Hra veselé Magdalény
nahoru...
Hra je dochována spolu s → Mastičkářem a dvěma menšími zlomky ve fragmentárním rukopise v premonstrátském klášteře v hornorakouské Drkolné (Schlägl). V české středověké dramatice je ojedinělým případem partikulární hry o Marii Magdaléně. Ačkoli scéna obrácení hříšné Magdalény byla často zpracovávána v rámci velikonočních a pašijových her, jediným dalším dokladem samostatné magdalénské hry je mladší německá, tzv. IV. jagerská hra (z Jagerského sborníku) s latinským názvem Ludus Mariae Magdalenae in gaudio. Literárněhistorický název Hra veselé Magdalény, pod nímž je česká památka známa, vytvořil J. Máchal podle jagerské hry.
Kompozice poměrně krátkého textu (102 českých veršů a 4 latinské zpěvy) je specifická svou dvojlomností. První polovinu hry (55 veršů) tvoří dvě ďábelské scény analogické úvodu Vídeňské pašijové hry ze 13. stol. V druhé části vstupuje do děje Marie Magdaléna a celý úsek vrcholí jejím pokáním a následným obrácením. Úvodních 20 veršů s třemi vloženými incipity latinských zpěvů představuje krátce biblický mýtus o svržení Lucifera do pekel. Lucifer chvástající se svou krásou a výjimečností mezi anděly zatouží vyrovnat se Bohu, archanděl Michael jej zavrhne a vykáže z nebe. Za doprovodného hymnu Te Deum laudamus je Lucifer odveden do pekel. Výstup druhého anděla opěvujícího spravedlivého Boha je zakončen latinským chvalozpěvem Te eternem patrem. Scénu uzavírá Luciferův nářek nad vyhnáním z nebeského sňatku a latinský zpěv Tibi omnes angeli. V další části (v. 21–55) svolává Lucifer ďábelské sluhy a posílá Belzebuba, Satana a Běřitu do světa lovit hříšné duše. Ve středověkém dramatu oblíbená scéna lovu hříšných duší groteskně pojatými čerty (→ Hra o vzkříšení Páně) tu je pouze naznačena dvěma krátkými úseky (v. 46–55).
Zpěv Marie Magdalény (v. 56–102) vnáší do hry výrazně lyrický tón. Marie, podaná jako typická středověká frejířka, vyhlíží nápadníky a láká je k milostným hrám. Její eroticky laděný výstup podbarvují staročeské lidové milostné písně Kudy jsem já chodila a Byla ti sem v sádku. Ďáblové se Magdaléně nabízejí a ponoukají ji k dalšímu zpěvu a tanci. Zbožná Marta varuje prostopášnou sestru před svody ďáblů, Magdaléna se však lehkovážně ospravedlňuje a vyjadřuje touhu po světských radostech (zpěv Chciť vesela býti, vešda i nynie). Teprve další Martino nabádání k následování Krista probouzí v Magdaléně sebezpytnou lítost a po útěšných Martiných slovech o Božím milosrdenství scéna vrcholí náhlým obratem Magdalény s kajícnickým políčkem, který hříšnice udílí sama sobě. Sestry pronášejí na závěr zpěv liturgického původu Dimissa sunt ei peccata vyjadřující odpuštění Magdaléniných hříchů (srv. scénu zjevení Krista Marii Magdaléně ve → Třetí hře tří Marií).
Za zdánlivou tematickou a kompoziční roztříštěností hry lze nalézt mezi jednotlivými scénami spojující paralely na základě triadického principu výstavby textu. Svržení Lucifera a vykoupení Marie Magdalény tvoří zrcadlově převrácenou paralelu. Třem latinským zpěvům první scény odpovídají tři světské písně Magdalény v poslední scéně, zahrnující rovněž tři promluvy Marty. Triadický princip se promítá i do počtu ďáblů a jinochů nabízejících se Magdaléně, která je třetí duší, o níž ďáblové usilují.
Otázka místa provozování hry a její případné vazby k liturgii zůstává vzhledem k minimu scénických poznámek nejasnou. Vedle možného podílu kleriků a žáků na provedení hry (nejspíše v církevním prostoru) nelze vyloučit ani aktivitu žakéřů z lidového prostředí.
Edice
A. Patera: Drkolenské zbytky staročeských her dramatických ze XIV. století, ČČM 63, 1889, s. 127–130; J. Máchal: Staročeské skladby dramatické původu liturgického, Praha 1908, s. 82–86; Staročeské drama, ed. J. Hrabák, Praha 1950, s. 39–42; Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, ed. B. Havránek–J. Hrabák, Praha 1957, s. 293–295 (revidovaný studijní přetisk ⇒ Kolár 1992, s. 39n.).
Prameny a literatura
Knihovna kláštera premonstrátů, Schlägl (Rakousko), bez signatury: Drkolenský rukopis (kopie v knihovně Ústavu pro jazyk český AV ČR). • J. Truhlář: O staročeských dramatech velikonočních, ČČM 65, 1891, s. 171–173; Menčík 1895, s. 24; J. Máchal: Drkolenský zlomek staročeských her dramatických, Listy filologické 33, 1906, s. 24–30 + Dějiny českého dramata, Praha 1917, s. 25; Z. Nejedlý: Dějiny husitského zpěvu I, Praha 1954, s. 281; J. Kolár: Česká Hra veselé Magdalény a středověké divadlo, DR 3, 1992, č. 3, s. 39–50; J. F. Veltrusky: La Mondanité de Marie-Madeleine: Beauté, joie, péché, Esperienze dello spettacolo religioso nell’Europa del Quattrocento, ed. M. Chiabo–F. Doglio, Viterbo 1993, s. 269–281; viz Edice. • DČD I, LČL, Veltruská 2006
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 261–263
Autor: Kateřina Kvízová
