Mercy, Heinrich Franz
Vyučil se knihkupcem v Rostocku (1837 – 1841). Od 1852 v Praze provozoval knihkupectví tiskárnu v Celetné ulici. Od 1877 vydával deník Prager Tagblatt, který přinášel divadelní kritiky a biografické materiály. Zakladatelem významného nakladatelství Mercy, které vydávalo literaturu o divadle. 1897 převzal rodinný podnik syn, Wilhelm Mercy (1866 – 1914).
O jeho dětství je málo známo; uvádí se, že byl nemanželským synem politika a zpěvačky. Vyučil se knihkupcem v Rostocku 1837–1841 (zdroj: Prager Tagblatt 1. 1. 1902), 1846 se vydal na cestu do Rakouska a přišel do Prahy, kde se seznámil s nakladatelskou prací ve firmě Calve. Z Prahy cestoval do Karlsruhe, Innsbrucku, Vídně a na rok do Verony, kde poznal též italskou a francouzskou literaturu. 1852 se vrátil do Prahy, přijal rakouské státní občanství a převzal knihkupectví a tiskárnu, které v Celetné ulici čp. 561 provozoval Kajetan Mayregg. 1854–1858 vydával M. Mercy’s Anzeiger, první list, který v Praze založil pravidelnou inzerci. 1858 splynul Anzeigers politickým liberálním listem Prager Morgenpost, který se posléze (i s inzertní přílohou) v roce 1864 sloučil s německo liberálním deníkem Tagesbote aus Böhmen (vyd. David Kuh).
Již 1860 zřídil M. vlastní tiskárnu, jejíž moderní technické zařízení bylo schopno zpracovat i velmi náročné grafické přílohy vědeckých a uměleckých prací. Tiskl knihy v několika jazycích (řadu let vyráběl učebnice pro všechny země monarchie, včetně českých). 1864 zrušil M. pražské knihkupectví, podržel si jen filiálky v Děčíně a Litoměřicích, a plně se věnoval nakladatelské a tiskařské činnosti. Vydával mnoho úředních dokumentů, zejména z oblasti rychle se rozvíjejícího rakouského a posléze rakousko-uherského zákonodárství.
1871 přestěhoval M. firmu do Panské ulice čp. 895 a zde začal v roce 1877 vydávat nový pražský deník Prager Tagblatt. Byl to spíše společenský než politický list s širokým rozhledem, který měl domácí i zahraniční politické zpravodajství, obsáhlý obchodní oddíl a kulturní rubriky. Hájil pozice pražských Němců, ale nebyl agresivně protičeský a byl čten i mezi českým obyvatelstvem.
Spoluzakladatelem kulturních rubrik Prager Tagblatt byl Julius Anton Gundling (1828–1890), nejprve student práv, načas zaměstnanec pražského magistrátu, od roku 1863 soukromník a spisovatel ve svobodném povolání (pseudonym: Lucian Herbert), který působil, hlavně jako činoherní zpravodaj. Kromě každodenní divadelní kritiky přinášel Prager Tagblatt též původní biografické materiály a jiné dokumenty, které jsou zdrojem historických informací.
Díky svým schopnostem, společenské aktivitě v německých spolcích, dobročinnosti a občanské bezúhonnosti byl M. už 1855 zvolen do vedení pražského knihkupeckého grémia (Buchhändler-Gremium) a 1863 se stal jeho předsedou. V této funkci založil gremiální školu pro učně. 1869 byl zvolen členem pražské obchodní komory, po volbách v letech 1875 a 1878 zastupoval komoru v Zemském sněmu. Měl moderní sociální cítění, zřídil pro své zaměstnance nemocenské pojištění a řešil problém nezaměstnanosti.
1897 přenechal M. své podnikání synovi a stáhl se do soukromí. Jeho první manželka Antonie roz. Justová předčasně zemřela (1832–1856), jeho druhou ženou se stala Rosa Peterka z Klatov (nar. 1835), s níž měl M. dva syny a dvě dcery. Rodinný podnik zdědili syn Wilhelm Mercy (7. 11. 1866 Praha – 4. 8. 1914 Praha) a jeho manželka Ottilie roz. Austerlitz (nar. 1870), nejmladší dcera významného pražského obchodníka. Spolumajitelem Prager Tagblatt a v letech 1888–1907 jeho hudební kritikem a operním byl Wenzel Ritter von Bělsky (též Václav Bělský, 1855–1917), právník, amatérský hudebník a organizátor hudebního života, manžel M. dcery Mathildy (nar. 1860).
Wilhelm Mercy požádal v roce 1899 Heinricha Tewelese, tehdejšího dramaturga pražského německého divadla, aby převzal místo šéfredaktora Prager Tagblatt. Teweles, který si ponechal i referát v části kulturní rubriky, působil jako šéfredaktor do roku 1910, kdy se stal ředitelem pražského německého divadla. V čele listu ho vystřídal Karl Tschuppik, v hudební a divadelní rubrice první poloviny 20. století dále spolupracovali Ernst Rychnowsky, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Erich Steinhard ad. Jejich příspěvky tvoří jednu z páteří pražské kritiky této doby. V nakladatelství Mercy vyšla v roce 1938 též monografie Die Geschichte der Deutschen Bühnen in Prag 1883–1918 od Richarda Rosenheima, poslední předválečné vylíčení osudů pražského německého divadla.
Obsah
[skrýt]Teatralia vydaná ve firmě Mercy 1854–1897
J. Virgil Grohmann: Der Oberrichter. Trauerspiel in 5 Aufzügen, Prag 1956
A. W. Ambros: Die Gränzen der Musik und Poesie. Eine Studie zur Aesthetik der Tonkunst, Prag 1856
J. Bayer: Aesthetik in Umrissen: zur allgemeinen philosophischen Orientierung auf dem Gebiet der Kunst, 2 sv., Prag 1856, 1863 [též pod titulem Aesthetik für weitere Kreise]
J. Bayer: Von Gottsched bis Schiller. Vorträge über die classische Zeit des deutschen Drama's, 2 sv., Prag 1863, 1869
K. E. Ebert (1862): Der Frauen Lieb' und Haß. Tragödie in vier Acten, Prag 1862
K. E. Ebert: Ein Gelübde. Trauerspiel in vier Acten, Prag 1863
R. Gottesheim: William Shakespeare. Drama in einem Act, Prag 1883
Isabella Nowotny [vl. jm. Ida Klein]: Welt- und Selbstschmerz, Drama, Prag 1889T. Bréton: Garin, der Eremit von Monserrat, libreto velké opery, ze španělštiny přel. Friedrich Adler, Prag 1893
Prameny
NA Praha: Policejní ředitelství I, Konskripce, karton 388, obr, 327, karton 388, obr. 328 [záznam celé rodiny].
Periodika
Prager Tagblatt 1. 1. 1902 [Ein Vierteljahrhundert des Prager Tagblatts]; 27. 8. 1912 [nekrolog Heinrich Mercy], 7. 9. a 9. 9. 1914 [nekrology, kondolence Wilhelm Mercy], 6. 12. 1925 [jubileum];15. 12. 1935 [jubileum].
Literatura
A. Q. Przedak: Geschichte des deutschen Zeitschriftenwesens in Böhmen, Heidelberg 1904, s. 184, 186
K. Nosovský: Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého, Praha 1927, s. 238, 244, 246, 282
P. Doležal: Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt (1918–1938), Frankfurt a.M., Peter Lang 2004
K. Ifkovits – H. Bláhová: Hermann Bahr – Jaroslav Kvapil. Briefe, Texte, Dokumente, Wien 2007, s. 286, 289, 458
http://de.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Mercy, stav k 1. 7. 2013
ÖBL
Vyobrazení
E. Widemann: Henricus Mercy, kresba, Národní galerie v Praze
Životní události
- 26.9. 1826: narození, Heidelberg
- 26.8. 1912: úmrtí, Graz
Vznik: 01.07.2013
Autor: Martin Vavroušek, Jitka Ludvová
