Chmelenský, Josef Krasoslav

Josef Krasoslav Chmelenský

* 7. 8. 1800 Bavorov u Vodňan

† 2. 1. 1839 Praha

básník, libretista, překladatel libret, kritik

Krasoslav je přijaté jméno vlastenecké. Pochá­zel z učitelské a hudební rodiny. Základní i hu­dební vzdělání získal v Bavorově a další od 1812 v Krumlově, 1813–18 studoval na piaris­tickém gymnáziu v Českých Budějovicích (jeho spolužáky byli mj. Čelakovský a Kama­rýt). 1818–25 absolvoval tzv. filozofické roční­ky a práva na univerzitě v Praze (JUDr. 1828) a během studií se sblížil s F. Škroupem. 1829–30 působil jako praktikant u kriminálního soudu v Praze, 1830 se oženil a poté vstoupil do stát­ní služby jako fiskální úředník. Po získání soudcovské kvalifikace 1832 se stal hlavním sekretářem dvorského manského soudu. 1835 byl jmenován místosudím dvorských lén české­ho království, od 1837 působil služebně na Mo­ravě. Napsal práce z historie práva. 1838 se vrátil do Prahy, kde zemřel předčasně na tuber­kulózu. Jeho vnukem byl divadelní ředitel La­dislav Ch. (1860 Praha–1932 Praha).

Byl plodným autorem sentimentálně podbar­vených milostných a vlasteneckých básní, které zhudebňovali soudobí skladatelé (první sbírku Básně vydal v Hradci Králové 1823). Řada pís­ní s jeho textem zlidověla (Nad Berounkou pod Tetínem, Chodníček lásky, spolu s F. Škroupem Dobrou noc aj.). Překládal cizí poezii (Mickie­wicz, Kochanowski, Schiller aj.) a zasloužil se o rozvoj českého společenského zpěvu, který chápal jako prostředek k rozvoji národního ži­vota. Spolu s F. Škroupem založil první české hudební periodikum Věnec ze zpěvů vlasten­ských uvitý a obětovaný dívkám vlastenským (vycházel 1835–39, redigoval jej jen do 1836), který přetiskoval texty původních českých pís­ní s nápěvy a klavírním doprovodem od soudo­bých autorů (J. E. Doležálek, J. T. Held, A. Je­len, F. M. Kníže, J. T. Krov, J. P. Martinovský, J. J. Ryba, F. Škroup, V. J. Tomášek, J. A. Vitá­sek, J. Vorel) a jednotlivá čísla oper s přelože­ným českým textem. Byl jedním z autorů alma­nachu Kytka, Dar Uměny zpěvu na rok 1836, […] 1837, […] 1838 (třetí roč. vydal společně s Čelakovským), který obsahuje české písňové texty vhodné ke zhudebnění.

Napsal libreto k první původní české zpěvo­hře Dráteník. Látku mu nabídl 1825 F. Škroup, který text zhudebnil a při premiéře vystoupil v hlavní roli. Jednoduchý děj, založený na kon­venční záměně postav, zasadil Ch. do českého maloměsta, vylíčeného reálně a se sympatiemi. Postava slovenského dráteníka mu umožnila vložit do textu slovenské písně s vlasteneckým obsahem (jazykovou revizi provedl G. Fejérpataky-Bělopotocký) a uplatnit dobově expono­vanou ideu česko-slovenské vzájemnosti, která spolu s českým textem přispěla k vnímání zpě­vohry jako reprezentačního činu národně­obrozeneckých snah. Dráteníku se dostalo na­dšeného přijetí i kritiky, byl reprízován ve 20. a 30. letech ve StD a zvl. na ochotnických scé­nách, těsně před otevřením PD se hrál ve StD již se symbolickým záměrem, a přesto se nestal impulzem pro další rozvoj původní české ope­ry nebo zpěvohry.

Historické vlastenecké náměty zpracoval Ch. literárně (mj. Vlastislav a Neklan, ČČM 1829) a čerpal z nich při tvorbě dalších dvou českých oper, napsaných s F. Škroupem, Old­řich a Božena a Libušin sňatek, jež však nemě­ly větší ohlas; hudbu k Oldřichovi a Boženě si Škroup nechal později podložit novým textem F. V. Ernsta, který zpět do češtiny přeložil J. K. Tyl. Příčina neúspěchu spočívala zřejmě i v ma­lé dramatičnosti a v sentimentální lyričnosti Ch. libret a patrně i v jeho poněkud přezíravém vztahu k žánru operního libreta.

Jako literární, divadelní a hudební kritik sle­doval Ch. systematicky českou divadelní scé­nu. Psal zvl. do Časopisu českého muzea (1828–34) a České včely (1834–36) jako refe­rent pro divadlo. V kritikách analyzoval mj. správnost jevištní mluvy (uvažoval i o vazbě mezi rytmem řeči a hudby), požadoval větší uměleckou náročnost a původnost dramaturgie i hereckých výkonů a zabýval se vztahem diva­dla a publika. Své představy o kritice soustředil včlánku Slovo o kritice (ČČM 1837).

Pro české divadlo přeložil několik libret, z nichž některá vyšla samostatně, ukázky pak ve Věnci a v České včele od 1834 pod titulem Česká Erato. Své názory na text určený pro zpěv vysvětlil v úvodu k vydání libreta Oldřich a Božena. Předmluva a přípis (1828). Výslovně se zde hlásí k časomíře jako jedinému vhodné­mu principu. Tuto zásadu respektoval i při pře­kladech libret (podle P. Eisnera má český text libreta Kouzelné flétny 520 slabik odporujících přízvučnému principu), jeho lidové postavy (např. Dráteník ve slovenštině) mluví však ně­kdy přízvučně. Při překladech dbal na zpěvnost slov, jíž dosahoval otevřenými slabikami, voka­lizoval předložky i v neobvyklých případech („ve nocích“), využíval pasivních větných konstrukcí („mnou buď voláno“), aby vyhověl spe­cifickému charakteru operní hudby. Na rozdíl od lidových, jadrných, mnohdy až drastických překladů J. N. Štěpánka stvořil Ch. (podle Eis­nera) „operní tradici české dikce poetické“. Bez ohledu na všechny problémy se jeho pře­klady hrály ještě v PD (Josef a bratří jeho 1880, Kouzelná flétna 1874, Němá z Portici 1877).

Dílo

Vybrané spisy 1, nakl. I. L. Kober, 1870 [obsahuje i div. referáty], edice nedokončena.

Libreta

Původní: Dráteník, zpěvohra, 2 jedn., h: F. Škroup, úprava slovenských textů K. Fejérpataky, 2. 2. 1826 StD, libr. vyd. 1826, faksimile 1926, před­mluva přetištěna in: Národní divadlo 25, 1949/50, č. 14, s. 6–7; Oldřich a Božena, zpěvohra, 3 jedn., h: F. Škroup, 14. 12. 1828 StD, libr. vyd. 1828; Libušin sňatek, zpěvohra, 3 jedn., h: F. Škroup, části provedeny v rámci quodlibetu 6. 12. 1835 ve StD, celek 11. 4. 1850 StD, libr. vyd. 1832. • Překlady: A. Du­val: Josef a bratří jeho, h: Méhul, 12. 12. 1824 StD, libr. vyd. 1824; Castelli: Sníh, h: Auber, ukázky 17. 4. 1825 ve StD, celá opera 18. 11. 1827 StD, libr. vyd. 1827; E. Schikaneder: Kouzelná flétna, h: Mo­zart, přel. a libr. vydáno 1825, prov. ukázka snad 4. 1. 1829 v rámci quodlibetu, 1. jedn. 11. 1. 1829 StD, druhé jedn. 2. 2. 1829 StD (hráno až do 1875, kdy vyšel Böhmův překlad); Anon.: Pomsta aneb Hrad loupežnický v Sardinii, h: Rösler, 26. 2. 1832 StD, libr. vyd. 1832; Veith: Lékař oční, h: Jírovec, libr. vyd. 1833 anonymně; Gherardini: Zlodějská straka [Straka zlodějka], h: Rossini, ukázky 17. 4. 1825 StD; Marsano: Krakonoš, h: Würfel, 7. 11. 1830 StD; Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský mi­lionář, h: Drechsler, 26. 1. 1834 StD; F. V. Ernst: Princ a had aneb Amor mezi Amazonkami, h: F. Škroup, 10. 5. 1835 StD, píseň ze hry vyd. ve Věn­ci zpěvů vlastenských III, 1837; Scribe–Delavigne: Němá z Portici, h: Auber, 8. 1. 1837, libr. vyd. 1875 anonymně, Ch. je asi autorem překladu. – Bývá mu připisován překlad libreta Rossiniho opery Othello, mouřenín benátský (t: Berio, 8. 12. 1825 StD, libr. vyd. 1827), který je zřejmě dílem S. K. Macháčka.

Prameny a literatura

Část pozůstalosti v LA PNP (inventář J. Wagner, 1963). • Anon.: [Kouzelná flétna], Čechoslav 1825, s. 168; Anon. [Tyl]: [Věnec ze zpěvů vlastenských], Květy 2, 1835, Příloha, s. 91; Pipo [V. J. Picek]: [Dráteník], Ost und West 2, 1838, s. 378; L. Ritter z Rittersbergu: Böh­mische Musik, Ost und West 6, 1842, s. 181, 193; J. K. Tyl [životopis a ocenění], Květy 12, 1845; E. Meliš–J. Bergmann: Průvodce v oboru českých tištěných písní, 1880–1862, 1863 [mj. soupis tiště­ných ukázek z Ch. překladů oper]; O. Hostinský: František Škroup, Osvěta 15, 1885, s. 71, 149; Anon. [Neruda]: J. K. Ch., Humoristické listy 27. 3. 1891 (přetisk in: Podobizny 4, 1957); Z. Nejedlý: K po­čátkům českého hudebního časopisectví, Lumír 34, 1905/06, s. 309; J. Kamper: Ch., k 70. výročí jeho úmrtí, Hudební revue 2, 1909, č. 2, s. 49; Nejedlý: Smetana II; Z. Nejedlý: První česká zpěvohra (Škroupův Dráteník 2. 2. 1826), Rudé právo 2. 2. 1926, přetištěno in: Spisy Z. Nejedlého, sv. 39, Kriti­ky 1923–1935, 1956; p. [A. M. Píša]: Libretista ope­ry Dráteník, Národní práce 3. 1. 1939; M. Tarantová: První český kritik hudební, Venkov 11. 1. 1939; M. Tarantová: Svatý Josef u našich buditelů, Národ­ní práce 19. 3. 1940; bra [J. Brambora]: Chmelen­ského zásluhy o českou řeč operní (z přednášky P. Eisnera), Lidové noviny 23. 2. 1939; J. Ort [P. Eis­ner]: Zrození české dikce operní, Kritický měsíčník 1939, s. 147–157; B. Václavek a R. Smetana, in: Čes­ký národní zpěvník, 1940, doplněné vyd. 1949; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček II; J. Plavec v úvodu k edici Věnec ze zpěvů vlasten­ských, 1960; J. Knap: Umělcové na pouti. České di­vadelní společnosti v 19. století [vnuk Ladislav], 1961; DČD II; Laiske: Dramaturgie; Tyrrell: Czech Opera; J. Levý: České teorie překladu, I–II, 1996, zvl. sv. I, s. 116–123; D. Tureček: Rozporuplná sou­náležitost. Německojazyčné texty obrozeneckých dramat, 2001; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Ob­sahy libret: Hornové; Branberger; české umění dra­matické II. • Rieger; ČHS; LČL [lit.].

Životní události

• 7. 8. 1800: narození, Bavorov u Vodňan
  
• 2. 1. 1839: úmrtí, Praha
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 225–228
Autor: Lenka Kusáková