Poggiolesi, Greco

Greco Poggiolesi

* 5. 5. 1866 Florencie, Itálie

† ?

tanečník, baletní mistr, choreograf

O jeho studiích a prvních angažmá není nic známo. V Praze tančil poprvé 22. 6. 1897 v No­vém německém divadle v baletním divertisse­mentu ve vlastní choreografii. Zůstal v angaž­má jako tanečník a baletní mistr 1897–1901 a znovu 1912–20. Zároveň vedl divadelní balet­ní školu, jež zejména v prvním období značně prosperovala. Do divadla nastoupila 1897 záro­veň s ním jeho manželka Luigie, záhy odešla, ale vrátila se od září do prosince 1911 do funk­ce baletní mistryně. 1909–12 byl P. choreogra­fem Městského divadla Král. Vinohrad, 1915 a 1916 na této scéně hostoval; uplatnil se pře­devším jako aranžér tanců v operách a čino­hrách, ale nastudoval i několik baletů (pracoval alespoň na 11 představeních). 1922/23 byl cho­reografem divadla v Lublani, kde nezanechal hlubší stopu. O jeho životě nejsou další zprávy (1943 byl veden jako nezvěstný).

Již při prvním vystoupení v Praze 1897 udi­vil P. svými skokanskými schopnostmi. Měl dobrý základ italské školy a ovládal virtuózní techniku točení. Jeho partnerkou v pas de deux bývala přední interpretační osobnost divadla E. Grondona. Nejčastěji studoval tance v ope­rách a operetách. Kolem roku 1900, s baletním souborem o více než 20 členech, však získal v denním repertoáru poměrně značný podíl. V P. nastudování byly znovu uvedeny starší vídeňské balety Vergissmeinnicht, Die Puppen­fee, Rund um Wien, Sonne und Erde a Österrei­chische Märsche, úspěšné u publika a u části kritiky, které patřily k charakteristickému typu výpravného baletu vídeňské provenience, završujícím na pražské německé scéně období své životnosti. Na ostatních P. kreacích, jimiž byly krátké „baletní fantazie“ nebo divertisse­menty na vlastní libreta, kritizoval tisk dějovou nelogičnost a banálnost, i když byly řemeslně zručné. Patřily k nim: Farfarello (obrázek sva­tebního páru, nad kterým bdí bohyně Afrodita a dobrý duch Farfarello), Ein Tag in Prag (ta­neční revue o americkém milionáři, který si chce užít Prahy) a zvl. patnáctkrát uvedený žánrový výjev z divadelního zákulisí Vor der Vorstellung. Jako doplněk večera se dávala ta­neční fantazie na Weberovu skladbu Die Auf­forderung zum Tanz. Pantomima o dívce Rosi­ně a hloupém rekrutovi, Die Rekruten, zůstala bez repríz, výjimečně se dávala i baletní fanta­zie Die Tänzerin auf Reisen podle P. Taglioniho, v níž je tanečnice, cestující se svou komornou, přepadena a zachrání ji její umění.

Za druhého působení na pražské německé scéně po roce 1912 už P. vzhledem ke svému věku tančil jen výjimečně. Zato však vytvořil výrazné mimované postavy Coppélia (Delibes: Coppélia, 27. 4. 1916, též režíroval) nebo otce Pierota (Wormser: Der verlorene Sohn, balet o nevděčné Phrynetě, která miluje Pierota, jen pokud má peníze, a pak utíká s boháčem, 21. 4. 1920). Baletní soubor divadla se v té době již zmenšil a v repertoáru ubylo samostatných titulů. P. nebyl příliš schopen reagovat na nový vývoj uvnitř tanečního umění a obnovoval pře­vážně starší práce: Die Marionetten-Hochzeit (h: J. Haensgen, 1912, předtím ji studoval už v Městském divadle Královských Vinohrad ja­ko Svatbu loutek, 1910), Der Schleier der Pier­rette (h: E. Dohnányi, 1912, poprvé se v něm. divadle hrála 1910, ch: W. Strigel), Oesterreichi­sche Märsche (h: Bayer, 1914, v něm. divadle již 1888), Die Puppenfee (1915), Vergissmein­nicht (1915). Jako novinky přinesl P. „japon­ský“ balet Opium (1912 a 1918 s jiným libretem) a Die Jahreszeiten der Liebe (h: Schubert 1912). Nejcennějším počinem bylo uvedení ba­letu Coppélie s primabalerinou M. Zamarou v hlavní roli (h: Delibes, 1916). Připravil i ta­neční scény v Nedbalově operetě Polenblut (1914). Úkol, který se nesrovnával s jeho tra­dičním choreografickým zaměřením, předsta­vovaly tance do opery R. Strausse Ariadne auf Naxos (1912). Stěžejní interpretkou P. druhého období byla M. Zamara, která ho 1920 jako ba­letní mistryně vystřídala ve funkci.

Choreografie (balety a pantomimy v něm. divadle v Praze)

1897: Die Puppenfee, balet, 1 jedn., h: Bayer; Sonne und Erde, balet, 1 jedn., h: Bayer; Farfarello,balet, 3 obr. (1 jedn.), h: Dams; 1898: Österreichische Märsche, bal. scény na Bayerovu hudbu, 1 jedn., znovu 1914; 1899: Vor der Vorstel­lung, baletní scéna, libr. E. Brüll, h: Bayer; Vergiss­meinnicht, bal. pohádka, 1 jedn., h: Goldberger; Ein Tag in Prag, bal. fantazie, námět B. Jacobson, h: Lincke; 1901: Die Rekruten, balet, 1 jedn., libr. P., h: K. Schuh; Die Tänzein auf Reisen, bal. fantazie, 1 jedn., h: Hoguet podle Aubera; 1912: Die Jahres­zeiten der Liebe, čtyři starovídeňské obrazy, h: Schu­bert; Die Marionetten Hochzeit, bal. fantazie, 1 jedn., h: J. Haensgen; Der Schleier der Pierette, pant., 1 jedn., h: Dohnányi; Opium, japon. balet, části: Pie­rotův sen, Pierotovo probuzení, h: ?; Opium, balet, h: Schroll (jiný námět). • V Městském divadle Král. Vi­nohrad, tance v operách a operetách: 1910: Lehár: Hrabě Luxemburg, Veselá vdova, Weis: Sultánova nevěsta, Verdi: La Traviata; 1911: Adam: Kdybych byl králem; Ponchielli: Gioconda. – Balety: 1910: Svatba loutek (h: J. Haensgen), Královna květin (h: směs), Dvojí vánoce (kom. baletní pantomima, 3 obr., h: Šimáček); 1911: Dámy z baletu (h: Piská­ček); 1915: Evelinin únos (h: Weinberger).

Prameny a literatura

Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1899, s. 31 [Luigie P.]; Národní listy 8. 2. 1910 [Svatba loutek], 18. 2. 1911 [Dámy z baletu], 2. 11. 1915 [Evelinin únos]; Dalibor 33, 1911, s. 174; Národní politika 14. 2. 1911 [Dámy z baletu]; Divadlo na Vinohradech 1907–1997, sb., 1997, rejstřík a s. 239; L. Mertová: Balet v Městském divadle Královských Vinohradů (1907–1919), dipl. práce katedry tance AMU Praha, 1993; Gremlicová: Taneční umění NDT. • Slovenski gledališki leksikon.

Životní události

• 5. 5. 1866: narození, Florencie, Itálie
  
•  ?: úmrtí
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 413–414
Autor: Dorota Gremlicová