Svoboda, Václav Alois

Václav Alois Svoboda

* 8. 12. 1791 Navarov u Semil

† 8. 1. 1849 Praha

překladatel, dramatik, libretista, divadelní publicista

Užíval též křest. jména Věnceslav a příjmení Svoboda Navarovský, příp. z Navarova. Německé práce podepisoval Wenceslaw, Wenzl Swoboda, der Nawarower. Narodil se v rodině sládka panského pivovaru. Navštěvoval školu v Boskově, Jenišovicích a nakonec v Liberci, aby se naučil německy. 1802 se vrátil domů a učil se u boskovského faráře J. Nigrina latině a dalším gymnaziálním předmětům; 1803 a 1804 tak absolvoval první dvě třídy piaristického gymnázia v Mladé Boleslavi. V Boskově se se­známil s chrámovou hudbou a sledoval předsta­vení podkrkonošského sousedského divadla. 1805 absolvoval třetí třídu gymnázia v Praze na Starém Městě. Tři humanitní třídy vychodil opět v Mladé Boleslavi, kde byl jeho učitelem D. Kynský, který v něm podnítil zájem o učitel­ské povolání a tvorbu v českém jazyce. 1808–10 studoval v Praze filozofii, od 1810 práva, po roce však studia zanechal a stal se vychovate­lem ve šlechtické rodině. 1812 se opět zapsal na práva a složil učitelské zkoušky pro gymná­zia. Navštěvoval čtení o české literatuře u J. Nejedlého, soukromé přednášky J. Dobrovského o slavistice, velký vliv na něj měly přednášky B. Bolzana. Stýkal se s F. Klicperou, starším bratrem V. K. Klicpery, s J. Havelkou, od 1809 s V. Hankou, pořádal s nimi deklamační akademie a za vedení J. N. Štěpánka a P. Haklíka di­vadelní představení, na nichž vystupoval jako recitátor a herec hrdinských rolí. 1814 vyučoval na gymnáziu v Písku, od 1815 byl profesorem gymnázia v Jindřichově Hradci, 1821 odešel do Prahy a stal se profesorem malostranského gymnázia (přátelé Ebert, Alois Klar, P. A. Klar, K. A. Vinařický, hudebníci Tomášek a Trieben­see). Dopisoval si s významnými zahraničním osobnostmi (Goethe, Humboldt), sblížil se s F.Palackým a pomáhal mu při práci na (ne­uskutečněném) českém naučném slovníku. Přispíval do německé verze Palackého časopisu Monatschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums (vyd. 1827–29), jsou známy i jeho prology pro hudební akademie, psal také divadelní a koncertní kritiky. V revolučním roce 1848 byl zvolen do školní rady Národního výboru, pro postupující nemoc se však práci věnoval v míře minimální. Pro svou tvorbu v německém jazyce byl v pozdějších letech z české strany obviňován z obojetnictví; hájil se v předmluvě k překladům Schillerových básní a v posmrtně otištěné Apologii (Bohemia 11. 1. 1849). Zemřel na infarkt, pohřben byl na Malostranském hřbitově v Košířích.

Jeho původní básnická tvorba začíná v češti­ně i v němčině kolem 1810. Později překládal a parafrázoval Schillerovy reflexivní ódy s vý­razným patetickým tónem a svobodomyslným zaměřením; několik obdobných skladeb (např. Omluv na list P. A. Marka J. Jungmannovi za­slaný), které lze považovat za počátky české politické poezie, sám složil. Od dvacátých let psal v češtině, němčině a latině romance a le­gendické skladby s historickou tematikou (Horimír; Aus der Legende St. Johann von Nepo­muk; S. Wenceslaus und Ratislaus).

Velkou část jeho tvorby zaujímá překladatel­ská činnost, k níž byl disponován znalostí šesti jazyků. Pracoval v duchu jungmannovské teo­rie s neologismy a prozodickými experimenty. 1818 přeložil do němčiny Rukopis králové­dvorský, 1824 Rukopis zelenohorský (údajně byl zasvěcen do padělání). Z němčiny do češti­ny přeložil básně pražského estetika a kritika A. Müllera (Horimír a Šemík, Kaša a Bivoj, in ČČM 1827) a do němčiny překládal i texty ur­čené ke zhudebnění (např. básně V. Hanky pro V. J. Tomáška). Přeložil do němčiny text písně Kde domov můj?.

Pro divadlo překládal z několika jazyků. Z latiny do němčiny přeložil a pro pedagogické účely komentoval Senecovy tragédie. Již asi 1813 přeložil do češtiny Schillerovo drama Die Räuber (jako Rozbojníci), které pro údajnou jazykovou nedokonalost, spíše však z cenzurních důvodů J. Jungmann nedoporučil k vydání. S. překlad Ebertova historického dramatu Břeti­slav a Jitka, dávaný poprvé ve StD 1848, se hrál až do 70. let. S. historická veselohra Skre­ta, český malíř [název kolísá], tematizující po­dle Pelclova spisu Geschichte der Böhmen vla­stenecké ctnosti v době po vestfálském míru, byla napsána ve veršovaném alexandrínu, kladoucím na interprety velké nároky. Přesto (po přepracování vyžádaném cenzurou) zahájila provoz v Novém divadle v Růžové ulici, které 1842 otevřel jako svou soukromou scénu ředi­tel StD J. A. Stöger. 1883 se stala podkladem libreta E. Krásnohorské pro stejnojmennou operu K. Bendla.

1837–48 se ve StD hrálo několik oper, jejichž libreta S. přeložil. Belliniho Norma a Flotowův Alessandro Stradella byly uváděny v jeho pře­kladech ještě v prvním desetiletí ND a překla­dy libret do němčiny se hrály nejen ve StD, nýbrž i na vídeňských scénách. Snad již 1836 napsal S. německý text pro operu F. Škroupa Drahomíra (původně snad Bolemíra). Podobně jako v Tylově tragédii Krvavé křtiny tvoří i zde ideovou osu střet pohanství s pronikajícím křesťanstvím na pozadí osobních osudů. Libreto tematicky navazuje na S. německé básně na staročeská témata (Drahomira’s Untergang, St. Ludmilla,Wenzel und Podiwin ad.).

V S. rukopisné pozůstalosti se zachovalo ne­dokončené pojednání o sousedském divadle na Boskovsku (Bilder und Erinnerungen aus mei­ner Jugend), určené pro Monatschrift der Ge­sellschaft des vaterländischen Museums, jež obsahuje zprávu o představení hry Josef a bra­tří jeho.­

Dílo

Soupis prací napsaných německy in: K. Goe­deke: Grundriss zur Geschichte der deutschen Dich­tung aus den Quellen, VI, Leipzig–Dresden–Berlin 1898, s. 789–791.

Práce pro divadlo

Skreta, český malíř [tento název na ceduli, hráno též jako Karel Škréta, český malíř], hra, 28. 9. 1842 Nové divadlo v Růžové ulici; Drahomíra, něm. libreto opery, 3 jedn., h: F. Škroup, 28. 10. 1848 StD; Eližběta, poslední z rodu Smiřických, nedok. tragédie, rkp. nezvěstný.

Překlady div. textů

Rozbojníci, překlad Schillerova dramatu Die Räuber, nehráno, nevyd. (asi 1813); L. A. Seneca’s Tragödien nebst den Fragmenten der übrigen röm. Tragiker […], Wien 1821, 1825, 1830; de Leuven–Brunswick: Der Postillon von Lonjumeau, překlad oper. libreta z franc. do něm., h: Adam, 11. 5. 1837 StD, vyd. 1837; Pepoli: Puritani, překlad ukázek z opery z ital. do češtiny, h: Bellini, uvedeno v rámci quodlibetu 19. 11. 1837 ve StD [podle Laiskeho přel. V. L. Svoboda], nevyd.; [?]: Hugo, Graf von Paris, překlad a úprava libreta z ital. do něm., h: Donizetti, 6. 12. 1837 StD, nevyd.; Cammarano: Belisar, překlad oper. libreta z ital. do něm., h: Donizetti, 15. 2. 1838 StD, nevyd.; F. Ro­mani: Montecchi a Kapuleti, překlad oper. libreta z ital. do češtiny, h: Bellini, 18. 2. 1838 StD, nevyd.; F. Romani: Norma, překlad oper. libreta z ital. do češtiny, h: Bellini, 7. 4. 1839 StD, nevyd.; [?]: Der Scherif, překlad libreta z franc. do něm., h: Halévy, 27. 11. 1840 StD, nevyd.; Scribe: Die Krondiaman­ten, překlad oper. libreta z franc. do něm., h: Auber, prov. 13. 8. 1842 StD, nevyd.; W. Friedrich: Alessan­dro Stradella, překlad oper. libreta z něm. do češtiny, h: Flotow, 28. 12. 1845 StD jedno jedn., 29. 3. 1846 StD celá opera, nevyd.; Ebert: Břetislav a Jitka, pře­klad dramatu z něm. do češtiny, 23. 1. 1848 StD, ne­vyd.; Kupelwieser: Cikánka, oper. libreto v orig. anglické, S. překládal patrně z něm. do češtiny, h: Balfe, 19. 11. 1848 StD, nevyd. • Nedochované pře­klady div. textů do češtiny, podle Apologie v Bohemii 11. 1. 1849: A. Kotzebue: Graf Beniowsky; F. J. W. Ziegler: Das Gastrecht. – V PD se pod jeho jménem hrály překlady činoher Smůla aneb Čím dál tím hůř (autor A. Berla) a Ďábel v srdci aneb Výstražné zna­mení (T. Flamm), obě 1865.

Prameny a literatura

Pozůstalost v LA PNP (inventář M. Gaži, 1996). Tamtéž ve fondu J. V. Hellich, korespondence přijatá, jsou obsaženy dopi­sy V. A. Svobody. • L. Ritter von Rittersberg, Ost und West 2, 1838, s. 68 [Belisar]; J. Malý, Česká včela 11, 1844, s. 360 [Škréta]; Die Wage 1848, č. 7, s. 56 [Drahomíra]; Bohemia 10. 1. 1849 [nekrolog]; J. N[eruda], Hlas 20. 8. 1864 [Škréta], přetisk in: Neruda: České divadlo 2, 1951, s. 407; A. Rybička: J. Havelka, Světozor 5, 1871, s. 222, 231 [student. ochotnický kroužek]; A. Rybička: V. A. S., Osvěta 9, 1879, přetisk in: Přední křisitelé národa českého, II, 1884; J. N[eruda]: V. A. S., Humoristické listy 30, 1888, přetisk in: Neruda: Podobizny, III, 1954, s. 350; A. Kraus: Stará historie česká v německé literatuře, 1902; J. Máchal: Dějiny českého dramatu, 2. vyd. 1929, s. 99; J. V. Šmejkal: Píseň písní národu české­ho, 1935, s. 166 [něm. Kde domov můj]; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček II; V. Justl: Vác­lav Kliment Klicpera, 1960; M. Otruba–M. Řepková: Literárněvědná kritika RKZ, RKZ–Dnešní stav poznání, sb., 1969; A. Boháč: Zapomenuté básně a překlady V. A. Svobody. K úsilí o český Sturm und Drang, Literární archiv PNP, 5, 1970, s. 274; Laiske: Dramaturgie [i s jinými křest. jmény]; A. Boháč: K dalším třem překladům Schillerova Loupežníka v době českého národního obrození, Literárněvědný sborník PNP, 2, 1982, s. 90; V. Ron: V. A. S. Navarovský a sousedské divadlo, Divadelní revue 1, 1990, č. 2, s. 49; Trávníčková: PD. • Rieger; Wurzbach; Otto; ČHS.

Životní události

• 8. 12. 1791: narození, Navarov u Semil
  
• 8. 1. 1849: úmrtí, Praha
  

Další jména

Věnceslav, Svoboda Navarovský , z Navarova ,  Wenceslaw, Swoboda Wenzl, der Nawarower 

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 529–531
Autor: Václav Petrbok