Spengler, Franz
nahoru...
S. rodinný původ není znám. Údajně debutoval 1768, ale první doklad o jeho divadelní dráze pochází až z Prahy 1770, kdy byl v soupisu obyvatelstva zapsán jako německý herec (bydlel na Novém Městě v blízkosti kostela P. Marie Sněžné na místě dnešního Jungmannova náměstí společně s → J. A. Christem a kapelníkem italské opery → A. Ferradinim), zřejmě tedy člen → Brunianova souboru v Divadle v Kotcích. Téhož roku se zde oženil s Elisabeth von Seebach († 1777), která se nejpozději před koncem roku rovněž stala Brunianovou herečkou (doložena např. v roli komorné Arabelly v činohře S. F. Seylerové Die Familie auf dem Lande [Rodina na venkově], provedené k Novému roku 1771). Odtud přešli oba manželé do Brna, kde S. debutoval 20. 8. 1771 za direkce → J. Böhma. 1773 nastoupil další angažmá v Berlíně u společnosti G. H. Kocha a zůstal tam ještě i na počátku ředitelství C. T. Döbbelina 1775. Téhož roku přešel k Wäserově společnosti do Lipska a Vratislavi, odkud se pokusil uprchnout s manželkou svého hereckého kolegy F. Henische, principál však oba přiměl k návratu a dodržení smlouvy. S touto společností pak hostoval S. v létě 1776 ve vídeňském Divadle u Korutanské brány. Karoline Henischová (roz. Gieraneková) vzápětí ovdověla a 1777 s ní S. odešel k saské dvorní společnosti vedené → P. Bondinim, která hrála v Drážďanech, Lipsku a v Praze. S Henischovou se nejpozději 1778 oženil a oba u Bondiniho působili do 1783. Od června do srpna 1782 s tímto souborem absolvovali úspěšné hostování v pražském Thunovském divadle. 1783 odešli na několik sezon do Petrohradu, kde tehdy jako herec působil také jejich budoucí pražský principál → V. Mihule. S. poté vystřídal ještě další působiště, mj. byl 1790 hercem u Ch. W. Klose v Lüneburgu, 1792 tenoristou u dvorního divadla ve Schwerinu. V Praze se s celou rodinou usadil 1792. Působil v souboru V. Mihuleho (režisér německých her), 1793–96 pak s vlastní společností v Thunovském divadle na Malé Straně a v Nosticově divadle jako podnájemce → D. Guardasoniho.
Jeho společnost, v níž hrál a zpíval už spíše postavy usedlých mužů, měla v jeho manželce zprvu první tragédku, později představitelku matek, v T. Leiferové naivku (po odchodu 1795 ji nahradila T. Glaserová, roz. Horny) a v J. Fischerové osvědčenou komičku. C. F. Krüger zastával hrdinské a charakterní role, M. Kadleček byl první tenor ve zpěvohrách, komikem souboru byl J. Wieser, role otců hrál → F. J. Fischer. 1796 ukončila S. pražské působení smrt. Jeho starší syn Carl, který hrával v otcově souboru dětské role, účinkoval později i v českojazyčných představeních (1796–98 v obsazení společnosti → F. J. Bully ve Lvově). Vdova se zanedlouho provdala za režiséra společnosti a herce C. F. Krügera.
S. začínal jako činoherní i zpěvoherní milovník (tenor). V Brně debutoval 1771 jako Meyer (J. Laudes dle C. Goldoniho: Pamela als Frau [Pamela paní]), byl zde figurantem baletu a tenoristou v singspielech. Na kariéru v oboru milovnických rolí však musel v důsledku ztráty mladické štíhlosti záhy rezignovat, zato však vyspěl v herce širokého oborového rejstříku. U Bondiniho, kde debutoval 1777 (Offery, M. von Brahm: Der unbegründete Verdacht [Nepodložené podezření]), hrál nejen mladíky, ale i dobromyslné otce, příležitostně se uplatnil jako režisér. V Lüneburgu byli jeho oborem druzí milovníci, důvěrníci a staří sluhové. Od 1793, kdy působil jako ředitel vlastní společnosti, byl jeho pražský repertoár ve znamení zdejšího mozartovského kultu i postupně sílící orientace na vídeňský singspiel. Poprvé uvedl např. zpěvoherní novinky W. Müllera (Das Neusonntagskind [Nové nedělňátko], 5. 1. 1794, a Die Schwestern von Prag [Sestry z Prahy], 2. 11. 1794), pražskou premiéru Mozartovy jednoaktové komedie s hudbou Der Schauspieldirektor [Divadelní ředitel, 27. 4. 1794] a původní opery tuzemských skladatelů → V. Maschka Der Spiegelritter [Rytíř se zrcadlem, l: A. Kotzebue, 9. 3. 1794] a → F. X. Partsche Victor und Heloise oder Das Hexengericht [Viktor a Heloisa aneb Čarodějnický soud, 4. 12. 1794]. V činohře převažovali J. F. Jünger a F. W. Ziegler, později A. W. Iffland a → Ch. H. Spieß. S. se ojediněle pokusil i o F. Schillera, ale neuspěl; provedení Dona Carlose 1794 neobstálo ve srovnání s předchozím nastudováním → F. Secondy.
Prameny a literatura
AMP, matrika narozených fary u sv. Jakuba, sign. JAK N 7, 6. 11. 1793 (narození dcery); sign. JAK Z 5, 21. 1. 1796 (úmrtí S.); ÖNB, Bildarchiv: S. a Ch. E. Brandesová, anonymní dřevoryt, b. d.; portrét S., silueta, J. Z. Noether fec., b. d.; S. jako Herr von Brecour ve hře Ch. F. Weißeho Die beyden Hüthe (společně s Ch. E. Brandesovou a A. Räderovou), Gottlob del., Liebe sc., GTK 1779, nestr. listy za titulní stranou; Mad. Spengler, Gottlob pinx., Geyser sc., GTK 1782, frontispis; Strahovská knihovna, fond Divadelní cedule: pražské cedule S. společnosti 1794; NK, sign. 9 H 3647: Die Schwestern von Prag… bearbeitet von Joachim Perinet. Die Musik… Wenzel Müller. Aufgeführt… von der deutschen Schauspielergesellschaft des Franz Spengler, Prag 1794 (libreto s obsazením). • Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 1773, díl 2, s. 231, 237; Christian Heinrich Schmids Chronologie des deutschen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 201, 211, 224; GTK 1775, s. 169n. (Kochische Gesellschaft Berlin); 1776, s. 253n. (Wäserische Gesellschaft); 1777, s. 240n.; 1778, s. 206 (Dresden); 1780, s. 231n. (Bondinische Gesellschaft); 1781, s. CXXXXVII; 1782, s. 223; 1783, s. 262; 1784, s. 262 (St. Petersburg); 1785, s. 219n.; 1786, s. 212n.; 1787, s. 221n.; 1793, s. 160n. (Prager Theater); 1794, s. 311–313 (Prag); Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielliebhaber (Offenbach) 1779, s. 400n.; nesign.: Nachricht die zwey Gesellschaften betreffend, die laut dem Theaterkalender von 1779 in Leipzig und Dresden, errichtet wurden, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1780, seš. 15, s. 116–122; Raisonnierendes Theaterjournal der Leipziger Michaelis-Messe 1783, Leipzig 1784, s. 186; Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1785, sv. 1, 1. polol., s. 89, 394; T. & S.: Theater-Journal der Klosischen Schauspieler Gesellschaft…, Lüneburg [1791], s. 6; AEJ 1794, sv. 2, s. 186n.; 1796, sv. 2, s. 181n.; Teuber II 1885, s. 23n., 134, 137, 140, 145, 301, 311–318 + Singspiel und Oper, Die Theater Wiens II/2, Wien 1903, s. 59; Gallerie, s. 149, 366; Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 25, 30n., 138, 147, 183, 336; Fach-Katalog 1892, s. 118; E. Šebesta: Příspěvky k dějinám pražského divadla z konce 18. a počátku 19. století, Československé divadlo 2, 1924, s. 242 + Příspěvky divadel na chudinský fond, 5, 1927, s. 249n. + Vlastenské divadlo, 7, 1929, s. 245; T. Volek: Repertoir pražské Spenglerovy divadelní společnosti v sezóně 1793–1794, Miscellanea musicologica 14, 1960, s. 5–26 + Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, tamtéž 16, 1961, passim; F. L. Büttner: Das deutsche Schauspiel im Kleinen Hoftheater zu Dresden unter der Direktion Bondini von 1777 bis 1789, dis., Freie Universität Berlin 1961, s. 18, 29, 41, 46n., 51, 191–193; J. Got: Na wyspie Guaxary. Wojciech Bogusławski i teatr lwowski 1789–1799, Kraków 1971, s. 376–403 (Carl S.). • Kosch Th, Pies
Životní události
- 1748: narození, Montfort (Montforterhof, Německo)
- 21. 1. 1796: úmrtí, Praha
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 563–566
Autor: Adolf Scherl
