Frey, August Johann

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

August Johann Frey
* 1829 Graz (A)
18.9. 1897 Bruntál (CZ)
ředitel cestující společnosti, divadelní režisér, herec

Otec Jakob Bernard Frey (1784 – 1836) byl herec a režisér, matka Elisabeth Frey a sestra Marie Magdalena Frey (1812 – 1870) byly herečky. Vyrostl v divadelním prostředí a působil jako herec v řadě hereckých společností v Čechách. 1876 získal koncesi pro vlastní divadelní podnikání a začal režírovat. Společnost působila v menších obcích v severních a severozápadních Čechách a hráli v ní jeho dva synové (syn Gustav získal koncesi pro operetní společnost) a dvě dcery. Společnost zanikla na počátku 20. století.

Vyrostl v divadelním prostředí. Jeho otec Jakob Bernhard Frey (1784–1836) působil v divadlech ve Štýrském Hradci a v Brně; po roce 1834 se Jakob Bernhard Frey a jeho nejstarší dcera Marie Magdalena Frey stali předními členy činoherního souboru pražského Stavovského divadla (viz heslo). Rodina Jakoba Bernharda Freye měla devět dětí. Po Marii Magdaleně (nar. 1812 ve Vídni) k ní patřili Josef (1816 Graz), Karolina (1816 Brno), Katharina (1820 Vídeň), Johann Paul (1825 Graz), Polonia (1827 Graz), sedmý v pořadí August Johann, Johanna (1831 Graz) a Maximilian (1835 Praha). Není známo, kolik z nich se věnovalo herectví nebo divadelnímu podnikání. V každém z osobních rejstříků jednotlivých ročníků celoněmeckého almanachu Deutsches Bühnenjahrbuch (později Deutscher Theateralmanach) se během druhé poloviny 19. století vyskytuje v průměru sedm až osm osob tohoto příjmení, zpravidla bez křestních jmen, které nelze přesně identifikovat. Členové F. rodiny, pokud se věnovali herectví, pohybovali se v českých zemích, v Rakousku, Švýcarsku i dnešním Německu (např. Deutscher Bühnenalmanach sv. 23, 1859, uvádí – bez křestních jmen – osm osob tohoto jména, působících v Amsterdamu, Bamberku, Bolzanu, Norimberku, Mělníku, v Praze a v Rize).

Také August Johann F. byl hercem na malých německých jevištích, než se rozhodl založit vlastní společnost: 1851–1854 byl členem společnosti Antona Szenniga, která hrála ve východních Čechách; 1857–1858 byl režisérem a zároveň hercem milovnických rolí ve společnosti blíže neznámého ředitele Krona v severních a středních Čechách; 1862–1865 působil ve společnosti Karla (Karl) Ježka, která cestovala západními Čechami a několikrát setrvala delší dobu v Teplicích. Jak uvádí J. Hilmera (lit.), získal F. v lednu 1876, ve svých 47 letech, roční koncesi na samostatné divadelní podnikání. Žádost byla podána v Oseku u Teplic [Ossegg] a jádro souboru tvořili členové rodiny. Společnost nesměla hrát v místech s působností pražského hejtmanství, v Liberci a v západočeských lázních. V podobném rozsahu a na podobném území byla jeho koncese obnovována v dalších letech.

Na začátku činnosti byl F. hrajícím ředitelem a režisérem, který měl 17 herců a hereček. Vedle ředitele vystupovali jeho dva synové (jeden z nich jménem Gustav) a dvě dcery, (Camilla a Olga). Dále byla angažována tříčlenná rodina Henigova (manželé s dcerou) a několik jednotlivců. Všichni členové společnosti měli vedle hereckých i praktické povinnosti, v malých rolích vystupoval např. i divadelní sluha. Svým charakterem se F.společnost zařadila do oné vrstvy divadelníků, kteří trvale vyplňovali kulturní prostor v menších obcích. Společnost působila celoročně v hotelích, hostincích, v létě v zahradách, vždy v kratších časových intervalech, a jen výjimečně získala nájem v některé ze stálých městských scén a zdržela se tam delší dobu.

Informace o jednotlivých trasách F. společnosti pocházejí většinou z regionálního tisku a jejich úplnost závisí na soustavnosti regionálního zpravodajství. Z roku 1876 je známo F. vystoupení v Děčíně [Tetschen], 1877 ve Štětí [Wegstädtl]. V roce 1878 hrála společnost v Hoštce [Gastorf] a v Žitenicích [Schütenitz], kde se zdržela několik dní po 29. červnu v zahradě místního hostince na otevřeném pódiu, připraveném pro tuto příležitost. Po 31. 8. 1878 se přestěhovala do hotelu Zur Eisenbahn v Terezíně [Theresienstadt], od 27. 9. do 25. 11. 1878 vystupovala v Lovosicích [Lobositz]. V roce 1879 se vyskytovala ve Verneřicích [Wernsdorf], na podzim v Bohosudově [Mariaschein] a v Chabařovicích [Charbitz, Karbitz]. Od 18. 2. do 8. 4. 1880 byla v Duchcově [Dux]. Z delších pobytů společnosti ve větších městech lze soudit, že patřila ve své kategorii k nadprůměru, byť i kvalita kolísala.

Téměř čtyři letní měsíce roku 1880 zůstala společnost v Litoměřicích [Leitmeritz], kde jí vlastník místního velkého hostince Hermann Portl, bývalý herec Feichingerovy společnosti, pronajal nově vystavěné letní jeviště (Sommertheater im Rudolfsgarten, 13. 6.– 28. 9.). Čtyři měsíce v dobrých podmínkách přinesly F. společnosti žádoucí stabilizaci. Jejím jádrem zůstala rodina: otec August Johann byl ředitelem, režisérem a hrál charakterní role a intrikány. Syn Gustav vystupoval jako milovník a „Naturbursch“, obstarával pokladnu a jevištní techniku, jeho bratr (uváděný jako J. nebo August J.) se staral o garderobu a hrál malé role. Dcery Camilla a Olga obsazovaly role subret a milovnic, později přistoupila mladší Ida a děti Franz a Josef Freyovi. Kromě rodiny byly v souboru dva starší manželské páry (Köckert a Göthel), též pro komické role se zpěvem, a několik dalších jednotlivců. Spolupracoval šestnáctičlenný městský orchestr. Společnost měla v Litoměřicích dobré návštěvy. F. volil úspěšnou obchodní taktiku a zapojoval do představení co nejvíce místních lidí. Pozval k hostování místního ochotníka a bývalé členy zde dobře známého Feichtingerova souboru, vypsal samostatné předplatné na dětská představení, zařazoval do meziaktí vystoupení mladých místních hudebníků apod. Tisk referoval pozitivně (Leitmeritzer Zeitung) a označil úroveň F. herců za stejně kvalitní, jako byly výkony členů a stálých okolních městských scén.

V této etapě hrála společnost především činoherní repertoár. F. udržoval dlouhodobě širokou zásobu her, aby uspokojil rozdílný vkus malých a nenáročných, ale i větších náročnějších komunit. Klasická díla omezoval na minimum (Schiller: Die Jungfrau von Orleans). Uváděl staré rakouské kouzelné hry (Told: Der Zauberschleier,Raimund: Der Verschwender), starší německé veselohry (Gustav von Moser, např. Der Bibliothekar), ale zejména současnou divadelní literaturu, identickou s repertoárem stálých městských scén (L’Arronge: Hasemann's TochterDie Madonna des Juden, Haffner: Theresie Krones, Deinhardstein: Zwei Tage aus dem Leben eines Fürsten, Birch-Pfeiffer: Grille, Der Glockner von Notre Dame, Töpfer: Der Pariser Taugenichts, Schweizer: Die Darwinianer, Anzengruber: Der Pfarrer von Kirchenfeld, RosenJa, das sind wir) nebo aktuality (A. Langer – A. Müller: Das Weib des Buchbinders oder Die Österreicher in Bosnien).

Podle rekonstrukce J. Hilmery vystřídala společnost v letech 1881–1883 řadu měst v regionu, některá opakovaně: Chomutov ([Komotau], hotel Černý vrch), Duchcov [Dux], lázně Bílinu ([Bilin], od března 1881), Jirkov ([Görkau], červenec), na jaře 1882 opět Bílinu (zprávy v Duxer Wochenblatt), dále Most ([Brüx], duben), Kadaň ([Kaaden], od 5. května), Vejprty ([Weipert], srpen) a Most (od 14. října 1882). V roce 1883 se vrátila do Bíliny (od 8. března), do Mostu, v dubnu vystoupila v Postoloprtech [Postelberg] a na konci května v Duchcově. V létě 1882 setrvala delší dobu v Ústí n. Labem [Aussig] a hostovala v Trmicích [Türmitz]. V září se zastavila v Klášterci nad Ohří [Klösterle an der Eger], od 27. října byla v Horním Litvínově [Ober-Leutensdorf], od 5. prosince v Jirkově. Základ souboru tvořila stále rodina, rozšiřovaná sňatky. Společnosti se zřejmě i nadále dobře dařilo a přijímala herecké posily, ale jednotliví členové si i nadále ponechávali praktické úkoly (malíř dekorací, zároveň inspicient a herec; zpěvák, zároveň správce inventáře a jevištní technik apod.). Nepostradatelnou součástí repertoáru se v této době také u kočovných společností stávala opereta a noví členové byli přijímáni podle potřeb hudebního repertoáru (korepetitor a zároveň zpěvák apod.). První nastudované operetní tituly byly uváděny patrně ve zjednodušujících redakcích (Millöcker: Der Bettelstudent, Dellinger: Don Cesar, J. Strauss: Zigeunerbaron). Byl přijat i operetní režisér bez dalších povinností, s městskými kapelami spolupracovali dva angažovaní kapelníci.

Jak vyplývá z divadelních almanachů, byly v následujících letech působištěm souboru celé severní a severozápadní Čechy: 1884: Horní Litvínov (23. 1. 1884), Chomutov, Most, Kadaň, Děčín, Česká Lípa [Böhmisch Leipa], Nový Bor [Haida], Česká Kamenice [Böhmisch Kamnitz], Krásná Lípa [Schönlinde], Frýdlant [Friedland]. Z roku 1885 je známo pouze vystupování v Turnově [Turnau] v prosinci 1885. 1886 navštívil soubor Jablonec n. Nisou [Gablonz], Hlubokou [Tiefenbach], Smržovku [Morgenstern], Loučné [Wiesenthal], Hrádek n. Nisou [Grottau]. V tomto roce měl – včetně členů rodiny – 11 herců schopných zvládat operetní role, 16 hereček a současně zpěvaček, a dvanáctičlenný smíšený sbor, který se najímal, podobně jako orchestr, z místních amatérských sil.

V roce 1886 se osamostatnil nejstarší syn Gustav Frey (nar. 1860 v Hejnicích [Haindorf]). Jak uvádí Deutscher Bühnenalmanach v roce 1898, kdz pobýval ve Varaždíně v Chorvatsku,  založil v tomto roce vlastní společnost a získal německou koncesi pro německé oblasti Slezska (v roce 1888 je uváděn ve Waldenburgu / Wałbrzychu). Jeho otec August Johann F. hrál 1887 na svou rakouskou koncesi se svou společností v Chrastavě [Kratzau], Hodkovicích [Liebenau], Frýdlantu, Cvikově [Zwickau], Mimoni [Niemes], České Lípě, Novém Boru, České Kamenici, Mikulášovicích [Niklasdorf], Kamenickém Šenově [Stein Schönau], Šluknově [Schluckenau], Varnsdorfu [Warnsdorf] a Hrádku n. Nisou. V roce 1888 vystupoval F. v České Kamenici (v květnu), v Rumburku ([Rumburg], od 3. června), v Benešově n. Ploučnicí ([Bensen], 16 představení), opět v České Kamenici (od 12. srpna), v Dolním Podluží [Nieder-Grund], v Hanšpachu ([Hainspach], 22. září), v Jiříkově ([Georgswalde], od 6. října) a v Lovosicích.

Osamostatněný syn Gustav Frey žádal 1890 z Lanškrouna v Orlických horách [Landskron] o rakouskou koncesi, ale v únoru 1891 byla jeho žádost zamítnuta (uvádí Hilmera), a Gustav Frey hrál nadále v německém Slezsku. 1891 byla otci Augustu Johannovi F. prodloužena koncese v Broumově. Zdá se, že v této době otec a syn získali svolení k vzájemnému využití svých koncesí: v broumovském městském divadle vystupovala od října 1891 do Velikonoc 1892 společnost, jejímž oficiálním ředitelem byl Gustav Frey, a jejímž členem byl August Johann F., a táž společnost působila v téže sezoně v městě Gera v Duryňsku. Soubor měl 10 mužů a 12 žen s nespecifikovanými obory. Provozoval se činoherní repertoár, ale především operety (Sulivan: Mikado, Millöcker:Der arme Jonathan, A. Müller: Hofnarr, Oelschlegel: Schelm von Bergen ad.). V Broumově spoluúčinkoval městský orchestr (30 hráčů), v Geře orchestr se soukromým vlastníkem, patrně vojenský (Edler von Lohroll). Různé skupiny společnosti se pod jménem „Frey“ objevují také ve Frýdlantě, v Žatci [Saaz], kde byla představení na začátku roku 1892, v lázních Libverda [Bad Liebwerda] aj.

V sezoně 1892/93 pokračovalo využívání obou koncesí Freyovy společnosti, rozdělené vždy podle potřeby: Soubor prezentovaný jako „Freyova“ operetní společnost, získal do nájmu divadla v Ústí n. L. (24. 9. 1892 – polovina prosince 1892), v Karlových Varech (polovina prosince 1892 – Velikonoce 1893) a zároveň v Bad Schandau. Společnost pod jménem „Frey“ hrála od poloviny ledna do března též v Krumlově [Krummau] v jižních Čechách. Ředitel Gustav Frey byl zároveň hercem a režisérem veseloher, operet a frašek, August Johann F. režíroval tragédie a vystupoval jako komický otec a přebíral charakterní role, dcera Camilla byla první subreta. Soubor měl 19 všestranných mužských členů a 18 žen, dva angažované kapelníky, zaměstnával dvanáctičlenný sbor a měl pět pomocných správních a technických sil. Pozval i několik hostů (mezi nimi byl známý vídeňský komik Wilhelm Thaller). Provozovaly se převážně operety (Millöcker: Sonntagskind, A. Grünfeld: Lebemann), výpravné kusy (Die grosse Orientreise podle Karla Maye), výjimečně opery (Flotow: Martha, Verdi: Troubadour). Společnost pod jménem „Frey“ získala divadlo v Ústí n. Labem i v další sezoně od 15. 9. 1893 do Velikonoc 1894 (uvedla mj.Prodanou nevěstu B. Smetany), ale o Vánocích 1893 hrála též ve Varnsdorfu. Její jihočeská větev vystoupila v Prachaticích ([Prachatitz] 2. dubna 1894) a v horním Rakousku (Braunau am Inn). V letech 1895 a 1896 nejsou o společnosti „Frey“ podrobné zprávy, divadelní almanach ji pouze uvádí ve výčtu cestujících společností v Rakousku a Německu. 18. 9. 1897 August Johann F. zemřel a Gustav zřejmě zdědil jeho rakouskou koncesi.

Gustav Frey provozoval operetní společnost i po otcově smrti a zdá se, že se omezil jen na země monarchie. 1898 je hlášen v městském divadle ve Varaždíně [Warasdin,Chorvatsko], v soukromém divadle v Bruntále [Freudenthal], od 12. 1. 1898 uspořádal 12 představení v Žatci se souborem o 28 lidech, objevil se i v malých městech v okolí. V roce 1899 oznámil Gustav Frey v divadelním almanachu celoroční hrací dobu v Krumlově, Karlových Varech a v okolí. Soubor má 12 žen a 10 mužů (obory nejsou uvedeny) z rodiny zůstává členkou společnosti pouze ředitelova sestra Camilla, provdaná Richterová, v dětských rolích Gusti Frey. Je nabízen bohatý repertoár lidových a konverzačních her (Karlweiss: Grobes Hemd, F. von Schönthan: Comtesse guckerl, Walther – Stein: Das Opferlamm), operety a hry se zpěvy (Joh. Strauss: Waldmeister, Heuberger: Opernball, Suppé: Das Modell, Blumenthal – Kadelburg: Im weissen Rössl, Taund: Wunderknabe, ad.), byla uvedena i známá dobová sociální dramata (Langmann: Bartel Turasel, Halbe: Mutter Erde). Kolem roku 1900 se jméno společnosti z divadelních almanachů ztrácí a pod jménem Frey se objevují pouze jednotlivci jako členové souborů jiných divadel (např. Ida Frey v německém divadle v Praze 1907–1909, pak odešla do Hamburku). Podle údaje almanachu 1908 byl Gustav Frey ředitelem souboru, který hrál činohry a hry se zpěvy v Neues Wiener Volkstheater, na nové vídeňské scéně subvencované městem, a zároveň v Krumlově v jižních Čechách. Měl 28 herců, mezi nimiž už nebyli členové rodiny, sbor o 16 zpěvácích, ve Vídni měl vlastní orchestr, v Krumlově měl k dispozici městskou kapelu. Zdá se ale, že společnost působila jen krátce, v dalších letech se neobjevuje. Po dvou generacích divadelní podnikání rodiny Freyů na začátku 20. století zaniklo.


Prameny

NA Praha: Pražské policejní ředitelství, Konskripce I, karton 130, obr. 664 (zaznamenána celá rodina, zde roky a místa narození všech členů).

Literatura

Leitmeritzer Zeitung březen 1878, s. 220; Deutscher Bühnenalmanach Berlin 1884, s. 445 (zde soupis všech členů společnosti); 1891, s. 459 (Braunau-Rakousko Stadttheater, Gera Viktoriatheater); 1893, s. 520 (Aussig Stadttheater, Karlsbad Tivolitheater); 1894, s. 584–595; 1895, s. 486–487; 1898, s. 541; 1899, s. 400, s. 154 (datum úmrtí Augusta Johanna F.); 1908, s. 597; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, el. dokument, DÚk, sign. CD 307; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích, díl 1 – Divadla, Praha 1949, s. 107–108 (Litoměřice, Portl a letní divadlo).

Ulrich (chybné datum nar.)

Životní události

  • 1829: narození, Graz (A)
  • 18.9. 1897: úmrtí, Bruntál (CZ)

Vazby

L


Vznik: 15.10.2013
Autor: Jitka Ludvová