Brava, Franz
nahoru...
Vlastním jménem Vřava (Wrzawa), psán též František, Frantissek, Brawa, Bráva, Bráv, Práva, Bráwa. První známé angažmá získal ve vídeňském Theater in der Josefstadt 1832–34 za ředitele J. A. Stögera, s nímž 1834 přišel do pražského StD. V Praze se sblížil s herečkou Th. Schikanederovou a měl s ní 1835 dítě, legitimované sňatkem 1837. Po její smrti (1839) uzavřel druhý sňatek s K. Markovou, dcerou vojenského lékaře narozenou v Miláně. Členem souboru zůstal až do 1858, kdy odešel do penze, ale nepřerušil zcela kontakt s divadlem. Ještě 1862 se údajně účastnil turné německé operní společnosti po Severní Americe (5. 12. 1862 měl spoluúčinkovat při americké premiéře Kreutzerovy opery Das Nachtlager von Granada v New Yorku na scéně Academy of Music). Žil v Praze do 1866, pak přesídlil s rodinou do Štýrského Hradce. Jeho syn Franz Max (nar. 5. 2. 1845, křtěn Franz August) byl hudebníkem v Linci.
Ačkoli B. mateřštinou byla zřejmě němčina, dělil svůj zájem mezi německou i českou činohru a operu. V opeře dostával role v oboru bas buffo, později zpíval i seriózní basové role (ve Vídni hrál např. Rytíře hraběte Ottu, Kreutzer: Das Nachtlager von Granada, 1834). V Praze dostával zprvu větší úkoly v české opeře, v německém repertoáru ponejvíce vypomáhal v činohrách a hrách se zpěvy (Raimund, Nestroy, Kaiser, kouzelné hry a frašky s hudbou W. Müllera a zejména Ad. Müllera). Postupně však získával uznání i jako člen německé opery a dělil se o role svého oboru s J. Preisingerem, což pak vedlo k omezování jeho účasti v české opeře. Ve StD debutoval v němčině 1834 jako Basilio (Rossini: Der Barbier von Sevilla), postupně se stal hojně využívanou silou a sklízel chválu i za své výkony ve významných komických rolích: 1842 zvládl např. pěvecky velmi dobře Leporella (Mozart: Don Juan) a vybavil postavu i uměřenou hereckou komikou; pochvalné kritiky mělo i jeho ztvárnění Dulcamary (1848, Donizetti: Der Liebestrank), lorda Tristana Mickleforda (1849, Flotow: Martha), Doktora Cajuse (1853, Nicolai: Die lustigen Weiber von Windsor). Jeho poslední beneficí byl 1858 Daniel Capuzzi (Hérold: Zampa). Nejširší uplatnění našel v německých zpěvohrách s mluvenou prózou a ve francouzských komických operách.
V českých představeních vytvořil v letech 1836–56 celkem 42 rolí různých charakterů, mj. Matinožku (= Dulcamara, Donizetti: Nápoj lásky, 1840; podle Tylovy kritiky byl v této roli „jádrný, rozkošně dovádivý“), Leporella (Mozart: Don Juan, 1840), Doktora Bartola (Rossini: Lazebník sevillský, 1843), Papagena (Mozart: Kouzelná flétna, 1846), rolníka Domorada (F. Škroup: Oldřich a Božena, 1847), ale i seriózního Marcela (Meyerbeer: Hugenoti, 1850). Ztělesnil i množství komických rolí a lidových figurek v hrách se zpěvy, které si často volil ke svým českým beneficím a v nichž vystupoval i v Aréně ve Pštrosce. Pražská kritika oceňovala jeho zdravý mohutný hlas, zpočátku nebyla vždy spokojena s projevy jeho komiky, ale v závěru B. pražské kariéry vůči jeho výkonům neměla výhrady. Vyzvedávala jeho všestrannost a uznale referovala o jeho výkonech, vyvolávajících salvy smíchu. Se sympatiemi ho přijalo české i německé publikum.
Role (zpěvoherní ve StD, výběr)
1834: Basilio (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Kurt von der Mauer (Rossini: Wilhelm Tell), Fassel (Nestroy–Ad. Müller: Der böse Geist Lumpacivagabundus), Rica (Auber: Maurer und Schlosser); 1835: Flavius (Bellini: Norma), Remy (Auber: Der Schwur oder Die Falschmünzer), Alexis (Rossini: Die Italienerin in Algier), Milota (F. Škroup: Udalrich und Božena), Adrastes (Rossini: Die Belagerung von Korinth); 1836: Antonio (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Gottfried (Bellini: Der Pirate), Johann (Nestroy–Kreutzer: Der Verschwender), Saltimortali (Angely–F. Škroup: Die Reise auf gemeinschaftliche Kosten), Nejvyšší haruspex (Spontini: Die Vestalin), Kailinger (Spohr: Faust), Kůl (F. Škroup: Dráteník); 1837: Lucius (Donizetti: Die Verwiesenen aus Rom), Hugo von Montolino (Bellini: Die Unbekannte), Luccas (Mercadante: Elise und Claudio), Borella (Auber: Němá z Portici); 1838: Eusebius (Donizetti: Belisar), Metellus (Mozart: Titus), Stephan (Grétry: Richard Löwenherz), Wall (Lortzing: Die beiden Schützen), Grünthal (Guolfinger von Steinsberg–Tuček: Hanns Klachel), Lorenzo (Bellini: Montekové a Kapuletové); 1839: La Roche (Dessauer: Der Besuch in St. Cyr), Dubois (Adam: Zum treuen Schäfer), Micaloff (Thomas: 1717 oder Pariser Perruquier), Schneck (Nestroy–Ad. Müller: Die verhängnisvolle Faschingsnacht), Lovel (Adam: Der Brauer von Preston), Cedrik von Rotterwood (Marschner: Templer und Jüdin); 1840: Utobal (Méhul: Josef und seine Brüder), Niklas (Marschner: Hans Heiling), Ambrož (Kreutzer: Nocleh v Granadě), Matinožka (=Dulcamara, Donizetti: Nápoj lásky), Leporello (čes., Mozart: Don Juan); 1841: Lorenzo (Halévy: Guido und Ginevra), Dionigi (Auber: Zanetta), Calisthenes (Donizetti: Die Römer in Melitone), Lord Syndham (Lortzing: Czar und Zimmermann), Almando (Mercadante: Gabriele Vergy); 1842: Rustighells (Donizetti: Lucrezia Borgia), Leporello (něm., Mozart: Don Juan), Mistr Stott (Lortzing: Hans Sachs), Munoz (Auber: Der Herzog von Olonne); 1843: Doktor Bartolo (Rossini: Lazebník sevillský); 1844: Baculus (Lortzing: Der Wildschütz), Bratr Antonio (Auber: Des Teufels Anteil), Marquis Boisfleur (Donizetti: Linda von Chamounix), Mambres (Rossini: Moses in Egypten); 1845: Ivo (Balfe: Die vier Haimonskinder); 1846: Dom Antonio (Donizetti: Dom Sebastian), Herold (Gluck: Alceste), Van Bett (Lortzing: Car a tesař), Papageno (Mozart: Kouzelná flétna); 1847: Pickler (Auber: Der Feensee), Raimund, hrabě von Toulouse (Bunn–G. Schilling–Benedikt: Die Kreuzfahrer); 1848: Cola (Kittl: Bianca und Giuseppe), Dulcamara (Donizetti: Der Liebestrank), Bartolo (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Adelhof (Lortzing: Der Waffenschmiedt), Tuma (F. Škroup: Drahomira), Olifur (Auber: Der Gott und die Bajadere), Lord Kockburn (čes., Auber: Fra Diavolo), Mocenigo (Halévy: Die Königin von Cypern), Jonas (J. W. Kalliwoda: Blanda, oder Die silberne Birke), Alberti (Meyerbeer: Robert der Teufel), Domorad (F. Škroup: Oldřich a Božena); 1849: Arragast (J. A. Heller: Aurelie, Fürstin von Ravenna), Tristan Mickleford (Flotow: Martha), Gubetta (Donizetti: Lukrecie Borgia), Velekněz (Verdi: Nabuconodosor), Don Pasquale (Donizetti: Don Pasquale), Domenico (Auber: Haydée, oder Das Geheimnis), Jan Stadinger (Lortzing: Zbrojíř); 1850: Gontaud (Halévy: Die Musketiere der Königin), Marcel (Meyerbeer: Hugenoti), Lord Tristan (čes., Flotow: Marta), Zalužan (F. Škroup: Libušin sňatek); 1851: Zacharias (Meyerbeer: Der Prophet), Poutník (Paër: Veselý švec); 1852: Pierrot Petitfau (Kittl: Die Waldblume); 1853: Dr. Cajus (Nicolai: Lustige Weiber von Windsor), Mac Irton (Boieldieu: Bílá paní); 1854: Pedro (Flotow: Indra), Holle (Kittl: Die Bilderstürmer), Reinmar von Zweter (něm., Wagner: Tannhäuser); 1855: Don Japhet d’Atocha (Adam: Giralda oder Die neue Psyché); 1856: Hlasatel (Wagner: Lohengrin), Nadmutín (Isouard: Popelka); 1858: Daniel Capuzzi (něm., Hérold: Zampa).
Prameny a literatura
Moravský zem. archiv v Brně: matrika narozených farního úřadu Velké Meziříčí, sv. VI, část pro Vel. Meziříčí. – Archiv hl. m. Prahy: Evidence pražských domov. příslušníků, Aufnahmebogen vom Jahre 1841; matrika oddaných fary u kostela sv. Jindřicha, sign. JCH O 11, 20. 11. 1837; matrika nar. fary u kostela sv. Jakuba, sign. JAK N 12, 31. 12. 1843 a 5. 2. 1845 (nar. dětí z 2. manželství, odtud údaj o vlast. jm.). – Národní archiv (dříve SÚA) Praha, fond: Policejní ředitelství, konsignace policejně přihlášených (zde rok úmrtí první manželky). – Cedule StD v NMd 1834–58. – Oper und Posse, rkp. v NMd, sign. Č 3898. • [Tyl]: Aforismy, nic než aforismy, Květy 3, 1836, s. 47–48; Theateralmanach [Prag] 1838 až 1859; Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 33, 1840, s. 175 [role Dulcamara]; 35, 1842, s. 1068; Květy 9, 1842, s. 321–322; 10, 1843, s. 188; Allgemeine musikalische Zeitung 46, Leipzig 1844, sl. 260–261; Bohemia 19. 12. 1855, s. 837–838; t. [Teuber]: Franz Brava, Bohemia 26. 1. 1882, s. 5; Teuber III, zvl. s. 230, 284, 465, 533, 867, 875; Javorin, s. 52; Vondráček II; DČD II, s. 327; Laiske: Dramaturgie. • ODS; ČSH; NDp; Kutsch, sv. 7.
Životní události
- 18. 2. 1811: narození, Velké Meziříčí
- 22. 1. 1882: úmrtí, Štýrský Hradec, Rakousko
Další jména
Vřava , Wrzawa , František, Frantissek, Brawa , Bráva , Bráv , Práva , Bráwa
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 76–78
Autor: Adolf Scherl
