Neefe, Hermann Josef
nahoru...
Syn Christiana Gottloba N. (1748–1798), skladatele, divadelního kapelníka a Beethovenova učitele. Po otcově smrti hrál od jedenácti let na housle v orchestru v Dessau. Vyučil se mědirytcem. 1804 odešel do Vídně k sestře Felice, provd. Roesnerové, která byla členkou dvorní opery, a asi do 1808 navštěvoval Akademii výtvarných umění a praktikoval u dvorního malíře dekorací J. Janitze. Pracoval většinou pro více divadel současně. Od 1809 byl angažován v Theater in der Leopoldstadt, kde se velmi cenily jeho dekorace k parodiím, reálné vídeňské architektury a ideální přírodní scenérie. 1812 vytvořil oponu pro nové divadlo v Badenu u Vídně. Od 1815 spolupracoval s vídeňským dětským baletem F. Horschelta. 1817 získal desetiletou smlouvu v Theater an der Wien, souběžně však pracoval pro dvorní divadlo v Berlíně (1821), Theater in der Josefstadt a dvorní operu ve Vídni (1822) a navrhl dvacet dekorací pro obnovované dvorní divadlo v Mnichově (1824/25). 1827 se stal malířem dvorního divadla v Braunschweigu a během dovolené v létě 1830 tvořil i pro městskou scénu v Hamburku. 1832 se vrátil do Vídně a spolu s dalšími výtvarníky vybavil 74 dekoracemi Theater in der Josefstadt, které si pronajal ředitel J. A. Stöger; N. přispěl oponou a dalšími návrhy, z nichž se zachovaly skici k Meyerbeerově opeře Robert der Teufel (sloupová síň) a Héroldově opeře Zampa (jedna z variant motivu „Zampův pád do soptící Etny“). 1835–38 byl vedoucím výpravy v městském německém divadle v Pešti, do 1841 pokračoval v téže funkci v tamním uherském Národním divadle (Rossini: Wilhelm Tell, Mozart: Don Giovanni, Bellini: Norma aj.). 1842 přijal navíc zakázku od nově postaveného divadla v Šoproni [Ödenburg] a současně hostoval v Praze. 1846 navrhoval dekorace pro městské divadlo v Temešváru, 1847 ve Štýrském Hradci a v Prešpurku [Bratislava]. Nepravidelné vyplácení gáží a honorářů, jež bylo důsledkem finančních krizí jednotlivých divadel, překonával prodejem svých olejomaleb. Po návratu do Vídně 1847 vypravil ještě na dvorní scéně Meyerbeerovy opery a v lednu 1849 se tam bez úspěchu ucházel o uvolněné místo šéfa výpravy. Postupující choroba mu zabránila dále pracovat; zemřel v chudobě.
Ve spolupráci s ředitelem Stögerem se N. podstatným způsobem podílel i na výpravách v českých zemích. Pro pražské StD, které Stöger poprvé řídil 1834–46, pracoval N. spolu s dalšími vídeňskými kolegy, zvl. Stögerovým kmenovým výtvarníkem T. Mössnerem a hostujícím de Pianem. Vedle neidentifikovatelných jednotlivostí navrhl 1835 např. „indiánský les“ do Raimundovy hry s Drechslerovou hudbou Der Diamant des Geisterkönigs, samostatně vytvořil dekorace pro Kreutzerovu operu Das Nachtlager von Granada a 1834 spolupracoval na Paciniho opeře Pompeji’s Untergang ve StD; 1836 se s Mössnerem a de Pianem podílel na výpravě mnohokrát reprízované Raimundovy hry s Kreutzerovou hudbou Der Verschwender. Tematické rozdělení práce mezi ním a de Pianem naznačuje komentář na ceduli k českému představení Raupachova Roberta ďábla ve Stögerově Novém divadle v Růžové ulici 4. 10. 1842: „Dekorace krajin, les a zahrada jsou od N., dekorace gotických sálů od de Piana“. Ve svém životopise N. uvádí, že pro Nové divadlo v Růžové ulici (1842–44) namaloval dvanáct dekorací, k nimž patřilo i nové vybavení českého představení Mozartova Dona Juana 15. 11. 1842. Jeho práce byly použity také v českých činohrách (např. Cuno–Štěpánek: Loupežníci na Chlumu, Holbein–Pečírka: Pantofel a kord, Klicpera: Rohovín Čtverrohý). Spolu s dalšími malíři StD (Deny, de Pian, Mössner) vytvořil tzv. Wandeldekoration, pohyblivý prospekt pro Toldovu a Titlovu hru se zpěvy Der Zauberschleier, oder Maler, Fee und Wirthin, jež 1842 plnila po několik měsíců Nové divadlo (v Tylově úpravě byla hrána 1843 jako Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská). Dekorace spočívala v sérii obrazů namalovaných na pásu plátna, které při ručním přetáčení přes celé jeviště vyvolávaly dojem kontinuální změny prostředí podle potřeb děje. Technické triky k démonickým scénám, které N. navrhoval (létací stroje, oheň, voda, pyrotechnické efekty, pohyblivé figury) realizoval jevištní mistr G. Weber. Scénické efekty však pokládali pražští kritikové Ant. Müller a B. Gutt za vnějškové podbízení se laikům, které ubírá místo „vážnému dramatickému umění“.
N. podíl na scénické výpravě v pražských divadlech je málo dokumentován a lze vést pouze analogie na základě zachovaných návrhů odjinud. Jeho práce, vytvořené ve světlých barvách, vynikaly zejména světelnými efekty a dokonalou perspektivou; ve své korespondenci píše N. o „perspektivních alotriích“, jimiž např. v Temešváru opticky zvětšoval jeviště. Na svých cestách s oblibou maloval krajiny a jeho dekorace vznikaly i zvětšením těchto obrazů. Navrhoval zahrady s arkádami, výstavné hrobky v zeleni, skalnaté hory s vodopády, pyramidy v přírodě s exotickými prvky. Jeho návrhy dekorací kombinují rozmáchlé romantické, drobné biedermeierovské, reálné i fantastické prvky.
Prameny a literatura
Kataloge der Jahresausstellungen in der Akademie der bildenden Künste bei St. Anna, N. zastoupen 1826, 1832, 1834, 1835, 1844, 1845; Almanach für Theaterfreunde der Schauspielkunst [Berlin] 1837, s. 381 [Pešť]; Teuber III, s. 197, 201, 302; C. Bodenstein: Hundert Jahre Kunstgeschichte Wiens, Wien 1888 [katalog obrazů]; Katalog der Theater-Ausstellung der Stadt Wien, Wien 1892, s. 22 [vystavené návrhy]; Fach-Katalog der Abtheilung für deutsches Drama und Theater, Wien 1892, s. 356; Die Roesnerkinder. Ein Stück Kunst- und Kulturgeschichte aus der Alt-Wiener Zeit, vyd. W. Pauker, Wien–Leipzig 1915, zde kap. Neefes Lenbenserinnerungen; P. Tausig: Josef Kornhäusel. Ein vergessener österreichischer Architekt, Wien 1916, s. 14, 22; Vondráček II; E. Pirchan: 300 Jahre Wiener Operntheater, Wien 1953; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien, Wien–München 1957; B. R. Schimscha: Das Josefstadttheater als Opernbühne, dis. univ. Vídeň 1965, s. 67–70; D ČD II; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; M. Pechtol: Thalia in Temeswar, Bukarest 1972, s. 118; F. Hadamowsky: Wien. Theater-Geschichte. Von Anfängen bis zu dem Ersten Weltkrieg, Wien 1988, s. 395; Christian G. Neefe. Ein sächsischer Komponist wird Beethovens Lehrer, katalog ke stejnojm. výstavě, Schlossbergmuseum Chemnitz 1997, s. 51, 52 [přetištěná skica chybně datována]; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, [1995], II, s. 1189; B. Srba: Obraz konkrétních skutečnostních prostředí v jevištních výpravách pražského Stavovského divadla a jeho filiálních scén v první polovině 19. století, Estetika 38, 2002, č. 2–4, s. 97–125. • Wurzbach [lit.]; ÖBL [lit., schybnými údaji]; Magyar színházmüvészeti; Piper, sv. Register.
Životní události
- 3. 9. 1790: narození, Bonn, Německo
- 24. 2. 1854: úmrtí, Vídeň, Rakousko
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 356–357
Autor: Jitka Ludvová
