Reinecke, Johann Friedrich
nahoru...
O rodinném zázemí R., vzdělání i dobrodružných hereckých začátcích přináší literatura řadu rozdílných, ale dosud nepotvrzených údajů. 1769 se v Rastattu oženil s dcerou principála L. Wen(t)ziga Sophií (1745–88), považovanou za velmi krásnou ženu a jednu z nejlepších hereček v oboru milovnic, koket a charakterních rolí. 1785 od manžela odešla a do své smrti působila v Petrohradě. Jejich syn Georg, narozený 1771 v Hamburku, debutoval 1787 v Drážďanech jako Hamlet; jeho herecké výkony byly však slabé a po čase divadlo opustil. Syn Ludwig zahájil po studiích ve Stuttgartu a Lipsku úspěšně divadelní dráhu v Praze jako člen → Bondiniho společnosti (debut 4. 8. 1787 jako Montgomeri ve hře Mönch von Carmel).
R. se původně měl stát pekařem, ale svému mistru uprchl do Hamburku, kde dělal poslíčka principálovi Ackermannovi (⇒ Stein 1907). Začal hrát v polovině šedesátých let 18. stol. v Hamburku a cestoval s malými společnostmi, např. s trupou G. H. Kocha nebo J. M. Leppera. Na počátku sedmdesátých let nastoupil opět i s manželkou v Hamburku (1770–77), nejprve u K. E. Ackermanna a později u F. L. Schrödera, kde dosáhl hereckého mistrovství. 1777 se stal členem společnosti → P. Bondiniho (Churfürstliche Sächsische Privilegirte Deutsche Schauspieler), působící v Drážďanech a v Lipsku. Bondini tedy dostal příležitost stabilizovat v Sasku německou činohru, zanedbávanou od doby sedmileté války (1756–63) a podstatnými impulzy působil i v Čechách při pravidelném hostování v Thunovském divadle v Praze (1782–94). R. se stal předním členem této společnosti, režisérem a uměleckým vedoucím. Odpovídal za realizaci náročného plánu inscenací (např. F. Schiller: Die Verschwörung des Fiesco zu Genua [Spiknutí Fieska v Janově], Drážďany 1786; Don Carlos, Lipsko 14. 9. 1787), pečlivě vybíral herce do angažmá a podařilo se mu soustředit vynikající herecké osobnosti. Svá vystoupení v Praze (1782–87) v rolích Shakespearova Leara, Odoarda (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Guelfa (F. M. Klinger: Die Zwillinge [Dvojčata]), Albrechta (J. A. v. Törring: Agnes Bernauerin), Wodemara (O. H. v. Gemmingen: Der deutsche Hausvater [Německý otec rodiny]) ad. absolvoval na vrcholu uměleckých sil.
Patřil mezi legendární herce 18. stol. Měl vysokou a statnou postavu, vynikající hlas, výjimečné nadání a disciplínu. Od mladistvých rolí přešel kvůli své robustní postavě velmi brzy k tragickým charakterním rolím, hrál též otce, starce, role rytířské a vojenské. Jeho mluvený projev upoutával přirozenou modulací, vytvářenou spontánně citem bez předchozího studia a přípravy, která kontrastovala s tehdy obvyklým patetickým deklamačním stylem. R. herectví se vyznačovalo klidem, vyrovnaností, uměřeností vášní a inteligentním vtipem. Mezi herci se stal imponující a uznávanou autoritou.
Prameny a literatura
NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 1683, přív. 6 (též NK, sign. 65 G 13, série XIII a2, č. 57): Epilog bey der Eröffnung des Prager Theaters mit den Jägern am 17. April 1789 vom Kriegssekretair Neumann. Gesprochen von Reinecke als Oberförster, Prag [1786]. • A. G. Meißner: Epistel an Herrn Reinecken. Dresden, den 3. April 1778, GTK 1779, s. XXVI–XXXII; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 5, 1782, s. 12; Schreiben aus Dresden, den 3. Nov. 1787, Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1787, 2. polol., s. 300; S***: Bardenlied an Reineck’s Geist, s. 369–388; nesign.: Auf Reineke’s Tod, der am 1ten dieses Monats zu früh erfolgte, s. 321–324; Hempel’s Testament, Annalen des Theaters (Berlin) 1, 1788, s. 26–30; nesign.: Reinecken’s Andenken, 2, 1789, seš. 3, s. 4–9; nesign.: Ueber J. F. R., den Schauspieler, seš. 4, s. 10–22; F. L. W. Meyer: Friedrich Ludwig Schröder, Hamburg 1819; Teuber II 1885, s. 51, 107, 121, 133–141, 147, 161n., 173, 179n., 184, 191–195, 277, 281, 340, 382, 387, 408, 425, 430; B. Litzmann: F. L. Schröder, Hamburg–Leipzig 1890–94; Ph. Stein: Deutsche Schauspieler I – Das achtzehnte Jahrhundert, Berlin 1907, list XII, obr. 34 (Schriften der Gesellschaft für Theatergeschichte, 9); Carl Ludwig Costenoble’s Tagebücher von seiner Jugend bis zur Übersiedlung nach Wien I, ed. A. v. Weilen, Berlin 1912, s. 38, 77, 177, 247 (syn Georg); Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 130–146, 307–325, 335; F. L. Büttner: Das deutsche Schauspiel im Kleinen Hoftheater zu Dresden unter der Direktion Bondinis von 1777 bis 1789, dis., Freie Universität Berlin 1961; H. Eichhorn: Konrad Ernst Ackermann, ein deutscher Theaterprinzipal, Emsdetten 1965. • ADB, Bender, DBE, Gallerie, Pies
Životní události
- asi 1745–47: narození, Helmsted (Německo)
- 1./2. 11. 1787: úmrtí, Lipsko (Německo)
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 485–486
Autor: Alena Jakubcová
