Stoll, August

August Stoll

* 3. 1. 1853 Sibiu (Hermannstadt), Rumunsko

† 12. 7. 1918 Vídeň, Rakousko

zpěvák, režisér, skladatel, pedagog

Syn zpěváka Petera S. (1813–1888), bratr zpě­vačky Gisely S. (nar. 1867). Jeho první manžel­kou byla zpěvačka Josefine Siegmundová (zemř. 15. 2. 1896 ve Vídni). Hudební vzdělání získal od otce, který působil u divadla (mj. po 1836 v Pešti, 1851 byl členem společnosti ředi­tele F. Bluma). S. debutoval 1869 ve sboru v Lublani, kde záhy zpíval i menší tenorové operetní role. V operetě vystupoval 1870–72 v německých divadlech v Bolzanu, Prešpurku [Bratislava], Olomouci a ve vídeňském Carltheater. 1873 ho přijal ředitel Eduard Kreibig do svého souboru ve Štýrském Hradci, a když 1876 přebíral pražské StD, vzal ho s sebou jako tenoristu pro lyrický operní obor (první pražská role: Wilhelm Meister, Thomas: Mignon). S. v Praze též vyučoval (mj. C. Budilovou-Králo­vou, asi 1880). S přerušením v roce 1883 půso­bil S. ve StD i za Kreibigova syna Edmunda (od 1879), až do července 1884, kdy odešel do Víd­ně. 1890–1901 byl profesorem herectví na ví­deňské konzervatoři a oficiálně jmenovaným dvorním zpěvákem, 1890–95 učil také deklamaci. Jako funkcionář spolku Österreichischer Bühnenverein se zasazoval o stavovské zájmy umělců. Komponoval písně a napsal několik her se zpěvy. Získal rakouská a zahraniční vy­znamenání.

Péče v rodině jeho nadání rychle rozvinula. Už jako začátečník osvědčil S. spontánní hu­debnost, schopnost čistě intonovat a značnou hlasovou vytrvalost. V 70. letech byl jeho tenor tvárný a schopný mnoha nuancí, od sladké lahodnosti k ušlechtilému kovovému zvuku. Ve StD pobíral načas špičkovou roční gáži 9600 zl., téměř o 30 % vyšší než nejbližší další plat. Obdiv publika získal zvl. jako Assad v Gold­markově opeře Königin von Saba (1878). Veden ctižádostí obsáhnout celý tenorový repertoár, rozšiřoval S. svůj původní lyrický obor o hrdin­né role (během osmiletého angažmá vystoupil více než 600krát). Podle svědectví B. Benoniho ze začátku 80. let tento úkol technicky nezvládl a nadměrné pěvecké zatížení, patrně ve spojení s náklonností k alkoholu, mu 1883 přivodily ztrátu hlasu. Po opakovaném léčení ve Vídni se S. v prosinci 1883 sice vrátil na pražské jeviště, ale zaměřoval se již na interpretačně méně ná­ročnou operetu (poprvé Millöcker: Bettelstu­dent v červenci 1884). Získal nabídku převážně operetní scény Theater an der Wien, kam ode­šel již v září 1884 (první role: Caramello, Joh. Strauss: Eine Nacht in Venedig). V listopadu 1884 mu nabídla angažmá vídeňská dvorní opera (Don José, Bizet: Carmen), kde však zpí­val jen malé role a působil spíše v organizač­ních složkách, 1909–16 byl jejím režisérem (1896 režíroval provedení Smetanovy Prodané nevěsty a zpíval Principála, 1912 nastudoval Smetanova Dalibora).

Pražské angažmá bylo po všech stránkách vrcholem S. předčasně kulminující pěvecké dráhy. Jeho dosud neporušené hlasové kvality, působivý jevištní zjev a dobré herecké předpo­klady pomáhaly zachraňovat finančně labilní režim StD za rodiny Kreibigů. Spolu s V. Šebe­stou, V. Dobšem a M. Moser-Steinitzovou patřil k silám, o něž se divadlo opíralo.

Role (ve StD)

1877: Faust (Gounod: Faust und Margarethe), Alfonso (Auber: Die Stumme von Por­tici), Vasco de Gama (Meyerbeer: Die Afrikanerin), Rytíř Arthur (R. hrabě Sporck: Ein Nixenmädchen), Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Wilhelm Meister (Thomas: Mignon), Lyonel (Flotow: Martha), Jonas (Meyerbeer: Der Prophet), Gennaro (Donizetti: Luc­rezia Borgia), Romeo (Gounod: Romeo und Julie), Vévoda mantovský (Verdi: Rigoletto), Max (Weber: Der Freischütz), Radames (Verdi: Aida), Erik (Wag­ner: Der fliegende Holländer), Markýz Chateauneuf (Lortzing: Zar und Zimmermann), Alphonso de Monza (Hérold: Zampa), Gomez (Kreutzer: Das Nachtlager von Granada), Richard (Verdi: Ein Mas­kenball), Princ Leopold a Eleazar (Halévy: Die Jüdin), Walther von der Vogelweide a Tannhäuser (Wagner: Tannhäuser), Horatio (Auber: Der schwar­ze Domino), Georg Brown (Boieldieu: Die weisse Dame), Raimbaud (Meyerbeer: Robert der Teufel); 1878: Assad (Goldmark: Königin von Saba), Tamino (Mozart: Die Zauberflöte), Fenton (Nicolai: Die lus­tigen Weiber von Windsor), Alfred Germont (Verdi: Traviata), Chapellou (Adam: Postillon von Lonjume­au), Dom Sebastian (Donizetti: Dom Sebastian von Portugal), Fernando (Donizetti: Die Favoritin), Co­rentin (Meyerbeer: Dinorah), Konrad (Marschner: Hans Heiling); 1879: Fra Diavolo (Auber: Fra Dia­volo), Almaviva (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Magnus (Kretschmer: Die Folkunger), Junker Robert (Brüll: Der Landfried), Rinaldo (Gluck: Armida); 1880: Arnold (Rossini: Wilhelm Tell), Hrabě Arthur (Donizetti: Linda von Chamounix), Sir Edgar (Doni­zetti: Lucia von Lammermoor), Philemon (Gounod: Philemon und Baucis), Hüon von Bordeaux (Weber: Oberon), Wilfried von Ivanhoe (Marschner: Der Tem­pler und die Jüdin), Raoul (Meyerbeer: Die Hugenot­ten), Astorga (Abert: Astorga), Florestan (Beethoven: Fidelio), Manrico (Verdi: Der Troubadour), Don José (Bizet: Carmen); 1881: Faust (Boito: Mephistopheles), Walther Stolzing (Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg), Samiel (Weber: Der Freischütz); 1882: Don José (Bizet: Carmen), Král Alim (Masse­net: König von Lahore), Johann von Leyden (Meyer­beer: Der Prophet), Adolar (Weber: Euryanthe).

Práce pro divadlo

Die Georginnen oder Vom Ernst zum Scherz, singspiel, 1 jedn., t: Hamik podle franc. předlohy, 19. 4. 1902 Vídeň, soukromě na zámku Schönbrunn; Noble Gäste, singspiel, 1 jedn., t: Taufstein, 25. 4. 1903 Vídeň, Musikverein; Das Marktkind, opereta, t: M. Blau a Taufstein, 6. 11. 1903, Vídeň, Carltheater; Das Lied, „Bühnenspiel“, t: von Pantrasi a von Berger, 21. 4. 1911, Vídeň, soukromě na zámku Schönbrunn; Die selige Kinderzeit, singspiel, 4 jedn., t: Sieczynski, 4. 1. 1918, Vídeň, Akademie für Musik.

Prameny a literatura

Cedule StD 1876–84, NMd. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1885, s. 18 [odchod]; Teuber III, zvl. s. 704, 736–737, 739, 754, 757, 778; Geschichte der k. k. Gesellschaft der Musikfreunde in Wien, sb., Wien 1912, sv. 1, s. 327; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, s. 135, 158; Wiener Zeitung 13. 7. 1918 [nekrolog]; Deut­sches Bühnenjahrbuch [Berlin] 30, 1919, s. 132–133; M. Kaufmann: Musikgeschichte des Karlsbader Stadtheaters, Karlsbad 1932 [otec]; W. Beetz: Das Wiener Opernhaus 1869–1955, Zürich 1955, s. 60, 99; F. Hadamowsky: Die Wiener Hoftheater (Staats­theater). Ein Verzeichnis der aufgeführten […] Stüc­ken […], 2, 1811–1974, Wien 1975; J. Balatková: Só­listé vídeňské dvorní opery v Šumperku 1889–1890, Severní Morava 58, 1989, s. 17–23; Deutsche Thea­ter in Pest und Ofen 1770–1850, [1995], rejstřík ve sv. II, s. 1205 [otec]; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 352 [pražské konc. programy]; Reittererovi 2004. • Eisenberg; Wer ist’s?; Stieger, sv. Titelkata­log; Kutsch 1997 [chybná data].

Životní události

• 3. 1. 1853: narození, Sibiu (Hermannstadt), Rumunsko
  
• 12. 7. 1918: úmrtí, Vídeň, Rakousko
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 519–520
Autor: Jitka Ludvová