Míča, František Václav

František Václav MÍČA

* kř. 5. 9. 1694 Třebíč

† 15. 2. 1744 Jaroměřice nad Rokytnou

zpěvák, kapelník, skladatel

Pátý syn třebíčského varhaníka Mikuláše M. (1659–1729) a jeho ženy Marie, roz. Palsové. Někdy před 1698 se rodina přestěhovala do Jaroměřic nad Rokytnou, kde byl otec až do smrti varhaníkem. U M. se hudební nadání projevilo zřejmě již v dětství. Jeho starší bratr Jan (1689–1724) je uváděn mezi hudebníky hraběte → Questenberka ve Vídni již 1706. Další bratr Jakub (1693–1741) sloužil u hraběte jako lokaj, ale jeho dcera Johanka se uplatnila jako zpěvačka a syn Karel (1712–57), přezdívaný dapifer (stolník, číšník), jako operní režisér. Také třetí bratr, komorník Karel Antonín (1699–1750) byl i hudebníkem.

1710 byl M. pážetem hraběte Questenberka ve Vídni, ale již 1711, kdy mu bylo 18 let, byl veden jako hudebník. Hrabě si zřejmě uvědomoval jeho hudební nadání, a proto mu umožnil studovat u některého významného hudeb­níka ve Vídni. Další zprávy o M. hudební činnosti máme až z 1722, kdy hraběcí kapela, dosud působící hlavně ve Vídni, zahájila svou činnost v Jaroměřicích a kdy M. vystoupil jako tenorista v nejmenované opeře. O jeho rychlém společenském vzestupu svědčí to, že se 1723 oženil a díky věnu manželky si mohl koupit vlastní dům. První M. ženou byla Tereza Stampová (1704–39), dcera tehdejšího hejtmana panství Jana Josefa Stampy. Měli jedenáct dětí, z nichž devět zůstalo naživu. Po smrti Terezy se M. 1740 znovu oženil s Veronikou Noglovou (Naglovou), která byla od 1735 zpěvačkou a tanečnicí jaroměřického operního souboru. M. byl u dvora placen podstatně lépe než jiní zaměstnanci, z čehož je patrno, že si hrabě vážil jeho služeb. 1741 dostával kromě deputátu 627 zlatých ročně.

Hlavní M. povinností bylo nastudovávání skladeb a jejich řízení při produkcích, přičemž v některých operách sám zpíval tenorové úlohy nebo hrál na housle. Kromě toho revidoval partitury pro podmínky jaroměřické scény, dokomponovával árie, licenzy, upravoval recitativy a instrumentaci, skládal hudbu pro baletní vložky a rozepisoval party. Měl na starosti také organizační záležitosti kapely, údržbu nástrojů a operních rekvizit. Při všech těchto úkolech mu zbývalo poměrně málo času na vlastní kompoziční činnost. Ta od něj byla požadována většinou jen příležitostně a když nebyla k dispozici skladba jiného skladatele, která by naplnila dané požadavky. Většinou šlo o skladby pro slavnosti v hraběcí rodině. Kromě nich M. od 1727 pravidelně komponoval sepolkra pro pobožnosti na Zelený čtvrtek a Velký pátek. Pracovní nároky, které hrabě na M. kladl, byly vysoké, a tak se někteří historici domnívají, že přispěly k skladatelově předčasné smrti. Soudí se tak proto, že 1739 (?) bylo nemocnému M. mezi jiným doporučeno „nechodit do společnosti, a zejména nevkročit tam, kde se provozuje hudba“ (⇒ Plichta 1974).

M. kompoziční odkaz tvoří devět vokálně instrumentálních skladeb. Složil nejméně dvě opery, ale známa a dochována je pouze jedna, L’origine di Jaromeriz in Moravia [O původu Jaroměřic na Moravě], provedená italsky 1730 v Jaroměřicích. Původně měla tři jednání a tři (!) komická intermezza, obsažená v německém překladu libreta (→ H. Rademin). Kde bylo v opeře umístěno třetí intermezzo, se neví, protože autografní partitura, podložená italským a českým textem, končí druhým intermezzem. Autorem původního italského textu byl N. Blinoni. Opera, oslavující hraběte a jeho zásluhy o Jaroměřice, byla provedena také česky v překladu jaroměřického děkana A. F. Dubravia. Všeobecně se má za to, že k českému provedení došlo hned v roce premiéry, existuje však také názor, že bylo realizováno až 1737 (⇒ Glüxam 1996), také 2. 7. 1738 (⇒ J. Perutková in MGG; novodobé provedení 27. 9. 1980 v Sále předků jaroměřického zámku nastudovala Komorní opera Miloše Wasserbauera při JAMU Brno, d: J. Pinkas, r: F. Preisler). Různojazyčné texty mohly ovšem zaznívat i v rámci jednoho provedení v závislosti obsazení rolí (⇒ Trojan 1984). Blíže neznámé opery se v Jaroměřicích hrály česky také 1731, 1732, 1735, 1737 (⇒ Helfert 1924). Z dalších M. skladeb jsou dochovány čtyři gratulační a alegorické kantáty: Bellezza e Decoro (t: D. Blinoni, Jaroměřice 1729) na oslavu jmenin hraběnky Antonie Questenberkové, Nel giorno natalizio di… Adame Conte di Questenberg (anon., Jaroměřice 1732), Der glorreiche Nahmen Adami [Slavné jméno Adamovo, t: J. Želivský, Jaroměřice 1734; dvoudílná opera serenada, 1. díl s německým textem Sieben Planeten, 2. díl s českým textem Čtyři živlové] a Operosa terni colossi moles (t: týž, Jaroměřice 1735). Sepolkra psal M. převážně na texty děkana Dubravia. V partituře je dochováno pouze sepolkro Abgesungene Betrachtungen über etwelche Geheimnüsse des büttern Leyden u. Sterben Jesu Christi (Jaroměřice 1727), ostatní jsou známa jen z tištěných libret: Krátké rozjímání hořkého umučení Ježíše Krista (1728), Die beschuldigte Unschuld (Obviněná nevinnost, Olomouc 1729, Brno 1730), Oefterer Anstoss des zum Berg Calvariae im Geist auffsteigenden Wandersmann (Brno 1731), Helena auf dem Calvari-Berg (l: A. M. Lucchini, př: A. Weidner, Brno 1734). Dvě nejmenovaná M. oratoria se 1747 nacházela v pozůstalosti hudbymilovného olomouckého a brněnského preláta hraběte Jana Matyáše z Thurnu a Vallessassiny. Po druhé světové válce vzbudil velkou pozornost nález Sinfonie in Re (partituru vyd. J. Racek, Praha 1946) s neobyčejně vyzrálou sonátovou formou v první větě. Po opadnutí prvotní euforie byla tato skladba přisouzena spíše mladšímu příbuznému M., Janu Adamu Františkovi M. (1746–1811). Někteří historici (např. J. Trojan) to však popírají, takže problém autorství Sinfonie in Re není dosud definitivně vyřešen.

Kompoziční styl M. ovládají principy opery seria, jíž byl divadelní provoz v Jaroměřicích zasvěcen. Typická je homofonní struktura, periodické formulování témat, častý výskyt synkop a triol. Hudební a technické mož­nosti ­nástrojů jednoduché instrumentace opery O původu Jaroměřic (první a druhé housle, vio­la, basso continuo a chalumeau, předchůdce klarinetu) skladatel plně využívá a instrumentální hlasy svědčí o vysoké úrovni Questenberkovy kapely. Charakteristickým prvkem instrumentace je technika unisona, která dle dobové konvence symbolicky vyjadřuje jednotu a harmonii. Zatímco autor první monografie o hudbě v Jaroměřicích V. Helfert zachovával vůči M. velmi kritické stanovisko, označiv ho za průměrného epigona italských skladatelů F. a I. Contiho a → A. Caldary, současná muzikologie v M. skladbách nachází svěží invenci a perfektní zvládnutí dobové skladatelské techniky. V nadužívání sekvencí, kritizovaném Helfertem, nebyl totiž ani M. ve své době výjimkou.

Edice

Čtyři živlové, partitura, ed. H. Krupka, Praha 1960; 2. vyd. s názvem Quatuor Elementa, ed. týž, Praha 1966; L’origine di Jaromeriz in Moravia, přepis českého textu ⇒ Helfert 1924, s. 279-293, přetisk R. Pečman v příl. sborníku 250 let české opery, Jaroměřice n. R. 1980 (k provedení opery 27. 9.); nahrávka Supraphon, Praha 1994 (soubor Le Monde classique řídí D. Neumannová), příl.: edice libreta s. 2–74.

Prameny a literatura

NK, MZK, ČMH, ÖNB, Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien – notované prameny a libreta (⇒ J. Perutková in MGG). • V. Helfert: Hudební barok na českých zámcích. Jaroměřice za hraběte Jana Adama z Questenberka, Praha 1916 + Hudba na jaroměřickém zámku. F. M., Praha 1924; O. Veselý: Rod Míčů, Hudební věda 5, 1968, s. 264–295; A. Plichta: Historické základy jaroměřického baroka, O životě a umění. Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752, ed. A. Plichta, Jaroměřice 1974, s. 59–61; T. Straková: Jaroměřice nad Rokytnou a jejich význam v hudebním vývoji Moravy, tamtéž, s. 398–401; A. Plichta: Hudba a hudebníci v Jaroměřicích po smrti Jana Adama z Questenberka 1752–90, Hudební věda 23, 1986, s. 166–174; J. Trojan: Jak to dopadlo v Jaroměřicích, Opus musicum (Brno) 6, 1974, s. 82–85 + Čeština na zámecké scéně v Jaroměřicích, tamtéž 16, 1984, s. 101–105; J. Vyšohlídová: Bohemika ve sbírce ­autografů Státní knihovny v Berlíně, Miscellanea musicologica 32, 1988, s. 123–125; J. Dvořáková-Perutková: Slavné jméno Adamovo F. V. M., Opus musicum (Brno) 25, 1993, s. 205–214 + Hudební ­život v Jaroměřicích nad Rokytnou v 18. století a F. V. M., tamtéž 26, 1994, s. 129–141 + F. V. M. (1694–1744) a jaroměřická zámecká kultura, Jaroměřice 1994 (německy Studien zur Musikwissenschaft, Tutzing 1995, s. 83–112) + Einige Bemerkungen zur Míčas Opera serenada Der glorreiche Nahmen Adami, SPFFBU 1996, H 31, s. 25–30 + Opernproduktionen in Jaromeritz in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts, Die Oper in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien, ed. T. Fuchs, Regensburg 1996, s. 201–204; D. Brandenburg: Zum Intermezzo in Böhmen: ein Beispiel von F. V. M., tamtéž, s. 23–27; D. Glüxam-Neumann: Die Oper „L’origine di Jaromeritz“ von F. V. M., tamtéž, s. 51–67. • ČHS, Grove, Grove O, MGG

Životní události

• kř. 5. 9. 1694: narození, Třebíč
  
• 15. 2. 1744: úmrtí, Jaroměřice nad Rokytnou
  

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 384–386
Autor: Jiří Sehnal