Koželuch, Jan Evangelista Antonín Tomáš
nahoru...
Příjmením psán také Goscheloch, Koscheluch, Kotzeluch, Kozeluch, Koziluh, Koziluch, Koželuh, křest. jménem Johann Anton, Giovanni Antonio. – Bratranec skladatele → Leopolda K. (1747–1818). Dětství prožil v rodišti, kde získal základní hudební vzdělání. Hudbě se nadále věnoval v jezuitském semináři v Březnici (po 1748), zdejší studia však nedokončil a odešel do Prahy, kde se stal žákem proslulého varhaníka a pedagoga J. Segera (po 1754) a sám se živil jako učitel hudby. Právě v těchto letech jej natolik zaujala italská opera provozovaná v Divadle v Kotcích společnostmi → G. B. Locatelliho, → A. Mingottiho a → G. Molinariho, že po krátkém působení v Rakovníku a ve Velvarech (1761/62) odešel do Vídně studovat italský operní styl (po 1763, údajně u J. A. Hasseho, → F. L. Gassmanna a → Ch. W. Glucka). Po návratu do Prahy se intenzivně věnoval operní a oratorní tvorbě. 1769 se stal regenschorim u křižovníků s červenou hvězdou a pozvedl kvalitu tamějšího sboru a oratorního repertoáru na vysokou úroveň. V této době byla u křižovníků provedena jeho dvě oratoria: La Morte d’Abel [Ábelova smrt, 1776] a Gioas, re di Giuda [Jóaš, král judský, 1777] na texty → P. Metastasia. Po smrti → F. X. Brixiho (1771) usiloval o místo kapelníka ve Svatovítské katedrále. Podařilo se mu je však získat až 1784, kdy zemřel kapelník A. Laube. Na tomto místě pak setrval plných 30 let až do své smrti.
K. se jako první ze skladatelů, kteří prožili svůj život v českých zemích, věnoval kompozici italských oper seria. Jeho první opera Alessandro nell’Indie [Alexandr v Indii] byla vůbec poprvé provedena společností → G. Bustelliho v Divadle v Kotcích v prosinci 1768. Ve stejné době tu poprvé zazněla i díla → J. Myslivečka (Bellerofonte 1767, Semiramide riconosciuta [Znovupoznaná Semiramis] 1768, Farnace 1768) a uvádění oper českých skladatelů je tedy jedním z příznačných aspektů Bustelliho dramaturgie konce šedesátých let 18. stol. Další K. opera Il Demofoonte byla uvedena až 27./28. 12. 1771 (⇒ Theatral-Neuigkeiten 1773), neboť v mezidobí Bustelli se společností cestoval po mimopražských stagionách.
Libreta k oběma operám vznikla úpravou Metastasiových textů, které byly v recitativech i v počtu árií kráceny přibližně na třetinu původního rozsahu. V případě Alessandra libreto vychází z první verze dramatu (1729) a současně z libreta ke stejnojmenné opeře B. Galuppiho (v Praze poprvé 1760). V opeře Il Demofoonte došlo pravděpodobně z provozních důvodů k vypuštění jedné z epizodních postav dramatu (Adrasto), což přineslo hlubší zásahy do textu, zvláště v recitativech. Obě opery jsou typickým příkladem pozdní opery seria, nedotčené však ještě radikálními změnami, jež tento druh zaznamenal koncem 18. stol. Zachovávají původní pravidelnou formu střídání secco recitativů s áriemi a členění do tří dějství. Árie jsou většinou rozsáhlé a jejich třetí díl bývá zkrácen. V recitativech je zvládnuta deklamace italského jazyka, který K. velmi dobře ovládal. Opery jsou proloženy jen několika krátkými instrumentálními mezihrami (většinou pochody) a uzavřeny krátkým sborem. Orchestrální sazba je v instrumentálních částech zcela tradiční. Mnohem významněji se orchestr uplatňuje v áriích a recitativech accompagnato, kde K. k podtržení výrazu obratně a citlivě využil kombinací různých nástrojových barev i koncertantních nástrojů. V obou operách hrají anglické rohy, což napovídá, že v tehdejším pražském operním orchestru byly tyto nástroje zastoupeny. Árie hlavních postav jsou většinou velmi zdařilé a pěvecky poměrně náročné, zatímco epizodním postavám K. věnoval árie kompozičně a interpretačně jednoduché až banální. Tato kvalitativní nevyrovnanost jednotlivých čísel je příznačná pro obě opery. Rovněž závěrečné sbory obou oper byly v souladu s dobovou praxí komponovány jako jednoduchý tříhlas. Obě díla lze plnoprávně srovnávat s dobovou italskou produkcí. K. se ve své tvorbě dokázal s typem opery seria plně ztotožnit, i když v Itálii nežil. O přijetí pražských inscenací nebo o jejich dalším jevištním provádění zprávy nemáme. Obě díla známého domácího skladatele mohla představovat vítané obohacení repertoáru a silný magnet pro publikum. Četné árie z obou oper byly opisovány pro provádění na kostelních kůrech a italský text byl pro tento účel nahrazován liturgickým textem latinským. K. operní kompozice se tedy v českých zemích šířily i v této podobě. Fragment dvou recitativů s postavami Lucilla, Flavio a Berenice, zapsaný na zadní straně obálky rukopisu K. duchovní árie Quid prosint naznačuje, že se K. pravděpodobně pokoušel o kompozici další opery na Metastasiův text Lucio Vero.
Byl ctěn nejen jako skladatel, ale i jako učitel hudby (k jeho žákům patřili např. → V. Praupner a → F. Vrba) a sbormistr a patřil k nejvýznamnějším osobnostem pražského hudebního života. Jeho tvorba čítá více než 400 skladeb chrámových, tři instrumentální koncerty (fagot, hoboj, klavír) a několik sinfonií. Chrámová hudba, jíž se plně věnoval už v době svých operních premiér Divadle v Kotcích, se v četných opisech nachází na kůrech českých kostelů a zřejmě i na dalších často neregistrovaných místech.
Prameny a literatura
ÖNB, sign. Mus. Ms. 17792: Alessandro nell’Indie, rkp. partitura (neúplná rkp. partitura bez třetího dějství v Lobkowiczké hudební sbírce na zámku Nelahozeves, sign. X.D.b.7); NK, sign. 9 K 402: libreto; ČMH, sign. IV C 77: Il Demofoonte, autografní partitura; NK, sign. 65 E 2982: libreto; APH, fond Hudební knihovna Metropolitní kapituly pražské, sign. 564: árie Quid prosint. • Theatral-Neuigkeiten (Wien) 1773, s. 160; Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag, 1796, reprint ed. O. Biba, München–Salzburg 1976, s. 121, 144, 147; [F. X. Němeček?]: Ueber den Zustand der Musik in Böhmen, Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 2, 1800, č. 28–31, cit. dle Mozart auf der Reise nach Prag, Dresden, Leipzig und Berlin, ed. R. Angermüller, Bad Honnef 1995, s. 41n.; Teuber I 1883, s. 334; Teuber II 1885, s. 114, 199, 441; O. Kamper: Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 39, 77, 146, 171, 189, 195–207; V. Němec: Pražské varhany, Praha 1944, s. 135; R. Fikrle: J. E. A. K. Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, Praha 1946; M. Poštolka: Leopold Koželuh, život a dílo, Praha 1964; K. Hálová: Opera Demofoonte J. A. K., dipl. práce, FF UK Praha 1989 + Alessandro nell’Indie. Proměny Metastasiova libreta v 18. století a stejnojmenná opera J. A. K., dis., FF UK Praha 1998 + K. operní prvotina na scéně divadla v Kotcích, Hudební věda 38, 2001, s. 321–332; Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 54n., 92, 268, 275, 318. • ČHS, Dlabač, Grove, Grove O, Meyer, MGG, Sartori
Životní události
- kř. 14. 12. 1738: narození, Velvary
- 3. 2. 1814: úmrtí, Praha
Další jména
Goscheloch Koscheluch Kotzeluch Kozeluch Koziluh Koziluch Koželuh
Johann Anton Giovanni Antonio
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 321–323
Autor: Kamila Hálová
