Opava – divadelní baletní soubor
nahoru...
V převážně německé Opavě byla během 18. století rozšířena italská opera, která zařazovala balety jako mezihry. V divadelní budově se od 1745 provozovaly atrakce divadelních kočovných společností (balet Pas de deux, jako mezihra v činohře Jak se to dělá, tak to jde aneb Škola mravů, 1782; balet Děvčata na žatvě neboli Myslivci potrestaní bohem lásky Kupidem, jako mezihra činohry Parodie aneb Co se může zlepšit, 1834). Inscenována byla i efektní tableau v operách. V angažmá tu byl např. 1835–38 P. Rainoldi, 1849–53 zde tančila L. Bidschofská, hostovala zde L. Thomson z Londýna (1856) a Pepita de Oliva (1857). Další zmínky o tanci jsou až z 20. století: 1920 zde pohostinsky vystoupil ostravský soubor s Labutím jezerem v choreografii A. Viscusiho, 1927 M. Semmler s Legendou o Josefovi, 1933 zde hostovala J. Nikolská se svým souborem, v polovině třicátých let viděli diváci Louskáčka a Slovanské tance. S proměnou politické, národnostní a kulturní situace po 2. světové válce se ujala divadla v Opavě česká opera a činohra. Balet byl po celou dobu své existence (do svého zrušení 1992) služebně podřízen opeře a uváděl iniciativně i samostatné premiéry (zejm. za B. Slováka, H. Machové a F. Vychodila). Prvním šéfem baletu byl Josef Škoda 1945/ 46 a nastudoval Coppélii (1945), Bolero (1945) aj. Po něm přišel Jiří Němeček 1946–49, který inscenoval Z pohádky do pohádky (1946), Královnu loutek (1947), Princeznu Hyacintu (1948). Jako tanečník zde v této době začínal např. B. Slovák. Šéf baletu 1949/50 Antonín Smolík nastudoval Slovanské tance (1949) a další choreograf a vedoucí baletu Ladislav Hunka 1951/52 uvedl Valčíky A. Dvořáka, Filosofskou historii a Polovecké tance (1952). V období 1953–58 šéfoval baletu Boris Slovák, který dal souboru osobitou uměleckou tvář a profesionální základ, na repertoár zařadil Zbojnickou baladu (1953, ch. J. Kokrhánková-Ryšánková), Labutí jezero (1954), Viktorku (1955), Maškarádu (1955), Bachčisarajskou fontánu (1956), Sněhurku a Čarodějnou lásku (1957). Sólisty byli M. Moravcová, J. Vesecký a začínali zde A. Lauterkranz, K. Mohr, V. Sošková, P. Světlíková, kteří zasvětili opavskému baletu svou třicetiletou uměleckou kariéru. Významnou éru vytvořila Hana Machová 1958–1962. Volila dramaturgii klasických titulů (Coppélia, 1959; Louskáček, 1962), českých baletů (Lašské tance, Nikotina a Don Juan V. Kašlíka, 1961), méně známých komorních děl (Prométheus, 1962) a zejm. nových netradičních titulů, v nichž uplatnila svůj pohybový slovník ovlivněný moderními trendy (Nová Odyssea, 1960). Mezi sólisty zde v této době najdeme J. Hamplovou, A. Kvasnicovou, V. Makešovou, J. Sekaninu. V období 1963–66 soubor vedla Věra Sošková, v operách jako choreograf hostoval J. Brůha (1964) a M. Vlášková nastudovala Divadlo za bránou (1965). František Vychodil byl baletním šéfem 1967–83. Vytvořil pestrou dramaturgii: Z pohádky do pohádky (1967), Slovanské tance (1968), Pohádka o Honzovi (1969), Louskáček (1970 a 1981), Les Préludes F. Liszta (1971), Coppélia (1972), Andersen (1973), Nestinarka (pp. 1974), Prométheus (1975), Spící krasavice (1976), Kamenný kvítek (1980), Sněhurka (1982). Zformoval pracovitý, v taneční technice skromně vybavený ansámbl, jehož členy byli E. Laryšová, S. Jiráková, O. Martinovič, V. Papert, E. Valko, Z. Volčková, J. Žváčková. F. Vychodila vystřídal ostravský sólista Petr Asmus 1983–85 (VI. symfonie F dur-Pastorální L. van Beethovena a IV. symfonie A dur-Italská F. Mendelssohna-Bartholdyho, 1983; Čarodějná láska a Slovácká suita, 1984; Z pohádky do pohádky, 1985). Jako tanečníci zde začínali např. R. Bednář, J. Paluchová, P. Sikorová-Zaoralová, B. Zaoral. 1986 vedla soubor V. Sošková a vedoucím baletu 1987–89 byl F. Szepessy (Nikotina, 1989). Od 1989 v souboru bez šéfa hostovali F. Vychodil (Královna loutek, 1986; Peer Gynt, 1986; Čarodějův učeň a Viktorka, 1987 aj.), I. Hurych (Coppélia, 1988; část baletu Z pohádky do pohádky, 1990), K. Pelzerová (Arelatka/Zpověď a nastudovala ch. R. Balogha Dům Bernardy Alby, 1991) a L. Bernklau (Radúz a Mahulena, Carmen G. Bizeta/R. Ščedrina, 1992). Baletní soubor byl 1992 zrušen, tanečníci vystupovali v operách a operetách a samostatné premiéry byly v průběhu devadesátých let uváděny náhodně a sporadicky (1998, Špalíček, ch. I. Hurych).
Literatura
Boženek, K: Historický vývoj opery v opavském Slezsku a stručný pohled na opavskou operu po roce 1945, rkp. Divadelní ústav • Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav 2000 • kolektiv: Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě 1945–1985, Opava 1985 • Schmidová, L.: Československý balet, Praha, Orbis 1962 • Zbavitel, M.: Kalendárium dějin divadla v Opavě, Opava, Matice slezská 1995
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 232–233
