–1884, 1952; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • ČHS; NDp.
Životní události
- 1834: narození, Varšava, Polsko
- 7. 10. 1902: úmrtí, Varšava, Polsko
Další jména
Zawisza
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 633
Autor: Jaromír Paclt, Pavel Petráněk
