Kolovrat Krakovský, Filip František
nahoru...
Psán též Kolowrat, Kollowrat. – Kolovratové jsou starým, hojně rozvětveným českým rodem, jehož nejstarším známým předkem byl Albrecht K., žijící kolem 1347. Záhy se rozdělili na mnoho rodových větví, užívajících vlastních jmen podle názvů rodových sídel, např. na Libštejnské, Kornouzské, Žehrovské, Bezdružické, Novohradské, Maštovské a Krakovské.
O divadelních aktivitách rodu svědčí pražský tisk německého překladu tragédie P. Corneille Horatius z konce 17. stol. s vepsaným obsazením amatérského šlechtického provedení, v němž figurují dva blíže neurčení členové rodu K., a jehož předmluva upozorňuje na vysokou úroveň výkonů představitelů jednotlivých rolí. Amatérské divadlo se hrálo také v tzv. Vratislavském domě na Starém Městě pražském (čp. 450/I), který od 1749 vlastnila Filipina Josefa Vratislavová z Mitrovic, roz. Kolovratová, a bydlel tu hrabě Prokop K. s manželkou a vdova po nejvyšším kancléři Vilému Albrechtovi K. Hrabě → Jan Josef z Vrtby ml. (⇒ Mentberger 1940) zaznamenal 1752, že se „v horním dlouhém a velkém sále“ konaly zkoušky a představení francouzské veselohry L’île sauvage [Pustý ostrov; Mentberger uvádí jako „Lisle souvage“] s dohrou Le consentement forcé [Vynucený souhlas]. 1754 se v kolovratském paláci (pravděpodobně v dnešní Nerudově ulici na Malé Straně, čp. 214/III) při příležitosti pražské návštěvy Marie Terezie uskutečnilo představení francouzské komedie [P. Marivaux:] La mère confidente [Matka důvěrnice] zakončené malým baletem. Panovnice ho navštívila dokonce dvakrát (25. a 28. 8.). Orchestr byl pro tuto příležitost stejně jako divadelní ansámbl sestaven z příslušníků šlechty.
K. patřil k větvi, která přijala jméno podle hradu Krakovec. Je považován za josefinistu a náruživého příznivce divadla a hudby, který se vymykal rodové tradici. 1780 byl na přímluvu svého otce Leopolda, dlouholetého nejvyššího kancléře a posléze prezidenta dvorské komory, jmenován do politické funkce a stal se krajským hejtmanem rakovnického kraje. Na císařův příkaz a z titulu své funkce byl 1782 jako komisař pověřen zrušením kláštera premonstrátek v Doksanech. V souvislosti s prováděním tohoto úkolu byl obviněn z řady přestupků proti úřední pravomoci. Aféra na čas ovládla i dobových tisk a K. byl zbaven svých úřadů. Tehdy se na jeho stranu přidal spisovatel, dramatik a publicista → K. F. Guolfinger von Steinsberg, který sepsal a publikoval K. obhajobu (Proceß des Kais. Kön. Kommissarius Philipp Grafen v. Kolowrat Krackowsky, bey Gelegenheit der Nonnen-Aufhebung zu Doxan. Nebst Vertheidigung, [Norimberk] 1782; další vyd. s titulem Vollständiger Prozeß und Vertheidigung des Grafen Philipp v. Kolowrat Krakowsky… Nach der ersten Ausgabe des Herrn von Steinsberg, Amsterdam [=Norimberk] 1783). Byl i později s K. v kontaktu a hrabě jej finančně podporoval. K. sice nikdy nedosáhl plné rehabilitace, ale když záležitost utichla, vrátil se ke své úřední kariéře. 1791 byl jmenován guberniálním radou, 1796 pracoval jako zvláštní komisař pověřený péčí o zajaté a nemocné ve válce s Francií, 1798 jako podkomoří věnných měst. 1808 odešel do výslužby a ujal se správy statků zděděných po otci.
Kulturní zájem K. se projevil především sběratelskou činností. V zámecké knihovně v Radeníně, dnes uložené v Knihovně Národního muzea, nashromáždil přes 7 000 divadelních her, divadelní literaturu a periodika divadelní i literární, v 1685 konvolutech z období asi 1730–1830. Radenínská knihovna mj. obsahuje řadu prací Guolfingera von Steinsberg a další hry, prováděné v době jeho působení v pražských divadlech, vídeňské tisky ze šedesátých let 18. stol., prešpurskou inscenační produkci osmdesátých let 18. stol., brněnské divadelní tisky, hry tištěné a hrané v Praze od sedmdesátých let 18. stol. a plzeňské tisky z devadesátých let 18. stol. V pražském hudebním světě patřil K. k uznávaným amatérským houslistům a vlastnil také bohatou hudební sbírku.
Prameny a literatura
ÖNB, sign. 406.746-B.M.: [P. Corneille]: Horatz, Trauerspiel, Prag 1690, rkp. doplněno obsazení (mj. blíže neurčení hrabě a hraběnka K.); NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, katalog ⇒ Teatralia zámecké knihovny z Radenína I–III, ed. P. Kneidl a kol., Praha 1962–69. • Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag, 1796, reprint ed. O. Biba, München–Salzburg 1976, s. 121; Teuber II 1885, s. 342, 382, 440n., 457; V. Mentberger: Z deníku Jana Josefa hraběte z Vrtby, XXI. Ročenka Národopisného musea Plzeňska za rok 1939, Plzeň 1940, s. 10–12; P. Kneidl: Radenínská zámecká knihovna a F. K. K., Radenín, s. I–XIII, XXIX–XXX; E. Grossegger: Theater, Feste und Feiern zur Zeit Maria Theresias 1742–1776, Wien 1987, s. 142; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 11, 16; J. Vávra: Karel František Guolfinger rytíř Steinsberg, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 245n., 430n. • ADB, BLGBL, OSN, Wurzbach
Životní události
- 17. 4. 1756: narození, Radenín u Tábora
- 26. 5. 1836: úmrtí, Radenín
Další jména
Kolowrat Kollowrat
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 294–296
Autor: Alena Jakubcová, Martin Vaňáč
