Chmelenský, Josef Krasoslav
Krasoslav je přijaté jméno vlastenecké. Pocházel z učitelské a hudební rodiny. Základní i hudební vzdělání získal v Bavorově a další od 1812 v Krumlově, 1813–18 studoval na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích (jeho spolužáky byli mj. Čelakovský a Kamarýt). 1818–25 absolvoval tzv. filozofické ročníky a práva na univerzitě v Praze (JUDr. 1828) a během studií se sblížil s F. Škroupem. 1829–30 působil jako praktikant u kriminálního soudu v Praze, 1830 se oženil a poté vstoupil do státní služby jako fiskální úředník. Po získání soudcovské kvalifikace 1832 se stal hlavním sekretářem dvorského manského soudu. 1835 byl jmenován místosudím dvorských lén českého království, od 1837 působil služebně na Moravě. Napsal práce z historie práva. 1838 se vrátil do Prahy, kde zemřel předčasně na tuberkulózu. Jeho vnukem byl divadelní ředitel Ladislav Ch. (1860 Praha–1932 Praha).
Byl plodným autorem sentimentálně podbarvených milostných a vlasteneckých básní, které zhudebňovali soudobí skladatelé (první sbírku Básně vydal v Hradci Králové 1823). Řada písní s jeho textem zlidověla (Nad Berounkou pod Tetínem, Chodníček lásky, spolu s F. Škroupem Dobrou noc aj.). Překládal cizí poezii (Mickiewicz, Kochanowski, Schiller aj.) a zasloužil se o rozvoj českého společenského zpěvu, který chápal jako prostředek k rozvoji národního života. Spolu s F. Škroupem založil první české hudební periodikum Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý a obětovaný dívkám vlastenským (vycházel 1835–39, redigoval jej jen do 1836), který přetiskoval texty původních českých písní s nápěvy a klavírním doprovodem od soudobých autorů (J. E. Doležálek, J. T. Held, A. Jelen, F. M. Kníže, J. T. Krov, J. P. Martinovský, J. J. Ryba, F. Škroup, V. J. Tomášek, J. A. Vitásek, J. Vorel) a jednotlivá čísla oper s přeloženým českým textem. Byl jedním z autorů almanachu Kytka, Dar Uměny zpěvu na rok 1836, […] 1837, […] 1838 (třetí roč. vydal společně s Čelakovským), který obsahuje české písňové texty vhodné ke zhudebnění.
Napsal libreto k první původní české zpěvohře Dráteník. Látku mu nabídl 1825 F. Škroup, který text zhudebnil a při premiéře vystoupil v hlavní roli. Jednoduchý děj, založený na konvenční záměně postav, zasadil Ch. do českého maloměsta, vylíčeného reálně a se sympatiemi. Postava slovenského dráteníka mu umožnila vložit do textu slovenské písně s vlasteneckým obsahem (jazykovou revizi provedl G. Fejérpataky-Bělopotocký) a uplatnit dobově exponovanou ideu česko-slovenské vzájemnosti, která spolu s českým textem přispěla k vnímání zpěvohry jako reprezentačního činu národněobrozeneckých snah. Dráteníku se dostalo nadšeného přijetí i kritiky, byl reprízován ve 20. a 30. letech ve StD a zvl. na ochotnických scénách, těsně před otevřením PD se hrál ve StD již se symbolickým záměrem, a přesto se nestal impulzem pro další rozvoj původní české opery nebo zpěvohry.
Historické vlastenecké náměty zpracoval Ch. literárně (mj. Vlastislav a Neklan, ČČM 1829) a čerpal z nich při tvorbě dalších dvou českých oper, napsaných s F. Škroupem, Oldřich a Božena a Libušin sňatek, jež však neměly větší ohlas; hudbu k Oldřichovi a Boženě si Škroup nechal později podložit novým textem F. V. Ernsta, který zpět do češtiny přeložil J. K. Tyl. Příčina neúspěchu spočívala zřejmě i v malé dramatičnosti a v sentimentální lyričnosti Ch. libret a patrně i v jeho poněkud přezíravém vztahu k žánru operního libreta.
Jako literární, divadelní a hudební kritik sledoval Ch. systematicky českou divadelní scénu. Psal zvl. do Časopisu českého muzea (1828–34) a České včely (1834–36) jako referent pro divadlo. V kritikách analyzoval mj. správnost jevištní mluvy (uvažoval i o vazbě mezi rytmem řeči a hudby), požadoval větší uměleckou náročnost a původnost dramaturgie i hereckých výkonů a zabýval se vztahem divadla a publika. Své představy o kritice soustředil včlánku Slovo o kritice (ČČM 1837).
Pro české divadlo přeložil několik libret, z nichž některá vyšla samostatně, ukázky pak ve Věnci a v České včele od 1834 pod titulem Česká Erato. Své názory na text určený pro zpěv vysvětlil v úvodu k vydání libreta Oldřich a Božena. Předmluva a přípis (1828). Výslovně se zde hlásí k časomíře jako jedinému vhodnému principu. Tuto zásadu respektoval i při překladech libret (podle P. Eisnera má český text libreta Kouzelné flétny 520 slabik odporujících přízvučnému principu), jeho lidové postavy (např. Dráteník ve slovenštině) mluví však někdy přízvučně. Při překladech dbal na zpěvnost slov, jíž dosahoval otevřenými slabikami, vokalizoval předložky i v neobvyklých případech („ve nocích“), využíval pasivních větných konstrukcí („mnou buď voláno“), aby vyhověl specifickému charakteru operní hudby. Na rozdíl od lidových, jadrných, mnohdy až drastických překladů J. N. Štěpánka stvořil Ch. (podle Eisnera) „operní tradici české dikce poetické“. Bez ohledu na všechny problémy se jeho překlady hrály ještě v PD (Josef a bratří jeho 1880, Kouzelná flétna 1874, Němá z Portici 1877).
Dílo
Vybrané spisy 1, nakl. I. L. Kober, 1870 [obsahuje i div. referáty], edice nedokončena.
Libreta
Původní: Dráteník, zpěvohra, 2 jedn., h: F. Škroup, úprava slovenských textů K. Fejérpataky, 2. 2. 1826 StD, libr. vyd. 1826, faksimile 1926, předmluva přetištěna in: Národní divadlo 25, 1949/50, č. 14, s. 6–7; Oldřich a Božena, zpěvohra, 3 jedn., h: F. Škroup, 14. 12. 1828 StD, libr. vyd. 1828; Libušin sňatek, zpěvohra, 3 jedn., h: F. Škroup, části provedeny v rámci quodlibetu 6. 12. 1835 ve StD, celek 11. 4. 1850 StD, libr. vyd. 1832. • Překlady: A. Duval: Josef a bratří jeho, h: Méhul, 12. 12. 1824 StD, libr. vyd. 1824; Castelli: Sníh, h: Auber, ukázky 17. 4. 1825 ve StD, celá opera 18. 11. 1827 StD, libr. vyd. 1827; E. Schikaneder: Kouzelná flétna, h: Mozart, přel. a libr. vydáno 1825, prov. ukázka snad 4. 1. 1829 v rámci quodlibetu, 1. jedn. 11. 1. 1829 StD, druhé jedn. 2. 2. 1829 StD (hráno až do 1875, kdy vyšel Böhmův překlad); Anon.: Pomsta aneb Hrad loupežnický v Sardinii, h: Rösler, 26. 2. 1832 StD, libr. vyd. 1832; Veith: Lékař oční, h: Jírovec, libr. vyd. 1833 anonymně; Gherardini: Zlodějská straka [Straka zlodějka], h: Rossini, ukázky 17. 4. 1825 StD; Marsano: Krakonoš, h: Würfel, 7. 11. 1830 StD; Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář, h: Drechsler, 26. 1. 1834 StD; F. V. Ernst: Princ a had aneb Amor mezi Amazonkami, h: F. Škroup, 10. 5. 1835 StD, píseň ze hry vyd. ve Věnci zpěvů vlastenských III, 1837; Scribe–Delavigne: Němá z Portici, h: Auber, 8. 1. 1837, libr. vyd. 1875 anonymně, Ch. je asi autorem překladu. – Bývá mu připisován překlad libreta Rossiniho opery Othello, mouřenín benátský (t: Berio, 8. 12. 1825 StD, libr. vyd. 1827), který je zřejmě dílem S. K. Macháčka.
Prameny a literatura
Část pozůstalosti v LA PNP (inventář J. Wagner, 1963). • Anon.: [Kouzelná flétna], Čechoslav 1825, s. 168; Anon. [Tyl]: [Věnec ze zpěvů vlastenských], Květy 2, 1835, Příloha, s. 91; Pipo [V. J. Picek]: [Dráteník], Ost und West 2, 1838, s. 378; L. Ritter z Rittersbergu: Böhmische Musik, Ost und West 6, 1842, s. 181, 193; J. K. Tyl [životopis a ocenění], Květy 12, 1845; E. Meliš–J. Bergmann: Průvodce v oboru českých tištěných písní, 1880–1862, 1863 [mj. soupis tištěných ukázek z Ch. překladů oper]; O. Hostinský: František Škroup, Osvěta 15, 1885, s. 71, 149; Anon. [Neruda]: J. K. Ch., Humoristické listy 27. 3. 1891 (přetisk in: Podobizny 4, 1957); Z. Nejedlý: K počátkům českého hudebního časopisectví, Lumír 34, 1905/06, s. 309; J. Kamper: Ch., k 70. výročí jeho úmrtí, Hudební revue 2, 1909, č. 2, s. 49; Nejedlý: Smetana II; Z. Nejedlý: První česká zpěvohra (Škroupův Dráteník 2. 2. 1826), Rudé právo 2. 2. 1926, přetištěno in: Spisy Z. Nejedlého, sv. 39, Kritiky 1923–1935, 1956; p. [A. M. Píša]: Libretista opery Dráteník, Národní práce 3. 1. 1939; M. Tarantová: První český kritik hudební, Venkov 11. 1. 1939; M. Tarantová: Svatý Josef u našich buditelů, Národní práce 19. 3. 1940; bra [J. Brambora]: Chmelenského zásluhy o českou řeč operní (z přednášky P. Eisnera), Lidové noviny 23. 2. 1939; J. Ort [P. Eisner]: Zrození české dikce operní, Kritický měsíčník 1939, s. 147–157; B. Václavek a R. Smetana, in: Český národní zpěvník, 1940, doplněné vyd. 1949; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček II; J. Plavec v úvodu k edici Věnec ze zpěvů vlastenských, 1960; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století [vnuk Ladislav], 1961; DČD II; Laiske: Dramaturgie; Tyrrell: Czech Opera; J. Levý: České teorie překladu, I–II, 1996, zvl. sv. I, s. 116–123; D. Tureček: Rozporuplná sounáležitost. Německojazyčné texty obrozeneckých dramat, 2001; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Obsahy libret: Hornové; Branberger; české umění dramatické II. • Rieger; ČHS; LČL [lit.].
Životní události
- 7. 8. 1800: narození, Bavorov u Vodňan
- 2. 1. 1839: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 225–228
Autor: Lenka Kusáková