Korntheuer, Friedrich Joseph
nahoru...
Vídeňský herec, který 1809–11 působil v Brně také jako režisér. Od 1813 divadlo vedl, ale v krátké době se zadlužil a 1815 odtud odešel. Od 1821 hrál ve vídeňském Divadle v Leopoldstadtu, kde se proslavil jako komik v kouzelných hrách F. Raimunda.
Syn obchodníka s voskem. Na přání rodičů se stal úředníkem, záhy ale odešel k divadlu. Debutoval v městském divadle v Celovci 3. 1. 1803 v Kotzebuově dramatu Die Verläumdern. O rok později byl angažován jako herec ve vídeňském Dvorním divadle. Z Vídně odešel 1808 k E. Schikanederovi, který byl tehdy ředitelem městského divadla v Brně, K. zde působil jako herec a režisér. 1811 přijal angažmá v Divadle na Vídeňce, současně hrál opět ve vídeňském Dvorním divadle. O dva roky později dostal nabídku vést brněnské divadlo, ujal se jej o Velikonocích 1813. Divadlo měl mít v nájmu šest let, ale kvůli finančním obtížím je po dvou sezonách opustil. Po odchodu z Brna K. hostoval několik let v Pešti, Stuttgartu, Štýrském Hradci a Prešpurku. Následně působil jako režisér a herec v Divadle na Vídeňce (1819), od sezony 1821/22 byl angažován ve vídeňském Divadle v Leopoldstadtu, kde se proslavil jako herecký partner F. Raimunda, který pro něj napsal několik komických rolí. V prosinci 1828 K. odešel ze zdravotních důvodů do důchodu a následujícího roku zemřel na následky plicní choroby.
Jeho manželkou byla od 1813 herečka Wilhelmine, roz. Bethmannová, psána též Unzelmannová, dcera slavné herečky Friderike Auguste Caroline Bethmannové († 1815, dříve provdané za herce Karla Wilhelma Unzelmanna, 1754–1832) a herce Heinricha Eduarda Bethmanna (1774–1857).
Přestože se K. proslavil zejména jako herec komických rolí, jeho působení na území českých zemí je spjato především s vedením městského divadla v Brně. Na jaře 1813 město ukončilo smlouvu dosavadnímu řediteli F. Fügerovi pro dluhy. Společnost přátel divadla tvořená šlechtici a členy městské rady požádala K., aby se vedení divadla ujal. Ještě t. r. založila fond na provoz (nákup kostýmů, dekorací, honoráře) a na opravy divadla, pro který se vybralo 40.000 zlatých. Město mělo být nově zodpovědné jen za zednické a klempířské práce; tvorba dekorací, udržování divadelního fundusu a další provozní záležitosti měly být financovány nájemcem. Na náklady Společnosti bylo divadlo opraveno, nově vyzdobeno a vybaveno novým osvětlením. K. zahájil provoz již v zrekonstruované budově, 19. 4. 1813 bylo uvedeno drama Hedwig T. Körnera, ve kterém se představila herečka Divadla na Vídeňce F. Krosseková. Do vedení opery K. dosadil C. J. Schikanedera, kapelníkem byl J. Triebensee. V divadle pravidelně hostovali umělci z jiných divadel, mj. ředitel královského pruského divadla C. C. C. Döbbelin, který se zde představil jako Hauptmann Mengkorn (A. Kotzebue: Die Zerstreuten), režisér vídeňského Dvorského divadla S. G. Koch jako Kriegsrath Dallner v Ifflandově hře Dienstpflicht (červenec 1814), či zpěvák K. F. C. Weinmüller v roli Richarda Bolla (I. F. Castelli: Die Schweizer Familie). Oblibu u diváků si ředitel vysloužil také uváděním soudobých veseloher, zejména Kotzebuových – během dvou let jich v Brně uvedl 46, ovšem jen zlomek se dočkal většího počtu repríz. Z klasických činoherních autorů zařadil do repertoáru Goetha (Egmont, Götz von Berlichingen mit der eisener Hand), Schillera (Wallenstein), Shakespeara (Julius Caesar, Othello) či Müllnera (Die Schuld). Událostí se stalo první brněnské zpěvoherní představení v češtině Strašidlo ve mlejně podle německé veselohry od P. WeidmannaDer Bettelstudent ve Vohankově úpravě 7. 12. 1814 s hudbou K. F. Rafaela. Operní představení K. příliš nepěstoval, soustředil se spíše na činohru a kapelníka J. Triebensee pověřoval skládáním hudby pro pantomimy a balety. Příležitostně byly uváděny zpěvohry W. A. Mozarta (Mädchentreue oder Cosi fan tutte).
Jako herec byl úspěšnější. Zpočátku ztvárňoval především menší komické role, ale také usedlé milovníky. V Brně se začal objevovat i v tragických úlohách, zásadním momentem pro jeho herecký vývoj bylo setkání s hercem a dramatikem F. Raimundem; právě role v jeho kouzelných hrách (Tutu v Barometermacher auf der Zauberinsel, Longimanus v Der Diamant des Geisterkönigs, Bustorius v Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär, Narr v Die gefesselte Phantasie) mu vynesly slávu a uznání kritiky. I. F. Castelli ho obdařil přízviskem „nejkomičtější ze všech komiků“; tento epiteton se rozšířil zvl. po umělcově smrti. K. herecký projev se vyznačoval přirozeností a precizností, tisk často vyzdvihoval jeho promyšlené vystižení povahy postav. Současně byl schopným improvizátorem, který různými dodanými anekdotami i v menších rolích strhával pozornost publika, což mnohdy nelibě nesli jeho herečtí kolegové. Jeho komika byla především lidového charakteru, největší úspěchy měl v lokálních fraškách, v rolích hlupáků či ušlápnutých manželů. Kromě Raimunda mu byli hereckými partnery F. Tomaselli či T. Kronesová.
K. napsal několik veseloher a lokálních frašek. Pro brněnské divadlo zpracoval hru Božena oder Der Kampf mit dem Lindwurm tematizující pověst o brněnském drakovi, doplněnou zpěvy a „moravskými národními tanci.“ Hudbu složil C. J. Schikaneder, mašinérii draka a repliku kašny na Zelném trhu navrhl malíř dekorací B. Girardoni. Součástí hry byla i česká hudební pasáž, kterou složil a v prvním nastudování i zpíval K. F. Rafael. Pro brněnské městské divadlo napsal K. ještě hry Das neue Jahr, Leichtsinn und Liebe, Es ist Friede či Beatrix, Gräfin von Hohenfels oder Das Wort des deutschen Mannes. K. hry byly sporadicky uváděny ještě několik let po jeho smrti, nikdy ale nedosáhly takové obliby jako práce jeho kolegů F. Raimunda či I. F. Castelliho.
Díky komediálnímu talentu a především spolupráci s F. Raimundem se K. řadil k významným hereckým představitelům první poloviny 19. století. Ekonomicky neúspěšné, avšak umělecky ambiciózní vedení brněnského divadla jej donutilo na ředitelskou dráhu rezignovat; dále se plně soustředil na kariéru hereckou, pro niž byl nesporně lépe disponován.
Hry
Herr Spircus oder der beschämte Eheprocurator; Der Vater ist gesund [obě hry byly cenzurou zakázány a nikdy nebyly uvedeny]; Das neue Jahr, prem. Stadttheater Brünn 1. 1. 1810; Leichtsinn und Liebe, prem. tamtéž 18. 11. 1809; Es ist Friede, prem. tamtéž 16. 6. 1814; Beatrix, Gräfin von Hohenfels oder Das Wort des deutschen Mannes, prem. tamtéž 7. 11. 1814; Božena oder der Kampf mit dem Lindwurm, prem. tamtéž 23. 3. 1814, h. C. J. Schikaneder; Das ist der Rechte! 1814; Das Lustspiel im Zimmer 1822; Alle sind verliebt, prem. Theater in der Leopoldstadt 1823; Wein und Wasser oder Alte Feinde – neue Freunde, veselohra, prem. tamtéž 1824; Die Stimme der Natur oder der Herr Bruder von ungefähr, lokální fraška, prem. tamtéž 8. 3. 1824; Alle sind verheiratet 1825.
Role
Stadttheater Klagenfurt (Městské divadlo v Celovci)
Eduard Schmitt (A. Kotzebue: Verläumdern) – 1803.
Burgtheater (Vídeň)
Baron Rosenzweig (J. F. Jünger: Die Entführung) – 1804; Liebhaber (A. W. Iffland: Advokaten), Lieutenant (A. Brühl: Der Burgermeister), Hans Vollmuth (A. Kotzebue: Verwandschaften), Hauptmann Knaul (A. Kotzebue: Blinde Liebe), Zenturone (F. Schiller: Fiesco), Karbanov (J. Weissenthurn: Der Wald bey Herrmannstadt) – 1807; Treuhold (F. Huber: Julchen oder liebe Mädchen spiegelt euch!) – 1808.
Stadttheater Brünn (Městské divadlo v Brně)
Jupiter (K. L. Giesecke: Travestirten Aeneas) – 1813; Fabian (J. K. Waldon: Die Ballnacht), Zeno (?: Der Pflegesöhne) – 1814; Staberl (A. Bäuerle: Die Bürger in Wien) – 1815.
Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce)
Rittmeister Erlau (Ch. Spiess: General Schlenzheim) – 1811; Ual (K. Costenoble: Die Wunderkur), Raoul (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Greis (A. Kotzebue: Menschhaß und Reue), Hafnermeister Schlegel (E. Schikaneder: Die bürgerliche Brüder) – 1812; Tobern (I. F. Castelli: Gustav oder der Minengräber in Schweden), Fabian (J. K. Waldon: Ballnacht) – 1819.
Theater in der Leopoldstadt (Vídeň)
Rauterl (A. Bäuerle: Die schlimme Liesel), Tutu (F. Raimund: Barometermacher) – 1823; [?] (F. Korntheuer: Wein und Wasser), Herr von Freydumm (A. Bäuerle: Fee aus Frankreich), Liebhaber (?: Bauchredner) Schneider (A. Bäuerle: Lindane), Longimanus (F. Raimund: Der Diamant des Geisterkönigs) – 1824; Gisperl (A. Bäuerle: Gisperl und Fisperl) – 1825; Bustorius, hohe Alter (F. Raimund: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär) – 1826; Narr (F. Raimund: Die gefesselte Phantasie) – 1828.
Prameny
AMB: Fond A1/22–1705, 49/34, karton 302 (pronájem městského divadla a sálu v Redutě B. Korntheuerovi 1812–1816).
Literatura
Wiener Theater-Zeitung 16. 2., 24. 2., 4. 7., 20. 7., 29. 8., 12. 9. 1807, 16. 3. 1808, 2. 10. 1811, 17. 6., 26. 9., 7. 10., 22. 10. 1812, 13. 3. 1819, 27. 12. 1823, 20. 1., 13. 4., 17. 8. 1824; Brünner Theater-Almanach 1810, s. 27; 1815, s. 6, 30; Inteligenzblatt für Ungarn (Preßburg) 1812; Brünner Theater-Taschenbuch 1814, s. 19; Wiener Zeitung 5. 10. 1819; Mährischer Correspondent (Brünn) 10. 7. 1869; Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 1899–1900, s. 180 ● úmrtí a nekrology: Wiener Zeitung 4. 7. 1829; Wiener Theater-Zeitung 4. 7. 1829 ● Ch. D’Elvert: Geschichte der Musik in Mähren und Oester. Schlesien, Brünn 1852, s. 121–4; A. Rille: Die Geschichte den Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn, 1885, s. 82–4; J. Vondráček: Dějiny českého divadla. Doba obrozenská 1771–1824, Praha 1956, s. 574–6; J. Balvín: Vídeňské lidové divadlo od Hanswursta Stranitzkého k Nestroyovi, Praha 1990, s. 156; M. Štrajt: Královské městské národní divadlo za vedení Friedricha Josefa Korntheuera (1813–1815), diplomová práce FF MU Brno 1992; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí, in Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, s. 343; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3. Ředitelé městských divadel, Olomouc 2011, s. 140–141.
Eisenberg, HD, HLW, ÖBL, OeML, Ulrich, Wurmová, Wurzbach
Životní události
- 15. 2. 1779: narození, Wien (A)
- 28. 6. 1829: úmrtí, Wien (A)
Vznik: 2019
Autor: Klára Škrobánková
