Hynek, František

František Hynek

* 8. 11. 1837 Karlín (Praha)

† 25. 2. 1805 Praha

zpěvák, režisér

Studoval gymnázium v Praze a zpěv u kapel­níka StD J. Nesvadby (1857–59) a F. Vogela, učitele sólového zpěvu na konzervatoři. Nej­prve působil na německých jevištích (1860 Kolín n. R., 1862–63 Stuttgart). Jako člen dvorní scény ve Stuttgartu hostoval 6. 6. 1863 v PD v Praze v roli Kašpara (Weber: Střelec kouzelník) a stal se členem prvního samostat­ného českého operního souboru. V září 1866 nepřešel do ansámblu vedeného kapelníkem Smetanou (ztělesnil Kecala v premiéře původ­ní verze Smetanovy Prodané nevěsty), ale odešel do německého divadla ve Lvově [Lem­berg], kam ho angažoval ředitel F. Blum. 1868, kdy byla ve Lvově epidemie cholery a divadlo nehrálo, uspořádal koncertní turné. 1869 se vrátil do lvovského souboru ředitelky A. Löweové. Ne zcela jasná jsou jeho další angažmá či hostování: v berlínské Krolloper (1870 snad vystoupil ve Weberově opeře Der Freischütz), v německém divadle v Brně (1874 ?), v Kolíně n. R., Brémách, Curychu a v Lipsku. V březnu 1881 se jako člen divadla ve Štýrském Hradci znovu ucházel o angažmá v PD a poté se stal basistou pražského soubo­ru již v nově otvíraném ND (1883). Působil zde jako zpěvák a režisér do 1902, kdy zane­chal umělecké činnosti.

Dobré pěvecké školení vybavilo H. přede­vším pro italskou a francouzskou operu. Jeho zvučný, jadrný a zvukově krásný hlas měl zprvu perspektivu spíše v barytonovém oboru (party Marcela v Meyerbeerových Hugenotech a komtura v Halévyho Židovce byly pro něj po­loženy příliš nízko), a H. (podle Smetanových kritik v Národních listech) přebíral basové role „pouze z ochoty“. Bylo mu doporučováno, aby zušlechtil svůj projev, věnoval i menším rolím potřebnou péči a odstranil herecké i pěvecké sklony k manýře; Smetanovi se nelíbil jako Le­porello (Mozart: Don Juan, 1864). Při pobytu v zahraničí bránila snad H. v návratu do Prahy i obava o uplatnění, neboť jeho obor byl v PD dobře zastoupen. Právě zahraničním angažmá byla přičítána jeho často kritizovaná nedokona­lá výslovnost češtiny, nápadná zejména v pró­ze, jíž údajně nevěnoval přiměřenou pozornost. V ND byly jeho vlohy optimálně využity v partech bez prózy, v nichž nevadila jeho herecká pasivita a naopak se mohla uplatnit jevištně efektní postava (Escamillo, Bizet: Carmen). Svěží hlas si udržel do konce své umělecké dráhy.

Jeho znalost zahraniční inscenační praxe ini­ciovala přechod k režijní činnosti v ND, vedle E. Chvalovského a F. Kolára. První zahraniční režijní zkušenost ze Lvova, nabytá ve spoluprá­ci s ředitelem F. Blumem, který preferoval ital­skou a francouzskou tvorbu, vedla H. k velmi efektním výpravám; tomuto pojetí zůstal věren, ač mělo v Praze řadu oponentů. Jako ostatní režiséři sahal i on k zásobě známých modelů pro různé jevištní situace a ke stabilizovaným po­stupům. Kritika chválila jeho inscenace s exo­tickou barvitou a bohatou podívanou (Bendl: Černohorci), dokázal však přesvědčivě nastudo­vat dílo i ve skromných podmínkách (Fibichův Blaník s nápaditými lidovými scénami, 1881, Gluckova Armida, 1882, ad.). K většině titulů se vracel v nových nastudováních. Bývá mu přičítán podíl na neúspěchu premiéry Smetano­vy Čertovy stěny (1882), u níž byla kritizována nejen výprava, ale i vizuálně nevhodné obsaze­ní postav Beneše a Raracha: postavy mají být vzájemně zaměnitelné, ale byly obsazeny roz­dílně vyhlížejícími pěvci. H. však sotva mohl změnit personální dispozice souboru. Nikdy ne­inscenoval operety. Na scéně ND uváděl Wagnerovy opery (od 1885).

Role (v PD a ND)

1863: Kašpar (Weber: Kouzelný střelec), Belisar (Donizetti: Belisar), Gaveston (Boieldieu: Bílá paní), Rytíř Mostivín (Auber: Sníh), Bassi a Malvoglio (Flotow: Alessandro Stradella), Myslivec (Meyerbeer: Dinorah), Plumket (Flotow: Marta), Basilio, později Bartolo (Rossini: Lazebník sevilský), Brabantio (Rossini: Otello), Hrabě Alban (Balfe: Cikánka), Theophil (Skuherský: Vladimír, bohů zvolenec); 1864: Raimond (Donizetti: Lucie z Lammermooru), Sparafucile (Verdi: Rigoletto), Guilbert de St. Mars (Halévy: Židovka), Bertram (Meyerbeer: Robert ďábel), Leporello (Mozart: Don Juan), Marcel (Meyerbeer: Hugenoti), Baptiste (Auber: Zedník a zámečník), Lord Syndham (Lort­zing: Car a tesař); 1865: Ambrosio (Kreutzer: Noc­leh v Granadě), Orovist (Bellini: Norma), Matteo (Auber: Fra Diavolo), Pan z Fesque (Donizetti: Ma­ria di Rohan), Falstaff (Nicolai: Veselé ženy windsor­ské), Figaro (Mozart: Figarova svatba), Rektor (Do­nizetti: Linda ze Chamounix), Papageno (Mozart: 1866: Bijoux (Adam: Postilion z Lonjumeau), Wolfram (Smetana: Braniboři v Če­chách, prem.), Kecal (Smetana: Prodaná nevěsta, prem.), Dvornosta (Boieldieu:Jan z Paříže'), Jan Staudinger (Lortzing: Zbrojíř– 1881: Leporello (Mozart: Don Juan. j. h., také 1887 v jubilejním Mo­zartově cyklu), St. Bris (Meyerbeer: Hugenoti), Fal­staff (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Bartolo (Mo­zart: Figarova svatba), Lutobor (Smetana: Libuše, prem., též 1883), Janek (Blodek: V studni), Orovist (Bellini: Norma), Jan z Dohalic (Fibich: Blaník, prem.), Kalina (Smetana: Tajemství), Kmotr Řeřicha (Dvořák: Tvrdé palice); 1882: Bertram (Meyerbeer: Robert ďábel), Osmin (Mozart: Únos ze serailu), Pi­zarro (Beethoven: Fidelio), Ilja (Bendl: Černohorci, prem.), Basmanov (Dvořák: Dimitrij, prem., též v druhé verzi 1898), Beneš(Smetana: Čertova stěna, prem.), Arcibiskup (Čajkovskij: Panna orleánská); 1883: Don Ruy Gomez (Verdi: Ernani); 1884: Esca­millo a Zuniga (Bizet: Carmen), Kašpar (Weber: Ča­rostřelec), Egyptský král (Verdi: Aida), Rytíř (Kova­řovic:Ženichové, prem.), Brandes (Gounod: Faust a Markéta), Gubetta (Donizetti: Lucrezia Borgia); 1885: Jindřich Ptáčník (Wagner: Lohengrin), Malina (Smetana: Tajemství), Mefistofeles (Boito: Mefisto­feles); 1886: Belesys (Zavrtal: Myrrha, prem.), Be­neš (Smetana: Dalibor), Nilakantha (Delibes: Lak­mé); 1887: Sarastro (Mozart: Kouzelná flétna), Aspik (Hartl: Natalie, prem.), Vévoda Alba (Paladil­he: Vlast); 1888: Gremin (Čajkovskij: Eugen Oně­gin), Ordgar (Nápravník: Harold), Ivan Susanin (Glinka: Život za cara); 1889: Hrabě z Harasova (Dvořák: Jakobín, prem.), Baltasar (Donizetti: Favo­ritka), Manava (Kienzl: Urvasi); 1890: Lucifer (Franchetti: Asrael), Beneš (Smetana: Dalibor), Bed­wyr (Goldmark: Merlin), Lantkrabě Heřman (Liszt: Svatá Alžběta); 1891: Hermann (Wagner: Tannhäu­ser); 1892: Tonuello (Kovařovic: Noc Šimona a Ju­dy, prem.), Matouš (Smetana: Hubička), Surin (Čaj­kovskij: Piková dáma); 1893: Pistola (Verdi: Falstaff), Franz Hals (Smareglia: Cornill Schut); 1894: Vít Pogner (Wagner: Mistři pěvci norimber­ští), Alexandr Pankarovič (Rozkošný: Stoja, prem.); 1896: Demetrios (Fibich: Hedy, prem.); 1898: Prezi­dent soudu (Kovařovic: Psohlavci, prem.), Benoit (Puccini: Bohéma), Biskup (Rozkošný: Satanella); 1900: Walter Fürst (Rossini: Vilém Tell), Rovigo (Trneček: Andrea Crini, prem.).

 

Režie (v ND)

1881: Meyerbeer: Hugenoti (1891, 1895), Rossini: Lazebník sevillský (1893, 1897), Fi­bich: Blaník (prem., 1894), Verdi: Ernani (1890), Dvořák: Tvrdé palice (prem., 1884, 1894, 1898); 1882: Gluck: Armida, Smetana: Čertova stěna (prem.), Dvořák: Dimitrij (prem.); 1883: Smetana: Prodaná nevěsta, Dvořák: Šelma sedlák (1889), Sme­tana: Hubička (1889), Blodek: V studni (1896); 1884: Bizet: Carmen (1893), Halévy: Židovka (1896), Gou­nod: Faust a Markéta (1889, 1892, 1895), Verdi: Troubadour, Donizetti: Lucrezia Borgia, Verdi: Aida (1893, 1896), Smetana: Dvě vdovy, Meyerbeer: Afri­čanka (1892, 1896), Verdi: Maškarní ples (1895), Mozart: Don Juan (1896), Bellini: Norma (1888, 1898), Mozart: Únos ze serailu (1887), Donizetti: Lu­cie z Lammermooru; 1885: Wagner: Lohengrin (1892 a 1894), Nicolai: Veselé ženy windsorské (1888), Adam: Postilion z Lonjumeau (1888); Weber:Čaro­střelec (1892); 1886: Gounod: Romeo a Julie (1896), Hřímalý: Zakletý princ, Rossini: Vilém Tell (1888, 1900), Verdi: Rigoletto (1891, 1898), Goldmark: Krá­lovna ze Sáby (1888, 1893), Bendl: Černohorci, Lort­zing: Pytlák, Moniuszko: Halka (1898), Meyerbeer: Robert ďábel (1897); 1887: Mozart: Figarova svatba (1890, 1891), Saint-Saëns: Marcel, Dvořák: Král a uhlíř, Mozart: Kouzelná flétna (spolu s J. Šma­hou, 1896, 1898), Mozart: Únos ze serailu, Beetho­ven: Fidelio; 1888: Auber: Němá z Portici (1890, 1895, 1898), Meyerbeer: Prorok; 1889: Kreutzer: Nocleh v Granadě, Donizetti: Favoritka; Kienzl: Urvasi; 1891: Wagner: Tannhäuser; 1894: Wagner: Mistři pěvci norimberští (1899).

Prameny a literatura

Datum nar. 8. 11. 1837 ověřil Archiv hl. města Prahy. • Dalibor 5, 1862/63, s. 247; Slavoj 3, 1863, s. 15, 227; 4, 1864, s. 27, 183; 5, 1864, s. 286–287, 398, 421–422; Dali­bor 1, 1873, s. 363; Dalibor 3, 1881, s. 39, 85, 150, 193, 222, 287; 6, 1884, s. 5; 7, 1885, s. 326–328 [V. V. Zelený: česká zpěvohra], s. 464–465 [Stkr. = Stecker]; 12, 1890, s. 290; 25, 1902, s. 59–60; Teu­ber III, s. 679, 698, 821; A. Čech: Z mých divadel­ních pamětí [1903], s. 28, 44; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla, 1908, zvl. s. 129; Nejedlý: Ope­ra ND I, II; Bartoš: PD opera; V. H. Jarka: Kritické dílo Bedřicha Smetany 1858–1865, 1948, s. 91, 100, 102, 103, 127, 129, 150, 152; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; P. Pražák: Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla, 1962, zvl. s. 69, 73, 89, 168; Němeček: Kovařovic; Got: Lvov; Soupis repertoáru ND; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Otto; Pazdírek; ČHS; NDp; ND po 1883.

Životní události

• 8. 11. 1837: narození, Karlín (Praha)
  
• 25. 2. 1805: úmrtí, Praha
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 220–222
Autor: Vlasta Reittererová