Krössing, Adolf

Adolf Krössing

* 8. 1. 1848 Praha

† 28. 1. 1933 Praha

tenorista, operní režisér

Po maturitě na gymnáziu započal právnické studium na pražské univerzitě (1868), které ne­dokončil. Studoval soukromě zpěv u prof. kon­zervatoře F. Vogela a získal zkušenosti v ochot­nickém Mikulášském divadle v Praze na Starém Městě. Pohostinsky vystoupil v němec­kém divadle v Plzni (Verdi: Troubadour, Gou­nod: Faust und Margarethe). 10. 12. 1870 ho­stoval v PD jako Gennaro (Donizetti: Lukrecie Borgia) a 1871 tam byl angažován do operního souboru řízeného Smetanou pro obor tenor buffo. S ním přešel do ND, kde se od 1896 za­býval i operní režií; jeho první samostatnou prací byla Istarská svatba A. Smareglii (14. 10. 1896), předtím se zúčastnil jako asistent práce na jiných premiérách. Od 1905 již režijně ne­připravil žádnou novou operu, pouze občas znovu studoval své starší tituly. V angažmá ND zůstal jako zpěvák a režisér do 1914 (1913 zpíval Vaška ze Smetanovy Prodané nevěsty v přírodním divadle v Šárce u Prahy), poté pří­ležitostně hostoval. Naposledy vystoupil 4. 1. 1923, v předvečer svých 75. narozenin, v roli Vaška v Prodané nevěstě. 1906 byl spolu s J. Mošnou vyznamenán rytířským řádem Františka Josefa I.

1870 se ucházel o přijetí v PD v náročné dra­matické roli Gennara; v angažmá měl velmi ši­roký repertoár a vystupoval i v mimovaných rolích v baletu, ale stal se především představi­telem komických postav. Ztělesnil karikaturní či komické typy ve všech premiérách Offenba­chových operet v PD, pro které měl dobré před­poklady v hereckém typu s bohatým mimickým projevem i ve schopnosti mluvit prózu. Důkladnější propracování složitějších charak­terů, do nichž byl občas obsazován, se od něj neočekávalo a nestačil na ně ani jeho poměrně slabý tenor. Ač vytvořil mnoho barvitých typů (výtečný Triquet, Čajkovskij: Eugen Oněgin), pro publikum se jeho komika profilovala pře­devším na české tvorbě. Měla mnoho podob, od laskavých (např. učitel Benda v Dvořákově Jakobínu) až po drastické (např. Skřivánek ve Smetanově Tajemství, kterého zpíval 36 let), přes uměřené (např. Michálek ve Smetanově Čertově stěně, kterého pro něj skladatel přímo určil a K. ho zpíval 1882–1914). V roli Vaška ve Smetanově Prodané nevěstě vystoupil od 1871 téměř 600krát, včetně představení ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni 1892. Jeho herecká charakteristika se ustálila vcelku brzy a časem se měnila jen málo.

Také jako režisér se hodně věnoval české tvorbě (Fibich, Kovařovic, Malát, Foerster ad.). Přidržoval se osvědčených postupů, staral se o hladký chod představení a nepokoušel se o je­jich individuální režijní interpretaci. Jeho režie zahraničního kmenového repertoáru se ve své neutrálnosti udržely mnohdy na jevišti dlouhou dobu (Verdi: Violetta [La Traviata], 1902, s úpravou R. Poláka do 1927).

Během 43 let angažmá na české scéně nastu­doval K. více než 200 postav a vystoupil asi 4000krát. Byl jedním z prvních českých zpěvá­ků, kteří strávili celou uměleckou dráhu na do­mácím jevišti. Svůj umělecký vrchol přežil o mnoho let a stal se legendárním interpretem komických postav české opery také proto, že byl pamětníkem jejich provedení v PD.

Role (v PD a ND)

1870: Gennaro (Donizetti: Luk­rezie Borgia, j. h.); 1871: Daniel (Adam: Na Alpách, j. h.), Sporý (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Bo­lestín (Offenbach: Krásná Genovefa), Vašek (Smeta­na: Prodaná nevěsta), Vojtěch (Blodek: V studni), Lelio (Grisar: Dobrý večer, pane Pantalone), Don Curzio (Mozart: Figarova svatba), Dickson (Boiel­dieu: Bílá paní); 1872: Tremolini (Offenbach: Trebi­zondská princezna), Kašašu (Offenbach: Sněhulák), François (Grisar: Zahradnický pes); 1873: Pavel (Of­fenbach: Vévodkyně z Gerolsteinu), George (Halévy: Blesk), Roger (Auber: Zedník a zámečník); 1874: Cossé (Meyerbeer: Hugenoti), Pán z Compistrů (Of­fenbach: Pytláci), Modrovous (Offenbach: Modro­vous), Monostatos (Mozart: Kouzelná flétna), Flage­olet (Zajc: Hadačka z Boissy); 1875: Tybalt (Gounod: Romeo a Julie), Paris (Offenbach: Sličná [Krásná] Helena), Beppo (Auber: Fra Diavolo), Mo­zart (Mozart –L. W. Schneider: Mozart a Schikane­der); 1876: Orfeus (Offenbach: Orfeus v podsvětí); 1877: Julius (Auber: Černé domino), Fridolín XXIV. (Offenbach: Král Mrkvička); 1878: Jean (Dvořák: Šelma sedlák, prem.), Skřivánek (Smetana: Tajem­ství, prem.), Pygmalion (Suppé: Krásná Galathea), Student (Thomas: Mignon); 1879: Petr Ivanov (Lort­zing: Car a tesař), Toník (Šebor: Zmařená svatba, prem.), Fortebraccio (Halévy: Quido a Ginevra); 1880: Ivan (Hřímalý: Zakletý princ), Leonard (Mil­löcker: Hraběnka Dubarry); 1881: Krištof z Raeder­nu (Fibich: Blaník, prem.), Basilio (Mozart: Figaro­va svatba), Toník (Dvořák: Tvrdé palice, prem.); 1882: Arman (Anger: Záletníci), Michálek (Smeta­na: Čertova stěna, prem.), Pedrillo (Mozart: Únos ze serailu), Toník (Smetana: Dvě vdovy); 1883: Jusuff (Bendl: Černohorci), Nácek (Bendl: Starý ženich), Strážník (Smetana: Hubička); 1884: Milinský (Ko­vařovic: Ženichové, prem.); 1885: Turek (Marenco: Excelsior), Panic Simple (Nicolai: Veselé ženy wind­sorské); 1886: Raul (Kovařovic: Cesta oknem, prem.); 1887: Thibaut (Maillart: Poustevníkův zvo­nek); 1888: Milton (Delibes: Král to řekl), Cochenil­le (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Gabriel (Joh. Strauss: Netopýr), Gremicheux (Planquette: Zvonky cornevillské), Montlandry (Lecocq: Malý vévoda), Triquet (Čajkovskij: Eugen Oněgin), Roderigo (Verdi: Otello); 1889: Benda (Dvořák: Jakobín, prem.); 1890: Celestin (Hervé: Mamzelle Nitouche), Mládek Bob (Adam: Sládek prestonský); 1891: Pan Damazy (Moniuszko: Strašný dvůr); 1892: Kavalír Pomponio (Messager: Bearňanka), Puycardas (Audran: Miss Helyett), Garduňa (Kovařovic: Noc Šimona a Judy, prem.); 1893: Zefirin (Varney: Fanchonin kolovrá­tek); 1894: Mydas (Suppé: Krásná Galathea); 1896: Bellerose (Offenbach: Pán a paní Denisovi); 1898: Adam Ecl (Kovařovic: Psohlavci, prem.);1901: Bagnolet (Messager: Michuovic dcerušky), Fortunio (Offenbach: Fortuniova píseň); 1902: Kalchas (Offenbach: Krásná Helena), Čekalinskij (Čajkov­skij: Piková dáma); 1903: Varneman (Smetana: Bra­niboři v Čechách), Leart (Thomas: Mignon); 1904: Markýz de Corcy (Adam: Postilion z Lonjumeau), Rudolf (Rossini: Vilém Tell, Benda (Dvořák: Jakobín); 1910: Spoletta (Puccini: Tosca).

Režie v ND

1896: Smareglia: Istarská svatba, Bo­ito: Mefistofeles, Nápravník: Dubrovský; 1897: Če­lanský: Kamila, Dvořák: Dimitrij, Fibich: Šárka (prem.), Goldmark: Domácí cvrček, Giordano: André Chénier; 1898: Kovařovic: Psohlavci (prem.), Pu­ccini: Bohéma, Liszt: Svatá Alžběta (scén. provede­ní); 1899: Foerster: Eva (prem.), Heuberger: Ples v opeře, Lošťák: Selská bouře (prem.), Borodin: Kníže Igor, Offenbach: Trebizondská princezna, Jones: Gejša (s A. Bergerem), Malát: Stáňa (prem.), Auber: Fra Diavolo, Smetana: Čertova stěna; 1900: Lort­zing: Car a tesař, Beethoven: Fidelio, Trneček: And­rea Crini (prem.), Glinka: Život za cara, Flotow: Alessandro Stradella; 1901: Offenbach: Dafnis a Chloe, Dvořák: Tvrdé palice, Rossini: Lazebník se­villský, Offenbach: Fortuniova píseň; 1902: Joh. Strauss: Netopýr, Verdi: Violetta, Messager: Bearňanka, Bendl: Starý ženich, Nicolai: Veselé ženy windsorské, Rozkošný: Popelka; 1903: Lortzing: Pytlák, Offenbach: Svatba při lucernách, Donizetti: Nápoj lásky, Grisar: Dobrou noc, pane Pantalone, V. Suk: Lesův pán, Suda: U božích muk, Thomas: Mignon; 1904: Offenbach: Orfeus v podsvětí, Plan­quette: Zvonky cornevillské, Verdi: Rigoletto, Mail­lart: Poustevníkův zvonek, Bellini: Norma, Adam: Postilion z Lonjumeau; 1905: Moor: Hjördis.

Prameny a literatura

Dalibor 1, 1873, s. 38, 183, 403; 28, 1906, s. 9 [rytířský kříž]; 33, 1911, s. 65–67 [V. J. Novotný: A. K., k oslavě jeho 40leté činnosti]; Divadelní listy 1901/2, s. 1; F. A. Šubert: Moje vzpomínky, 1902; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze, 1908; Divadelní kalen­dář 1913; Smetana 13, 1923, s. 6; Hudební výchova 9, 1928, s. 11; 14, 1933, s. 8, 38; H.D[oležil], Tempo 12, 1932–33, s. 234 [nekrolog]; Nejedlý: Opera ND I, II; Bartoš: PD opera; P. Pražák: Smetanovy zpěvo­hry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; Z. Nejedlý: Kritiky (Den, 1907–09, souborně 1954); L. Novák: Stará garda Národního divadla, činohra–Opera–Balet, 1944; Němeček: Kovařovic; Pala: Ostrčil; Soupis re­pertoáru ND; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Otto, i Dodatky; Pazdírek; ČHS; NDp; ND po 1883.

Životní události

• 8. 1. 1848: narození, Praha
  
• 28. 1. 1933: úmrtí, Praha
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 290–292
Autor: Vlasta Reittererová