Třebická, Jiřina

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Jiřina Třebická na civilní fotografii, fotograf neznámý, fotografický fond IDU ID=1283_001
Jiřina Třebická
* 1. 11. 1930 Praha (CZ)
23. 1. 2005 Praha (CZ)
herečka

Přední členka ansámblu Činoherního klubu a představitelka klíčových postav původních her A. Vostré a L. Smočka i dramatizací A. a J. Vostrých. V autentických hereckých proměnách vytvářela v dramatickém repertoáru vnitřně dynamické, rozporuplné a jímavé postavy, v komických rolích vynikala osobitou groteskní charakterizací a mimickou fantazií.

Rozená Procházková. V osmi letech jí zemřela matka a vyrůstala jen s babičkou a starší sestrou na pražském Smíchově. 1948 nastoupila jako tanečnice-elévka, bez divadelní školy, do divadla v Českých Budějovicích. Tam hrála poprvé i v činoherním představení. 1952 se stala tanečnicí Státního divadla v Ostravě a 1953 nastoupila do Městského divadla mladých v Ostravě (od 1955 Divadlo Petra Bezruče). 1965–91 byla členkou pražského Činoherního klubu. S prvním manželem K. J. Třebickým měla dceru Marcelu, 1966–69 byla provdána za scénografa L. Hrůzu.

V Divadle Petra Bezruče hrála pod režijním vedením J. Kačera či E. Němce (do divadla nastoupili spolu s výtvarníkem L. Hrůzou a dramaturgem Z. Hedbávným 1959) v repertoáru složeném z kvalitních her současných českých autorů, nových překladů moderních i klasických děl a kabaretních představení. Nejvýraznější postavu tu vytvořila 1964, když v režii J. Kačera a výpravě L. Hrůzy hrála Annu v Periferii F. Langera. S taneční průpravou ji tvarovala svým charakteristickým oduševnělým pohybem; hrdinčině tragédii dala s neobyčejnou autenticitou hluboký lidský rozměr, jejímu osudu vtiskla tragickou důstojnost.

Už tehdy ji někteří nazývali českou G. Masinou. T. byla křehká a citlivá, zároveň velmi energická, rezolutní a živelná. Své postavy tvořila s mimořádnou mimickou fantazií, odhodláním a pracovitostí, hereckou intuicí a smyslem pro dramatičnost situací i komediálnost figur. Vybavena darem herecké proměny a schopností okamžité reakce zjevovala je v lidské úplnosti a často překvapující rozporuplnosti.

Jiřina Třebická jako Meg Bolesová (H. Pinter: Narozeniny, Činoherní klub, 1967), fotograf Miloň Novotný, archiv Činoherního klubu

Poté, co se skupinou herců kolem J. Kačera přešla 1965 do Činoherního klubu, získala široké uznání za postavu Soni v dramatizaci Dostojevského Zločinu a trestu A. a J. Vostrých, kterou nastudovala 1966 v režii E. Schorma. Na mělkém jevišti, v bezprostřední blízkosti diváků, mohli herci pracovat s detailem, blízkým záběru filmové kamery. T. Soňa byla jímavá ve své bezbrannosti (recenze a pamětníci píší o její „průsvitnosti“, „odhmotnění“, kráse duševního prožitku) i nabitá nepoddajnou energií, s níž čelila nepřízni osudu a vedla Raskolnikova k přiznání. Její dětsky kulatý a jemný obličej odrážel jakékoli hnutí mysli, výrazné tmavé oči zrcadlily vnitřní napětí i touhu vymanit se z otupující bídy, v lehkosti pohybu zachytila Sonino váhání, přibližování i konečné přimknutí k Raskolnikovovi. Altový hlas dokázala ztišit na samu mez doslechu a naplnit zámlkami i přesáhnout prostor k metafyzickým výšinám.

V Činoherním klubu mohla rozvíjet i komediální talent: hrála cudně náruživou Ženu v Machiavelliho Mandragoře, starou shrbenou Druhou dámu hltající krvavé historky ve Smočkově Bludišti a neurotickou, upjatě koketující Chřesteckou se sebevražednými myšlenkami ve Smočkově Kosmickém jaru. Dvě rozdílné postavy pro ni napsala A. Vostrá: mladistvě půvabnou zpěvačku Margot v Na koho to slovo padne (1966) a paní Hrdinovou, manželku a matku, frustrovanou šedou každodenností života v reálném socialismu ve hře Na ostří nože (premiéra se uskutečnila tři měsíce po srpnové okupaci 1968).

Jiřina Třebická jako Paquetta (Voltaire: Candide, Činoherní klub, 1971), fotograf Miloň Novotný, archiv Činoherního klubu

V režii J. Vostrého se T. jako Meg Bolesová v Pinterových Narozeninách proměnila k nepoznání ve staromilskou hloupoučkou paničku, která bezstarostně, nic netušíc, otevře rodinný penzion dvěma gangsterům, kteří se přišli zmocnit nájemníka Stanleyho. Za postavu obdržela Cenu Českého literárního fondu. S J. Vostrým nazkoušela i Paquettu a Dámu ve Voltairově Candidovi a Marii Ščelkanovovou v Leonovově Zlatém kočáru. Pod režijním vedením J. Kačera vytvořila 1971 postavu snící i hořce sebeironické Nasti v Gorkého Na dně.

1971 hrála se C. Turbou v Pantomimě Alfreda Jarryho představení P. A. R. 3441.

Po odvolání J. Vostrého z postu uměleckého šéfa Činoherního klubu (1972/73), zůstala T. členkou souboru (do 1991). Jako paní Libera se 1973 podílela na Smočkově inscenaci Goldoniho Poprasku na laguně, která se stala oslavou ansámblového komediálního herectví. V tíživých normalizačních letech se do dějin českého divadla zapsala zejména svojí Mary Tyronovou v Cestě dlouhého dne do noci E. OʼNeilla. Psychologické drama uvedl ve vlastním překladu po tři čtvrtě ročním zkoušení 1978 L. Smoček. S vynikajícími hereckými partnery (J. Somrem, J. Abrhámem, P. Čepkem a L. Šafránkovou) hrála T. nebohou manželku a matku, jež po dlouhodobém léčení opět neodolá morfiu. V rodinném dramatu, odehrávajícím se v průběhu jednoho dne, její neklid a nervozita přerůstají v podrážděné výbuchy a čím dál chabější pokusy zakrýt selhání, jemuž se s narůstajícími obavami o syna Edmunda neubránila. V tísnivé atmosféře se otvíraly bolestivé rány, vkrádaly obavy, ozývaly se nenaplněné touhy, sny a zklamání. T. Mary přicházela ve třetím jednání na jeviště, pod vlivem drogy už nekonečně vzdálená svým nejbližším, v přízračné podobě vlastní minulosti: jako žákyně klášterní školy, v těkajících myšlenkách pátrající po smyslu svého bytí a rozpomínající se nakonec na šťastný okamžik, kdy se zamilovala do svého budoucího muže, úspěšného herce Jamese Tyrona.

Jiřina Třebická jako Mary Tyronová (E. O’Neill: Cesta dlouhého dne do noci, Činoherní klub, 1978), fotograf Miroslav Pokorný, archiv Činoherního klubu  Jiřina Třebická jako Babička (Ö. von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa, Činoherní klub, 1981), fotograf Miroslav Pokorný, archiv Činoherního klubu

OʼNeillův autobiografický dramatický text ve Smočkově precizní herecké režii umožnil Tdosáhnout na samý vrchol dramatického herectví. Mary Tyronovou představila v ostrých střizích v pohybu, napětí i hlasových modulacích. OʼNeillovu rozporuplnou hrdinku si dokonale osvojila, naplnila ji svými životními zkušenostmi, vlastním přecitlivělým vnímáním světa, celou svou charismatickou hereckou osobností. V roztříštěných obrazech její zoufalé Mary Tyronové se odrážela i dusivá atmosféra konce 70. let.

I v dalších inscenacích Činoherního klubu byla T. oporou souboru. 1981 hrála ve Smočkově režii nesmiřitelně krutou babičku v Horváthových Povídkách z Vídeňského lesa, bigotní katoličku, která si navzdory přikázání osobovala právo zapříčinit smrt nemanželského vnoučete. V inscenaci Hrabalova Něžného barbara v režii I. Krobota ztvárnila unavenou hostinskou Marii s pochopením pro vše bláznivé. Svému bohémství dala průchod i jako Mary Byrneová v Syngeově Drátenické svatbě, kterou 1987 (spolu s Bitvou na kopci pod společným titulem Krásné vyhlídky) režíroval L. Smoček. S ním se 1990 vrátila ke své Druhé dámě v nově nastudovaném Bludišti. Pod vedením J. Nebeského vytvořila 1990 svoji poslední divadelní postavu, Mámu v Shepardově Pravém západu, kterou hrála až do svého odchodu do penze 1993.

Ve filmu T. dostala jen několik větších příležitostí. Za výkon v hlavní ženské roli redaktorky Olgy Machové ve snímku A. Máši Ohlédnutí získala Cenu Trilobit. Film byl ale brzy po svém dokončení na podzim 1968 zakázán a uzavřen do trezoru. 1988 ji M. Zábranský obsadil do role matky ve filmu Dům pro dva. Nepřehlédnutelná je v Kachyňově Fany (1995), třebaže hraje jen maličkou roli paní Marečkové, vášnivé chovatelky koček. Naposledy ji J. Hřebejk obsadil 2004 do filmu Horem pádem.

Jiřina Třebická jako Máma (S. Shepard: Pravý západ, Činoherní klub, 1990), fotograf Miroslav Pokorný, archiv Činoherního klubu


Role

Krajské oblastní divadlo České Budějovice

Marie (M. Stehlík: Mordová rokle) 1949; Franchetta (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba) 1950; Lesní panna (J. K. Tyl: Lesní panna) – 1951; Duňaška (N. V. Gogol: Ženitba) – 1952.

Městské divadlo mladých Ostrava / od 1955 Divadlo Petra Bezruče

Dudáček (M. Zbavitel: Čarovné dudy), Teofil (J. Drda: Hrátky s čertem), Věra (A. S. Makarenko, M. Stehlík: Začínáme žít) – 1954; Bělena, Vanika (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1955; Sylvetta (E. Rostand: Romantikové) – 1957; Anče (M. Kubátová, J. Strejčková: Jak přišla basa do nebe) – 1958; Hanička (A. Jirásek: Lucerna), Zarita (J. L. Hughes: Jessie B. Simple se žení) – 1959; Jana (L. Aškenazy: Noční host), Milada (J. Topol: Jejich den), Markéta (K. Corinth: Trojané), Stella (T. Williams: Tramvaj do stanice Touha), Máša (A. Chmelík: Můj přítel Kolja) – 1960; Soňa (L. Filan: Žolík), Černý slamák (B. Brecht: Svatá Johanka z jatek), Lucietta (C. Goldoni: Poprask na laguně), Veronika (J. Loukotková: Na život se jen čeká), Barborka Sluníčková (S. Lichý: Fripiri), ? (R. Volf: Štafle II. – Čert na štaflích / kabaret), Mylady (R. Planchon, C. Lochy: Tři mušketýři), Hastrman (A. Mikulka: Měsíc v anténách) – 1961; Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Anděla (S. Lichý: Laťka), Antigona (C. Hubalek: Lázeňská sezóna), Valka (L. Leonov: Metelice) – 1962; Elsa (C. Goetz: Nebožka teta), Honorie Blakeová (J. M. Synge: Hrdina západu), Josefina (V. Vančura: Josefina), Zerbineta (Molière: Scapinova šibalství), chór (V. Dyk: Krysař) – 1963; Druhá dívka (F. G. Lorca: Pláňka), Anna (F. Langer: Periferie), Copatá (S. Lichý: Jana z parku), Jana (I. Rusnák: Lišky, dobrou noc), Dueňa (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu) – 1964; Lenka (I. Dvořák: Dezertýři), Milenka (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota) – 1965.

Činoherní klub

Velkovévodkyně (A. Camus: Spravedliví), Paní (N. Machiavelli: Mandragora) 1965; Druhá dáma (L. Smoček: Bludiště), Soňa (F. M. Dostojevskij: Zločin a trest), Margit (A. Vostrá: Na koho to slovo padne) – 1966; Meg Bolesová (H. Pinter: Narozeniny) – 1967; Paní Hrdinová (A. Vostrá: Na ostří nože) – 1968; Chřestecká (L. Smoček: Kosmické jaro) – 1970; Paquetta, Dáma (Voltaire: Candide), Nasťa (M. Gorkij: Na dně) – 1971; Marie Ščelkanovová (L. Leonov: Zlatý kočár) – 1972; Paní Libera (C. Goldoni: Poprask na laguně) – 1973; Paní Lincová (J. Mahen: Chroust) – 1974; Porodní bába (I. Bukovčan: Než kohout zazpívá), Polina (A. P. Čechov: Racek) – 1975; Mara (J. G. Tajovský: Ženský zákon) – 1976; Tilly, hudební klaun (L. Andrejev: Ten, který dostává políčky) – 1977; Celia Peachumová (B. Brecht: Krejcarová opera), Mary Tyronová (E. O’Neill: Cesta dlouhého dne do noci) – 1978; Marfa Ignatěvna Kabanová (A. N. Ostrovskij: Bouře) – 1980; Babička (Ö. Von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa) – 1981; Marie (B. Hrabal: Něžný barbar) – 1981; Hermie (A. de Musset: Marianniny rozmary) – 1983; Salme Räsänenová (A. Seppälä: Poslední mejdan) – 1985; Vasjuta (A. Vampilov: Provinční anekdoty  / Dvacet minut s andělem), Mary Byrneová (J. M. Synge, L. Smoček: Krásné vyhlídky / Drátenická svatba) – 1987; Gilzová, majitelka domu (E. Canetti: Dům) – 1988; Druhá dáma (L. Smoček: Bludiště), Máma (S. Shepard: Pravý západ) – 1990.

Pantomima Alfreda Jarryho

Umělá žena (P. A. R. 3441) – 1971.

Televize

Holka vítr, ČT 2011

Rozhlas

Legendy ČK: Ve svém životě i herectví usilovala o absolutní pravdivost. Jiřina Třebická očima Jana Kačera, Český rozhlas Vltava 2020

Zvukové a audiovizuální záznamy díla

LP Pražský Činoherní klub a jeho vynikající inscenace, Supraphon 1968; Audionahrávka F. M. Dostojevskij: Zločin a trest (ČK 1966; pouze 2. část), archiv ČK; Audionahrávka Harold Pinter: Narozeniny (ČK 1967), archiv ČK; Audionahrávka Voltaire: Candide (ČK 1971), archiv ČK; Audionahrávka Maxim Gorkij: Na dně (ČK 1972), archiv ČK; Videozáznam Eugene O’Neill: Cesta dlouhého dne do noci (ČK 191978), videotéka DÚ; Videozáznam Ödön von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa (ČK 1981), videotéka DÚ; Videozáznam Bohumil Hrabal: Něžný barbar (ČK 1981), videotéka DÚ.

Prameny

DÚdok: soupisy rolí, výstřižky.

DÚvideo: záznamy inscenací.

DÚaudio: záznamy inscenací.

Archiv Činoherního klubu (fotografie, programy, výstřižky, audiozáznamy a videozáznamy inscenací).

Literatura

ref. Mandragora: B. Štěpánek, Večerní Praha 20. 12. 1965; D. Cimická, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 4, s. 13; S. Machonin, Literární noviny 15, 1966, č. 5, s. 4–5; A. Fuchs, Divadelní a filmové noviny 9, 1965/66, č. 13, s. 7; K. Tynan, The New Yorker 1. 4. 1967; eu [Eva Uhlířová], Divadelní noviny 9, 1967/68, č. 3, s. 5; W. Gilles, Manheimer Morgen 25. 2. 1969; B. A. Young, The Financial Times 14. 4. 1970; R. Bryden, The Observer 19. 4. 1970; J. Černý: Divadlo zrozené z kořene mandragory, nepublikováno (uloženo v archivu ČK) ● ref. Bludiště: eu [Eva Uhlířová], Divadelní a filmové noviny 9, 1965/66, č. 19, s. 1; Z. Hořínek, Divadlo 17, 1966, č. 7, s. 10–17; J. Černý, Lidová demokracie 12. 3. 1966; H. Braun, Süddeutsche Zeitung 12. 5. 1966; G. OʼErriksson, Dagens Nyheter 5. 4. 1967; T. Baeckström, Göteborgs Handels 10. 4. 1967; J. W. Donnér, Sydsvenska Dagbladet 13. 4. 1967; (D. H.), Politiken 17. 4. 1967; R. Radice, Corriere della sera 24. 9. 1969 ● ref. Zločin a trest: J. Černý, Lidová demokracie 25. 4. 1966; A. Urbanová, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 17, s. 12; Z. Hořínek, Divadlo 17, 1966, č. 7, s. 10–17; H. Suchařípová, Divadlo 17, 1966, č. 7, s. 18–20; Anketa 34, Divadlo 17, 1966, č. 7, s. 5–8; J. Knap, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 5–6, s. 14; Jan Kerbr, Divadelní noviny 11, 2002, č. 6, s. 15; P. Honsová, Disk 2011, č. 38, s. 65–87 ● ref. Na koho to slovo padne: B. Štěpánek, Večerní Praha 6. 12. 1966; J. Černý, Lidová demokracie 10. 12. 1966; A. Urbanová, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 50, s. 12; S. Machonin, Literární noviny 15, 1966, č. 51, s. 4; J. Opavský, Rudé právo 21. 12. 1966; vb, Zemědělské noviny 3. 1. 1967; eu [Eva Uhlířová], Divadelní noviny 12, 1968/69, č. 11, s. 9; Z. Hořínek, Divadlo 18, 1967, č. 3, s. 63-68; J. Císař, Plamen 9, 1967, č. 6, s. 150–151; D. Neumann, Der Abend 10. 3. 1969; I. Wardle, The Times 29. 11. 1969 ● ref. Narozeniny: P. Grym, Lidová demokracie 9. 12. 1967; B. Štěpánek, Večerní Praha 12. 12. 1967; M. Urbánková, Práce 13. 12. 1967; H.-J. von Jena, Spandauer Volksblatt 9. 3. 1969; M. Šulek, Večerník Bratislava, 28. 9. 1970; I. Rapoš, Práca Bratislava 30. 9. 1970; jtk, Lud Bratislava 30. 9. 1970 ● ref. Na ostří nože: P. Grym, Lidová demokracie 6. 12. 1968; J. Císař, Divadelní noviny 12, 1968/69, č. 9, 3; J. Opavský, Rudé právo 15. 1. 1969; Z. Hořínek, Divadlo 20, 1969, č. 2, s. 71–75; J. Černý, Host do domu 16, 1969, č. 14 ● ref. Kosmické jaro: B. Štěpánek, Mladá fronta 17. 3. 1970; P. Grym, Lidová demokracie 18. 3. 1970 ● ref. Na dně: mik [Miroslav Křovák], Lidová demokracie 19. 10. 1971; F. Knopp, Zemědělské noviny 28. 11. 1972; J. Beneš, Práce 11. 6. 1974 [ref. Chroust] ● ref. Cesta dlouhého dne do noci: M. Slupecká, Rudé právo 23. 10. 1978; L. Petišková, Práce 27. 10. 1978; J. Procházka, Svobodné slovo 1. 11. 1978; J. Rejžek, Tvorba 10, 1978, č. 46, s. 18; nk, Večerník Bratislava 15. 6. 1979 ● ref. Povídky z Vídeňského lesa: S. Slavický, Práce 13. 5. 1981; J. Kolář, Scéna 6, 1981, č. 13, s. 4; mik [Miroslav Křovák], Lidová demokracie 18. 8. 1981 ● ref. Něžný barbar: I. Gerová, Svobodné slovo 18. 11. 1981; J. Kolář, Scéna 7, 1982, č. 1, s. 4; S. Machonin, Literární noviny 1, 1990, č. 1, s. 5 ● ref. Krásné vyhlídky (Drátenická svatba): B. Štěpánek, Práce 1. 7. 1987; I. Gerová, Svobodné slovo 12. 8. 1987 ● J. Vostrý: Činoherní klub 1965–1972 / Dramaturgie v praxi, Praha 1996, passim; J. Vostrý: O hercích a herectví / Osobnost a umění, Praha 1998, s. 185-188 ● nekrology: R. Hrdinová, Právo 25. 1. 2005; K. Kočičková, Mladá fronta Dnes 25. 1. 2005; J. Machalická, Lidové noviny 25. 1. 2005; J. Rejžek, Lidové noviny 27. 1. 2005 + Týden 31. 1. 2005; J. Vostrý, Činoherní čtení březen 2005 ● kolektiv autorů: Činoherní klub 1965–2005, Praha 2006; J. Vostrý: Obraz a příběh / Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění, Praha 2008; P. Honsová: Jiří Hálek a Jiřina Třebická (K herectví Činoherního klubu a 60. let), Praha 2014; J. Vostrý: O hercích a herectví, druhé, rozšířené vydání, Praha 2014, s. 211–214 ● J. T. in Český film: herci a herečky (online, cit 19. 12. 2021), URL: http://www.libri.cz/databaze/film/heslo/5326

ČBS III, ČHF IV, Fikejz Film III


Jiřina Třebická jako Anna (F. Langer: Periferie, Divadlo Petra Bezruče, 1964), fotograf František Krasl, fotografický fond IDU ID=26488_001  Jiřina Třebická jako Soňa (F. M. Dostojevskij: Zločin a trest, Činoherní klub, 1966), fotograf Miloň Novotný, archiv Činoherního klubu  Jiřina Třebická jako Margit (A. Vostrá: Na koho to slovo padne, Činoherní klub, 1966), fotograf Miloň Novotný, archiv Činoherního klubu  Jiřina Třebická jako Chřestecká (L. Smoček: Kosmické jaro, Činoherní klub, 1970), fotograf Miloň Novotný, archiv Činoherního klubu  Jiřina Třebická jako Nasťa (M. Gorkij: Na dně, Činoherní klub, 1971), fotograf Miloň Novotný, archiv Činoherního klubu  Jiřina Třebická jako Marie (B. Hrabal: Něžný barbar, Činoherní klub, 1981), fotograf Miroslav Pokorný, archiv Činoherního klubu  Jiřina Třebická jako Mary Byrneová (J. M. Synge: Drátenická svatba / Krásné vyhlídky, Činoherní klub, 1987), fotograf Miroslav Pokorný, archiv Činoherního klubu

Životní události

  • 1. 11. 1930: narození, Praha (CZ)
  • 23. 1. 2005: úmrtí, Praha (CZ)

Vazby

H


Vznik: 2022
Autor: Petra Honsová