Komedie o turecký vojně
nahoru...
Původní česká božítělová hra vznikla v Brandýse nad Labem, v sousedství proslulého mariánského poutního místa s uctívaným „palládiem Země České“ ve Staré Boleslavi. Patří ke vzácně dochovaným textům českého divadla 17. stol., zapsaným ve čtvrtém dílu (1681–94) sborníku Quodlibetica strahovského premonstráta → E. J. Košetického. Představuje typ dramatu liturgického původu, který s propagací církevního dogmatu o eucharistii spojoval v období evropského boje s Turky také některé typické projevy českého zemského patriotismu a loajality vůči vládnoucí dynastii Habsburků. Stojí na počátku pomyslné řady božítělových her českých zemích doby baroka a zároveň tvoří originální protějšek aktuálních historicko-politických her, známých např. z německého divadelnictví.
Hra je zpracována po vzoru školského deklamačního dramatu a působivě se v ní střídá alegorický a realistický děj, doplňovaný hudebními i zpěvními vložkami. Úvodní alegorickou část zahajuje prolog boha války Marta, po němž následuje spor Turka disputujícího s římským císařem a s alegorickými postavami Země české a Země německé, disputaci završuje císařův příkaz k verbování vojska proti Turkům. Po této dvojdílné alegorické pasáži následuje sedm realistických lidových výstupů typu tradičních interludií, v nichž vystupují sedláci, verbíři, chlubivý voják, tragikomické postavy židů, oblíbená postava blázna a v závěru i římský bůžek lásky Cupido. Blázen, vystupující ve čtyřech z uvedených výstupů, za pomoci selky, ale i vlastní hry na housle a posléze za pomoci samotného Cupida marně usiluje o svržení sloupů postavených Turkem a reprezentujících dle barokní symboliky sílu a moc. V další části děje se postavy Země české a Země německé společně snaží o svržení tureckých sloupů, avšak teprve prosba císaře Leopolda I. k Bohu a následující přímluva Panny Marie přivolává zásah Krista. Následující scéna obsahuje dialog anděla s mladými habsburskými arciknížaty Josefem a Leopoldem, a teprve v závěru hry dochází k příznivému obratu – porážce Turků.
Hra z pera neznámého českého vzdělance a vlastence, která podle zmínek v textu umožňovala využití okázalého patrového jeviště s oponou a rampou, byla provozována v Brandýse nad Labem, kde se o svátku Božího těla scházel tradičně bohatý cech nákladníků, sdružující sládky z města i okolí (v textu je narážka na posvícení v nedaleké vsi Měšice). Vzhledem k uplatnění postav obou habsburských arciknížat, synů Leopolda I. – následníka trůnu Josefa (*1678) a mladšího Leopolda (2. 6. 1682–3. 4. 1684) – mohl text vzniknout v rozmezí let 1683/84. Dataci inscenace dále vymezují životní data arcivévody Leopolda: představení v Brandýse nad Labem se mohlo uskutečnit nejpozději 1683, za nového brandýského děkana → B. M. Zelenky.
Dobou vzniku a zčásti i některými prvky a motivy má K. patrně nejblíže k obdobné hře J. M. Lüthera Die erbärmliche Belagerung, und der erfreuliche Entsatz der Kayserl. Residenz-Stadt Wien [Politováníhodné obležení a potěšitelné vysvobození císařského rezidenčního města Vídně, Norimberk 1683]. Avšak struktura české božítělové hry už podílem realistických žánrových výjevů typu tradičních interludií, rozvíjených na úkor historického děje, signalizuje nezájem anonymního dramatika o tyto historické reálie, nejspíše ovšem jejich neznalost, a tedy patrně také dřívější dobu vzniku hry.
Edice
Lidové drama pobělohorské, ed. J. Hrabák, Praha 1951, s. 79–107 (235n.).
Prameny a literatura
Strahovská knihovna, sign. DG II 7: E. J. Košetický, Quodlibetica IV, fol. 4r–27r, Komedye o Turecký vojně, opis. • Vier dramatische Spiele über die zweite Türkenbelagerung aus den Jahren 1683–85, ed. K. Glossy–A. Sauer, Wien 1884 (Wiener Neudrucke, 8) [edice hry J. M. Lüthera]; Menčík 1895, s. 125; J. Máchal: Dějiny českého dramata, Praha 1917, s. 90; A. Podlaha: Čtvrtý díl rukopisného sborníku E. J. Košetického, Sborník Historického kroužku 25, 1924, s. 27–29; Z. Kalista: Selské čili sousedské hry českého baroka, Praha 1942, s. 105–111, 199–205; Dějiny české literatury I, ed. J. Hrabák, Praha 1959, 466n.; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 148–153; L. Sochorová: Z české „vlastenecké“ dramaturgie 17. století, Česká literatura 36, 1988, s. 125–141; viz Edice. • DČD I, LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 305–307
Autor: Ludmila Sochorová
