Hra o vzkříšení Páně (Klementinský sborník)
nahoru...
Nazývána též Ludus de resurrectione domini, Hra o Kristovu zmrtvýchvstání i o jeho oslavení, Hra o zmrtvýchvstání Páně. – Jediná v úplnosti dochovaná česká středověká hra o vzkříšení Páně. Je zachována v rukopisném Klementinském sborníku česko-latinských velikonočních her. Zápis z let 1516–26 je úpravou starší verze, pocházející patrně z konce 14. stol.
Hra představuje nejrozsáhlejší text české středověké dramatiky (920 veršů a 13 incipitů latinských zpěvů). Je členěna do jedenácti volně spojených epizod, obvykle oddělovaných v rubrikách poznámkou „silentium“ [ticho]. Biblickou, vážnou rovinu, danou evangelijní tematikou a latinskými liturgickými zpěvy, prostupují světské, převážně komicky laděné pasáže s motivy soudobého středověkého života i s prvky aktuální společenské satiry. Hra dovršuje zesvětštělou tradici bilingvní větve velikonočního dramatu, rozvíjející se v Čechách od 14. stol. K jednotlivým scénám lze nalézt paralely především v německých (německo-latinských) velikonočních a pašijových hrách (hry z Innsbrucku, Vídně, Chebu a tzv. IV. a V. jagerská hra).
Po žertovném prologu hlasatele (v. 1–48), který má parodickou formu velikonočního kázání, začíná vlastní děj v pekle výstupy ďáblů (v. 49–115) a Lucifera, který připomíná svůj neblahý osud svrženého anděla a vysílá ďábly mezi lidi nejrůznějších řemesel a stavů (s výjimkou žáků, kteří se mohli podílet na vlastní realizaci hry). Scéna lovu hříšných duší (v. 116–246) byla pravděpodobně zahájena přímým vstupem ďáblů mezi obecenstvo, jak napovídá úvodní rubrika k druhému čertovskému výstupu („ať nastane ticho a ať se hned ďáblové rozeběhnou mezi lid a přinášejí některé do pekel“). Výpovědi lapených hříšných duší (mlynáře, šenkýře, ševce, pekaře) jsou nepochybně ohlasem soudobých středověkých satir na řemeslníky (např. Hradeckého rukopisu). Hra pokračuje výstupem Židů u Piláta (v. 247–399), příchod židovských velekněží vedených Kaifášem doprovází píseň s incipitem „Skobris“, patrně parodická varianta židovských rituálních zpěvů (srv. → Mastičkář drkolenský, v. 62). V další scéně vojáků (v. 400–437) vystupuje jediná jménem označená nebiblická postava, voják Chadim, která je parodickým protějškem středověkého rytíře. I ostatní vojáci jsou vykresleni satiricky jako chvástaví, směšně pyšní strážci zákona a loupeživí rytíři. Komická hra v kostky o Kristovu suknici, vrcholící hádkou a rvačkou, je ojediněle doloženou součástí velikonoční hry a vyskytuje se jinak pouze v pašijových hrách (→ Svatovítský sborník zlomků českých dramatických textů). Scény u hrobu, v nichž se strážím zjevuje Anděl, vrcholí zmrtvýchvstáním Krista, provázeným střídavě latinskými liturgickými zpěvy a jejich rozšířenými českými parafrázemi. Poslední úsek (v. 821–920), zobrazující Kristův sestup do pekel a vykoupení hříšníků, které vyvádí archanděl Michael do nebeského ráje, obsahuje vedle vážných latinských zpěvů (úvodní antifona Cum rex glorie, dále Tollite portas, principes, vestras; Quis est iste rex glorie; Dominus fortis et potens, až po latinský procesní hymnus Salva festa dies) značně zesvětštělé české pasáže, místy i s humornými prvky.
Přítomnost mnoha latinských zpěvů, náležejících převážně do liturgického repertoáru velikonočního týdne, poukazuje na spojitost s tradicí → Her tří Marií, především s Třetí hrou tří Marií a Rozšířenou třetí hrou tří Marií, k nimž má blízko i žertovným prologem a dalšími komickými prvky. Podle častých narážek na žáky byla hra patrně provozována ve školském prostředí jako součást velikonočních slavností. K církevnímu rámci poukazují rovněž procesní liturgické zpěvy a závěrečná poznámka „fiat sermo“ [následuje kázání]. Z bohatého poznámkového aparátu vyplývá, že místem provádění hry byl pravděpodobně prostor kostela s několika předem připravenými stanovišti (hrob, místo výstupu židovských velekněží, peklo apod.).
Edice
J. Máchal: Staročeské skladby dramatické původu liturgického, Praha 1908, s. 186–215 (Hra o vzkříšení Páně); Staročeské drama, ed. J. Hrabák, Praha 1950, s. 45–70 (Hra o Kristovu zmrtvýchvstání i o jeho oslavení); J. Kolár: Hra o zmrtvýchvstání Páně, DR 8, 1997, č. 2, s. 76–87.
Prameny a literatura
NK, sign. XVII E 1, fol. 190a–220a: Incipit ludus de resurrectione domini (Klementinský sborník). • J. Truhlář: O staročeských dramatech velikonočních, ČČM 65, 1891, s. 17–39; Menčík 1895, s. 24–26; J. Máchal: Dějiny českého dramata, Praha 1917, s. 16–19; A. Škarka: Nástin dějin české slovesnosti v obdobích před rozkladem feudalismu I, Praha 1955, s. 109; J. F. Veltrusky: La Cruauté et l’espoir dans les jeux de Pâques médiévaux de Bohême, Théâtre de la cruauté et théâtre de l’espoir, Paris 1996, s. 97–108; J. Kolár: Poznámky k české středověké hře o zmrtvýchvstání, DR 8, 1997, č. 2, s. 68–74; P. Novák: Ke hře v kostky v Ludu de resurrectione Domini, tamtéž, s. 74n.; viz Edice. • DČD I, LČL (Hra o Kristovu zmrtvýchvstání i o jeho oslavení), Veltruská 2006
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 260–261
Autor: Kateřina Kvízová
