Kolešovský, Zikmund Michal

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Zikmund Michal Kolešovský
* 2. 2. 1817 Praha
22. 7. 1868 Praha
hudební kritik, varhaník, pedagog


Psán též Kolleschowsky. Pocházel z rodiny varhaníka, ředitele kůru, pedagoga a skladatele Františka Serafína K. (asi 1781–1839). Po otcově vzoru se věnoval chrámové hudbě, jejím spolkům a organizacím. Základy hudebního vzdělání získal u otce, stejně jako bratr Ignác (nar. 1815, zemř. v zahraničí). Na pražské kon­zervatoři studoval v houslové třídě prof. F. W. Pixise (1828–34). Po absolutoriu, podporován radami V. J. Tomáška, J. Triebenseea a J. A. Vi­táska, se dále vzdělával v kompozičních nau­kách, zpěvu a církevní hudbě. Zastupoval otce jako varhaník a od 1839 převzal jeho úřad ředi­tele kůru v pražském chrámu sv. Štěpána ve Štěpánské ulici, později i u sv. Ignáce na Karlo­vě náměstí. 1838–45 působil ve StD v Praze na místě houslisty v orchestru. Asi 1849–51 byl sbormistrem Akademického zpěváckého spol­ku. 1855–59, jako ředitel Žofínské akademie, rozšířil svou pedagogickou praxi o zpěv, který spolu s kompozicí učil i ve své hudební škole otevřené v červenci 1860 (zde též studoval 1864/65 Z. Fibich). Od 1863 do smrti působil na malostranském německém učitelském ústa­vu. Neuspěl jako kandidát na funkci ředitele pražské konzervatoře (1865). Napsal více než 30 chrámových skladeb.

Hudební publicistice se K. věnoval od založení Melišova časopisu Dalibor (1858). Ve dru­hém českém hudebním časopise Slavoj (vyd. 1862–65) byl členem redakčního kruhu a refe­rentem pro operu (též se šifrou –l–). Své kon­certní i divadelní kritiky psal pečlivě a s po­drobnostmi, včetně notových příkladů. Měl velmi dobrou analytickou schopnost, ale nepat­řil k průbojným osobnostem, které vyvolávají polemiky nebo se do nich zapojují. Snažil se usměrňovat vkus obecenstva a působit výchov­ně na pěvce. Všímal si též výkonu orchestru a sboru a věnoval pozornost i proporcím a po­četnosti jejich obsazení. Ve Slavoji referoval o výjimečných událostech, např. v červenci a v srpnu 1862 o pohostinských hrách italské Merelliho společnosti v Novoměstském diva­dle, přičemž zaznamenal cenné detaily italské interpretační praxe. Kritizoval pěvecké manýry, svévoli, nešetrnost pěvců vůči notovému zápisu a chybnou výslovnost. S pochopením psal o Wagnerových pražských koncertech (Slavoj 2, 1863, s. 73–74, a Slavoj 3, 1863, s. 204–205) a o jeho hudebních dramatech, oceňoval pro­myšlenost jeho kompozic, ale nebyl jeho ctite­lem a nepokládal Wagnera za prvořadou umě­leckou osobnost. Patřil ke kritikům, kteří svou nenápadnou prací pozvedali úroveň PD.


Prameny a literatura

Archiv hl. města Pra­hy: matrika narozených farního úřadu u sv. Trojice ve Spálené ulici v Praze; Grundmatrik der Sophien­akademie. – Archiv Konzervatoře v Praze, kart. 1829–30 a 1865, matriky žáků. – Archiv Minister­stva vnitra ČR, 1836–1848, Fasc. 54, Num. 54, Sub­num 22, Fasc. 15, Num. 34, Subnum 3/5. • Theater­almanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 7; 1839, s. 7; 1845, s. 10; A. W. Ambros: Das Conservatorium in Prag, 1858; L. Fleischer: Musik, Adressen und Notiz­buch der königl. Hauptstadt und deren Vorstädte, 1867; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; A. Hnilička: Profily české hudby, 1924; Bartoš: PD opera; O. Pulkert: Z. M. K., sb. Respicio, Pra­ha 2000 [další pram. a lit.]. • Rieger; Otto; Srb-De­brnov; Pazdírek.

Životní události

  • 2. 2. 1817: narození, Praha
  • 22. 7. 1868: úmrtí, Praha

Další jména

Kolleschowsky


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 277–278
Autor: Oldřich Pulkert