Nešvera, Josef

Josef Nešvera

* 24. 10. 1842 Praskolesy u Hořovic

† 12. 4. 1914 Olomouc

skladatel, dirigent

Syn učitele a varhaníka Františka N., který mu poskytl základní hudební vzdělání. Po střední škole v Praze (1855–61) studoval učitelský ústav, hudbu soukromě u ředitele pražské var­hanické školy J. Krejčího, J. Foerstera a F. Blaž­ka. Krátce působil v Litni u Karlštejna, od 1866 byl učitelem v Hořovicích. 1868 se vzdal učitelského povolání a stal se ředitelem kůru v Berouně, 1878–84 při biskupském dómě sv. Ducha v Hradci Králové a od 1884 zastával po P. Křížkovském tutéž funkci v Olomouci. Byl učitelem arcivévodů Eugena a Petra Ferdinanda Habsburských, též osobním přítelem B. Sme­tany. Těžiště N. činnosti leží na Moravě zvl. v chrámové hudbě, s níž souvisela i jeho zahra­niční vyznamenání (člen římské Akademie věd a umění, nositel několika řádů). Jeho chrámové skladby měly mezinárodní ohlas (zvl. De pro­fundis, prem. 1889 v Olomouci, 1893 ve Vídni, 1903 v Londýně) a vycházely u renomovaných českých i zahraničních vydavatelů.

Tvorba pro divadlo tvoří menší část jeho dí­la, na Moravě k ní však byl upřen značný zá­jem. Prvotina Bratránek o žárlivém studentovi zůstala kvůli naivnímu textu neprovedena, ač byla v ND 1888/89 připravována. Aktovka Lesní vzduch o napáleném lichváři, který chtěl získat mladou ženu, se stala jeho nejhranějším dílem; uvedlo ji dvakrát Brno (1897, 1901), Záhřeb (1907), německé scény (Olomouc 1897, Curych, Pešť 1899, Vídeň 1919) a hrály ji i ochotnické soubory (mj. Kroměříž 1902). Pražské ND na­studovalo operu Perdita podle Shakespearovy Zimní pohádky (1897). J. Kvapil, autor libreta určeného původně pro K. Kovařovice, se po­zději díval značně kriticky na své zpracování, jež Shakespearovu předlohu ochudilo o humor a vneslo do děje patos. S největšími ambicemi byla spojována N. práce Černokněžník o napá­leném otci, který chtěl co nejvýhodněji provdat dceru. Libreto, mající styčné body se Smetano­vou Prodanou nevěstou, použilo scény z valaš­ského lidového prostředí (přástky, stavění máje, svatojanská noc). Vyšlo ze soutěže Družstva Národního divadla v Brně, vypsané v roce 1900 se záměrem podpořit lidovou operu na Moravě (porota: Janáček, Novák ad.). Po kompoziční stránce, včetně deklamace českého textu, byl Černokněžník pokládán za N. nejvyspělejší práci a pod názvem Radhošť byl v roce brněn­ské premiéry proveden i v ND (1906).

N. jevištní tvorba byla určena pro profesio­nální i ochotnické divadlo (části oper vyšly v přístupných úpravách). Jednotlivé práce se li­ší svým typem a obtížností. Náročnější z nich se pokusily spojit kompoziční techniku příznačných motivů s prvky lidové hudby a vytvo­řit novodobý typ moravské opery.

Dílo

Soupis tvorby uvádí ČHS a Časopis vlastenec­kého spolku musejního v Olomouci 1932 a 1946 [viz lit.].

Práce pro divadlo

Bratránek, kom. opera, 1 jedn., t: Koukl, komp. 1882, části prov. v Olomou­ci 11. 1. 1886 (spolek Žerotín) a 26. 3. 1887 (Slovanský čten. spolek), libr. vyd. 1883, rkp. klav. výtahu v hud. archivu ND; Krajánek, melodrama, 1 jedn., t: Quis, 21. 2. 1885 na akademii v Olomouci, vyd. ve 20. hud. příloze Vilímkových Humoristických listů; Perdita, hudební pohádka, 3 jedn., t: Kvapil podle Shakespearovy Zimní pohádky, komp. 1892–93, 21. 5. 1897 ND, libr. vyd. 1896; Vlastimilky a Ctirad, dram. výjev pro sóla, smíšený sbor, piano a harmoni­um, t: Dostál-Lutinov, 8. 12. 1894 ve spolku Vlasti­milky v Prostějově; Lesní vzduch, kom. opera, 1 jedn., t: skladatel, komp. 1896, 23. 1. 1897 ND v Brně, něm. jako Waldesluft, 2. 4. 1897 něm. divadlo v Olomouci, překlad Běhal a Gattinger, chorvatsky jako Prevarem snubok 5. 11. 1897 Záhřeb, překlad Dević, do 3 jedn. upravili Běhal a S. Pohl, předehra prov. v Čes. filharmonii 19. 1. 1901 a v Londýně 3. 10. 1903 (dir. H. J. Wood); Radhošť viz Černokněžník; Černokněžník, obraz z Valašska, 3 jedn., t: Remeš (B. Kazničov), komp. 1903–05, 7. 2. 1906, ND v Brně. – Nedokončené opery a neuskutečněné plány: Esther, 3 jedn. na biblický námět, t: Hejda, komp. 1889; Selská bouře, podle Šubertovy hry Jan Výrava, odlož. 1893 nebo 1894, zhudebnil Lošťák; David Král, opera zamýšlena 1904–06; Meerweib, na něm. libreto S. Pohla, opera zamýšlena 1908–10.

Prameny a literatura

J. Vorel, Dalibor 3, 1875, s. 18–19; 11, 1889, s. 337–338, 345–346; 19, 1897, s. 79–80, 184 [Lesní vzduch], 234 [Perdita]; 20, 1898, s. 13, 23, 369; 22, 1900, s. 336; 29, 1906, s. 5–6 [Radhošť], 77 [Černokněžník]; Současní čeští hudební skladatelé, Česká hudba 13, 1907, s. 9–10; H. Doležil: K sedmdesátým nar. J. N., Smetana 3, 1912/13, s. 22–26 [soupis díla]; Strk.: J. N., Hudební revue 7, 1913/14, s. 415–416; Česká hudba 20, 1914, s. 53 [nekrolog]; E. Axman: Morava v české hudbě XIX. stol., 1920, s. 139–145; J. Kvapil: Ve službě Shakespearově, Lidové noviny 24. 10. 1931; M. Remeš: J. N., k 90. výročí narození, Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 1932, s. 192–210 [soupis díla na s. 196–209, bibliografie na s. 210]; M. Remeš: J. N., Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 1946, s. 341–366 [soupis díla na s. 348–365, bibliografie na s. 365–366]; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1869–1902,1950–1954, rkp. v DÚ; Němeček: Kovařovic [Radhošť]; Dějiny hudby na Moravě. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 2. • Otto; ČSH; MGG 1961; Grove 1980; ND po 1883.

Životní události

• 24. 10. 1842: narození, Praskolesy u Hořovic
  
• 12. 4. 1914: úmrtí, Olomouc
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 364–365
Autor: Pavel Petráněk