Engel, Arnoldus

Arnoldus ENGEL

* 8. 10. 1620 Utrecht (Nizozemsko)

† 26. 4. 1690 Chomutov

autor divadelních her

Psán též Angelus, Angeli. – 1640 vstoupil v Praze, kde studoval, do jezuitského řádu. Učil mj. na jezuitských školách v Jihlavě (1642/43, 1673), v pražském Klementinu (1645, 1650–52), v Českém Krumlově (1648, 1662), Chomutově (1654, 1667, 1682/83, 1686–90), Kladsku (1657), Jihlavě (1660), na pražské novoměstské koleji (1663/64), v profesním domě v Praze na Malé Straně (1665), v Litoměřicích (1666, 1674), Olomouci (1669–72, 1679), Kroměříži (1672), Opavě (1676), Hlohově (1677/78) a Jindřichově Hradci (1685).

Celé dosud známé E. dramatické dílo je zachováno v jednom svazku uloženém ve Strahovské knihovně, který obsahuje rukopisy šesti her: Tragoedia Protasius Arimae rex a Deo castigatus, a Xoguno Japoniae Imperatore Regno et Vita exutus [Tragédie Protasius, král Arimy, od Boha potrestaný, od Šóguna, japonského císaře, království a života zbavený, Český Krumlov 1655], Tragoedia Calliopius Martyr… [Tragédie Calliopius mučedník, Chomutov 1653], Nox Orientis per Solem Hesperium Franciscum Magnum cognomento Xaverium, Sacrae Romanae Ecclesiae nuncium apostolicum discussa [Noc Východu Sluncem Západu, Františkem Velkým zvaným Xaverským, svaté církve římské vyslancem apoštolským rozehnaná, 1658], Laurentius Iustinianus, Magnus Venetorum pa­triarcha… [Laurentius Iustinianus, velký patriarcha Venetů, Chomutov 1654], Costis sive Catharis Partheno-Martyr Alexandrina… [Žena neboli Kateřina, panenská mučednice alexandrijská, 1656] a Comoedo-tragicum Bacchanal, Anti­thesis Parallela sive Mensa Epicuri et Mensa Platonis… [Komicko-tragické bakchanále, paralela protikladů neboli Stůl Epikurův a Stůl Platónův]. Všechny rukopisy obsahují latinské a německé argumentum (stručný obsah hry), tištěné periochy jsou připojeny ke hrám Calliopius Martyr (Prag 1653) a Nox orientis (Ambergae 1658). Hra Costis sive Catharis se dochovala také pod názvem Drama in quo Anteros seu Cupido in Anulo, Fortuna adversa in Rota, Mars sive Maximins in Gladio triumphati a Diva Jesu Desponsa Catharina [Drama, v němž jsou od Kateřiny, svaté snoubenky Ježíšovy, poraženi Anteros čili Cupido v prstenu, Nepříznivá Štěstěna na kole a Mars čili Maximinus v meči, Praha 1655, NK]. Ve strahovském exempláři je do textu zřejmě omylem připsána část jiné hry.

Většina textů ve strahovském konvolutu je psána stejným písmem, zřejmě jde o E. autograf. Některé části (např. úvodní řeč k Nox orien­tis) jsou však psány jinou rukou. Pro většinu let, v nichž byly hry provedeny, není tehdejší místo E. působení známo – výjimkou je Laurentius Iustinianus, hraný v Chomutově v době, kdy tam E. pobýval. Pro jeho autorství i u ostatních textů hovoří ovšem četné poznámky a vysvětlivky, zaznamenávající např. scénické proměny, hlasovou polohu zpívaných rolí (ve hře Calliopius Martyr roli Podzimu zpíval basista, Apollo byl altista, v ženských rolích se uplatnili diskantisti a v rolích osmi mladíků vystupovali tenoři) nebo komentující obsah hry (např. zvyky cizích národů), což může svědčit o E. podílu na přípravě inscenací. Také stavba dramat obsažených v konvolutu je podobná.

První čtyři hry byly provedeny při příležito­sti slavnostního udílení cen na závěr školního roku a jsou věnovány různým mecenášům. Tomu odpovídají názvy a témata her (často volené podle křest. jména mecenáše nebo jeho manželky) i jejich struktura. V prologu a epilogu vždy vystupují alegorické postavy, které vykazují souvislost se vzdělaností (Pallas), s dobou provedení, tj. podzimem (Autumnus – Podzim, Pomona – bohyně ovoce) nebo s místem provedení (Vltava), bývá zde oslavován mecenáš, který je také vyzván k předávání cen apod. U poslední hry, Comoedo-tragicum Bacchanal… Mensa Epicuri et Mensa Platonis není uvedeno datum ani místo provedení, podle obsahu však můžeme soudit, že byla provozována během masopustu: vystupují v ní na jedné straně epikurejci, rozmařilci a pijáci v čele s Epikurem a Bacchem a na druhé straně skuteční filozofové, jejichž představitelem je zde kromě Platóna také např. Diogenes. Ve všech hrách má významnou roli hudba, sborový zpěv a scénické efekty.

Kromě kompletních textů se ve svazku nacházejí rukopisné periochy dalších her: mučednického dramatu Theodorus, Princeps Romanus et Campi dux… Megalomartyr gloriosus [Theodor, římský princeps a vojevůdce… přeslavný velkomučedník], hry Ninias triduum Semiramidis sive Imperium a rege Nino uxori per iocum in sui capitis perniciem triduo datum… [Ninive patřící po tři dny Semiramidě neboli Říše králem Ninem v žertu manželce na tři dny svěřená k jeho záhubě…], která byla zřejmě opět provozována o karnevalu, a „dvojhry“ Drama Asceticum, Discursus Aeternitatis…/ Drama Saeculare, Discursus Aeternitatis [Asketické drama, rozprava o věčnosti…/ Světské drama, rozprava o věčnosti], která se vztahovala k postnímu období a stavěla proti sobě „pravé syny Boží“ a tzv. „pseudopolitiky“ příliš oddané světskému životu.

Prameny a literatura

Strahovská knihovna, sign. DE IV 13: Arnoldi Angeli S. J. Mosae-Trajectini Elegiarum libri X, pars I – tragoediae sive dramatum; NK, sign. 51 C 21, č. 79: Drama in quo Anteros seu Cupido in Anulo, Fortuna adversa in Rota, Mars sive Maximins in Gladio triumphati a Diva Jesu Desponsa Catharina. •• J. Port: Divadelní akce škol a bratrstev v Československu I (rkp. KČD); F. M. Pelzel: Boehmische, Maehrische und Schlesi­sche Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, Prag 1786, s. 49n.; C. Sommervogel: Biblio­thèque de la Compagnie de Jésus III, Bruxelles–Paris 1892, s. 393n.; K. A. F. Fischer: Catalogus (generalis) provinciae Bohemiae (1623–1773) et Silesiae (1755–1773) Societatis Jesu, München 1985; M. Jacková: A. E. a jeho tři tragédie pro slavnostní zakončení školního roku na jezuitském gymnáziu, DR 17, 2006, č. 2, s. 14–29. •• DČD I

Životní události

• 8. 10. 1620: narození, Utrecht (Nizozemsko)
  
• 26. 4. 1690: úmrtí, Chomutov
  

Další jména

Angelus Angeli

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 158–159
Autor: Magdaléna Jacková